Dungeon Siege: Throne of Agony
Díky hardwarové vybavenosti PSP se mohou vývojáři bez obav pouštět do tvorby napříč všemi žánry, snad jen s výjimkou FPS, které zkrátka trpí na citlivost analogového ovladače, a strategií, jejichž (ne)uplatnění na konzolích je všem zřejmé. Máme tu tak mraky závodních, mláticích, létacích, logických, srandovních i přiblblých her, avšak s neskrývaným překvapením mezi nimi chybí klasická RPG. Jak už bylo naznačeno v úvodu, do skupiny povedených RPG můžeme započítat pouze Untold Legends, resp. jeho pokračování a dnes recenzovaný Dunegon Siege s podtitulem Throne of Agony. Do parády si jej vývojářský tým SuperVillian, jehož pracovníci ze svého potu vytěžili takřka maximum a předvádějí nám další plnohodnotný produkt z akcí nabité série.
Let’s begin…
Celý herní svět, Broken World, je rozdělen do několika částí, v nichž se nacházejí jednotlivé lokace. Pro přesun mezi nimi je k dispozici 3D mapa, po které pobíháte se svým zmenšeným avatarem. I když je takto zpracovaný pohyb na první pohled působivý, ztrácí v koncovce na funkčnosti. Nejenže vám zabere nějaký čas proběhnutí mapy na druhý konec, ale zároveň musíte vytrpět loadovací obrazovky, kterých je na jednu hru až moc. Na druhou stranu je prozkoumávání jednotlivých oblastí vcelku zábavnou činností, sem tam okořeněnou výskytem NPC, jež vám, hádáte správně, zadávají jednotlivé úkoly. Nutno říci, že zde narážíme v hratelnosti na trochu očekávány stereotyp, a tak se časem všechny druhy úkolů smrsknou na tři základní typy. Sebrání určitého počtu čehokoliv, získání informací od dávno ztracených přátel a zabití zloducha.
Akce?! AKCE!
Že je nač se dívat, vás přesvědčí hned první momenty ve hře. Grafika působí i bez ohledu na možnosti PSP jednoduše skvěle a nebýt mírného rozmazání obrazu při rychlejších scénách, zasloužila by si absolutorium. Stejně dobře na tom jsou detaily prostředí i samotných postav. Do hry je navíc zakomponováno střídání dne a noci, což dodává hraní osobitou atmosféru. Specialitkou je procházka setmělým lesem, který čas od času pročísne vizuálně precizní fireball. Při hraní ve tmě vám navíc oranžové světlo na malou chvíli efektně ozáří tvář, rozhodně to zkuste! Když už jsme zabrousili do technického zpracování, nutno zmínit hudební doprovod, při jehož tónech spokojeně mrazí v zádech.
Věru kvalitní pozadí
Samotných předmětů je ve hře nepřeberné množství a mnohdy se možná i podivíte nad jejich podobou. Mluvíme o různých typech zbroje, roztodivných zbraní, amuletů, či plášťů, jenž dohromady zpestřují nejen vzezření postavy, ale pochopitelně i vaše schopnosti & možnosti. Jak už to tak bývá, s sebou však můžete nést jen omezený počet věcí (úměrný vaší síle), takže někdy se volba mezi ponecháním skvělého kousku, leč momentálně nepoužitelného a vyhozením jiného, neméně účinného artiklu, protáhne i na několik desítek vteřin. Vteřinky však nehrají roli ve finálním výpočtu doby hraní, která se pohybuje kolem fantastických 15 hodin, což není na hru určenou pro handheld rozhodně málo! Pro mluví také mírná odlišnost v hraní za každou ze tří postav, což vám dává možnost projít si hlavní quest s trochu jinou taktikou ještě minimálně dvakrát.
Boss je mrtev, ať žije Dungeon Siege!
Celkově nadprůměrný dojem ze hry mírně špiní snad jen absence online multiplayeru. Hra více hráčů probíhá jen skrze ad-hoc propojení dvou konzolí a v následném co-op módu, který sice v ničem zásadním neztrácí, ale přeci jen nás hra většího počtu hráčů láká víc. I přes pár malých chybiček je Dungeon Siege Throne of Agony více než kvalitním počinem, vhodným pro RPG matadory, kteří s nadějí vyhlíželi svou hru na cesty. Teď už ji mají…
Verdikt
Dungeon Siege: Throne of Agony je kvalitně odvedenou prací, přinášející na displeje PSP trvanlivou zábavu osvědčené RPG značky!