Wargroove
NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu
NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.
Bylo nebylo, na malém handheldu Game Boy Advance jednoho dne vyšla hra Advance Wars a hráčům, kteří byli zvyklí na handheldech hrát spíše akčnější tituly, nabídla systémově jednoduchou a přesto takticky komplexní strategii do kapsy. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a Advance Wars prošlapaly cestu mnoha dalším hrám, jmenovitě Fire Emblemu, ale třeba i sérii Final Fantasy Tactics Advance. A zatímco Fire Emblem vyrostl do pozice jednoho z dvorních titulů Nintenda, Advance Wars jsme naposledy viděli naposledy v roce 2008. Bylo tedy na čase, aby s tím někdo něco udělal.
Je zvláštní, že to trvalo vlastně tak dlouho, než se někdo, v tomto případě britské nezávislé studio Chucklefish, rozhodl přivést Advance Wars na současnou generaci konzolí. Wargroove se starými Advance Wars inspirovalo; dokonce by šlo říct, že úspěšnou formuli tahové strategie okpírovalo a pokud jste AW hráli, budete zde jako doma. Pokud však ne, skutečně nic vám nebrání v tom, abyste si Wargroove zahráli. Je to totiž jedna z nejpřístupnějších taktických strategií na trhu.
KDYŽ JE XCOM MOC TĚŽKÝ
Právě snadné herní principy z Wargroove dělají jak vhodnou hru pro nováčky, tak i téměř odpočinkové zaválčení pro fanoušky podobných her. Pravidla jsou totiž od začátku jasná, žádná náhlá překvapení na vás nečekají a ani možných kombinací hra nenabízí tolik, abyste museli každý tah pečlivě analyzovat.
Ve Wargroove se stáváte vojevůdcem a v bitvách, které se odehrávají na čtverečkových mapách, se snažíte porazit své nepřátele. To zpravidla znamená porazit jejich vojevůdce nebo zničit unikátní pevnost, ale některé mise v příběhové kampani mají i jiné cíle. Nicméně k úspěchu v boji je třeba zajímat města, která pak v každém kole vydělají peníze, za které si můžete nakoupit nové jednotky a ty posléze poslat na nepřátele; nejlépe ještě tak, aby útočily na jednotky, proti kterým mají převahu. Na tom není nic těžkého.
VOJNA NENÍ KOJNÁ
Když dojde na boj, hra vám předem přesně ukáže, kolik procent z celkového zdraví obě jednotky udrží, přičemž platí, že zdravější jednotka je silnější jednotka. Při 100% zdraví tedy útočí se 100% silou, při 50% pak poloviční. Zranění se navíc vypočítává z aktuálního stavu, takže když nepřítel váš útok přežije, obdržíte od něj jen zranění odpovídající zbylému zdraví. Naštěstí se můžete za určitý finanční obnos léčit u obsazených měst a oslabené jednotky tak není třeba posílat na smrt do předem prohraných bojů. A nelze zapomenout na fakt, že na zranění má ještě vliv terén, ve kterém se jednotky nacházejí. Proto budete dávat pozor, aby se vaše jednotky na konci kola nacházely v horách nebo lesích, kde dostávají bonus k obraně a ne na cestě nebo nedejbože v rybníce, kde si na ně protivníci snadno došlápnou.
Ať už hrajete za jakýkoliv ze čtyř národů, jednotky se liší pouze vzhledem; jejich vlastnosti jsou stejné. Nezáleží tedy jestli hrajete za rytíře, nemrtvé, “asijské” impérium nebo květinové Florany (ze Starboundu) - kopiníci mají vždy bonus proti jezdcům, kouzelníci pak proti létacím jednotkám, lučištníci vždy dávají bonusové zranění, pokud se v tomto kole nepohnou, apod. Jednotek je všehovšudy 20 druhů a k tomu vždy ještě hrajete s jedním z dvanácti unikátních vojevůdců (tři za každý národ) se speciální schopností. Tzv. Wargroove může třeba dovolit jednotkám v okolí táhnout dvakrát za kolo nebo nebo dovolí vojevůdci zaútočit na několik nepřátel v řadě. Wargroove můžete použít několikrát za hru; je však třeba je nejdříve nabít zabíjením protivníkům a tedy se budete snažit svým vojevůdcem nepřátele dodělávat. A byť jsou schopnosti ve správný moment velmi užitečné, samotné celou situaci na bojišti nezvrátí a je třeba správně využívat pozicování jednotek a jejich vlastností.
Celá hra se nese v odlehčené náladě, je spíše veselá než vážná.
Pravidla má Wargroove vcelku snadná a nabízí spoustu prostoru na taktizování. Navíc je to hra sympaticky férová. Wargroove před hráčem nic neskrývá a všechny informace máte vždy na dosah. O každé jednotce si můžete před tahem přečíst informace, prohlédnout proti komu má výhody a kdo má výhody proti ní, i jaký je její maximální pohyb a dosah útoku v tomto kole. Informací to není moc a většinou není nad čím příliš lámat hlavu. Přesto by se mi líbilo, kdyby Wargroove umožnilo nějakým způsobem vrátit provedenou akci - není to přece tak vážná hra, aby nemohla umožnit opravu byť i jen jediné chyby za misi.
HRR NA NĚ!
Při hraní všechno hezky odsýpá, zvlášť poté, co se hraním výhody a slabiny jednotek naučíte a tahy plánujete s ohledem na ně. To ostatně netrvá dlouho, protože na začátku je dostupná pouze singleplayerová příběhová kampaň. V ní se v roli mladé královny Mercie snažíte získat nové přátele a porazit zlé síly, které ji vyhnaly z vlastní domoviny. Jelikož je Wargroove válečná strategie, tak celý příběh je vlastně řetězec bitev s cizími národy - někdy jako přátelské zápasy, jindy jako boj o přežití - které oddělují dialogové scény. Celá hra se nese v odlehčené náladě, je spíše veselá než vážná, a tak v příběhu o ztrátě království a pomstě figurují veselé postavy jako dobrácký pes nebo zbrklá nemrtvá válečnice, která neumí prohrávat.
Zpočátku nízká obtížnost kampaně graduje a AI postupně přestane chybovat a občas si vás pěkně vychutná. Hraním kampaně si navíc postupně odemykáte další herní režimy - Arcade, ve kterém za jednoho vojevůdce musíte projít pět bitev najednou; a Puzzle, kde musíte přijít na to, jak zvítězit v dané situaci během jediného kola. Singl tak hráče vlastně trénuje na multiplayerová klání, která můžete hrát jak online, tak i lokálně. Ostatně lokální bitvy, včetně co-opu proti CPU protivníkům, mi připomněly odpoledne strávená u Heroes, jen v tomto případě zaberou hry jen zhruba 30 minut.
TVOŘÍM, TVOŘÍŠ, TVOŘÍME
A kdyby vám toho bylo pořád málo, přichází Wargroove hned od začátku s podporou komunitní tvořivosti. Hra obsahuje poměrně robustní editor map, pravidel a dokonce i dialogových scén, se kterými si hráči mohou vytvořit vlastní mise a kampaně a sdílet je s ostatními. Jako upřímně, já je tvořit nebudu, ale rád si stáhnu to nejlepší, co připraví někdo jiný. A protože se Wargroove řadí mezi rostoucí počet cross-platformových titulů a komunitní obsah se sdílí mezi hráči na Switchi, PC a Xboxu One, bude z čeho vybírat. Mimochodem, co se týče PS4, tam se na vydání hry ještě čeká.
Wargroove je tak skvělý titul, který by žádnému milovníkovi taktických strategií neměl utéct.
V mnoha ohledech je Wargroove nástupce oblíbených Advance Wars - ostatně s nimi sdílí většinu pravidel i odlehčenou náladu hry. Spoustě hráčů, kteří s AW nepřišli do styku to ale může být ukradené a pro ně Wargroove bude pevně stát na vlastních nohou. Aby taky ne, Wargroove skvěle míchá nepřekomplikované taktické bitvy s příjemnou prezentací a na vrch přidává spoustu obsahu, ať už vlastních herních režimů či misí, které připravili samotní hráči. Navíc těch pár vlastních nápadů, jako například zmíněné léčení u měst, jen strategické možnosti obohacuje a hru tak nad svůj vzor povyšuje. Wargroove je tak skvělý titul, který by žádnému milovníkovi taktických strategií neměl utéct, ať má na hraní čas jen půl hodinu, nebo i celé odpoledne.
Verdikt
Mírná modernizace dělá z Wargroove více než klona starých Advance Wars. Označení “duchovní nástupce klasické hry” v tomto případě znamená jen velkou pochvalu.
