Vzpomínka na Railroad Tycoon

Pokud se právě krmíte vánočkou a proléváte hrdlo vlažným kakaem, znamená to, že je vše v pořádku. Dárky jsou nakoupeny, borovička podříznuta a kapr ubodán. Vlastně jenom stačí poslouchat, jestli něco nešramotí v kamnech. Aspoň Američané to tak dělají. Dárky jim nosí tloušť, co se ke stromku řítí zásadně komínem…

Čas zbývající do štědrovečerní krmě by se však dal strávit i aktivněji než jen nastraženým sluchem. Co takhle dát si hru? Počítačovou. Je fakt, že pro mě osobně bylo hraní na Štědrý den vždycky pácháním hříchu. Každý třiadvacátý prosinec večer jsem si sliboval, že následující ráno nechám počítač být i kdybych se probudil s monitorem pod dekou. Občas jsem vydržel, většinou však ne. Nevím jak je tomu letos, článek píši v předstihu, a tak kdybych zase zklamal, budete aspoň vědět, že hraji Railroad Tycoon. Možná byste ho měli oprášit také, vždyť teď je ta správná chvíle na retro. Nové hry se rozbalí až večer.

Ze série Railroad Tycoon mám dodnes smíšené pocity. Ne že by mě hry z téhle strategické značky nebavily, naopak. Ale byl jsem jimi pohlcen do té míry, že sebou dodnes škubnu, zahlédnu-li opravdový vlak. Hned ho mám chuť řídit, k nádraží postavit salůn, vstoupit na burzu a spojit Moravu s rentabilním Hamburkem. Railroad Tycoon se na mě podepsal hlubokou črtou šíleného železničáře. Jaké mám vzpomínky na slavný ajzenboňácký simulátor?

Sid Meier's Railroad Tycoon,  Microprose 1990

První Railroad Tycoon zahoukal v roce 1990 a já sám jsem jej stihl zahrát nedlouho poté na dobové dvaosmšestce. Původně se Railroad Tycoon jmenovat Golden Age of Railroads, ale název neujal, protože Microprose potřebovalo hru prezentovat více jako ekonomický simulátor. Tím Railroad Tycoon bezesporu byl. S postupem času jsem sice odhalil, že největší zisky plynou z vození lidí, a tak jsem se na začátku každé hry snažil pospojovat co nejvíc měst v Německu nebo na východě USA, ale hlavně šlo budovat podnik, kupovat konkurenci a obchodovat s akciemi, což jsou vlastnosti které se do té doby v jedné hře jen tak nesešly.

Zábava to byla královská a originální i přesto, že první Railroad nevznikl aniž by něco nekopíroval. NEjde jen o málo známý japonský Atrain absolutně bez inspirace, tvůrce hry Sid Meier se pro koncepci nové budovatelské strategie vzhlédl také v Simcity Willa Wrighta a hlavně ve vláčkové deskové hře nazvané „1830“ od společnosti Avalon Hill z roku 1986, která se na počítače předělala až v polovině devadesátých let.

Railroad Tycoon nebyl originálním, avšak vynikal svojí komplexnosti, díky níž lidé hře nevyčítali mnoho drobných chyb a podivností. Jako třeba absolutní ztrátu pojmu o čase.  "Hra jede v dost nezvyklém režimu. Můžete mít dvě města jen pár mil od sebe, ale i tak vlakům trvá několik měsíců, než mezi nimi přejedou. Je to absolutně nerealistické, ale prostě to tak funguje," podivoval se recenzent Andrew Smith časopise Amiga Format z dubna 1991.

Přesto jí udělil 92 procent a neodlišoval se od mnoha dalších velmi kladných novinářských verdiktů. Railroad Tycoon si získal srdce veřejnosti a to i té české. Lukáš Ladra v Excaliburu z jednadevadesátého roku vysvětloval, že na kouzlu Railroad Tycoonu nic neubírá ani horší technické zpracování.  „Celé ovládání a grafika se velmi podobá hře Simcity. Ukazuje se, že i s velice jednoduchou až primitivní grafikou lze vytvořit hru, kterou si oblíbí mnozí,“ napsal Ladra a hře věnoval meč se dvěma hvězdičkami, což znamenalo devět z deseti.

Deluxe verze hry z roku 1993 grafiku díky vyššímu rozlišení o něco vylepšila a přidala také nové zvuky i několik nových vlaků a mapu jižní Ameriky a Afriky, ovšem nakonec se neprodávala nijak dobře. Ocenit ji lze spíš až nyní, zpětně. Původní Railroad je s ní tak nějak kompletní, což si dnes můžete sami jednoduše ověřit  2K hru uvolnilo jako freeware.

Railroad Tycoon II , PopTop Software 1998

K vydání dalšího Railroad Tycoonu se Microprose vůbec nemělo. Mnohem více se v devadesátých letech nechalo zaměstnávat Civilizací nebo Star Trekem. S Railroad Tycoonem II tak muselo přijít až po koupi licence PopTop Software, které se s pozdějším Meierovým soukromým týmem Firaxis spojilo, aby na rok 2006 připravilo remake Railroads.

Druhý Railroad Tycoon od PopTop měl v podstatě vše, co postrádal první díl. Tedy skvěle detailní a přitom přehlednou izometrickou grafiku.  K tomu přidal rozmanitou ekonomiku, rozrostlo se mu depo o 100+ vlaků a přibylo též velké množství scénářů.  Esence hratelnosti z jedničky zůstala nezměněna, jenom nabobtnala a zkrásněla.

Snad jen jedním "detailem" hra u mnoha lidí klesla. Už proto, že jej přenesla i do dalších dílů. Významu totiž pozbyly semafory. Vlaky se ve druhém díle najednou mohly křížit a podjíždět se, což v tom prvním bylo možné jen na základní obtížnost. Nyní se však vlaky vždy v místě střetu pouze zastavily a jeden z nich se zprůhlednil, aby hra dala najevo, že se začne dít něco trochu podivného. jeden druhého podjel. Ve hře tak nebyla nutná ani vícekolejná nádraží a dokud nesupělo v mapě opravdu hodně vlaků, tak ani paralelní tratě. Ty měly význam až při velkých zácpách, kdy se manuálně nastavované přednosti vlaků začaly příliš hádat.

I přes drobné zjednodušení (nebo právě pro něj) se mi Railroad Tycoon II vryl do paměti jako nejlepší díl celé série. Vzniknul jako nezdravější kompromis mezi pohlednou a přehlednou grafikou a mezi méně komplexní a přece stále zábavnou hratelností. Díky stabilitě na Windows XP byl Railroad Tycoon mým dlouholetým společníkem na pracovním notebooku. "Cink, cink, cink, pozor na druhé koleji!" Zvuk pokladny, když vlak přijel do stanice a odevzdal výdělek, mě z ní v hlavě dodnes.

Railroad Tycoon 3, PopTop Software 2003

Není bez zajímavosti, že ve verzi pro Dreamcast již druhý Railroad Tycoon experimentoval s 3D enginem. Dreamcastová verze byla schopna plynulého zoomu od ptačí perspektivy až po detail na trati. Ovšem ke kompletnímu převedení hry do 3D se PopTop odhodlal až v třetím díle série z října 2003. Avšak místo splnění velkých očekávání se u mě dostavily jen pocity zklamání. Třetí Railroad se mi nehrál příliš dobře. Móda mít každou hru trojrozměrnou (jinak se prý neprodá), si před osmi lety vybrala svou daň právě na vláčkové strategii.

Na ekonomiku, stavbu tratí a jízdu vlakem sice najednou bylo možné pohlížet ze všech úhlů a pěkně plynule, také se ve hře střídal den s nocí a dokonce se měnil i počasí, ale co na tom, když mě to nebavilo. Krásné filmečky a detailní modely vláčků, které opět jezdily skrz sebe, už mě neokouzlily a největším důvod tomu dala náročnost hry na hardware. Na obstarožním Athlonu 1,1 GHZ se vlaky hýbaly jako by jely pořád do kopce. A navíc, polygonová grafika narozdíl dvourozměrné rozhodně nevyniká nadčasovostí, to je dnes na screenshotech jasně vidět.

Railroad Tycoon 3 také dosti zjednodušil mnohé strategické principy, přišel s jakousi "americkou" hratelností. RT3 vlastně mnozí považovali jen za ořezanou dvojku s novým trojrozměrným kabátem. Od hráče už se nežádal přehled o každém vlaku. Hru ovlivnila automatizace a prvoplánová snaha o vizuální líbivost. Mně se nelíbila.

Sid Meier's Railroads! Firaxis 2006

Odstranit všechno složité a zpřístupnit svoje vláčkoviště úplně všem. Právě taková myšlenka se zrodila v hlavě Sidu Meierovi někdy před rokem 2006, když navštívil muzeum vlakových miniatur v německém Hamburku. Meiera napadlo oživit myšlenku Railroad Tycoonu ve hře, která by vypadala dostatečně infantilně, aby si ji pořizovaly i konzolové děti, přestože je to jen příměr, na konzolích hra nikdy nevyšla.  „Po léta za mnou lidé přicházeli, ať konečně udělám nový Railroad Tycoon. A tak ho mají v Railroads!,“ říká Sid Meier.

Railroads! je opravdu vláčkovištěm pro všechny, takže tím pádem vypadá jako xboxová Civilization: Revolution. Přibylo barviček, ubylo práce. Je tedy na každém hráči, čemu dá nakonec přednost. U mě je to jasné. Otevřu notebook. Cink cink cink, hezké Vánoce přeje ajznboňácky naladěné Hrej.cz!