Medal of Honor: Warfighter Článek Medal of Honor: Warfighter - dojmy z betaverze

Medal of Honor: Warfighter - dojmy z betaverze

Maggot

Maggot

15. 10. 2012 22:35 2
Reklama

Jak těžké je ve hře zastřelit vojáka? Je to „jen tak těžké, jak těžké si to uděláte.“ A nám to ten herní průmysl zrovna neulehčuje, jelikož každá akce (a že jich je!) přistupuje k online hraní s odlišnou filozofií. Lídři v podobě Call of Duty a Battlefieldu mají své místo jisté, ke svaté dvojici se celkem nedávno připojila i zmodernizovaná frančíza Medal of Honor, která ale vypadala spíše jako chudý příbuzný výše zmíněného kolegy původem ze Švédska. Až nyní se vojáci v Danger Close vydali svou cestou. A víte co? Teď už jim to konečně sluší. Pustili jsme se do multiplayeru nového Medal of Honor: Warfighter a rozcupovali jej na cucky!

Kdo nemá parťáka zvedne ruku

Rada k dobru #1: Třída Spec Ops ohromně těží z rychlostní výhody. Pakliže navíc hrajete za Kanaďana, knírkem a fešáckou čapkou ohromíte nejenom výkony, ale také smyslem pro módu.

A tak je přinejmenším skvělou zprávou, že Danger Close i v případě vývoje multiplayerové složky hry vsadili na své instinkty. Vzpomínáte si na první zastávku nového Medal of Honor? Hra připomínala nevděčného a retardovaného potomka Battlefieldu spíše než novou akci, byť samozřejmě stála na základech technologie primárně vyvinuté pro výše zmíněnou střílečku. Vlastní pojetí akce se na nové hře podepsalo v podstatě jen pozitivně, nyní se totiž konečně cítíte tak, že hrajete trošku něco jiného, i za cenu nemalého počtu chyb a celkově pomalejší hratelnosti.

Je to právě pocit, který ze hry máte, jenž si bude Warfighter držet od těla. Medal of Honor je jako mišmaš dvou výše zmíněných rivalů, pěchotní boj je tedy na prvním místě, ovšem s lehce nemotorným ovládáním, které jde ruku v ruce s koridorově navrženými mapami s takřka nulovou možností interakce s nimi. Spousta objektů se dá samozřejmě zničit, ale při průletu skrze nocí zalitou mapu Sarajevo Stadium si připadáte jako v honu na krysy. K cíli vždy vede mnoho cest, bohužel dostatečně úzkých na to, abyste se koupali v záplavě granátů, chaosu a nepřehledných přestřelek na krátké vzdálenosti.

Je samozřejmé, že k dispozici budou i otevřené mapy, ani v nich se ovšem nezbavíte pocitu, jako byste se pohybovali mezi nezničitelnými betonovými bloky. K tomu si připočtěte obecně pomalejší a nemotornější pohyby vojáků a jste v cíli. Dobrou zprávou je, že oproti E3 revizi byla zlepšena odolnost nepřátel, kteří snesou podstatně méně zásahů, což je v akci tohoto typu, kde je potřeba se nejdříve rozhlédnout na všechny strany a teprve až pak silnici přeběhnout, podstatným bodem k dobru.

"Ale já na něj mířil!!"

Rada k dobru #2: Všechny třídy mají společné podpůrné odměny, ale odlišné ty útočné. Ve všech případech ovšem platí, že byste měli útok zaměřit na bráněný objekt. Víte kolik mrtvol zanechá nálet A-10tky?

Nic z výše zmíněných prvků ovšem nijak negativně ani pozitivně neovlivňuje hru jako takovou. Je to jen další způsob jak se odlišit od aktuální špičky a je skutečně jen na lidském vkusu, zdali se chce prohánět po těsných mapách s ovládáním a hmotností postavy blížící se k sérii Battlefield za podpory prvků, se kterými přišlo Call of Duty. Ten opravdový problém tkví v mapování objektů a jejich rozsahu. Když totiž střílíte těsně kolem překážky, zdárně do vzduchu, projektily se zachytávají o hitpointy trčící daleko mimo objekt, což je rána pod pás, zvlášť když náboje neproletí listy stromu, mezerou mezi zábradlím nebo na pohled dostatečně širokou škvírou mezi dveřmi.

Za zmínku stojí i propagovaný nástroj Fire Team, což není nic jiného, než vytváření dvoučlenných týmů, které přináší několik taktických i faktických výhod. Respektive, to je jeho premisou. Když totiž hrajete ve dvou, můžete se s parťákem navzájem léčit a doplňovat si munici, pohyblivý kolega navíc slouží jako záchytný bod pro respawny, nehledě na to, že dostáváte i část bodů za úkony provedené vaší drahou polovičkou. Systém obnovování v zádech kamaráda bohužel v ostré praxi příliš nefunguje, jelikož vám poslouží jako základna jen v případě, že je mimo akci a když jej nevidí žádný nepřítel. Ve hře jako je Warfighter, kde jsou exploze a výbuchy všeho druhu stejně frekventované jako šlápoty u dálnice, se jedná spíše o příležitostně využívaný prvek, který nabývá stoprocentní účinnosti při taktičtějším hraní.

Když se zbraň stane rodinou

Rada k dobru #3: Všichni krom odstřelovačů by se měli vyhnout mohutným optickým zaměřovačům. Díky velkému rámu nevidíte nic a na bezprostřední akci se tak hodí jen malé a kompaktní "dotky".

Zatímco multiplayerový základ, jemuž vévodí hratelnost, nemusí nutně sednout každému a který má celou řadu viditelných chyb, nedostatků a logických nesrovnalostí, všechna omáčka kolem je překvapivě podařená. Je jí zatraceně hodně a na rozdíl od konkurence se ji tvůrcům podařilo ideálně vyvážit. Jde o skutečně husarský kousek, jelikož se do režimu více hráčů tlačí více obsahu, ovšem za cenu nevyváženosti. I v případě Medal of Honor samozřejmě narazíte na určité prvky, které jsou do hlavně bijící, obecně jde ovšem o vcelku vyrovnaný kus.

Začlenění speciálních jednotek z jednotlivých zemí představuje odlišení nejenom vizuální, ale také pragmatické. Každá země vyčnívá určitými vlastnostmi, které reflektují výhody jako je obratnost, rychlost, či odolnost příslušných vojáků a šesti tříd. Rozdíly to nejsou markantní a poznáte je pouze v extrémních případech. I kdyby to tak ale nebylo, je přinejmenším příjemné si přečíst zajímavosti ze světa speciálních sil a jednotlivých vojenských tříd. Charakter postavy dále ovlivňuje výběr třídy, která se hlouběji rozlišuje i podle specifického vybavení a pomocných sil.

Typickou výchozí třídou je útočník, který má navíc granátomet a vyznačuje se vyváženými atributy. Třída Heavy Gunner je naopak nejpomalejší, zato třímá kulomet a mezi jeho volitelné vybavení patří štít. Přesným opakem je klasa Spec Ops, nejrychlejší úderná jednotka, která se navíc honosí možností na vteřinu vidět nepřátelské obrysy roztroušené po úrovni. Systém rozlišení vnáší do jinak stojatých vod nový proud, který nenásilně a srozumitelně oživuje hratelnost. Z pohledu taktiky nezáleží na tom, kterou si vyberete, jde jen o to, jaké atributy preferujete vy sami. Warfighter v globálním měřítku na taktiku nehraje takřka vůbec, což je možná jeden z největších úrazů multiplayeru jako takového.

Pazvuky války

Rada k dobru #4: Dýchejte! Respawny ve hře nejsou vždy úplně šťastně rozmístěné. Pokud se tedy objevíte přímo před hlavní nepřítele, Bůh to tak chtěl, nemá smysl obětovat další zvíře.

Své místo na výsluní si zaslouží i systém úpravy zbraní, který je nejenom funkční a motivující, ale také parádně vyvedený. Nejvíce připomíná poslední Ghost Recon s přídomkem Future Soldier, vylepšovat lze mnoho aspektů hlavní zbraně, obrazovka s editací kvéru ovšem na rozdíl od „clancyovky“ vypadá parádně, jelikož kamera míří na detailně vymodelovanou zbraň a postupně vám představuje nové druhy zaměřovačů, zásobníků, pažeb, hlavní a dalších dobrot, jež vám dají několik faktických výhod, mnohdy i za cenu kompromisů jako je třeba maximální dostřel.

Válečná atmosféra hry ovšem upadá. Respektive, připomíná airsoftovou přestřelku vyšší dívčí, a skutečně nejde jen o frenetickou a těsnou akci, ve kterou se Warfighter přetvořil. Zvukaři by soudě dle dojmů z beta testu měli dostat mikrofonem po hlavě. Zvuky zbraní zní, jako kdyby je vývojáři nahrávali židlí, ozvěny projektilů létajících kolem vašich uší pro změnu připomínají uprdnutí dvacetileté pany.

A tak po dvou letech stojíme na rozcestí, na které jsme se nechtěli vrátit. Warfighter je ve srovnání s předchůdcem vlastní, což z něj bohužel nedělá dokonalý artefakt. Hratelnost samotná je natolik specifická, že vás nejspíš nijak výrazně nezasáhne. Zabaví, ale nenadchne! Naopak, všechna ta omáčka kolem národů, speciálních jednotek a jejich odlišení, včetně úpravy zbraní, to je velké plus, které hře sedí a kterým se může inspirovat i naparující se konkurence. Pokud tvůrci do plné hry vyladí i těch několik otravností, může se jednat o decentní záležitost.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama