ArmA 2: Operation Arrowhead
NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu
NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.
Po zklamání, které příznivcům rozsáhlých vojenských simulátorů navzdory slavné značce připravila přímočaře pojatá Operation Flashpoint: Dragon Rising, zůstal v této kategorii opět prakticky jediný zástupce svého druhu v podobě české série ArmA. O to větší očekávání jsou spojována se samostatně hratelným přídavkem ArmA 2: Operation Arrowhead, který jsme si konečně mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Nejvíc nás zajímalo, jestli bude datadisk víc než jen souborem několika nových misí a zda budou klady v podobě velkolepého světa s absolutní volností a skvělou hratelností opět vyváženy velkými problémy v technickém zpracování.
Prach, válka a strach
Přímo z kampaně se nám do rukou dostala jediná mise, takže jakýchkoli obecnějších soudů o novém herním světě a příběhu se prozatím musíme zdržet. Přesto však už tato mise odhaluje řadu zajímavých herních mechanismů a tak určitě neuškodí podívat se na ni blíž. Vše začíná klasicky výsadkem z vrtulníku nedaleko cílové lokace, kterou je v tomto případě důl v horách. Prostředí fiktivního Tákistánu skutečně jakoby vypadlo z obrázků Afghánistánu či Pákistánu a nastavení atmosféry se v mozku okamžitě přepne do správné polohy. Všudypřítomné prašné kopce tvoří poměrně nezajímavý celek a obzvlášť ve srovnání se živou zelení původní Army 2 působí krajina chudě a fádně. Ale i to je součástí autentického dojmu a na holých stráních se budete cítit velmi nevítaně, nevlídně a zranitelně.
Zatímco spojenecké jednotky podnikají s pomocí vydatné vzdušné podpory frontální útok na nedaleké nepřátelské pozice, naším úkolem je zlikvidovat posádku dolu a zachránit spojenecká rukojmí. Už během přesunu se však před námi na vrcholku jednoho z kopců náhle objeví opevněná pozice domorodých mudžáhidů. Každému hráči, který něco slyšel o Talibanu a podobných spolcích, asi v tu chvíli zmrzne krev v žilách. V tomto případě jsou to ale spojenci a tak nás místo kulky z ákáčka počastují dobrou radou a informacemi o výzbroji nepřátelských vojáků. Sami se však do akce nijak nehrnou a tak je na nás, abychom se přesunuli k dolu a zaujali bojové postavení.
Nejen akcí živ je člověk
Z taktického pohledu to pro náš čtyřčlenný tým ostřelovačů snad ani nemůže být lepší. Důl se rozkládá v údolí a jeho obyvatele máme jako na dlani. Hra ovšem dokazuje, že ani v datadisku nijak neslevila ze svých realistických měřítek a neopatrnost pramenící z přehnaného optimismu je rychle utopena v dešti kulek. Další pokus už je proto o poznání promyšlenější a mezi budovami brzy leží jen bezvládná těla. Následuje opatrný sestup a vypořádání se s několika posledními vojáky, kteří se schovávali uvnitř budov. Jenže se ukazuje, že tentokrát bylo opatrnosti až příliš – nepodařilo se splnit skrytý časový limit a důl vyletí do povětří.
Na potřetí už ale konečně všechno klapne. Tedy alespoň pro nás, rukojmí jsou totiž po smrti. A ještě ke všemu je důl podminovaný a je potřeba rychle najít a deaktivovat tikající kufřík. To je spojeno se zábavnou a chytře udělanou minihrou, která nás vážně potěšila a pevně doufáme, že se dočkáme více podobných zpestření. Nejdřív je třeba z ruky zabitého vojáka získat aktivační kód a ten pak naťukat do displeje. Jenže ouha – zatímco voják má kód vytetovaný v běžné abecedě a číslicích, tlačítka jsou popsána neznámými znaky. Funkci si tak musíte domyslet z jejich pořadí a jako bonus je třeba ještě najít a zmáčknout Enter, což sice zní logicky, ale zadávání kódů ve většině ostatních her funguje bez něj a tak nám to došlo až někdy mezi třetí a čtvrtou explozí.
Otázka čtvrtého rozměru
Nutno podotknout, že časové limity v taktických vojenských simulátorech nemáme moc rádi. Například právě v již zmiňované Operation Flashpoint: Dragon Rising se jejich všudypřítomnost a přílišná tvrdost staly spolehlivým zabijákem jakékoli promyšlenější taktiky a mnohdy hráče donutily vrhnout se naprosto nesmyslně proti nemilosrdným nepřátelským hlavním. V případě Army to však zdaleka není tak horké a je fakt, že občasný časový limit k válčení patří. Jen doufáme, že v průběhu kampaně bude tento prostředek využíván s velkou opatrností a střídmostí.
Aby bylo naše vyprávění úplné, sluší se dopovědět, že na konci mise jsme ještě dostali šanci rozstřílet pozemním kanónem několik stíhaček. To se ovšem na první pokus tak úplně nepovedlo, a přestože to neznamená neúspěch celé mise, hra už bohužel nenabídla možnost reparátu a s vybombardováním nebohé vesnice jsme se museli smířit. Hlavně proto, že po neúspěšném pokusu se přeuložil checkpoint a tak by bylo potřeba vše opakovat úplně od začátku. Systém automatického ukládání by tak rozhodně snesl víc ukládacích pozic, což je ovšem už dost ohraná skuhravá písnička. Ani tentokrát se v tomto ohledu zřejmě nedočkáme změny k lepšímu a zdá se, že se opět se nevyhneme občasnému násilnému uložení v nejméně vhodný okamžik.
Pořád stejná a stále lepší
Celkově nás ale už tato jediná mise utvrdila v dojmu, že na kompletní verzi Operation Arrowhead se určitě vyplatí počkat. A to přesto, nebo právě proto, že jsme ji ještě zdaleka neviděli v plné kráse a nového příběhu i jeho účastníků jsme se dotkli jen velice okrajově. Po prvním setkání v nás zůstal pozitivní dojem z promyšlené výstavby mise a vyvážené hratelnosti plně v duchu série. Kupodivu jsme se přes jisté menší zádrhely nedočkali ani žádných velkých bugů, které před časem tolik zdecimovaly zážitek z první oficiální verze ArmA 2. A možná je to jen náš pocit, ale i ten zpropadený jízdní model působí zejména u civilních vozidel tak nějak lépe.
Fajnšmekry také jistě potěší nová bojová i civilní technika a řada nových verzí té stávající, nejde však o nic vyloženě velkolepého a běžnému hráči se představí obvyklý mix převážně americké a sovětské techniky. Podobně ostatně vyznívá celý obsah, který jsme si mohli vyzkoušet. Kromě popsané části kampaně to bylo ještě pár jednorázových misí v roli velitele tanku či vrtulníku, možnost volně řádit s veškerou dostupnou technikou a také několik částí přepracovaného tutoriálu, který svou přehledností, užitečností a celkovým zpracováním jednoznačně zaslouží pochvalu. Vzato kolem a kolem tu vlastně není nic zásadně nového, ale všechno funguje hladce a bez ohledu na dílčí novinky a vylepšení bude záležet především na rozsáhlosti a povedenosti kampaně. Zatím se ukázala v dobrém světle, pokud se tedy z toho mála, které nám vývojáři dali k vyzkoušení, vůbec sluší dělat nějaké závěry.
