S.T.A.L.K.E.R. – čím být měl a čím skutečně je

Když jsme se o Stalkerovi prvně dozvěděli, vypadala hra naprosto megalomansky, což ostatně dodnes více méně trvá. Ukrajinští vývojáři z GSC Gameworld se prostě rozhodli udělat hru, po které už nebude žádných dalších třeba, jelikož ta jejich zvládne všechno a všechny tím pádem také uspokojí. V jednolitém celku měla dřímat klasická střílečka, RPG s možností velmi volné úpravy postavy, adventura, kde záleží na vaší komunikaci s NPC, ale také svět ve stylu Elder Scrolls nebo Falloutu, kde sice máte určité cíle, ale absolutně se jich nemusíte držet. Jenže výše zmiňované hry se nemohou chlubit šestiletou dobou vývoje!

i Zdroj: Hrej.cz

Zázrak jménem THQ byl pro GSC záchranným stéblem, bez kterého by šla pod drn s největší pravděpodobností hra samotná, ale taky celé studio, které do ní investovalo nemálo zdrojů lidských i materiálních. Producenti se nicméně rozhodli, že nenechají tak dlouho piplaný projekt zemřít a raději se zaměřili na to, aby usměrnili v mnoha směrech naprosto zcestné představy autorů. Ale můžete se jim divit? Kdyby se THQ nerozhodlo vyslat své zástupce do Kyjeva, ztratili by i svoji nezanedbatelnou investici a klesl by kredit společnosti.

A tak zatímco Ukrajinci zvesela přidávali do Stalkera stále nové a nové prvky, často bez jakéhokoliv reálného významu jen proto, že si je žádali fanoušci (typickým příkladem je spaní, pro hratelnost veličina naprosto zbytečná, ale přesto se po jejím odstranění ze hry zvedla vlna fanouškovského odporu), THQ docházela trpělivost, až nakonec na Ukrajinu dorazil tým producentů a vývojářů. Začalo se škrtat a dnešní podoba Stalkera je od té původní v mnoha směrech odlišná. Některé prvky opustily hru bez debaty právem, jiné naopak mění ráz hraní poměrně drasticky a kdyby zůstaly ve finální verzi, rozhodně bychom se nezlobili.

i Zdroj: Hrej.cz

V polovině loňského roku dorazil skepticismus ohledně vydání Stalkera na svůj vrchol a tak producenti předstoupili za zavřenými dveřmi před novináře na E3 a rozhodli se vyjasnit, jak se vlastně věci mají. Dlužno poznamenat, že od této prezentace se změnilo ještě několik prvků, ale ty podstatně změny byly vytyčeny. Předně muselo THQ dementovat informace, že v rámci vydání hry byl osekán herní svět z třicetikilometrové rozlohy na naprosto normální chodbovou střílečku, která se jen bude odehrávat v oblasti Černobylu. Je pravda, že v tomto směru zůstal Stalker prakticky beze změn – Zóna má stále třicet kilometrů čtverečních, nicméně zdaleka se nejedná o souvislou krajinu, která nám byla slibována. Oblast je rozsekaná na osmnáct drobnějších map, ačkoliv drobnější možná není to pravé slovo – stále jde o enormně velké úrovně, nicméně kvůli nemožnost plynulého pohybu mezi nimi se ztrácí jinak takřka dokonalý pocit vtažení do hry. Nahrávání navíc není žádný zběsilý rychlík, spíše právě naopak. Dávat si minutovou rauchpauzu přitom během hraní většinou nebývá zrovna ideální způsob, jak si vychutnat rozjetou atmosféru.

i Zdroj: Hrej.cz

Přibližně v polovině roku 2005 se do vývoje angažoval v rámci THQ i vývojář na volné noze jménem Dean Sharpe. Sharpe se později stal hlavním supervizorem produkce, čili většina zásahů leží právě na jeho zodpovědnosti. Je třeba uznat, že se mu podařilo dotlačit hru k vydání, ačkoliv zjevně za cenu mnoha kompromisů, které jsou zvláště ke konci děje hodně znatelné. Jenže nebýt Sharpa, nic jako děj by ve hře ani být nemuselo – původně byla hra naprosto svobodná, bez povinných úkolů nebo skriptovaných událostí. Svět Zóny jednoduše žil sám o sobě. To zní na papíře fantasticky, realita však byla problematická. Skripty byly dodány do několika kritických momentů, které kontrolují, zdali postupujete stále kupředu po hlavní dějové lince. V předchozích verzích hry se totiž například mohlo stát, že nebudete moci hru vůbec dokončit, jelikož se k cíli před vámi dostane jiný Stalker. Fajn, je to jistě realistické, ale Sharpův argument, že není úplně zábavné něco hrát tři týdny a nakonec zjistit, že jednoduše nemůžete dosáhnout konce, každopádně uznáváme a souhlasíme. Stalker si v současné podobě stále drží freeform design, nicméně už nejde jen o masivní techdemo, nýbrž o skutečně hratelnou záležitost.

i Zdroj: Hrej.cz

Z dalších osekaných prvků nás čeká několik drobnějších a jeden opravdu velký, který podle všeho dost radikálně změnil celý styl hraní. Nejdříve tedy k drobnostem – vedle zmiňovaného zrušení spánku mělo dojít i ke zrušení jídla, které nakonec ve hře setrvalo a dokonce k němu mělo v jeden moment přibýt i pití, nicméně nestalo se tak. Některé typy mutantů opustily hru, protože byly příliš podobné zajímavějším odrůdám a tvůrci neviděli důvod pro další odlišení. Na závěr tedy onu velkou bombu – kompletně fuč jsou ovladatelná vozidla! Vzhledem k rozsahu Zóny je tím hratelnost změněna opravdu drasticky a tvůrci zjevně už nestihli úkoly přizpůsobit nutnosti k nim namísto krátké jízdy velmi zdlouhavě běhat. V této změně spatřujeme jasně největší zádrhel změn, kterými Stalker musel v zájmu vydání projít. Vozidla by si sice možná nerozuměla se členitým povrchem Zóny, ale co má být? Tak by holt nešlo o stroje na celý život, jako spíše na rychlou dopravu do momentu, než se kraksna rozsype. Stále bychom to uvítali více než chvílemi až půlhodinové túry napříč krajinou. Záhadou je, proč k této změně došlo až v pozdním stádiu vývoje. Stroje byly ze hry vyškrtnuty zřejmě až v posledním půlroce, což ne zcela chápeme.

Na každý pád je Stalker i se změnami kvalitní a jedinečná hra. Producentské nůžky ustřihly v některých chvílích skutečně jen zbytečnosti, jindy si mohly dát o něco větší pozor. Stále je ale lepší mít Stalkera na světě v této podobě, než na jeho utopistickou podobu čekat do věčnosti.