Místo blasterů a lightsaberů volant, pinball a kalkulačka - připomeňte si ke dni Star Wars hry méně obvyklých žánrů
Seznam kapitol
Herní Star Wars nejsou jenom střílečky, akční adventury, RPG a dogfighty. Do jakých různých koutů herních žánrů už jedna z nejhodnotnějších pokulturních značek za svou dlouhou historii zabrousila?
K univerzu Hvězdných válek patří hry naprosto neodmyslitelně. Také je jejich výčet pořádně dlouhý, vyšly snad na každou platformu historie a asi každý má nějakou svou oblíbenou. Na první dobrou si ale asi většina hráčů ve spojení se Star Wars představí akční hru, respektive first-person nebo third-person střílečku, případně akční adventuru, RPG, nebo leteckou střílečku. Ne nadarmo jsou Battlefront, Jedi Knight, Knights of the Old Republic, X-Wing, Force Unleashed nebo Jedi Fallen Order těmi nejznámějšími herními příspěvky v galaxii.
AŤ TĚ PROVÁZÍ SLEVA
Řadu níže zmíněných titulů můžete aktuálně zakoupit ve velkých slevách na všech herních platformách, ať už jde o Steam, Epic Games Store nebo obchody Xbox a PlayStation. |
My se ale dnes, 4. května, v den dedikovaný Star Wars, podíváme na opačnou stranu spektra, tedy do světa trochu neobvyklejších žánrů, kam autoři adaptací Star Wars zabrousili. Nepřekvapivě už vznikla hra z téměř každého koutku herního světa, a byla by škoda se věnovat jen akcím a RPG.
ZAMĚŘ A KLIKNI
Náš exkurz samozřejmě nemůže historicky začínat nikde jinde, než u žánru point and click adventur. I do něj se Hvězdné války propsaly skrze lehce bizarní záležitost Star Wars: Yoda Stories z roku 1997. Je to možná trochu paradoxní, protože pod záštitou Lucasarts vznikla celá řada kultovních adventur v čele s Monkey Islandem a Maniac Mansion, do jednu dobu extrémně populárního žánru ale nakoukl jen Yoda.
Yoda Stories vyšly původně na PC a v roce 1999 i na Game Boy Color. O žádný zázrak ale v ani jednom z případů nešlo. Trochu neobvykle pro klikací adventuru hra využívala procedurálně generované světy. Také neměla příběh, šlo spíše o generovaný slepenec miniher a úkolů, které musel mladý Luke plnit na povel mistra Yody. Hra navíc patřila k jedněm z prvním pro platformu Windows, běžela tedy v okně.
Dobové přijetí bylo velmi slabé. PC verze získala od legendárního Computer Gaming World jednu hvězdu, ještě zajímavější jsou pak recenze verze pro Game Boy. Na GameSpotu hru recenzent označil za “zřejmě nejhorší herní Star Wars všech dob”, na IGN jde zase o historicky nejníže ohodnocený titul pro Game Boy Color. No, takhle se na adventurní odkaz LucasArts nenavazuje.
STRATÉGOVÉ V DALEKÉ GALAXII
Uznávám, že real-time strategie patří k těm asi nejméně “minoritním” žánrům značky, do popředí se ale především v poslední době příliš často nedostávají. Vůbec nejstarším takovým pokusem je Rebellion, známý také jako Supremacy. Za ním taktéž stojí přímo LucasArts a taktéž sklidil poměrně ostrou kritiku. Konec devadesátých let se holt nenesl ve jménu úspěchů. Své fanoušky si ale našel i Rebellion.
Hráč se zhostil role strategického vůdce Rebelů nebo Impéria a ovládal kolonizaci planet a systémů, těžbu surovin, budování infrastruktury i souboje s nepřátelskými armádami. V zásadě tedy šlo o 4X strategii. Příběhově hra navazovala na zničení Hvězdy smrti, samotný děj se pak ale odvíjel naprosto svobodně v závislosti na počínání hráče a počítače.
Kritizována byla především slabá grafika, pomalá hratelnost, nepřehledné rozhraní a mizerný strategický faktor. Fanoušci ale kvitovali svébytnost a relativně komplexní možnosti hry. Dnes už je Rebellion téměř zapomenutou záležitostí, částečně kvůli stejnojmenné stolní hře, která se povedla daleko více.
Dalším ne úplně povedeným pokusem o strategické využití značky byl v roce 2000 Force Commander. Ten vypustil prvky 4X a naopak se zaměřil na RTS souboje přímo na povrchu planet, navíc přímo adaptující události z filmů. Grafika byla o něco pokročilejší, stále ale nešlo o žádnou hitparádu, hra navíc trpěla příšerným ovládáním a dle dobových recenzí v podstatě kromě licence nenabízela nic nového nebo zajímavého.
Podstatně zajímavěji dopadly Galactic Battlegrounds o rok později. Hra běžela na enginu Genie od Ensemble Studios, tedy na stejném základu jako Age of Empires, a nepřekvapivě šlo v podstatě o “ejdže” naroubované na svět Star Wars. Jen dřevo nahradil uhlík a místo námořnictva hráči budovali bombardéry. Tahle kombinace nakonec fungovala podstatně lépe, než jakýkoliv jiný předchozí RTS pokus a známky atakovaly vysoký nadprůměr. Hra Galactic Battlegrounds mimochodem těžila z vydání druhé epizody nové trilogie, na což navázal datadisk Clone Campaigns s macatou porcí nového obsahu.
Někdy prostě stačí vhodně zkombinovat dvě fungující součásti.
Asi největší trefou do černého, a zároveň poslední strategií z předaleké galaxie, bylo Empire at War. To si nechal LucasArts vypracovat od nově vytvořeného studia Petroglyph, přičemž titul vyplňoval prostor mezi trilogiemi a v podstatě šlo o duchovního nástupce Rebellionu. Nabízel ale podstatně propracovanější hratelnost, větší paletu možností, válku na povrchu i ve vesmíru.
Klíčem k úspěchu bylo nakonec to, že Empire at War patří k extrémně jednoduše modovatelným hrám. Komunita se pochopitelně do procesu opřela nevídaným způsobem a později do hry implementovala diplomacii a další nové herní prvky a systémy, které doplnily už tak velkou porci základního obsahu.
Od roku 2006 jsme se ale bohužel další strategie ze světa Star Wars nedočkali a nic nenasvědčuje tomu, že by se tak mělo změnit. Dokážete si také představit variaci na Crusader Kings? Haló, dovolal jsem se do Paradoxu?
ZÁVOĎ MLADÝ PADAWANE
Podobně jako v případe strategií nejsou ani závodní hry pro řadu fanoušků žádnou neznámou. Průkopníkem této neobvyklé kombinace byl Star Wars Episode I: Racer z roku 1999, stavící na populární novince v podobě podracingu. Který fanoušek by si nechtěl vyzkoušet novou šílenou zábavu s extrémně rychlými sci-fi monoposty?
Výsledek v mnohém připomínal sérii Wipeout, krása Racera spočívala především v naprosto šíleném pocitu z rychlosti, kdy hráč úzkými tratěmi hnal svůj pod téměř tisícikilometrovou rychlostí. Kromě soupeřů stála v cestě i křehkost vozidla, stačilo pár ostřejších nárazů nebo příliš tvrdá práce s plynem a turbíny vybuchovaly.
Episode I: Racer posbíral velmi slušná hodnocení a zřejmě dodnes jde o nejprodávanější sci-fi závodní hru historie.
Závodilo se i později. V roce 2002 vyšel druhý díl exkluzivně pro PlayStation 2, ale hodně zapadl a vlastně nešlo o žádný přelomový úspěch. Hodnocení už byly spíše mírně nadprůměrné a o Revenge se už nemluvilo prakticky vůbec.
Další ze série nepříliš kvalitních adaptací je Demolition, závodní střílečka z roku 2000. Podobně jako v případě Galactic Battlegrounds se snažili autoři do existující formy natlačit značku Star Wars, tentokrát šlo o závody Vigilante 8. Na kalifornské Luxoflux ale vzpomínáme spíše v souvislosti s městskými akcemi True Crime, Demolition tedy díru do světa neudělal.
Akční závody stavěly na bizarním konceptu varianty, kdy Impérium zakázalo výše zmíněný podracing. Jabba the Hut si tedy vymyslel ještě šílenější sport v podobě vozidlových válek. Ze snahy dojet na prvním místě se rázem stává souboj o přežití. Zpracování celkem zajímavého konceptu ale kulhalo, souboje byly moc dlouhé, ovládání krkolomné a Demolition se nakonec zařadilo po bok her zmiňovaných v seznamech nejhorších pokusů s licencí Star Wars. Ty ostatně zatím v článku zmiňujeme až moc často.
Nehledě na to hned o rok později vyšel ještě jeden závodní propadák. Super Bombad Racing měl představovat odlehčenější zábavu s obřími hlavami, v podstatě šlo o Mario Kart ze světa Star Wars. Toto přirovnání platí se vším všudy, závodilo se na motokárách, s powerupy a lokacemi inspirovanými filmovou předlohou. Na rozdíl od Mario Kart ale hra propadla v hodnocení i prodejně, autoři dokonce zrušili všechny porty (hra vyšla původně na PlayStation 2). Zajímavostí je, že za projektem z neznámého důvodu stálo edukativní studio Lucas Learning, o kterém ještě bude řeč.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
