Name: Super Paper Mario
Item: Super Paper Mario
Rating: 9
Author: Tomáš Krajča

Reklama

V Guinessově knize videoher by princezna Peach dozajista aspirovala na titul "největší počet únosů". Na začátku hry Super Paper Mario si připíše další zářez, když se omráčená probere v potemnělé svatební síni – a na místě ženicha není nikdo jiný, než poněkud vykolejený Bowser. Na první pohled se zdá situace jasná: bratři v montérkách Mario a Luigi se vydávají překazit další zlotřilý plán plameny chrlícího ještěra. Proč jsou ale brány jeho hradu jsou dokořán? Matoucí rozhovor s Bowserem následuje velký únos a samotný Mario si až v poslední chvíli s maximálním vypětím zachrání holou kůži (a knírek). Všechno je trochu složitější, hlavním záporňákem není Bowser, ale blekotavý hrabě Bleck se svými zákeřnými poskoky, a Mario se stává v epickém ději Vyvoleným, bojovníkem za světlou stranu konfliktu dvou proroctví. Zábava může začít...

Hry bez hranic

Vážení diváci, vítejte u dalšího dílu Her bez hranic. Na zástupce nejrůznějších zemí videoherního světa tentokrát čeká opičí dráha plná rozmanitých překážek. Soutěžící se zatím rozcvičují, můžeme sledovat Bowsera, pálícího mouchy dobře mířenými proudy ohně, či princeznu Peach, která bojuje s otvíráním svého růžového deštníku. A už je tu hvizd rozhodčího a čtveřice hrdinů se staví vedle dvojnásobného počtu poloprůhledných skřítků Pixlů na startovní čáru a nervózně se ohlížejí po startérovi a jeho pistoli.

A první překážkou, která čeká naše hrdiny, je vysoká cihlová zeď. Luigi neváhá a překonává ji svým extrémně vysokým skokem, také s pomocí Pixla Thudleyho, který jeho skoku i přesto raději dodal potřebnou razanci. Dvojice bojových Pixlů volí jiný postup – Boomer pokládá explozivní nálož a Cudge pomáhá zdolat poslední zbytky zdiva tvrdou ranou svého kladiva. I když se vytvořený průchod bleskově zasypává cihlami a prachem, protahuje se jím ještě úzký, jednorozměrný Slim a skoro nemyslitelně maličkou škvírou za ním proklouzává Dottie. Bowser, věrný své násilnické povaze, chytá pod krkem Tippiho a nutí ho, aby prozkoumal okolí zdi svým ostrým zrakem. Tippi se rozhlíží a objevuje tajné schody, po nichž Bowser poklidně vystoupá (v zádech s vychytralou Carrie, jež vyčkávala u paty zdi na svoji příležitost).

Jiní mají větší problémy: Pixl jménem Fleep se zastavil u zdi, přechází do třetího rozměru a nachází v jejím nitru tajnou komnatu s éterickým pivem, což znamená konec závodu pro něj a Thoreaua, který mu pomáhá svou chytací a přenášecí schopností džbánky vylovit... a už se zdatně činí, aby v nich nezůstala ani kapka. Jako poslední přichází ke zdi princezna Peach a zmateně se rozhlíží. A už vytahuje svůj růžový deštník a na několik pokusů jej otevře. A co dál? Ne, princezno, tohle paraple tě nahoru nevynese, funguje jenom jako padák. Po několika marných pokusech to i blondýna v růžovém pochopí, vztekle mlátí deštníkem o zem a křičí: "Tak mě aspoň někdo uneste!".

Mezitím se hrdinové blíží k propasti plné ostnů, která je další překážkou. Dvojice Luigi-Thudley nasazuje opět k rychlému skoku, vprostřed cesty ale Pixl panikaří a posílá svou druhou schopností oba bleskem k zemi. Konečnou znamená propast pro bezradně zírající bojové skřítky, zatímco úzký Slim a malá Dottie se zmenšují a kličkují sotva viditelnými mezerami mezi ostřími. To vychytralý násilník Bowser neváhá a zneužívá tentokrát Carrie, jež ho přes nebezpečné místo přenese. Na závodníky čeká poslední past – mnohohlavá mechanická saň. Pixlové se pokoušejí bleskově proklouznout, její senzory ale odhalují i miniaturní skřítky a jeden po druhém končí v útrobách ocelového monstra. Zatím Bowser nastaví svůj vnitřní kotel a plameny na nejvyšší teplotu. Vrhá se už beze strachu do boje a doslova si protaví cestu vpřed!

Ale co Mario? Na začátku nám zmizel z dohledu – přepnul se do trojrozměrného pohledu na úroveň a neviděn míří vpřed cestičkami "za scénou". Vysoká zeď se ukazuje být jen papírovou kulisou, kterou snadno obejde zezadu, nad ostny vede cesta přes několik skoků plošinkami vlevo nahoře a kousek před místem, jež hlídá mechanický drak, pomůže trubka, jež Maria přenáší pár metrů od cíle, kde už se může opět bezpečně přepnout do 2D...

Bowser se pomalým krokem blíží k cíli a vychutnává si ovace. Ale co to? Jakoby odnikud se zjevuje Mario a s úsměvem na tváři dobíhá a protíná cílovou pásku – jako první! Tak to je opravdu nečekaný zvrat, blahopřejeme Houbovému království a Vyvolenému. Sláva vítězi, čest poraženým.

Tolik světů, tak málo času

Super Paper Mario není ani v nejmenším obyčejná 2D plošinovka. Pravda – Mario prochází zboku viděnými levely, skáče po hlavě nejrůznějším nepřátelům, sbírá mince a prolézá trubkami. Jenže za scénu se tu skrývá mnohem víc: jako Vyvolený dovede Mario nahlédnout dvourozměrný prostor z třírozmerné perspektivy. To sebou nese řadu výhod. Vypadá to, že širokou propast není možné přeskočit? Ve 3D to možná bude jinak – co když je o kus dál pohodlná lávka? Pozor ale, pobyt ve trojrozměrném světě je časově omezený. Tenhle šikovný herní mechanismus dal vzniknout obrovskému množství nápaditých puzzlů, které budou hráči řešit. Výsledkem je hratelnost na pomezí logické hry a hopsačky, a je to neobvykle, výjimečně záživný mix.

Na cestě osmi světy za částí "čistého srdce" se k Mariovi postupně přidají další charaktery a skřítci Pixlové se svými schopnostmi. Družina jako prvek RPG není osamocena – Mario získává zkušenosti a levelováním sílí, také lze sbírat a za mince nakupovat lektvary a houbičky. Nejde nicméně o dominantní složku, ale spíš jen o příjemné zpestření, protože využití většiny postav je dost omezené, Mariovu schopnost přeskočit do 3D nemůže prakticky nic vyvážit.

Super Paper Mario je na Wii poměry neobvykle rozsáhlá hra. Bez debaty dvě, spíše tři desítky hodin jsou příjemnou nutností. Příjemnou proto, že s každým světem přicházejí nové a nové nápady. Ne tolik z hlediska hratelnostního, ale spíše designového. Naprosto geniální je svět s pořadovým číslem 3, kde se jindy všudypřítomný Pixl Tippi dostane do spárů zlého nerda, mezi jehož životní hesla patří "RPG by měly mít hrací dobu nejméne 180 hodin. Bez side-questů." Mario se podívá do vesmíru, pomůže v boji proti vražedným, inteligentním rostlinám, proskáče se místy blízkými konci světa a v závěrečné, nejtemnější kapitole si to rozdá se samotným hrabětem Bleckem. Co hráče udrží u obrazovek i ve chvíli, kdy by se jim takhle dlouhé a tedy nutně časem monotónní skákání omrzelo, je pak bezpochyby příval humorných replik. Dlouhá historie Nintendu umožňuje přijít s miliony interních vtípků – autoři shazují sami sebe a dlouhé nintendovské série, základy herního světa a často se obracejí i na hráče samotného. Daly by se vyjmenovat miliardy replik, ale průchody světem, kde se svatby uzavírají "dokud vás game over nerozdělí", by si měl každý užít sám.

Dokonalý ve všech rozměrech

Super Paper Mario je ideálně realizovanou vizí. Odpovídá jí i grafické zpracování, jež by se dalo kritizovat – kdyby samo dokonale nedokumentovalo autorský postup. Jde o dekonstrukci klasických plošinovek, a tak k zobrazení řady lokací stačí jen pár letmých čar na bílém pozadí. Díky tomu nejsou na obtíž, naopak, hranaté obrysy a na detaily chudé ztvárnění většiny lokací. A kupodivu, minimalistické je i ovládání. Super Paper Mario se nesnaží za každou cenu (obvykle pak zbytečně) využít wiimote. Hráči jej drží kolmo k obrazovce, využívají směrový kříž pro pohyb, tlačítka 2 a 1 pro skok a schopnosti Pixlů, A pro skok do 3D prostoru, + potom otevírá menu, v němž lze přepnout postavy či užít nějaký ten lektvar. A když už přece na využití wiimote ve "Wii stylu" dojde, je to logické a přirozené: Tippiho schopnost vidět skryté věci se realizuje uchopením ovladače klasickou formou a ukázáním na místo na obrazovce, jež hráč podezírá, že snad něco skrývá.

Je jen škoda, že to zábavné, neskonale vtipné a nápadité arkádě trvalo z Japonska a USA tak dlouho do Evropy a k českým hráčům. Aspoň ale mají v nadcházejícím sychravém podzimu co hrát – Super Paper Mario je jednoznačný hit, kterému k dokonalosti mnoho neschází.