co-je-maly-to-je-hezky
LocoRoco 2 Článek Co je malý, to je hezký

Co je malý, to je hezký

Farid

Farid

12. 8. 2007 22:48 4
Reklama
Reklama

Jedním z nejcharakterističtějších prvků spojujících všechny tři konzole nové generace je služba jednoduché digitální distribuce „malých“ her za relativně malé peníze. Průkopníkem byl nepochybně Xbox 360 s projektem Live Arcade, kde vedle nových hříček najdeme celou řadu HD remaků klasik s podporou onlinového multiplayeru – podpůrné síťové a komunitní služby na bázi unifikovaného prostředí Xbox Live jsou určitě nejsilnější stránkou strategie Microsoftu. Nintendo Wii jde na to zatím trochu jinak. Služba Virtual Console staví na síle bohatého katalogu nejen mateřské firmy ale také Segy. Postupně se tak můžeme snadno dostat k masivnímu množství velmi kvalitních (a slavných) her všechno druhu, které kdysi vyšly na systémech jako NES, Mega Drive, Super NES, Turbo Grafix či N64. Retro Gamerův ráj, byť jde „pouze“ o přesné emulace bez přidané (grafika, online) hodnoty. Co na to Sony? Uvádění PS1 klasik určených k emulaci na PS3/PSP se podobá Virtual Console a, i když značka PlayStation nemá tak dlouhou tradici jako Nintendo, určitě se nemusí za sílu svého katalogu stydět – je z čeho vybírat. Vedle toho lze však přes PSN stahovat i fungl nové tituly, na které se v následujícím výčtu zaměříme. Při pohledu na dosud vydané hry (jako Flow nebo Nucleus) a chystané kousky se zdá, že Sony hodně sází na odlišnost, chcete-li určitou výstřednost. To není sice vždycky zárukou nejyvšší kvality, ale kdo riskuje může také nejvíce získat. PSN se tak postupně proměňuje v místo, kam budou nejraději na lov vyrážet labužníci, intelektuálové, snobové a vůbec milovníci originální kreativity.

Co je malý, to je hezký

PixelJunk Racers

Simulátor autodráhy nezní jako vrchol průkopnictví, ale autoři z Q-Games tvrdí, že hra v jejich zvláštním provedení je možná až nyní, s nástupem HD grafiky a velkých obrazovek. Abyste tomu rozuměli: představte si statickou kameru umístěnou vysoko nad poměrně velkou autodráhou, která zabírá pohyb desítek titěrných autíček. Při tomto pohledu, kdy neustále vidíte kompletní okruh, je třeba detailní a ostré grafiky, jinak by se vše proměnilo v nepřehlednou změť. PixelJunk Racers mají vysloveně minimalistické ovládací schéma. R2 je plyn, L2 brzda a směrovými tlačítky dáváte pokyn k přeskočení autíčka z jedné koleje na druhou. Skutečně zajímavá by hra mohla být díky svým pravidlům. Kroužící „civilové“ například představují víc než překážku na trati. Jejich plynulým předjížděním kumulujete energii, kterou ve vhodný okamžik můžete proměnit v akcelerační boost. A při dosažení vysokého stupně boostu se proměníte ve žhnoucí kouli, která proráží překážky a způsoboje vykolejení soupeřů. Za zmínku stojí i podpora onlinových režimů jakožto i jednoduchá, ale pěkně stylizovaná grafika. Dodejme, že Q-Games plánují pod značkou PixelJunk celou sérii hříček, Racers jsou první z nich.

Co je malý, to je hezký

Pain

O hře Pain se traduje, že je výsledkem marketingového průzkumu, čistě účelovým projektem šitým na míru poptávky trhu. Je-li to skutečně pravda, pak je důkazem, že i okravatovaný businessman může výjimečně stát u zrodu něčeho zajímavého, zábavného a kreativního. Premisa Painu je jednoduchá – umístíte ragdoll postavičku do obřího praku, zvolíte úhel, sílu natežní a vystřelíte do prostoru s cílem způsobit co největší destrukci, chaos a bolest. Dětem rozhodně doporučujeme, tohle všechno je totiž znázorněno nanejvýš roztomilým a neškodným způsobem. To ale nic neubírá na zábavnosti této fyzikální hříčky, kdy snadno ztratíte hodiny času v jediné uličce desítkami pokusy a snahou vymyslet, jak se trefit na zdánlivě nedosažitelný výbušný sud umístěný na vzdálené terase. Každá úroveň je plná interaktivních objektů, přičemž změny způsobené opakovanými pokusy jsou prezistentní – jinými slovy jsou při každém následném pokusu podmínky trochu jiné. Zábavnost hříčky umocňuje dobrá práce s kamerou (možnost ptačí perspektivy) a hromada rozličných režimů, kde plníte specifické úkoly (sundejte všechny opice v úrovni apod.) Nejvíce zvědaví jsme ovšem na multiplayerovou čtyřhru, kdy si navzájem můžete komplikovat život speciální objekty (např. výbušné důchodkyně).

Co je malý, to je hezký

Echochrome

Hra představená zatím pouze formou videa, naštěstí ale dostatečně názorného, aby se stala jedním z drobných vrcholů tiskovky Sony na E3. Endochrome je jednoduchý, elegantní a ve své černo-bílé grafické stylizaci velmi pohledný. Určitě nejsme první ani poslední, kdo budou tuto puzzle akci charakterizovat jako interaktivní verzi výtvarných klamů M. C. Eschera. Ten proslul obrazy prostorových objektů vzpírajících se logice a přirozeným instinktům. Zde navigujete postavičku po systému tyčí, schodišť a sloupů s cílem dosáhnout koncového bodu. Ještě zajímavější než výtvarná stránka věci je však způsob, jakým překonávate překážky. Ten zejména spočívá v manipulaci s celou „úrovní“ v prostoru. Například postavička narazí na propast. Když šikovně otočíte objekt tak, aby byla mezera na horizontální tyči zakryta nějakým vertikálním sloupem v popředí, překážka přestane existovat. Doslova: co oči nevidí, srdce nebolí. Soudě podle videa je zřejmé, že Echochrome se od jednoduchých zahřívacích úrovní postupně propracuje k ďábelsky komplexním útvarům, které budou nepochybně výzvou pro váší prostorovou představivost a důvtip.

 

Co je malý, to je hezký

Elefunk

Další fyzikální hříčka, která vychází z koncepce internetové indie hry. Roztomilých slonů si nevšímejte, ti dávají Elefenku „tvář“, pro hratelnost je podstatnější, že se tvůrci opírají o titul jménem Pontifex, který získal v roce 2003 cenu veřejnosti na IGF Awards. Určitě jste už viděli. Z různých součástek sestavujete všelijaké mosty a pak testujete jejich životaschopnost vypuštěním něčeho dostatečně hmotného (zde sloni). Zdrojový Pontifex pracuje s akurátní fyzikou a díky tomu je tolik intuitivní a zábavný – zejména pokud patříte mezi technické hračičky, které si vydrží celé hodiny zkoušet různá řešení. Elefunk, vzhledem k zacílení na širší publikum, bude pravděpodobně sevřen pevnější herní strukturou, různými režimy a úkoly. Zdá se také pravděpodobné, že by při jemné manipulaci s mosty mohlo přijít ke slovu pohybový senzoru Sixaxisu.

Co je malý, to je hezký

Everyday Shooter

Jeden z počinů, který dělá PSN dobré jméno. Výstřední, velmi atypická a přeci náramně hratelná 2D střílečka je dílem jediného člověka, Jonathana Maka – hru vymyslel, designoval, naprogramoval a složil k ní muziku. Jako za starých časů ZX Spectra. Šance, že talentovaný jedinec dostane lano je dnes díky digitální distribuci a projektům jako XNA výrazně vyšší než před pár lety. Everyday Shooter (doslova „Všední střílečka“) nejdříve může působit jako klon Robotrona, jedna páčka určuje směr pohybu, druhá směr palby a všude kolem je mnoho nepřátel. Od moderních hitů typu Geometry Wars a Super Stardust HD se však liší nejen půvabnou kresbou v popartovém stylu. Hratelnost totiž ve skutečnosti není vůbec přímočará. Každá úroveň je jako rébus, platí v ní jiná pravidla a pohybují se v ní jiné kombinace „nepřátel“. Klíčem k vítězství tak nejsou ani tak rychlé prsty a bystré smysly jako spíše přesném vypozorování souvislostí, způsobu jak objekty na vaše střely reagují a odvození správného řešení rébusu – tedy objevení způsobu, jak vyvolat řetězovou reakci. A aby to nebylo málo, Everyday Shooter je zároveň hudební hříčkou. Kytarové kompozice jsou totiž napůl interaktivní, vaše výstřely, zásahy, výbuchy jí obohacují o drobné ale rozhodně postřehnutelné prvky. Lahůdka.

 

Co je malý, to je hezký

LocoRoco 2

Na závěr pokračování dobře známé „relaxační plošinovky“ z PSP. Po mnoha náznacích (LocoRoco se například objevilo v síni trofejí při první prezentaci Home) bylo konečně oficiálně potvrzeno, že pokračování vyjde na původním formátu i jako stahovatelný titul na PS3. Tenhle titul nikdo z nás neviděl, natož aby ho hrál, ale zdá se nám, že do tohoto výčtu tak nějak zapadá. Detailů zatím známe jen pár. Pochopitelně se počítá s podporou pohybových senzorů Sixaxis – pokud neznáte, v LocoRoco je postava (no, spíš kulička s očima) ovládána nepřímo nakláněním plochy celé úrovně. Dále tu je HD grafika, která jenom podtrhne neodolatelný a výtvarně čistý styl originálu. Zajímavým detailem PS3 verze je pak režim, kdy hra funguje jako realtimový screensaver. Obrazovku zaplní až 200 různých postaviček a budou spolu interagovat podle pravidel LocoRoco. Hra je podle všeho zcela hotová, čeká se jen na vhodné „startovací okno“ PSN.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz