Jeden přístroj vládne všem?
Být dnes herním vývojářem je přetěžká věc. Předně se musíte rozhodnout pro jaké přístroje budete vlastně svou hru vyvíjet. Existuje zhruba deset aktivních platforem, neboli herních přístrojů, od různých výrobců. Uděláte svou hru pro PC, Xbox 360, PS2, PS3 (která ztrácí kompatibilitu s PS2), Wii, nějaký handheld, nebo třeba pro mobily? Herní trh je rozdrobený a být opravdu úspěšný je nesmírně obtížné. Nová generace konzolí vyžaduje vyšší investice do vývoje, do lidí, každému držiteli platformy se navíc musejí platit poplatky, je nutné mít několik druhů vývojových nástrojů. Paradoxně však chcete dosáhnout jediného cíle - aby vaše hra vypadala na všech platformách pokud možno stejně.
Není pak jednoduššího způsobu jak toho dosáhnout, než mít univerzální konzoli? Takovou, na které by fungovaly všechny hry všech výrobců a kterou by mohli prodávat výrobci jako Sony, Nintendo, Microsoft, ale třeba i tradiční výrobci spotřební elektroniky jako Sharp, Samsung nebo Philips, pod vlastní značkou. Skutečnost je taková, že právě tímhle směrem podle některých odborníků herní průmysl směřuje. Už dnes je vidět, že hry jsou sice to, co táhne prodej konzole, ale doopravdy jednotlivé konzole/platformy dělí (vedle exkluzivních titulů) online a jiné doplňkové služby, které výrobci kolem svých produktů nabalí.
Unifikovaná konzole by znamenala jednoznačnou výhodu pro všechny strany. Vývojáři by měli jasně daný hardware a podmínky podle kterých by měli vyvíjet. Budou pak mít jistotu, že jejich hry na daném hardwaru bez obtíží poběží, že nebudou muset platit poplatky držiteli platformy, a že si jejich hru budou moct zahrát opravdu všichni. Vývoj her se zlevní, protože nebude třeba mít tolik lidí ani vývojových prostředků, a díky tomu bude možné zlevnit i samotné hry. Naproti tomu bude možné zlevnit i samotné herní přístroje, protože jednotliví výrobci nebudou muset vymýšlet svá vlastní řešení zcela od píky.
"Sjednocené konzolové rozhraní", jak by se budoucí iniciativa mohla s trochou fantazie nazývat, by se pak stalo základem jednoduchých a velmi levných přístrojů, zábavních center digitální domácnosti. Právě v této oblasti by pak leželo pole působnosti jednotlivých výrobců, kteří by si neherní prvky těchto herních přístrojů upravovali podle svých potřeb. Dokáže konzole nahrávat video televize? Ukládat jej na HDD nebo jiný formát, třeba Blu-ray nebo HD-DVD? Jak dobře si dokáže poradit s internetem? A co MP3, připojení kamery, fotoaparátu, a spousty dalších jiných zařízení? Možnosti jsou rozsáhlé natolik, aby bylo možné mezi jednotlivými přístroji vytvořit dostatečný tržní odstup. Zákazník pak přijde do obchodu a za pár desítek dolarů si vybere právě tu značku herní konzole, která nejlépe vyhovuje jeho potřebám s tím, že už se nemusí zajímat o kompatibilitu her. Prostě ví, že spustí všechny dostupné hry.
O tom, že směrem k unifikované konzoli herní svět nejspíš skutečně směřuje, se můžeme přesvědčovat už dnes. Aktuálně proběhlo internetem několik zajímavých zpráv. Předně, společnost Sony prodala své aktivity kolem čipu Cell, který je srdcem konzole PlayStation 3, firmě Toshiba. Obě firmy se nadále budou společně starat o jeho vývoj, ale Toshiba má nyní možnost uvést na trh vlastní produkty se srdcem jménem Cell. Nově probíhá také šuškanda o tom, že Microsoft chystá novou verzi konzole Xbox 360 se zabudovaným HD-DVD přehrávačem. Ve spolupráci s Toshibou - to je ale náhodička. Hybridní konzole Xbox 360/PS3 se stále ještě pohybuje v říši fantasmagorie, ale vzdálenější budoucnost může přinést všelijaká překvapení.
Co má vlastně přijít po konzolách PlayStation 3, Xboxu 360 a Wii? Je jisté, že v Sony, Microsoftu i Nintendu už pilně plánují budoucí vývoj herních platforem. A mezitím prodlužují životní cyklus svých současných konzolí představováním stále nových konfigurací té samé konzole. Je jasné, že nejprve musí všichni výrobci dostat své investice zpátky. Sony chce získat zpět to, co investala do Blu-ray a Cellu, Microsoft zase musí zalepit ztrátu své herní divize. Nejlépe ze všech je na tom Nintendo, které si vesele rejžuje, a tak se může snadno přizpůsobit jakémukoliv budoucímu vývoji.
Prezident Sony kdysi řekl, že by rád životní cyklus PS3 prodloužil až na deset let a více. To nezní vůbec nepravděpodobně vezmeme-li v úvahu, že PS2 stále žije a daří se jí velice dobře. Deset let je dost dlouhá doba na přípravu unifikované konzole i síťové infrasktruktury. Je to i dost na to, aby se na tak velkou změnu mohli připravit vývojáři a samozřejmě i samotní hráči. Protože proč by to za deset let nemohlo fungovat tak, že se se svou malou herní krabičkou připojíte ke vzdálenému centrálnímu serveru, vyberete si požadovanou hru a prostě začnete hrát? Konzole nedostaly své jméno jen tak... Ale co pak bude s herními PC, to ví snad jen Bill Gates.
