Test handheldu Nintendo DS Lite

Pokud jde o Nintendo, tak se mohou zákazníci spolehnout na to, že se během životního cyklu každého handheldu dočkají několika verzí. Každá z nich přitom vždy nějakým způsobem vylepšuje základní a zároveň i předešlý model, až je ten poslední v rámci možností naprosto dokonalý. Někdy je k dosažení nejvyššího stupně dokonalosti třeba tří pokusů, někdy to Nintendo zvládne i dřív, což je případ handheldu DS, jehož upravená verze DS Lite právě startuje na evropském trhu a rozhodně si zaslouží pozornost všech hráčů, které idea herního handheldu alespoň trochu láká. Ze skupinky lidí, které bude DS Lite zajímat, nelze samozřejmě vyloučit ani majitele původního DSka. Spíš naopak. Právě oni dokáží naplno ocenit všechny změny, které designéři Nintenda pro DS navrhli. At už se jedná o znatelnou úpravu rozměrů i hmotnosti, nové usmění ovládacích prvků, delší výdrž baterií, nebo to hlavní, zbrusu nový display, o jehož kráse básním na jiném místě tohoto článku.

Když se majitelé původního DSka ze dne na den (jeden den ještě spol. Nintendo existenci DS Lite popřela a druhý den jej oficiálně představila) dozvěděli, že se v průběhu několika málo měsíců dočkají nové verze DS Lite, tak spousta z nich jen mávla rukou do prázdna s tím, že nové verze není třeba. Drtivá většina z nich se však zaradovala, protože design původního modelu nešlo ani s hodně přivřenýma očima považovat za ideální. Nešlo však jenom o poněkud humpolácký vzhled, ale hlavně o tvar, který spoustě hráčů způsoboval po několika desítkách minut hraní poměrně nepříjemné bolesti rukou. Vinu na tom nesl i originální stylus, který byl příliš krátký a tenký, takže se s ním osobám s většíma rukama špatně hrálo. Šlo to sice vyřešit koupí 3rd party stylusu, ale ten se zase nevešel do speciální zdířky na zadní straně DS. Oba dva problémy a ještě několik dalších už však nikoho po příchodu DS Lite trápit nemusí. Tvar DS Lite se totiž spolu s designem docela výrazně změnil, což platí i o stylusu. S radostí tak můžu prohlásit, že mé poněkud přerostlé ruce DS Lite milují a pokud to bude jen trošku možné, tak už jej nevydají. I za cenu života (nebo úprku před Blixou, který mi DS Lite nic netušíc zapůjčil). Dost už však bylo obecných řečí. Radši se podíváme na to, proč celý svět po DS Lite tak šílí. Proč na něj Japonci stáli v březnu dlouhé fronty a proč se rozpoutal takový humbuk okolo předčasného zahájení prodeje DS Lite v US.

DS Lite se v ČR prodává ve dvou základních barevných variantách – bílé a černé. Obě dvě mají něco do sebe, ale jednoznačným favoritem je varianta černá. Příznivci iPodu a MACisti obecně určitě sáhnout po variantě bílé, ale protentokrát jim budiž odpuštěno. Černá verze DS Lite je prostě daleko elegantnější a stylovější. Jestliže původním DSkem se řada majitelů na veřejnosti moc chlubit nechtěla, tak v případě DS Lite tomu bude přesně naopak. Člověk cítí nutkání svého černého/bílého miláčka rozevřít a zvláště nápadným způsobem začít hrát některou ze svých oblíbených her (nejlépe Phoenix Wright při soudním stání). Po stránce designu je zkrátka DS Lite trefa do černého (a zase ta černá :). Jednoduchý tvar, ladné křivky, lesklý luxusně vypadající plast, decentní vzhled po rozevření, to je zkrátka dokonalá harmonie. V tomto ohledu jsem docela zvědav s čím přijde Nintendo v další verzi DSka, která se časem zcela určitě objeví. Nic lepšího si totiž momentálně nedokážu představit. Přitom je jasně vidět, že se designéři Nintenda nechali inspirovat klasickými Game & Watch handheldy. K čemu se vrátí příště? Něco mě sice napadá (Virtual Boy – kvůli němuž byl z Nintenda vyhozen/odejit mentor Shigeru Miyamota, geniální stvořitel Game & Watch, Game Boye, D padu, WonderSwanu a řady skvělých her Gunpei Yokoi), ale na to raději ani nebudu myslet.

Nezáleží však jenom na designu. Velkou předností DS Lite jsou i jeho nové rozměry a hmotnost. DS Lite je o třetinu menší a o 20 procent lehčí než původní model. V řeči čísel to znamená hmotnost 215 gramů (DS vážilo 275 gramů), tloušťku 21.5 mm (28.9 mm v případě DS), šířku 133 mm (148.7 mm u DS) a výšku 73.9 mm (84.7 mm u DS). Nejspolehlivějším měřákem toho, jak moc velkou roli změna velikosti a hmotnosti hraje, jsou samozřejmě ruce každého hráče. Stačí vzít do jedné ruky DS a do druhé DS Lite a člověk jenom žasně, jak velký je to rozdíl. Přitom jde jen o pár gramů a milimetrů. S potěšením můžu konstatovat, že se díky zeštíhlující kůře vejde DS Lite pohodlně do drtivé většiny kapes, což o původním modelu říci nešlo. Ten vždy cestoval v batohu. DS Lite je tedy možné označit za skutečný handheld, protož je neustále po ruce a jeho přeprava není na obtíž, což se nedá říci ani o původním DSku, natožpak o PSP, kde má člověk strach, aby si nepoškrábal display.

Jakmile se člověk dostatečně nabaží pohledu na DS Lite zvenku, tak je nejvyšší čas na vložení GBA, či DS kartridže a jeho otevření. Při této činnosti člověk mimo jiné zjistí, že se poloha stylus trošku změnila. Místo v zadu bylo vyměněno za daleko lépe dostupný flek na pravé straně, kde je stylus pěkně po ruce, připravený kdykoli posloužit svému majiteli. Hned po otevření DS Lite se ukáží další novinky a změny. Tlačítka Start a Select se přesunula z vrchu do pravé spodní části, kde si hoví těsně vedle dotykového displaye. Důležitější je však přesunutí tlačítka pro zapnutí a vypnutí DSka z nevhodné polohy vlevo nahoře nad směrovým křížem. DS Lite se nyní vypíná prostřednictvím daleko bezpečnějšího spínače, který je umístěn na pravé straně. Tím se pro řadu hráčů vyřešil problém s nechtěným vypnutím DSka při náruživém hraní, což vzhledem k neuložení pozice nikdy nepotěšilo. Ještě než však nově objeveného power on/off switch použijeme, tak je třeba zmínit redesignu všech tlačítek (včetně směrového kříže), které už nekladou při stisku takový odpor jako dříve a navíc jsou z plastu, který neklouže. Jejich použití je tak daleko příjemnější, což je dáno hlavně oním menší odporem kladeným při stisku. Těžko se to vysvětluje a každý to zjistí až si to vyzkouší, ale hraní je díky tomu daleko přirozenější a pohodlnější. Dvojnásob je to třeba zdůraznit u tlačítek L a R, jejichž použití jsem se u původního DSka vyhýbal, jak to jenom šlo. Nyní už nic podobného není třeba, což je dáno i menší výškou DS Lite. Ta však sebou přinesla i jedno menší negativum. Zmenšení výšky totiž sebralo kus místa pro GBA slot, který je sice zakryt užitečnou krytkou (schválně, za jak dlouho se vám ji podaří ztratit?), ale po jejím odstranění a vložení GBA kartridže člověk zjistí, že jí malinkatý kousek čouhá. Přežít se do však dá, dokonce bez větší ujmy.

Po důkladném promačkání všech tlačítek je nejvyšší čas DS Lite konečně zapnout, což sebou přinese jedno, ale spíše dvojí příjemné zjištění. Předně je třeba zmínit, že mi kvalita, z reproduktorů se linoucích se zvuků/hudby, připadala daleko lepší než u DSka. Nemůžu to však podložit žádnými údaji, protože co se reprodukce zvuků týče, tak společnost Nintendo oficiálně žádné změny neprovedla. Možná to byl jenom osobní pocit (umocněný v poslední době intenzivním poslechem garážových začátků Entombed). Raději s mrkneme na druhé překvepení. Díky použití nových LCD displayů je obraz DS Lite daleko ostřejší, světlejší a celkově lepší než tomu bylo u původního modelu. K dispozici jsou přitom celkem 4 nastavení jasu, jež se neovládá skrze posuvník, jak bylo původně anoncováno, ale skrze ikonku v hlavním systém menu, která je ukryta v levém dolním rohu. Při nastavení nejnižšího jasu odpovídá kvalita obrazu zhruba tomu, co bylo standardem u DSka. Zbylé tři úrovně jasu už jsou znatelně lepší, přičemž nastavení nejvyšší úrovně jasu má napoprvé efekt podobný zázračnému nabytí zraku po desítkách let slepoty (přeháním záměrně!). Ono se tomu nechce moc věřit, ale rozdíl je to opravdu propastný a je až neuvěřitelné, jak hry na nových LCD displayích DS Lite prokouknou. Je však třeba upozornit, že nastavení jasu má vliv na spotřebu energie. Podle oficiálních údajů vydrží DS Lite v chodu při nejvyšším nastavení jasu cca 8 hodin. Záleží to samozřejmě i na hře, ale naše měření oficiální údaje víceméně potvrzuje. Při hraní Castlevania: Dawn of Sorrow došla DS Lite šťáva po necelých 9 hodinách hraní. Vydrž baterie se samozřejmě rapidně zvýší, pokud se člověk spokojí s menší úrovní jasu, kdy na tu nejnižší vydrží baterie cca 19 hodin, což je oproti původním 10 hodinám pořádný skok. S výdrží DS Lite souvisí i docela příjemná skutečnost, že plné nabití z absolutně vybitého stavu trvá jenom tři hodiny, což je o hodinu méně než v případě DSka. Co se nabíjení týče, tak je třeba upozornit na fakt, že už nelze použít síťový adaptér z původního DSka, který byl shodný se síťovým adaptérem pro GBA SP. S novým modelem DSka prostě Nintendo přišlo i s novým napájením. Jediné co ještě zbývá zmínit je nové umístění mikrofonu, který už není vlevo dole, ale přímo uprostřed v kloubu mezi displayi, což je pro hraní mnohem pohodlnější. Odpadá tak nutnost přibližovat DSko nepřirozeně k ústům kdykoli člověk potřeboval mikrofon využít. Nového umístění se dočkala i LEDka signalizující aktuální stav nabití baterie a vypnutý/zapnutý stav, která je taktéž umístěna na kloubu a je tudíž zřetelně viditelná i v případě zaklopení vrchního displaye.

Tak, tohle je snad vše co jste o DS Lite chtěli a měli vědět. Ti co s koupí DSka z jakéhokoli důvodu váhali už k tomu nemají důvod. Kvalitních her je dostatek, bude jich čím dál tím víc a samotný handheld je ve své nové podobě nejenom na podhled krásný, ale i uživatelsky příjemný. Navíc disponuje vším co nabídl už původní model. Nad koupí DS Lite by se možná mohli zamyslet i současní majitelé DSka. Hlavně ti co si ztěžují na nepohodlné užívání a bolest rukou při delším hraní. Zažíval jsem ji také a s DS Lite zázračně zmizela. Navíc je DS Lite skutečně krásný kus hardwaru. Určitě tedy stojí za zvážení prodej původního DSka a koupě DS Lite.