Descenders - dojmy z hraní

Downhill je pro normálního smrtelníka něco jako automobilové závody. Na kole, stejně jako v autě, umíme jezdit skoro všichni, jen málokdo však někdy se svým vehiklem zkusí i podobné vylomeniny. Zatímco u závodních automobilových speciálů je, až na čestné výjimky, člověk limitován hlavně obsahem své peněženky, u sjezdů… Inu, po zhlédnutí ceníků specializovaných kol bych rozhodně neřekl, že se jedná o levnou zábavu. Ale pořád platí, že takový sportovec musí mít hlavně „obří koule“. Pro nás ostatní, kteří tak gigantickými intimními partiemi nedisponují, však přichází jednoduché řešení v podobě nizozemského titulu Descenders. 

PLNÍME DÍRY

Veřejně existuje jen několik pokusů o převedení tohoto sportu do digitální podoby, přičemž jediným opravdu známým je PS2 titul Downhill Domination. Ovšem ten je spíše bezmotorovou inkarnací Road Rash, než poctou populárním adrenalinovým soutěžím. Descenders tedy svým způsobem zaplňují díru na trhu, a to nejen pro vášnivé cyklisty, ale i pro ty, kterým z pevného disku dodnes nezmizel třeba legendární Motocross Madness 2. Tedy za předpokladu, že buď snesou postrádat absenci zvuku motorů, nebo si jsou ochotní zvukovou kulisu tvořit sami třeba pod vousy. 

Náplní titulu od studia RageSquid je prosté sjíždění hor, nikoliv však na saních o Vánocích, ale za využití potřebného vybavení. Než se tedy pustíte do akce, musíte se patřičně vyzbrojit. K dispozici bohužel minimálně zatím není žádný tuning či úpravy kola, volíte tedy jen mezi předpřipravenými designy. Nesmí chybět ani různé oblečky, které, stejně jako vzhledy kol, dostáváte za postup hrou, jako odměnu za nasbíranou reputaci. To, jaký „gear“ dostanete, je dáno částečně dílem náhody, ale také počáteční volbou jednoho ze tří sponzorů, z nichž každý se specializuje na jiné odvětví z kategorií příkrost, zatáčky a triky. Pořád ale platí, že všechna vylepšení jsou jen vizuální.

NEHODA NENÍ NÁHODA

Tyto veličiny ostatně také charakterizují veškeré ve hře obsažené trati, vznikající výhradně procedurálním generováním. Ano, kouzlo skládání z náhodných prvků již nějakou dobu prosakuje i do závodních her. Musím však říci, že zrovna Descenders jsou titulem, kde tyto tratě velmi dobře fungují – snad pouze jednou se mi stalo, že bych nevěděl, kudy kam. Předpřipravených prvků však není mnoho, proto začnete už po pár jízdách potkávat stále ty stejné rampy a skokánky. V rychlosti, ve které je budete absolvovat, si tohoto jevu sice pravděpodobně nebudete všímat natolik, aby vás obtěžoval, přesto bych ocenil větší variabilitu. Je ale třeba poznamenat, že hra je čerstvě v Early Accessu a na obohacování tratí a prostředí jistě ještě přijde řada.

Je libo absolvovat všemožné skoky, metat salta a držet se trati? Není problém!

Momentálně je možné závodit postupně ve čtyřech prostředích – louky, lesy, kaňony a zasněžené hory. K dispozici je i několik modifikátorů denní doby a počasí, a věřte mi, řítit se vstříc skokánku, který se zčistajasna několik metrů před vámi vyloupne v noční mlze, je opravdu radost. Kariérní režim probíhá tím způsobem, že se ocitnete na strategické mapě, kde musíte absolvovat pět na sebe navazujících závodů, přičemž tím posledním je velké finále. Jediným cílem normálních sjezdů, které si volíte dle toho, jak prudké/točité/skokánkovité je chcete mít, je dorazit do cíle. S povděkem pak kvituji fakt, že je úplně jedno, jak toho dosáhnete. Je libo absolvovat všemožné skoky, metat salta a držet se trati? Není problém! Nebo raději opatrné objíždění skokánků a strategické brždění před každou strmější zatáčkou? Jak je libo! Trať se dokonce dá i zcela ignorovat, je totiž možné sjet nejkratší trasou přímo do cíle. Ne vždy se však jedná o nejlepší možnost.

S PRACHEM V ZUBECH

Prvkem, který vašeho virtuálního jezdce limituje, je zdraví. Základním množstvím jsou čtyři životy, v každém kole se však nachází bonusový úkol, jehož splnění vám přinese vytoužené srdíčko navíc. Pád naopak samozřejmě srdíčka ničí, a to tempem odpovídajícím závažnosti nárazu. Zatímco těsně nedotočená 360⁰ otočka obvykle znamená ztrátu jednoho života, náraz ve vysoké rychlost odebere klidně tři. Jedna chyba tedy může zapříčinit nejen nevinný restart u posledního traťového checkpointu, ale i větší deficit, který je v Descenders často likvidační. Vyčerpáním životů totiž nejen končí vaše putování mapou, smrt navíc přináší procentuální ztrátu již nasbírané reputace. To si potom člověk důkladně rozmyslí, jestli se bude jako šílenec hnát skrze les pro bonus za rychlost, nebo raději postupovat opatrně. Životy do zásoby se totiž hodí do závěrečného levelu každého prostředí, kterým je „boss jump.“ 

Ten je obvykle násobně těžší než obvyklé traťové prvky, a spočívá v takové zhýralosti, ze které by se udělalo nevolno i specializovaným motorkářským skokanům z FMX. Skákat přes železniční most nebo obrovský kaňon tady není problém, pokud tedy hra v jistých chvílích alespoň okrajově koketuje s reálnějším pojetím sportu, tady veškerou snahu ve jménu zábavy hází za hlavu. Po úspěšném absolvování finálního skoku se posouváte do další lokace (a to i tehdy, kdy se jej rozhodnete sprostě objet). Abyste si ale nové prostředí otevřeli permanentně, je třeba tento skok předvést dohromady třikrát – poprvé je úkolem pouhé přežití, druhá fáze obvykle spočívá v provedení backflipu a třetí ve 360⁰ otočce. Jestli jsou Descenders na některých tratích až oddechovou hrou, o závěrečných skocích to rozhodně neplatí. Je totiž třeba udržovat určitou rychlost, správně najet, a ještě k tomu samozřejmě zvládnout dopad z velké výšky. A zkombinovat všechny tři faktory se zde daří spíše výjimečně.

FASTERER!

Tak jsme si vyjasnili, že Descenders rozhodně není simulací. Jak se tedy hraje? Na úvod musím předznamenat, že ačkoliv se jedná o hru zatím jen počítačovou (ale chystá se i verze pro Xbox), gamepad je v tomto případě opravdu nutností. A to říkám jako jediný člověk ve střední Evropě, který zarytě hraje na klávesnici i tituly ze série FIFA. Musím ale také přiznat, že během prvních minut jsem i přes využívání ovladače seděl v úžasu nad tím, jak špatným závodníkem jsem byl. Akcelerace a brzda jsou na triggerech, tedy na místech, kde byste je čekali, stejně tak zatáčení a naklánění najdete na levé analogové páčce – potud tedy dobrý. Problém mi však zpočátku dělala pravá analogová páčka, která slouží ke smykům a skokům. Napružení znamená rychlý pohyb této páčky dopředu, pro větší skok je pak třeba posunutí páčky k sobě a poté dopředu. To způsobuje dvě věci – jednak je těžší najíždět na rampy rovně, no a také je třeba dát hře zpočátku více času, než byste od arkády čekali. Ovládání během několika desítek minut přejde pod kůži, poté pokračuje v klasickém stylu „easy to learn, hard to master.“ Jen to učení není až tolik easy a masterování je dost hard. Precizní závodníci však ocení, že před začátkem závodu mohou nastudovat trať prostřednictvím kamerových záběrů. 

Poté jsem poznal pána jménem Max Stöckl, který se na podobném kole v našem vlastním reálném světě řítil rychlostí bezmála 168 km/h…

Jízdní model je arkádový, v nestřeženém okamžiku se dá občas provést i taková kulišárna, jako salto z místa. To je tedy relativně normální u stacionární osoby bez kola, s kolem se však jedná o nepříliš proveditelnou záležitost (raději nezkoušejte doma). Totéž jsem si myslel o dosahovaných rychlostech, kdy se mým maximem stalo 120 km/h. Poté jsem poznal pána jménem Max Stöckl, který se na podobném kole v našem vlastním reálném světě řítil rychlostí bezmála 168 km/h, musel jsem tedy svou domněnku lehce poupravit. Obvykle dosahované rychlosti ve hře pak přibližně odpovídají těm z reality. Potěší také relativně reálné brzdění, kdy vám kolo z osmdesátikilometrové rychlosti nezastaví na pětníku, ale musíte jej ukočírovat na delší dráze. K reálnějšímu zážitku pak přispívá i kamera z pohledu první osoby, na kterou se můžete přepnout z klasického 3rd person pohledu. Alternovat se dá ještě mezi vzdálenější kamerou a akčním pohledem zpoza zadního kola. Pohled z vlastních očí pak nahrává možné budoucí podpoře VR, pro lidi se slabším žaludkem je však tato kamera nepříjemná už v základním režimu, v brýlích by se tedy nejednalo o příliš hezký zážitek. 

Poměrně hezkým aspektem hry je naopak grafická stránka. A to zvláště s přihlédnutím, že běží na enginu Unity, který byl až donedávna spojován jen s indie projekty nevalné krásy. Pokud se zastavíte, není toho okolo příliš k obdivování, pocit rychlosti je na druhou stranu výborný, a i ty tratě vlastně nakonec vypadají slušně – obzvláště tedy poslední zimní level. Ten má trochu punkovější nádech než ostatní, do závodů v této lokaci navíc skáčete z vrtulníku, což mi spolu s grafickým stylem evokovalo dnes již zapomenuté open-worldové závody Fuel od Codemasters. Po technické stránce mi velmi imponovaly i nahrávací časy, do tréninkového místečka se od zapnutí hry dostanete již po nějakých dvanácti vteřinách (měřeno bez SSD) a generování trati také trvá jen několik vteřin. Nepříliš potěšitelná je na druhou stranu optimalizace. Descenders rozhodně nejsou ani nebudou hrou náročnou na hardware, framerate se tedy drží vysoko, nicméně často dochází k nelogickým propadům až na polovinu původní snímkovací frekvence. Tvůrci jsou si toho ovšem vědomi a již chystají opravy, které tomuto chování snad již brzy zamezí.

U zablácené závodní hry se přímo nabízí spojení s řízným punkem nebo tvrdším rockem…

Posledním důležitým aspektem hry je soundtrack. Tvůrci se k dílu rozhodli přizvat Liquicity, což je vydavatelství specializující se na žánr drum and bass. Právě pazvuky linoucí se v pozadí mi přišly jako nejslabší stránka Descenders. Zde bych ovšem chtěl upozornit na to, že vnímání hudby je velmi subjektivní, a nemalá část komunity si právě ji pochvaluje. Mně však přišla jako smíšenina songů z vykrádaček Wipeoutů, rojících se ve velkém množství okolo přelomu milénia, a toho, co slyšíte v obchodech s oblečením. U zablácené závodní hry se přímo nabízí spojení s řízným punkem nebo tvrdším rockem, místo toho mi v hlavě neustále vyskakovaly vzpomínky na Taneční ligu, Crazy froga a další libé tóny, které měly zaniknout v roce 2005, nebo nejlépe ještě dříve, než došlo k jejich stvoření.

i Zdroj: Hrej.cz

Pokud však odhlédnu od soundtracku, jsou tyto arkádové závody veskrze povedeným titulem. Tvůrci navíc s protlačením titulu na Steam neusnuli na vavřínech, ba právě naopak. Ohromující rychlostí do svého díla přidávají nový obsah, a ačkoliv ještě zdaleka nejsou u konce, zdají se Descenders již teď kompletní. A ze hry do budoucna není ani multiplayer, který by při správné implementaci mohl zábavu posunout ještě na zcela novou úroveň.