Jak se hraje na prémiovém ovladači DualSense Edge? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Konzolová rodina PlayStation se konečně dočkala svého prémiového ovladače. DualSense Edge láká na vysokou míru přizpůsobení a luxusní provedení. Stojí za to?
V PLNÉ POLNÍ
Přestavování ovladače vás ale bude bavit jen chvilku. Pojďme se tedy pustit přímo do hry. V principu se DualSense Edge nijak neliší od klasického DualSense. Design můžete zhodnotit sami na přiložených obrázcích. Matné provedení horní poloviny klasického DualSense se mi možná líbí o něco více než lesklé u Edge. Na druhou stranu jsou u prémiové verze subjektivně mnohem elegantnější černá tlačítka a především černá dotyková ploška uprostřed vyvedená drobnými motivy symbolů PlayStation.
Na hraní jako takové to ale nemá výrazný vliv. Ovladače se drží prakticky stejně, jen je Edge citelně těžší. Citelně v tom smyslu, že když vezmete do rukou obě periferie hned po sobě, změnu opravdu pocítíte. Jinak si toho ale asi nevšimnete. Nad rámec výše zmíněných přídavných prvků je příjemný ještě hrubší povrch spodních spouští (triggerů), ze kterých tolik nekloužou zpocené prsty.
Klíčové je samozřejmě využití nových prvků. Začněme třeba analogovými páčkami, které na mě promluvily asi nejméně. Naprosto uznávám, že je přizpůsobení fajn, řada hráčů třeba ocení delší nebo kratší vyvedení. Obě alternativní varianty ale používají staromódnější plný klobouček bez prohlubně. A ne nadarmo se v posledních dvou generacích stal z prohlubně standard, protože v ní prostě prsty drží nejlépe. Nicméně třeba u nejdelší verze páčky na první dotek poznávám, že je manipulace o chlup preciznější. Pro některé vážnější hráče tedy půjde o vítanou možnost.
Neobyčejně příjemná a dynamická, i když drobná záležitost, kterou opět považuji za něco, co by v příští generaci konzolí mělo být u ovladačů standardem
Opačná situace panuje u nárazníků, nebo pádel, na spodní části ovladače. Je sice škoda, že ani tady nemůžou fungovat jako další dvě tlačítka, nezávisle na všech ostatních, jinak si ale na jejich přítomnost extrémně rychle zvykám. Jako fanoušek rychlých kol jsem Edge patřičně vyzkoušel i při závodění (konkrétně WRC Generations), a namapování řazení rychlostních stupňů právě na přídavná pádla je extrémně příjemnou změnou. Pádla mají citelnou “cvakavou” odezvu, především pak to drobnější, a pro řazení se hodí naprosto skvěle. Osobně mi pak nejvíce vyhovovala možná trochu kuriózní kombinace menšího pádla na levé straně (pro podřazení) a většího pádla na pravé straně (pro přeřazení), která mi subjektivně dala největší cit a odezvu v řízení. Právě přizpůsobení každému hráči je nicméně jedním z gró ovladače. Vy to tedy dost pravděpodobně budete cítit jinak.
Zmíněnou krytku nabíjecí zdířky beru spíše jako kosmetickou drobnost, její hodnocení tedy nechám stranou a vrhnu se na další dva prvky zabudované přímo do ovladače. Jedním z nich je nastavení limitu spouští. To má celkem tři polohy, díky kterým můžete každý trigger zvlášť zkrátit. Při základním nastavení funguje úplně stejně jako na klasickém DualSense, v opačném extrému jde pak v podstatě o tlačítko s variantami on/off. Naprosto nepatrná analogová odezva sice zůstává, ale v praxi budete tuto možnost využívat ve hrách, kde je delší trasa spouště spíše na obtíž, a potřebujete okamžitý efekt, typicky v kompetitivním střílení. Používání tlačítka je pak také mnohem méně fyzicky náročné, což se při delším hraní opravdu hodí. K dispozici je také prostřední poloha, ta má pocitově mnohem blíž k minimálnímu, než plnému rozsahu, ale věřím, že i pro ni někteří hráči využití najdou.
Na konec jsem si pak nechal funkční tlačítka. Ty trochu překvapivě obě vyvolávají stejnou reakci, souvisí s novými systémovými možnostmi ovladače. Díky nim lze na tlačítka ovladače namapovat libovolný efekt a tyto kombinace pak ukládat do až čtyř uživatelských profilů. Mezi nimi lze následně jednoduše cyklovat právě stisknutím funkčního tlačítka. Opět jde o věc, kterou využijí hlavně fajnšmekři, vypíchl bych ale hlavně to, že v otevíracím menu můžete zároveň rychle zvyšovat a snižovat hlasitost připojených sluchátek, nebo mixovat vyvážení zvuku ve skupinovém chatu. To je neobyčejně příjemná a dynamická, i když drobná záležitost, kterou opět považuji za něco, co by v příští generaci konzolí mělo být u ovladačů standardem.
ZA HODNĚ PENĚZ HODNĚ MUZIKY
Kromě zmíněných fajnovostí samozřejmě DualSense Edge nabízí i prvky, které přinesl klasický Sense, včetně haptické odezvy, rozmanitých vibrací a tak dále. To už ale majitele PlayStationu 5 nepřekvapí.
Klíčovou otázkou tedy je, jak vlastně DualSense Edge hodnotit jako celek. Z odstavců výše může vycházet, že jde o v podstatě perfektní perfierii, což je v zásadě pravda. Už tak skvělý DualSense (který stále, vedle SSD disků, považuji za zdaleka nejlepší aspekt této generace konzolí) tahá na další úroveň, s příjemnými možnostmi přizpůsobení, fantastickým pouzdrem a výbornými přídavnými tlačítky ve formě pádel. Zásadní je ale v mých očích pořizovací cena, která mi prostě přijde až příliš ambiciózní.
Rozhodně nechci říct, že je DualSense Edge příšerně předražený, doporučená cena 5990 korun mi ale přeci jen přijde dost krvavá. I když nebudu srovnávat s opravdu výrazně levnějším protějškem od konkurence, trojnásobek cenovky klasického DualSense mi prostě prvky navíc úplně vyargumentovat nedokáží. Mínusem je navíc i nižší výdrž baterie. Možná mi jako neznalci uniká nějaký klíčový prvek cenotvorby, ale pro klasického nebo casual hráče je Edge v plné ceně přeci jen dost drahou hračkou.
Pokud jste však sběratelé, fajnšmekři, kompetitivní hráči, nebo jste prostě finančně zabezpečenější, žádný argument proti neexistuje. Dostanete krásný, elegantní a špičkový kus hardwaru se spoustou příjemných funkcí. Edge navíc přináší chytré inovace, které bych do budoucna rád viděl jako konzolový standard.
