Super Mario Galaxy Článek Super Mario Galaxy

Super Mario Galaxy

Martin Strnad

Martin Strnad

3. 9. 2006 22:57
Reklama

Pánové z marketingového a plánovacího oddělení Nintenda mají letos štěstí. Kromě toho, že veřejnost obecně přijala ze začátku neoblíbený název pro novou konzolu, Wii, žerou jim všichni i tu mlčenlivou reklamní kampaň, která funguje lépe, než výkonnostní špičkování se u konkurence. A zrovna jako si jsou vědomi těchto úspěchů, neusínají na vavřínech a ženou vývojáře, aby byly tituly, dostupné při uvedení konzole, co nejlepší. Přičemž se nezapomíná na tradice a zároveň ve velkém stylu, který má jenom Nintendo, inovuje a vymýšlí v plném proudu. A jestli je něco výborným skloubením klasiky a inovace plné nových nápadů, pak je to právě nová hra s Mariem.

Silnější dioptrie

Poslední kníratý titul, který nám spadnul ze stromu Big N, New Super Mario Bros. byl přesný opak plánované Galaxy, a jak se mimo jiné dočtete v recenzi, držel se zavedených klišé i postupů jako veš svého oblíbeného pudla. Ne tak nový revoluční přírůstek do rodiny her Super Mario, které se vyvíjí společně s tvůrci samotnými a obměňují svůj kabát ve stejném taktu, jako jejich platformy. Takže co, jak, kdy a proč? Inu jde opět o hopsačku, přičemž nemohu použít vžitý český termín „plošinovka“, protože se zde nějaké plošiny moc vyskytovat nebudou. Přízvisko Galaxy totiž poukazuje na fakt, že se bude Mario pohybovat vesmírným prostorem. Samozřejmě stylizovaným do světa tohoto maskota, takže žádný skafandr a kyslíková limitace se nekoná. Tím vlastně autoři v obrovské míře ovlivní vnímání vizuality celé hry, ale hlavně posunou hratelnost zase blíže k hernímu nebi.

Hop hop a letím!

V různých videích z herních výstav a prezentací přímo od Nintenda máme možnost zahlédnout panáčka v červeném, jak pobíhá po jakýchsi malých planetkách a mezi nimi se pohybuje pomocí určitých „hvězdných trampolín“, které ho mrští směrem k jinému objektu v prostoru. Vypadá to jako velmi matoucí záležitost, ale je třeba si uvědomit, že pokud Mario přistane na dostatečně velkém předmětu, a nutně nemusí jít o planetu, uvidí hřáčské oko již horizont a plochu, prostě takový pohled, který známe z Maria 64 nebo Maria Sunshine. Díky tomu si vývojáři přichystali trávníček pro dva naprosto odlišné styly hry. Takže ani staromilci nepřijdou na hůl. Můžeme tak být svědky počinu, který překlene propast mezi budoucností a minulostí, aby nabídnul klasickou plošinovku, v pravém slova smyslu naprosto bezproblémově navazující na hopsačku nové generace. Ale zpět do prostoru.

Tam se totiž odehrává většina ukázek v dnešní době dosažitelných na internetu, ale také jde o to nejzajímavější na této hře. Italský instalatér totiž pobíhá dokola na malých asteroidech, které se liší jak svou velikostí, tak výskytem různých neřádů a vychytávek. Jak jsem již řekl, k pohybu v tomto prostředí nebudete muset nijak šermovat s Wii remote, ale prostě si korigujete kameru a běháte starou dobrou analogvou páčku na druhé části ovládání. Matoucí při takových kejklích bude zřejmě skákání a přesun na kolmé stěny, protože gravitace bude zřejmě fungovat velmi rozličně, aby co nejlépe posloužila designérům. Díky tomu mají hráči možnost nezapomenutelného zážitku ve stylu navádění naštvaných střel kolem malého planetoidu na jinak nerozbitnou klec kýžené hvězdičky.

David a Goliáš

Žluťoučké hvězdy s úsměvem nebudou jenom na nebi, ale i v dosahu Maria, který sbírá s naprosto stejným úmyslem jako ve všech předešlých hrách. Ale tentokrát vám v cestě budou stát opět noví nepřátelé a vyzívající překážky. Právě zde přichází na řadu onen Wii remote, který je pro samotné využití nového prvku v podobě prostředí nepotřebný. Ten totiž kromě sbírání různých bonusů okolo Maria zužitkujete i jako svou prodlouženou ruku na zvedání některých druhů potvůrek, využívání terénu a okolních udělátek ve prospěch našeho hrdiny nebo jinou interakci s prostředím. Nepřátelé zde budou od těch klasických chodících houbiček, přes dělové koule, bomby s doutnákem nebo novoty typu jakési živé přisávající se želatiny, až po originální bossy. A právě při eliminaci těchto gigantických nepřátel se nejvíc zapotíte, ale také využijete mnohé nápady rozjařených vývojářů exhibujících přímo na vaší televizi. K vidění zatím byly tři tyhle obrovské potvory. Počínaje lávovou chobotnicí z původního traileru, přes tlustého pavouka, až po jakéhosi obrovského robota žijícího na malinkém asteroidu. Právě z gameplay videí můžeme okoukat nejvíc inovací, ať už povedené způsoby eliminace raritních nepřátel nebo prostě krkolomné pohyby hráčů a následné reakce Maria na obrazovce.

Viděli jsme tedy jakýsi vývrtkovitý pohyb, který má údajně nějak nahradit klasické doskočení na hlavu malého nepřítele a zároveň být využit jako baseballová pálka na odrážení a vracení nevýbušných projektilů. U ničení bossů přichází opět užitečný Wii remote, tentokrát sloužící pro natažení jakési pružiny, která následně odrazí Maria, aby se dostal na místo jinak nedostupné nebo ublížil svému obrovskému soku. Postupné a několikanásobné decimování těchto velkých otrapů by mělo být už klasicky ve stylu předešlých dílů – mlátit je tak dlouho, dokud nepustí hvězdičku. Velmi zajímavě pak ve světle těchto ohraných technik působila scéna s roboťákem, která možná až moc okatě připomínala opěvovaný hit z PS2, Shadow of Colosus. Úkolem Maria je zde totiž dostat se pomocí kejklů s gravitací na tělo obrovské pohyblivé konstrukce a pomocí robotových obranných systému v podobě všudypřítomných děl vystřelujících ony známé naštvané nábojnice, zasáhnout nejcitlivější místo na vrcholu hlavy. Inspirace, dejme tomu, snad jedna z mnoha, ale určitě se podobná havěť ve hře vyskytne jenom jednou, pročež u her s Mariem je pravidlem, že na konci každé lokace čeká originální překážka.

Hvězdnými drahami

Není ještě zcela jasné jak bude váš pohyb v rámci jednotlivých kvadrantů, jak bychom mohli nazvat kusy vesmíru rozděleného na lokace, omezen. S volností totiž přichází i problém korekce hráčova snažení ve správném směru. Ale zatím to vypadá, že postoupit z jedné planetky na druhou budete moci, až po provedení nějakého daného úkolu a zrovna tak budete mít možnost pohybovat se pouze jedním směrem. Každopádně doufám, že směr zpětný bude už jen z důvodu mnohých bonusů za sesbírané mince či jiné serepetičky. Grafické zpracování je opět o krok dál. Wii třeba nemá výpočetní výkon konkurentů, ale při pohledech na obrázky ze hry musíme uznat, že je to prostě pěkné a úplně sladěné s tradicí této herní série. Vizuální zpracování rozhodně neurazí staré hráče a určitě přiláká ty nové.

Pro malé i velké, ženy i muže, Mario všem uvolni se pomůže

Na začátku jsem mluvil o inovativním přístupu lidí z Big N. Můžeme jim za to děkovat, protože jinak by asi herní průmysl ustrnul na mrtvém bodě. Ale je si třeba uvědomit, že i oni pracují s inovací v určitém rámcovém omezení svých vlastních tradic. Takže nemůžeme čekat Super Mario Tournament ve stylu FPS nebo Super Mario Generals jako RTS. Ale z pořádného nadhledu je jasné, že pokud by nebyly nějaké limity, neměla by se ani inovace o co opřít, takže vy odpůrci nesmrtelných herních maskotů, buďte za ně vděční, a vy milovníci originálních herních přístupů, nebojte se jich, hniloba se jich jen tak nedotkne. A multiplayeroví harcovníci, překřižte prsty za záda a doufejte, neboť nám Shigeru Miyamoto, tvůrce Maria, mluví o možnosti hry více hráčů, a to nejen na jedné konzoli, ale i online, jako o prvku, který si vždycky přál mít řádně využit v té své hře. I přes to všechno je třeba podotknout, že v případě Maria lze hru vnímat dvěma způsoby, buď jako neustále omílané klišé se stejnými postavami a na chlup totožným příběhem, nebo jako fasádu pro zajímavé nápady vystavující dohromady konstrukci hratelnosti bez hranic… alespoň prozatím.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama