Homosexuálové nemají zakázáno hrát

„Proč potřebujeme herní web pro homosexuály? Vždyť jsme hráči. Bez ohledu na to, kdo nebo co jsme doopravdy zač. Ano, v dokonalém světě by nic takového nebylo potřeba. My však v dokonalém světě nežijeme.“ (gaymer.org)…

…The Temple of Elemental Evil bylo průměrné RPG založené na pravidlech Dungeons a Dragons. Postrádalo výraznější příběh a nebýt jedné drobnosti, zapomnělo by se na něj. Tou maličkostí byl sňatek muže s mužem. Ve městě Nulb žil pirát Bertram a ten flirtoval s mužskými členy vaší družiny. Nabízel jim své srdce a doživotní chomout. Tento pirát skončil šestý v anketě o „nejteplejší“ charakter herní historie. Na titul jeho chování překvapivě nestačilo. Věnec buřtů totiž všem vyfoukl Tingle z Legend of Zelda. Jestli netušíte, jak může vypadat homosexuální hvězda z nul a jedniček, podívejte se do galerie. Kdo zná tohoto pohádkového mužíčka víc, tak ví, že vždy patřil mezi nejodpornější a nejprotivnější stvoření, jaké kdy herní byznys stvořil. Tento pětatřicetiletý muž s manýry dítěte si v zelené kombinéze a červenými slipy o vítězství prostě sám řekl. Odborový předák Dušek by si coby expert na lidskou sexualitu před Tinglem drsně odplivl…

Jsou mezi námi

Máte pocit, že jde o nemístné žertování? O výsměch nuancím v lidské psychice skrz urážky výstřední image? Pak byste měli vědět, že zmíněnou anketu vyhlásil seriozní web založený pro čtenáře z homosexuální komunity. Překvapení? Nikoliv. Bylo to prostě zábavné čtení pro lidi, kteří sami se sebou nemají problém. A to i přesto, že jsou součástí takzvané Neviditelné menšiny. Ano, právě tak ještě dnes bývají označováni homosexuálové a další „partnersky nestandardní“ hráči. Je potřeba si uvědomit, že herní homosexualita není pouze o proslulých scénách mezi virtuálními postavami, přinášejících trochu laciné kontroverze do běžného herního zpravodajství. Nejde pouze o ženy z Mass Effectu a muže z Dragon Age či kohokoliv z The Sims Online. Nejde o buranskost z Bully ani parodickou ódu na svalnaté kamarádství z Cho Aniki. Problematika se týká hlavně opravdových lidí, opravdové menšiny, která sedává k počítači, stejně jako všichni ostatní.

Hráčů s jinou sexuální orientací je málo a jsou přehlíženi. Nicméně od začátku nového století se již alespoň nemusí cítit tolik osamoceni. Díky internetu se začalo dařit několika průkopnickým projektům, které se zájmům homosexuálních (a také bi- a transexuálních) hráčů věnují. Těch opravdu nejznámějších webů je necelá desítka a vítán je tu každý. Nečekejte perverzi ani výstřednost. Naopak spíše klasickou novinařinu s občasným důrazem na události, které se komunity týkají. První velkou stránkou zaměřenou na menšinové plejery se stala před devíti lety AllOutGames.com. K těm starším patří i gaymer.org, ze kterého jsme si půjčili úvodní citát a k mladším zas gaygamer.net, který proslul zmíněnou anketou. Kromě klasických rubrik jako jsou recenze, podcasty či videa najdete zrovna na těchto stránkách i zajímavý prostor pro čtenáře samotné. Pod záložkou Gay Gamer of the Week vám vyjede seznam pařanů, kteří již v minulosti dostali exkluzivní prostork tomu, aby se ostatním díky fotce a dotazníku představili. Většina z nich bez přetvářky přiznává svoji odlišnou sexuální orientaci a neváhá ani dodat, zda je právě zadaná, či bez partnera…

Pusa od chlapa

Na začátku jste četli o Temple of Elemental Evil. Tato hra patří společně s Falloutem 2 či Fable 2 mezi první tituly západního typu, které umožňují uzavřít sňatek mezi příslušníky stejného pohlaví. Položme si otázku. Uráží vás to jako hráče-heterosexuála? A položme si ještě docela jinou: Vadilo by vám, kdyby si váš avatar mohl doplňovat zdraví díky polibkům nejen od žen, ale i od mužů, kdyby chtěl?Tento dotaz jsme si nevymysleli, tisícům dobrovolníků ho položil designér Paul Nowak ve velkém dotazníkovém projektu, který by měl být vyhodnocen koncem letošního roku.

Nowak se snaží poskládat materiál, který by mohl odpovědět na další, obecnější otázky. Splňuje současný herní průmysl alespoň některá přání sexuálních menšin? Existuje uspokojivá hra pro homosexuály? Je vůbec důvod, proč takové dílo tvořit? Průzkum by měl přispět k odhalení střetu sexuální orientace a zažitých herních zvyklostí. Nowaka jako designéra zajímá názor menšin na náplň, vzhled a hratelnost díla a to, zda se jejich požadavky nějak liší od nároků heterosexuální většiny. Výsledkem dlouhodobého šetření by mohl být jistá forma kuchařky pro studia, která by chtěla tvořit hry s minoritním obsahem bez rizika, že by se materiál mohl stát nestravitelným pro většinové publikum. Vše je zatím hudbou budoucnosti. Dočkáme se někdy hry, která by v menu umožnila spustit skrytý „gaymer“ obsah, podobně jako funguje například pokročilé titulkování u bezbariérových titulů pro neslyšící?

Jistý pokrok v problematice homosexuality ve hrách každopádně zažíváme již nyní, protože Nowakův průzkum není novinkou svého druhu. Svou filozofií navazuje na čtyři roky starý průkopnický projekt Jasona Rockwooda. Ten s požehnáním University of Illinois podniknul vůbec první sondu v komunitě zvané LGBT (lesby, gayové, bisexuálové, transexuálové) a z akademické půdy šlo zároveň o premiérový seriozní pohled na jakoukoliv specifickou herní skupinu. Hlavním Rockwoodovým cílem bylo vůbec dokázat, že hráči s jinou sexuální orientací existují. Sám přiznával, že to znělo směšně, ale podotýkal, že pouze po identifikaci této dosud neviditelné menšiny, je možné klást konstruktivnější dotazy.

Jsi Gaymer?

Rockwood předpokládal, že se ankety zúčastní asi šest set lidí. Nakonec jich odpovědělo deset tisíc. Osmadvacet procent z nich se prohlásilo za heterosexuály, třiadvacet procent za homosexuálně orientované. Zbytek se symetricky rozložil kolem určitého stupně bisexuality. To mimo jiné ukázalo, že sexorientace není (nejen) mezi hráči častokrát zcela vyhraněná a v dotazníku si de facto pětačtyřicet procent respondentů diagnostikovalo sexuální nerozhodnost. Z toho Rockwood usoudil, že oproti původnímu očekávání nelze úplně každého neheterosexuálního hráče striktně označit za „Gaymera“, ačkoliv se tento termín stal v komunitě velmi populárním. Dokonce tak, že jej můžete nosit natisknutý na tričku za šestnáct liber. Skutečných gayů a lesbiček, kteří by tak chtěli být nazýváni, však ani v této oblasti není většina, což Rockwood označil za největší překvapení testu. Pro zajímavost ještě dodejme, že se dvaačtyřiceti procenty se nejoblíbenějším žánrem staly RPGčka a pozor - podle průzkumu to byl jediný žánr, kde si respondenti přáli více homosexuálně orientovaného materiálu!

Homosexualita ve hrách je považována za podobné tabu, jako světová víra. Obojí je magnetem na potíže, avšak pozornost i následky jsou zaznamenávány odlišně. Aby se implementace nějakého skutečného náboženství nestala terčem kritiky z druhého „tábora“, pomáhají si vývojáři pro svou vlastní potřebu tvorbou smyšlené věrouky (ve kterém RPG se nesetkáte s vírou v nějakého toho boha?) S odlišnou sexuální orientací je to však těžší. S ní se prostě fixlovat nedá a buď se ve hře objeví, či nikoliv. Většinou jde přitom pouze o dílčí citová vzplanutí párů stejného pohlaví, nikoliv o sondu do celkové problematiky.

Jenže právě drobnosti umí způsobit nemístný rozruch. Homosexuální postava Makoto iritovala v japonském RPGčku Enchanted Arms některé fanoušky z diskuzních fór natolik, že odmítali u hry trávit další hodiny. Projevená náklonost k parťákovi Toyovi z cutscény umístěné na webu některé dokonce odradila od koupi. Přitom to měla být spíše průměrná hratelnost, jenž měla leckoho od pořízení exotického titulu odradit. Nebo ne?

Zatímco věřících chodí po světě miliardy, homosexuálů je málo a hráči s běžnou orientací jsou dotčeni. Cítí se právě třeba kvůli Enchanted Arms omezováni menšinou. Doufejme, že vizionářů, jako je Rockowood či Nowak bude přibývat.