Name: The Lord of the Rings Online: Shadows of Angmar
Item: The Lord of the Rings Online: Shadows of Angmar
Rating: 9
Author: Lukáš Grygar

Reklama

Pána Prstenů jsem poprvé četl ve dvanácti, nažluklé vydání plné zvláštních run a veršovaných odstavců. Četl jsem ho nedůsledně, přeskakoval stránky a pasáže nezajímavé pro moje dětské uvažování. V průběhu let jsem se k jednotlivým knihám Tolkienova mýtu podle nálady vracel a oblíbil si kapitoly, které jsem dřív míjel. Dnes čtu Společenstvo prstenu a skoro mi přijde, jako bych jeho stránkami listoval poprvé. Přes dva měsíce pobíhání ve virtuální Středozemi dodalo knize nový kontext, a to je možná největší kompliment, jaký lze práci lidí z Turbine složit - z pohledu literárního fanouška. Pak tu máme také pohled hráče, pohled hráče online her a pohled hráče World of Warcraft. Ty první dva se pokusím obsáhnout, jak nejlépe umím, třetím nemohu sloužit, i když se nabízí - stačí vzít mustr Warcraftu, naroubovat na něj zkušenosti tvůrců osmým rokem aktivní Asheron's Call a dostanete výsledek, kterým je Lord of the Rings Online. Tedy okamžitě přístupnou online hru s vypiplaným herním modelem. LOTRO je logickým pokračovaním toho, co udělal právě Blizzard: vzal prověřené nápady z úspěšných konkurenčních titulů a postavil "ten nejlepší z možných světů", kde v současnosti tráví svůj volný čas zhruba devět milionů lidí. Díky silné licenci aspiruje LOTRO na podobný úspěch a má spoustu předpokladů, aby jej alespoň rámcově dosáhlo.

Je to nebezpečný podnik, vykročit ze dveří

The Lord of the Rings Online: Shadows of Angmar

Když stoupáte úpatím Větrova, jde na vás bázeň. Ne z místa, kde se v knize hobiti poprvé setkají s prstenovými přízraky, ale z prostoru kolem. Virtuální Středozem (stejně jako ta filmová) sice nikdy nepřebije fantazii čtenáře, jenže to taky není její účel - LOTRO je pískoviště, šance zažít Tolkienův svět zevnitř, se všemi důležitými proprietami a možností vzájemné interakce s ostatními příznivci Pána prstenů. Hranice herního prostoru zatím končí s hradbou Mlžných hor a lze se tedy třást očekáváním, jak budou tvůrci postupně otevírat další oblasti od Rohanu po Mordor a třeba i Jižní země. Už takhle je kilometráž štědřejší, než by se z prázdných map mohlo zdát. Právě mapy se vám časem zaplní plejádou míst a zákoutí, kam vedou stovky questů a vydatná příběhová linka, umně pracující s instancováním po způsobu Guild Wars. Questy samotné mají spoustu variant a potkáte jak omleté šablony seber / přines, tak nápaditější úkoly vycházející z tolkienovských reálií. V praxi je uvnitř hry neustále co dělat a tím odpadá mor jménem grind, tedy monotónní pobíjení nepřátel za účelem nabrání zkušenostních bodů a postupu na další úroveň. LOTRO jde na vývoj postavy mnohem zábavněji a skrze vybalancování všech důležitých čísel a poměrů je postup úrovněmi plynulý a nenutí vás hrát proti filozofii svého povolání (třeba se zlodějem donekonečna kosit šiky banditů, s kuchařem kovat meče). Boj sice převažuje, ale každý v něm má svou jasně vymezenou roli.

Pro sebe jsem si po experimentech s elfy vybral lidského lovce a herní zážitky jsou tedy filtrované jeho očima. Jednotlivá povolání se drží zavedených standardů: léčiteli jsou tu potulní pěvci a tankují (nabírají na sebe útoky nepřátel) trpasličí válečníci. Je vůbec zajímavé sledovat, jak hra střídá konvenční a neotřelé prvky, jak se pohybuje mezi zážitkem pro hráče a pro fanouška knihy. Hráče zajímají dropy, sety, equip, tohle všechno, zatímco fanoušek se pídí po detailech ve zpracování Středozemě, chce objevit každý její kout a přesvědčit se, že Zlatěnka a Elrond jsou k nalezení tam, kde mají k nalezení být. Hra jde vstříc oběma přístupům a je obdivuhodné, že se jí to vesměs daří, aniž by utrpěla hratelnost nebo iluze smyšleného světa. K základnímu povolání si můžete přibrat jednu z (bohužel pevně definovaných) trojic "melouchů". Tam patří kromě dříve zmíněné kuchařiny další specializace jako je výroba zbraní, těžba, nebo i farmaření, kdy pak čas od času potkáte elfa v naleštěné zbroji, kterak obdělává políčko s dýmkovým kořením (jistě, v takovou chvíli se iluze lehce hroutí). Nad vším bdí restrikce a vše je vzájemně provázáno, aby ekonomika šlapala a nikde nic nebrzdil nedostatek a neznehodnocoval přebytek, i když vše se zdá být lehce skřípnuto, aby pokročilejší hráči tolik neutíkali ostatním. Případné díry v systému každopádně autoři pohotově záplatují a uvnitř tak LOTRO působí jako hra, která běží spíš několik let, než měsíců.

My děti ze serveru Laurelin

Vyvážený herní systém je podhoubím pro solidní komunitu, ale těžko zatím soudit, jak se obyvatelstvo zdejších serverů vyprofiluje. Pokud vás zajímá skutečně jen nahánění úrovní, nemusíte vůbec nic řešit - spoluhráče na vymetení nějaké jeskyně nebo skřetí pevnosti najdete vždycky. Pokud si ale chcete zažít interakci, která jde za chrlení emotikonů a mechanické vyžírání questů, nezbude vám, než zvolit roleplay server. Momentálně funguje jediný - Laurelin - a pokud vám záleží na bratříčkování se s krajany, nemusíte mít strach, že byste na Laurelinu Čechy nebo Slováky nepotkali. On to koneckonců není server, kde by se do puntíku dbalo na roleplay pojetí hry, ale spíš kompromisní svět, kam se často utíkají hráči, hledající "dospělejší" komunitu. A tak vás na Laurelinu nikdo nebude kamenovat, když s elfem nezvládnete zdravit v sindarštině, a nikoho nenaštvete mizernou znalostí zeměpisu (u hobitů je to naopak výhoda, cha!).

Taky samozřejmě můžete mlčet úplně a hrou proplouvat na vlastní pěst. LOTRO poskytuje prostor sólovému hraní, ale člověk se tak připraví o spoustu obsahu, navrženého pro společenstva (respektive ho projde až s velkým zpožděním). Společenstva jsou klasickými partami, jak je známe z jiných online her, ale na jejich složení je tady kladen zvláštní důraz. Společenstvo má totiž kromě obecných bonusů k dispozici především vlastní systém schopností, použitelných za určitých podmínek v akci. Dobře poskládaná a sehraná grupa si tak dokáže poradit i s extra silnými nepřáteli a koordinované manévry vypadají prostě báječně. Kde v jiných hrách porážka nějakého hutného bosse vyžaduje deset minut cyklického rubání a léčení, v LOTRO často dochází k situacím, které vám vezmou dech a bradu pošlou pod stůl. V kombinaci s dobře naskriptovanými instancemi jde bezpochyby o jeden z taháků hry a byla by určitě škoda ho ortodoxním sólováním minout.

Sekery trpaslíků! Shadery pixelů!

Je ale pravdou, že bradu pod stůl vám v první řadě pošle hra samotná. Zapomeňte na kompromisy, které obecně provázejí zpracování online titulů, protože LOTRO má laťku svého provedení posazenou setsakra vysoko. S akurátní počítačovou sestavou (víc než kdy jindy tu platí "more RAM = more fun") si užijete nádherných modelů postav, odrazů hvězd na vodě a daleké viditelnosti, aniž by nějak zásadně trpěl framerate. Všechna povědomá zákoutí jsou modelovaná s ohromným citem pro detail a vůbec nezáleží, jestli jste si je při čtení knihy představovali zrovna takhle - mají své kouzlo nezávisle na Tolkienovi. Autoři jednoduchým způsobem pracují s atmosférou a výsledek je fantastický: oblasti "zla" vám zakalí obraz, oblasti "naděje" obraz prozáří, svět je plný rozmanitých zvuků a ruchů (jde skutečně o mistrovskou zvukařskou práci) a nad vším bdí vzletné i ponuré melodie, až na výjimky perfektně podtrhující situaci. Hudební doprovod nekopíruje Shoreův soundtrack k filmu, ale jde si vlastní, decentnější cestou, kdy vám tóny louten a klarinetů po hospodách skutečně otevřou srdce, zatímco venku bouří virtuální plískanice a někde daleko v polorozpadlých trpasličích pevnostech čeká mrazivý zpěv 'Baruk Khazad' pro mužský sbor.

LOTRO je velkolepá záležitost, poctivě vystavěná a se solidním zázemím. Jako u každé online hry je otázkou, jak a kam přesně se bude vyvíjet. Turbine čeká spousta náročných rozhodnutí, zvlášť co se PvP (hráč proti hráči) systému týče - zatím ho supluje vcelku povedený segment "monster play", ale uvidíme, jak s tím zamíchá rozšiřování herního území. Jak pustit tisíce hráčů do Mordoru, aniž by to rozbilo atmosféru mrtvé krajiny? Jak přenést Kraj pod vládu Železného pasu? Už teď autoři ukazují, že jim není cizí drze vycpávat bílá místa Tolkienovy mytologie a jejich odvaha zapracovat hlavní postavy knihy do herního světa zaslouží uznání. Sice postrádají práva na Silmarillion, ale historii Středozemě dokážou zdatně vyprávět i bez zmínek o Gondolinu a Thangorodrim. Jejich vize online světa podle Tolkiena je jasná, promyšlená a především: zatraceně dobře hratelná.

Klobouk +14 dolů, Turbine.

Verdikt

Na první pohled perfektní a na druhý extrémně dotažená online hra s obrovským potenciálem do budoucna. Pro fanoušky knihy skoro povinnost, pro fanoušky online her nový člen elitní špičky.