Name: Theatre of War
Item: Theatre of War
Rating: 7
Author: Tomáš Nadrchal

Reklama

Strategií z období druhé světové války již bylo vydáno tolik, že se tento globální konflikt jeví nestrannému pozorovateli jako vyčerpaný. A aby ne, vždyť kolik už tu bylo Blitzkriegů, War Frontů, Combat Missionů či Close Combatů. Není se tedy čemu divit, že jsem k Theatre of War přistupoval velmi, velmi skepticky. O to raději konstatuji, že jsem se u ToW dobře pobavil, ale o tom více v následujících několika odstavcích.

Historické události jak z učebnic dějepisu

Pokud občas zavítáte do naší novinkové sekce, jistě víte, že tvůrci z Battlefrontu si libují ve změnách názvů své hry. World War II RTS, Battlefiel Command, Wartime Command: Battle for Europe 1939-1945. Tyto původní tři názvy byly zavrženy, aby zvítězil čtvrtý, Theatre of War, jenž by měl nejlépe vystihnout charakter celé hry. Nejedná se o komedii, kdepak, hlavním chodem večerního představení je tvrdé, tragické reálno. Ano, vím že podobné věty slýcháme u každé druhé strategie, nicméně zde se dá mluvit o vystihujícím faktu. ToW je totiž postaven na skutečných konfliktech z rozmezí let 1939-1945, a to jak těch ústředních, tak i vedlejších. Postupně se tak hráči podívají do Francie, Polska a také Ruska. K dispozici byla dána rovná pětice stran, vedle obligátních spojenců, Sovětů a Němců zde nalezneme i Poláky a Francouze. Ovšem aby byl kladen důraz na reálno, zaujme hráč pouze roli vedlejšího nevýznamného velitele, jenž sice může vyhrát svoji bitvu, ale na celkový vývoj války má jeho počínání pramalý vliv.

Někoho možná zamrzí, že se podíváme pouze na tolik omílanou evropskou frontu, zpracování té severoafrické či asijské by bylo neméně zajímavé. Postupně si v kampani hráč projde na čtyři desítky misí, map je ale pouze okolo třiceti. To v důsledku znamená, že si některé konflikty projdeme za více zúčastněných stran. Autoři tak nenápadně, zato velmi účelně natahují herní dobu, ale nemějme jim to za zlé.

Reálno, reálno a ještě jednou reálno

Pomaličku se dostáváme k náplni jednotlivých misí. Těm předchází výběr jednotek, jež si s sebou do boje velitel vezme. Aby se muselo více taktizovat, je jejich počet omezen jednak bodovým hodnocením za kus, jednak dostupností daného typu techniky. Vzhledem k tomu, že žádné další nakupování a doplňování armády během boje nepřipadá v úvahu – základny se nestaví – je třeba se v misích plně soustředit na taktické stránky věci. Jak překvapivé, u strategie, že? Tentokráte je ale význam slova reálné takřka plnohodnotný. Mise se odehrávají na pláních o rozloze několika kilometrů čtverečních, artilerie jsou schopné zamířit na cíle vyskytující se na druhé straně mapy. Vůbec dostřel jednotlivých zbraní je jedním z největších přínosů do taktiky boje – dobře umístěný sniper dokáže udělat nemalou neplechu v řadách soupeřovy pěchoty. Dělostřelectvo potřebuje ke střelbě souřadnice svých obětí, jež získávají průzkumníci, na které je také kladen velký důraz.

Samotná bitva se odehrává v obrovském tempu, mnohdy by nejeden velitel ocenil možnost dát si pauzu, rozdělit rozkazy a následně se pouze kochat pohledem na probíhající boje. Název hry by tomu také odpovídal, šlo by o jedno velké válečné divadlo. Ovšem v reálném světě čas zastavit nelze, a možná právě proto byla tato varianta vypuštěna i z Theatre of War. Jediný oddych pro rozmyšlení dalších kroků představuje pauza, ovšem během ní nelze rozdat žádné rozkazy. Proti tomuto faktu bych neměl nic proti, nebýt nesmyslné nutnosti vybírat, která osoba si sedne na které místo v tanku a podobně.

Abych to uvedl na pravou míru – jednotky jsou v ToW zpracovány nadmíru detailně. Krom normálních klasických RPG prvků se velmi projevují emoce a IQ jednotlivých vojáků. Je lepší vyslat do přímého souboje hloupého vojína, který nebude nad ničím dlouze přemýšlet a hodí granát do nepřátelského bunkru, zatímco ty chytřejší si šetřit do kokpitu letadla či na místo velitele tanku. Skvělé, výborné, pokud jde zdlouhavé o začátky misí. Ovšem ve chvíli, kdy se na vás valí hordy po zuby ozbrojených nacistů vybírat, jestli si do ukořistěného tanku sedne ten či onen, budete pravděpodobně stejně jako já tuto herní volbu proklínat a posílat do hlubin pekelných.

Odbytý multiplayer, rozporuplná grafika

Obrovské herní tempo by nasvědčovalo tomu, že bude ToW výborným multiplayerovým počinem. Opak je však pravdou, pouhopouhých osm map a jediný mód, deathmatch, sráží hodnocení hry o podstatný kus níže. Copak je to tak těžké, dát si pár dní práce navíc a udělat více variant…? Zvlášť když se autoři natolik dušují detailností celého titulu.

Když už jsem nakousnul onen smysl pro detail, ten se projevuje i v grafickém zpracování. Při velkém přiblížení dostaneme obrázek, na nějž by se nemusela stydět kdejaká FPS akce. A to ani nemluvím o počtu zbraní a techniky, které lze ve hře použít. Vše je zpracováno tak, že by se při bližším prozkoumání daly rozeznat i sebemenší detaily, jako třeba optika na puškách. To si také vzalo oběť v hardwarových nárocích, jež jsou, zejména po zapnutí volby zůstávání mrtvých těl na bojišti, doslova krvavé. Ovšem pokud oddálíte kameru do strategicky přijatelných výšin, naskytne se vám pohled, z něhož by se slabším povahám mohlo udělat dosti nevolno. Rozplizlé textury, hranaté jednotky, to vše by se dalo charakterizovat větou ze známé české pohádky: „Zas jedna neučesaná.“

Co více dodat? Theatre of War rozhodně není jednou z mnoha WWII RTS, naopak. Přináší nové taktické elementy, zejména s využitím reálného dostřelu zbraní. Nebýt několika zmíněných neduhů, mohlo se jednat o velké letní překvapení. I tak ale dělá neuvěřitelná cena 300Kč z ToW asi nejlepší současnou strategii z druhé světové v poměru cena/výkon.

Verdikt

Theatre of War není typicky masová hra, zaujme spíše menší okruh lidí, kteří se o druhou světovou více zajímají. Několik chyb ji sice sráží z prosluněných pozic, ale za cenu 300Kč se dají podobné neduhy odpustit.