Guitar Hero Článek Guitar Hero - fenomén, který dobyl svět

Guitar Hero - fenomén, který dobyl svět

michal.jonas

michal.jonas

2. 10. 2006 22:57 31
Reklama
Reklama

Asi ne náhodou tvoří studio Harmonix několik amatérských hudebníků staré školy s máničkami a černě nalakovanými nehty, kteří ve volném čase drtí struny svých elektrik pod náporem hudebního proudu. Jejich portfolio her ostatně na to jasně poukazuje, stejně jako jejich autorské songy ve hře. Ovšem jasně největší úspěch a do jisté míry i nesmrtelnost v síni slávy herního šoubyznysu jim zajistil Guitar Hero, unikátní simulátor hry na elektrickou kytaru.

Zábava pro všechny

Guitar Hero způsobil při svém vydání minulý rok obrovský poprask a oslavné ódy recenzentů po celém světě včetně mnoha prestižních cen. Však aby ne, pojetí hry prakticky nemá konkurenci a podobně jako další unikátní série Singstar, EyeToy Play: Kinetic, nebo Buzz! postavily PlayStation 2 na piedestal nejlepšího domácího zábavního zařízení pro celou rodinu a všechny věkové kategorie. O něčem podobném můžou ostatní platformy jen tiše snít. Nikdo jiný nedokáže v současnosti nabídnout takovou zábavu, uspokojení a seberealizaci jako vtipné a nápadité hříčky z PlayStation 2. Snad až Nintendo Wii.

I když je možné hrát Guitar Hero s pomocí klasického ovladače, hlavním pilířem úspěchu je volná kopie elektrické kytary Gibson SG, samozřejmě dokonale uzpůsobená i pro absolutní kytarové antihráče, kteří doposud používali struny výhradně na škrcení. Guitar Hero se prodává jednak samostatně bez nástroje, v bundlu s kytarkou, nebo se tento zvláštní ovladač dá také dodatečně přikoupit. Oproti své reálné předloze má zdejší Gibson „tremolo“ páčku pro natahování strun, trojúhelníkové tlačítko jako „brnkačku“ a pětici velkých barevných tlačítek na krčku, na které se „akorduje“.

Co je malé, to je hezké

Celá kytarka je sice menší než skutečná, ovšem její velikost je vhodně zvolena tak, aby s ovládáním neměli problémy ani děti ani dospělí. Minimální hardwarové nároky znamenají alespoň dvě horní končetiny. V balení nechybí ani popruh na zavěšení či sada drsných samolepek pro vylepšení jinak fádního vzhledu kytary. Samotný přístroj je pak naprosto precizně provedený a solidně tuhý. Nikde nic nevrže, použité plasty jsou kvalitní, stejně jako použitá tlačítka, z nichž zejména „brnkačka“ zažívá při hraní velký nápor.

Použitý koncept je až geniálně jednoduchý a na první pohled skoro nicotný. Z obrazovky při skladbě vyjíždí pásová osnova, v jejíž dolní části je řada barevných terčíků příslušejících tlačítkům stejných barev na krčku. Po pásu se přibližují další plné terčíky opět v barvách tlačítek na krčku. V dolní části pásu se posléze překryjí se statickými terčíky, což je ten správný okamžik pro brnknutí a stisknutí té správné barvy na hmatníku. V nejlehčí obtížnosti se používají jen tři tlačítka, těžší používají pak i ty zbývající, aby na expertní již prakticky plně evokovaly skutečné držení strun.

Já hraju, já hraju!

Každý dobře zahraný tón zvyšuje průběžné skóre, stejně jako multiplikátory za série zahraných „akordů“ bez chyb. Páčka pro natahování strun zase vyloudí zajímavé zvuky a opět o něco zvýší bodový příděl. Kytarka má v sobě zabudovaný i pohybový senzor, takže při naklonění nástroje můžete přítomné obecenstvo dostat více do varu a opět o něco zvýšit své bodové hodnocení. Po řadě nezvládnutých tónů vás ale diváci stejně „vybučí“ a song se ihned ukončí.

Jednoduchá a stylová grafika totiž při hraní zobrazuje pódium a váš charakter, jehož si volíte na začátku hry z několika přednastavených. Další se odemykají podobně jako nové modely kytar, bonusová videa, kytarové skiny a další songy, v průběhu jednoduché kariéry, která vám postupně zpřístupňuje další sály na koncertování za daný počet celých odehraných skladeb. Právě dobrý výběr tří desítek licencovaných songů rockové, metalové a punkové historie (Queen, Boston, Deep Purple, Black Sabbath, Ozzy Osbourne, Ramones, David Bowie, Audislave, a další), plus 17 bonusových vás prostě dostane do varu ať chcete, nebo ne. V Americe se dokonce pořádají oficiální soutěže o nejlépe zahrané skladby a videa hrajících borců najdete i na youtube.

Pět prstů se hodí

Takové pečlivě zahrané kytarové sólo v „Smoke on the Water“ od Deep Purple, drsný rif v „Iron Men“ od Black Sabbath, nebo citlivé vybrnkávání klasické linky v „More than a Feeling“ od Bostonu vám nechá zakusit takový pocit sebeuspokojení, jako ani vaše pravá ruka pod peřinou nedovede. Ani bych se nedivil, kdyby jste v kytarovém opojení rozkopali celý obývák, protože zdejší hutná atmosféra se dá snad přirovnat pouze k pocitům malého caparta s naditou šrajtoflí na veletrhu hraček. Jakmile se po několika mizerně odehraných a „vybučených“ koncertech dostanete do rytmu, chcete víc a víc hrát, drsněji drtit „struny“ a bez potíží vtáhnete do hry i přihlížející publikum u vás doma, které vám zpravidla kytarku po vyzkoušení již nevrátí.

Velkou výhodu mají samozřejmě všichni trampové a paďouři, co na kytaru teskné písně u táboráku hrají, stejně jako hudebníci, protože ovládání kytarky se na nejtěžší obtížnost přibližuje skutečnému hraní na elektriku. Kytarista a zpěvák hudební skupiny „Fluff“ Kamil Bureš, který okusil několik skladeb na nejtěžší expertní obtížnost říká: „Styl hraní v Guitar Hero zdařile napodobuje to skutečné a stejně tak zde pomáhá dobré vnímání rytmu“. Je ovšem pravdou, že netrénovaný hráč nemá ani po několika hodinách šanci dohrát písničku na těžší obtížnosti mimo prvních dvou.

Nic pro leváka Boba

Guitar Hero tak prakticky nemá chybu, nabízí skvělé hudební fláky, stylovou grafiku koncertních klubů, úchylné charaktery, výjimečný kytarový ovladač, přímočarou, ale vyzývavě obtížnou hratelnost a takový pocit uspokojení, jako žádná jiná hra. Nicméně jedna velká výtka tu je. I když se myslelo na leváky možností zrcadlového otočení pořadí terčíků na obrazovce pro hraní s otočenou kytarou, samotný nástroj na to již uzpůsoben není. Takže Jimi Hendrix by s tím měl velké problémy, protože nelze přehodit popruh na druhou stranu a „tremolo“ páčku také ne. Ta potom buď vadí v brnkání, nebo po otočení zase neumožňuje dobré použití. Jedinou alternativou je tak „přeškolení“ na pravorukou stranu, což ale není nijak složité (vyzkoušeno osobně).

Guitar Hero II

Mlutiplayer je striktně určen pouze pro dvě kytary naráz, kdy dva hráči brnkají podle songu buď stejný part, nebo každý svůj. Rozsáhlejší režim pro více hráčů nabídne až připravovaný druhý díl, jenž se díky úspěchům svého předchůdce dal očekávat. Listopadový Guitar Hero II tak bude obsahovat větší množství skladeb, nový tréninkový mód např. pro pilování složitých sólíček a hlavně masivní kooperativní multiplayer, kdy dvojice a více hudebníků bude současně hrát více kytarových stop v rámci jedné písně. Majitele Xbox360 jistě potěší zpráva, že Guitar Hero II míří i na jejich konzoli s novou unikátní kytarkou. Let's rock!

Balík vydělaných peněz a mimořádný úspěch hry podnítil vydavatele Red Octane k další tvůrčí práci, takže Guitar Hero od příštího roku bude migrovat i na další platformy. Prozatím byla potvrzena mutace pro Xbox 360 hned zkraje roku. Zatím si může PS2 užívat slávy a vy s ní, protože hraní na kytaru nebylo nikdy tak zábavné!

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz