Dragon Age: svět intrik, magie a rozhodnutí, která mají následky | Kapitola 5

Po téměř dekádě čekání se BioWare konečně vrátilo do světa Thedasu s hrou Dragon Age: The Veilguard. Očekávání byla obrovská — epilog Trespasseru zanechal jednu z největších cliffhangerů v historii RPG a fanoušci toužili po vyústění příběhu Solase.

The Veilguard se odehrává po událostech Inquisition a staví hráče do role nového hrdiny, člena elitní skupiny operativců, kteří mají zastavit novou hrozbu. BioWare vsadilo na menší, příběhově zaměřenou strukturu — více prostoru pro společníky, osobní vztahy a týmovou dynamiku.

Jenže právě tady začínají rozpory.

Styl a hratelnost se výrazně odklonily od předchozích dílů. Frostbite engine tentokrát slouží akčnějšímu pojetí boje, méně taktickému a více připomínajícímu moderní akční RPG. Pro část fanoušků to byla vítaná změna, ale mnoho hráčů série očekávalo návrat k hlubší strategii z Origins — a dostalo pocit, že se hra vzdálila tomu, co dělalo Dragon Age výjimečné.

Struktura světa je menší a kompaktnější, což někomu vyhovuje, jiným působí jako krok zpět po rozsáhlém Inquisition. Přidaly se technické problémy, nevyvážené animace a několik kontroverzních designových rozhodnutí, která rozdělila komunitu ještě před vydáním.

Dragon Age: The Veilguard vzbudil velkou pozornost i kvůli způsobu, jakým pracuje s politickými a společenskými tématy. Série byla vždy známá tím, že řeší mocenské struktury, náboženství nebo postavení menšin, ale Veilguard tyto motivy posunul do ještě viditelnější podoby. BioWare se zaměřilo na témata identity, autority a sociálních konfliktů, někdy velmi přímočaře a s jasně formulovanými poselstvími. Pro část publika to působilo přirozeně – Thedas je svět plný útlaku a nerovnosti, takže otevřenější komentář k těmto problémům dával smysl. Jiní hráči však kritizovali tonalitu hry jako příliš současnou, až aktivistickou, a měli pocit, že určité prvky představují politickou deklaraci na úkor tradiční fantasy atmosféry. Diskuse kolem reprezentace postav, stylu dialogů a změn v charakterech některých frakcí tak přispěla k celkové kontroverzi Veilguardu a ještě více rozdělila komunitu na dvě části – ty, kteří oceňují modernější a otevřenější přístup, a ty, kteří se domnívají, že série se postupně vzdaluje svým kořenům.

To vše přispělo k tomu, že se The Veilguard stalo kontroverzním dílem. Kritici ocenili atmosféru, postavy a některé dramatické momenty, ale fanouškovská základna zůstala velmi rozpolcená — pro jedny jde o solidní pokračování, pro druhé o neuspokojivý a málo ambiciózní návrat.

Prodeje byly slabší, než Activision a EA očekávali, a hra si neudržela dlouhodobý zájem hráčů. The Veilguard tak stojí v sérii na zvláštním místě — není vyloženě špatná, ale také ne naplnila naděje, které do ní byly vkládány. Mnozí hráči ji vnímají jako dílo, které mělo potenciál, ale nedokázalo jej přetavit v něco skutečně velkého.