Záplava adventur, díl 2.
Kdo chvíli stál, už stojí opodál. To platí prakticky všude, herní byznys nevyjímaje. A tak se nevyplatí ani na chviličku usínat. V minulém díle reportáže jsem smutnil nad tím, že Games Convention se v Lipsku konala naposled a od příštího roku „ustoupí“ nové akci GamesCom konané v Kolíně nad Rýnem. Takový byl skutečný záměr, jenž v době konání GC 2008 stále platil. Po skončení GC ale došlo ke změně a jak se zdá, chystá se příští rok k bratrovražedné bitvě, neboť organizátoři GC Leipziger Messe se rozhodli nevzdát bez boje a navzdory konání Kolínské GamesCom (v termínu 9. – 13. září) uspořádat další ročník Games Convention a to v tradičním termínu druhé poloviny srpna.
Na první pohled to tedy vypadá, že našinec může odhodit smuteční šat a těšit se na další ročník GC v nedalekém Lipsku, jenže – pro úspěch GamesCom hovoří podpora majoritních německých vydavatelů, stejně jako lepší dostupnost pro zahraniční návštěvníky a celkově bohatší zázemí, ať už se jedná o infrastrukturu a mnohonásobně větší kapacity v ubytování. Experty očekávaný výsledek tedy jest ignorace Games Convention jak ze strany návštěvníků, tak především vystavovatelů, což může vyústit v rapidní úpadek úrovně výstavy a její definitivní zrušení. Ale zanechme spekulací a vyčkejme do července příštího roku, kdy bude znám konečný seznam vystavovatelů GC, a ten napoví, zdali se do Lipska vůbec vyplatí vyrazit. I když většina z nás beztak nebude mít příliš na výběr, že.
Vraťme se ale zpět k ročníku letošnímu a k dobrodružným hrám, jež na něm byly prezentovány. A stejně jako v předešlém díle reportáže nahlédneme nejdříve do lůna slunné Francie.
Sherlock Holmes: The Awakened – Remastered version
Vyvíjí: Frogwares (Ukrajina)
Vydává: Focus Home Interactive (Francie)
Datum vydání: říjen 2008 (Evropa)
„Na hratelnost to má obrovský vliv, až máte místy dojem, že hrajete naprosto jinou hru,“ uvedl k této změně prezident Frogwares Wael Amr. S tímto tvrzením se sice neztotožňuji, ale pravdou je, že koukat na Sherlocka s Watsonem pěkně z ptačí perspektivy má něco do sebe. Kamery jsou fixně umístěny, za hrdiny se otáčí a přepínají se podle toho, kam s postavičkou hlavního hrdiny zabrousíte. Do pohledu z vlastních očí se přitom lze kdykoliv vrátit kliknutím prostředního tlačítka (kolečka) na myši. Jak Wael uvedl, tato radikální změna je stála ohromné množství času, neboť museli řešit nové stíny postav, celkově pathfinding a také Watsona, který se již nemůže za záda Sherlocka jen tak teleportovat, ale musí za ním poslušně chodit a běhat. Vše ale, zdá se, funguje bezproblémově, takže pokud jste Procitnutí doposud nevyzkoušeli nebo si ho chcete vychutnat z jiné perspektivy, máte šanci. Tentokrát ale bohužel již ne v češtině.
Sherlock Holmes vs. Jack the Ripper
Vyvíjí: Frogwares (Ukrajina)
Vydává: Focus Home Interactive (Francie)
Datum vydání: listopad 2008 (Evropa)
„Cílem hry je vyprávět o Jackovi Rozparovačovi mnohem více než o samotném Sherlockovi,“ uvedl Wael Amr a jedním dechem dodal, že jeho bratr Jalil – autor scénáře – nastudoval do hloubky historii případu „whitechapelského řezníka“ a za pomocí faktů i pozoruhodných námětů vyplývajících z nekonečných diskuzí na serveru casebook odklonil celý případ na cestu, která ač je realistická, nikdo se po ní doposud nevydal; a která hráče v závěru dovede ke konkrétnímu pachateli. Žádného mysteriózního vraha bez identity, jako v případě Jacka Rippera v podání Wanadoo z roku 2004, se tedy obávat nemusíme.
Nebudu zde ztrácet čas vysvětlováním, kdo je to Jack Rozparovač a jaké skutky na konci 19. století v Londýně páchal. Sherlock se do celé lapálie zapojí tak, že si o první vraždě přečte v novinách. Vražda a především pak její provedení ho zaujme natolik, že se do pátrání pustí na vlastní pěst. Bez Scottland Yardu, který se do vyšetřování vůbec nezapojuje, a bez podpory Whitechapelské policie, která po detektivovi žádá, aby se do vyšetřování nemíchal.
První kapitola hry, která mi byla předvedena, byla situována do špinavých ulic Whitechapellu, kde tráví život londýnská spodina, kde potkáte zloděje nebo prostitutku na každém rohu. První, co na člověka dýchne, je tíživá atmosféra úzkých šedivých uliček, které budou nepochybně ještě děsivější v nočních hodinách. Druhým pozitivem je, že ulice překypují životem. Lidé se jen tak povalují na zemi, sedí, chodí nebo běhají, což je oproti liduprázdným prostorám předchozích dílů obrovský kontrast. Třetí změna se týká samotné hratelnosti, jejíž mechanika je prosta typických logických hádanek a soustředí se spíše na skládání dedukcí a detailní rekonstrukce jednotlivých vražd. A na výslechy svědků, samozřejmě.
Wael mi dopodrobna popisoval, jak podstatné jsou pro hru detaily týkající postupu spáchání jednotlivých vražd, jak tyto drobnosti postupně odhalují Rozparovačovy motivy a také krůček po krůčku jeho identitu. Pozoruhodné v tomto směru je, že nebudeme ohledávat těla obětí, ale pouze jejich křídové obrysy na místě vraždy. Tvůrci se tak chtějí vyhnout nechutným scénám, jež by lidé se slabším žaludkem nerozdýchali. Jinak hra samozřejmě běží na stejném enginu, jako výše popisovaná remasterovaná verze Procitnutí, takže lze hrát jak 1st person tak 3rd person perspektivě.
Runaway 3: A Twist of Fate
Vyvíjí: Pendulo Studios (Španělsko)
Vydává: Focus Home Interactive (Francie)
Datum vydání: 2010
Demo sice postrádalo úvodní animaci, ale z provizorního textu jsme se dozvěděli, že po skončení druhého dílu byl Brian Basco obviněn z vraždy plukovníka Kordemeiera na Havajských ostrovech. Sám Brian si ale na nic nevzpomíná a protože se cítí nevinen, je soud odročen a Brian je odeslán do sanatoria Happy Dale, kde má být prozkoumáno jeho duševní zdraví. Brianova partnerka – Gina Timmins – pak dostává ze sanatoria zprávu, že není něco v pořádku, a následně už se ujímáme její role na hřbitove v New Yorku před hrobem s čerstvě položeným věncem, na němž stojí nápis: Brian Basco. Gina samozřejmě nevěří, že je Brian mrtev, a je odhodlána se o jeho údajné smrti přesvědčit.
Jelikož samotní zástupci Focusu měli demo v rukou sotva den a nevěděli, jak jím postupovat (demo bylo navíc ve španělštině), byli mi schopni ukázat pouze první čtyři obrazovky. Ale i ty stačily k tomu, aby si člověk uvědomil, že těžiště hry bude opět v perfektní kreslené grafice. Ta si zachovává prakticky totožný styl, jako v předchozích dílech, a ohromuje především animacemi postav a zvláště pak jejich obličejů během dialogů. Ale nejen při nich. Přímo v herním enginu můžeme v dokonale plynulé animaci sledovat, jak Gina sundává ze stěny obraz nebo vytahuje z kufru auta lano. Mimochodem, asi jste již pochopili, že právě Gina je na počátku hry hratelnou postavou. To je jedna z několika novinek oproti předchozím dílům.
Když opomeneme Ginu, která mimochodem prošla vizážní proměnou a namísto divoké kočky s rozpuštěnými vlasy nyní vypadá jako businesswoman v elegantním oblečení a vlasy vyčesanými do drdolu, přinese třetí díl Runaway spíše jen kosmetické změny v rozhraní a prakticky žádné změny v hratelnosti. Dialogy se nyní vypisují v bublině u dolního okraje obrazovky, předměty v inventáři lze zobrazit zvětšeně ve 3D, ovšem nelze s nimi volně otáčet. Velice elegantní funkcí je rychlý přesun postavy na obrazovce dvojklikem, kdy se postava Giny rozejde a během vteřiny se efektem fadingu přenese na požadované místo.
Demo toho tedy neprozradilo mnoho, ale pro začátek alespoň mě osobně dokázalo přesvědčit, že v pořadí již třetí Runaway bude opět zážitek – minimálně pro naše oči.
A Stroke of Fate
Vyvíjí: SPLine (Rusko)
Vydává: Akella (Rusko)
Datum vydání: prosinec 2008 (Evropa)
Detektivní adventura A Stroke of Fate hráče zavede do samotného srdce druhé světové války. Vcítíme se v ní do role sovětského špeha, který má za úkol dostat se do bezprostřední blízkosti Adolfa Hitlera a spáchat na něj atentát. Hra se nicméně nezabývá celou špionovou misí, počínající cestou do Německa, ale s hlavním hrdinou Mayerem se poprvé setkáváme v době, kdy již pracuje pro gestapo.
Demoverze obsahovala kompletní druhý akt hry, situovaný na hrad obsazený Němci a na přilehlé letiště. Cílem hráče v této fázi je zorientovat se v prostorách hradu, šikovně vyzpovídat všechny přítomné, odhalit tajnou skrýš, v níž se ukrývá samotný Hitler, a pak sabotovat jeho soukromý letoun, jímž má v úmyslu z Německa uniknout.
Klasická point-and-click adventura, tématicky velmi podobná loňské Undercover: Operace Zimní slunovrat, zaujme ze všeho nejdříve svojí těžkopádností. Na vině je jednak poněkud neohrabaný a pomalý pohyb hlavní postavy (která neběhá, funguje pouze dvojklik coby rychlé opuštění obrazovky) a především pak opravdu přehnané množství interaktivních objektů na obrazovkách. Už když mi hru lidé od Akelly předváděli vloni, tušil jsem, že to bude problém, a nyní se to pouze potvrdilo. Samozřejmě kvituji, že aktivní jsou i jiné pozoruhodné objekty než pouze ty nutné pro posun ve hře, ale aby člověk mohl prozkoumávat každou židli nebo sebenesmyslnější ozdůbku zavěšenou na zdi, to už je kapánek silné kafe. Hra tak zbytečně ztrácí tempo a hráče v přehršli interaktivních objektů doslova utápí.
Je to velká škoda, protože jinak A Stroke of Fate nepůsobí vůbec špatně. Zaujmou především propracované rozhovory, které jsou smysluplné, košaté, dokonce nelineární, a věrně zachycují atmosféru a dění dané doby. Zaujme také snaha tvůrců o maximální realističnost, kterou opět pocítíte nejen z dialogů, ale i z prostředí, postav a všemožných dokumentů, jež svým vzhledem přesně odpovídají skutečným předlohám. A v neposlední řadě zaujme renderovaná grafika, která sice nepatří ke špičce, ale nezklame.
Klasická adventurní hratelnost je založená na rozhovorech a sbírání/používání poměrně velkého množství předmětů (inventář u horního okraje obrazovky) a jen výjimečně ji doplňují minihry, například klasický poker, v němž je nutné nad opilými důstojníky gestapa vyhrát klíč od hradního sklepení. Podobné minihry nicméně nejsou v dobrodružných hrách ničím neobvyklým.
Vlastně celá hra A Stroke of Fate není ničím neobvyklá. Má atmosféru, místy i náboj a příjemně se na ni kouká. Ale člověk se jí musí spíše prokousávat než si ji užívat. Alespoň tak na mě zapůsobila její druhá kapitola. Kdo ví – třeba ty ostatní budou poněkud dynamičtější.
Sinbad: In Search of Magic Ginger
Vyvíjí: Dereza Production Studio (Ukrajina)
Vydává: GFI (Rusko)
Datum vydání: Q4 2008 (Rusko), pro zbytek světa neoznámeno
O zápletce vám toho více neprozradím, neboť není v tuto chvíli co. Postatou hry budou spíše dílčí úsměvné úkoly, na nichž hra staví svůj potenciální úspěch. Budeme tak muset potěšit výstředního Džina (snad ne ze sexuálního pohledu), podvádět bohaté měšťany, zachránit chudou dívku ze spárů oplzlého lichváře, a tak dále. Celá hra je situována do ulic opevněného městečka Bukhara a jeho blízkého okolí, které mi Nataly v hratelné demoverzi představila.
Tedy, hratelné – demoverze byla co se činností týče velmi omezená, neboť kromě procházení se lokacemi a zabřednutí do několika dialogů nenabízela žádné další aktivity. Důvod byl prostý – hra je navzdory brzkému datu vydání teprve v ranné fázi vývoje, takže build byl skutečně jen demonstrační. Buďme ale vděčni alespoň za to málo, co předvedl. Ono toho vlastně zase až tak málo nebylo. Sinbad si zakládá především na kreslené cartoon grafice, které jsem měl možnost shlédnout nespočet. A přestože je ve své podstatě jednoduchá, má svůj styl a velice příjemně se na ni kouká. Nataly v rychlosti proběhla od zálivu přes přístav až do městečka plného spletitých uliček, a na vše byl moc hezký pohled. A nešlo pouze o grafiku lokací – taky postavičky jsou velice úsměvné, a to nemám namysli pouze jistou kompletně obnaženou krásku, která si v okně jednoho z domů rozčesávala dlouhé tmavé vlasy :). Mimochodem, veškeré postavičky jsou stejně jako lokace také plně 2D, a přitom solidně animované, což v dnešní době není v adventurách zvykem.
K hratelnosti snad pouze tolik, že úkoly mají být spíše jednodušší, aby hra byla přístupná také mladší generaci. Point-and-click rozhraní je vcelku typické: dialogy, stejně jako ikonky s tématy, se zobrazují v rámečku u dolního okraje obrazovky, a inventář se nachází poněkud netradičně v levém horním rohu obrazovky.
O Sinbadovi mohu v tuto chvíli říci jen jedno: vypadá hezky. Zbytek prozradí nejspíše až plná verze.
Diamon Jones: Amulet of the World
Vyvíjí: Litera (Rusko)
Vydává: GFI (Rusko)
Datum vydání: Q4 2008 (Evropa)
Letos na jaře vyšla ještě pod hlavičkou Akelly adventura The Bad, the Ugly and the Sober, kterou nejspíš neznáte a pokud ano, tak asi z recenze v Levelu. Byla to taková nevýrazná, krátká, veskrze podprůměrná záležitost, o níž se svět patrně nikdy nedozví a upřímně řečeno o nic nepřijde. Diamon Jones je nový počin týchž vývojářů a alespoň na první pohled se jeví naprosto totožně.
Příběh začíná ve třicátých letech minulého století v Egyptě. Tehdy se do země faraónů vypravila řada podvodníků, kteří neměli v plánu nic jiného, než hledat a vykrádat poklady. Hra začíná technologicky dosti omšelou video-sekvencí, v níž sledujeme dva lovce pokladů, kteří právě upadli do pasti uvnitř jedné z hrobek a jeden z nich léčku nepřežil. Poté se ocitáme v taverně, kde se ujímáme role dalšího lovce pokladů Diamona Jonese a u jednoho ze stolů potkáváme podnapilého Johna Miltona – onoho muže, jenž v intru past hrobky přežil. Jones si vyslechne opilcův příběh o ohromném pokladu a kletbě, která může vyústit až v konec světa, a zaujme ho pochopitelně pouze ta část o pokladu. Rozhodne se tedy z Miltona vytáhnout více informací a sám pak poklad najít.
Diamon Jones zavede hráče do celkem 42 lokací (rozumějte obrazovek) roztroušených po Egyptě, Londýně a Tibetu. Úkoly nás čekají většinou ve stylu „sežeň mi tamto a já ti dám tohle“, ale počítat musíme i s několika akčními minihrami. Rozhraní je prakticky totožné jako u The Bad, the Ugly and the Sober, tedy dialogy se vypisují v rámečku u dolního okraje obrazovky (je možno volit si témata) a pravým tlačítkem myši vyvoláme inventář, který se objeví v levé horní čtvrtině obrazovky.
Nataly mi během prezentace představila úvodní část hry odehrávající se v taverně a přilehlé ulici, která jasně naznačila, že tato hra nemá nic, čím by dokázala člověka zaujmout. Průměrná předrenderovaná grafika, toporné animace postav a nenápadité úkoly jsou spíše důvodem k jejímu přehlédnutí. Alespoň tedy prozatím. Zdali plná verze přijde s něčím převratným, co by hru posunulo na výrazně lepší úroveň, se snad dozvíte do konce tohoto roku v recenzi.
Dámy a pánové, děkuji Vám za pozornost, kterou jste tomuto článku věnovali, a dovoluji si vás pozvat k dalšímu dílu této reportáže, který se tentokráte bude věnovat – mimo jiné – portfoliu společnosti dtp. Jinými slovy se těšte na dojmy z her Mata Hari, Memento Mori a Black Mirror 2.
