Recenze – Super Mario Bros. je asi nejlepší herní film
i Zdroj: Universal
Článek Recenze – Super Mario Bros. je asi nejlepší herní film

Recenze – Super Mario Bros. je asi nejlepší herní film

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

4. 4. 2023 17:40

To by v tom byl čert, abych recenzi filmu podle herní předlohy neotevíral obligátní zmínkou o tom, jak jsou podobně laděné snímky špatné, trapné a pořád čekáme na nějaký, který by nás z této letargie vytrhl. V posledních letech to ale pomalu přestává platit. I když se na tomto poli stále nerodí žádná oscarová tvorba, třeba oba Sonicové dokázali nadzvednout ze židlí i náročnější diváky. Jenže… to neplatilo pro mě. Mě tak paradoxně víc bavil třeba filmový Nathan Drake v Uncharted, jenže to byla také objektivně jednoduchá dobrodružná ptákovina sázející na známé jméno a hvězdné herce.

Reklama

Teď mám tu čest vám oficiálně sdělit, že jsem jeden vážně skvělý herní film viděl. Jmenuje se Super Mario Bros. a… prostě byste na něj měli jít.

NATLAKOVANÉ POTRUBÍ

Má to několik celkem prostých důvodů. Především jde, jednoduše řečeno, o naprosto výbornou zábavu. Takhle dobře jsem se naposledy bavil před téměř deseti lety u Lego příběhu (shodou okolností také s Chrisem Prattem v hlavní roli) a zpětně si uvědomuji, že toho mají oba filmy hodně společného.

Předně si nelámou hlavu se zasazováním děje do nějakého smysluplného kontextu. To, v čem nejvíce dřel Sonic, byla právě naprosto křečovitá snaha umístit svítícího modrého ježka do našeho uvěřitelného světa.

To sice tak nějak dokázal třeba Detektiv Pikachu, ale Super Mario Bros. díky stoprocentnímu animákovému zpracování prostě nevysvětlují, proč se hlavní hrdinové během prvních pár minut dostanou z plus minus skutečného Brooklynu do houbičkového království a cestují napříč dimenzemi trubkami. Prostě proto. Takhle fungují hry.

Autoři se tak snaží spíše skutečně adaptovat hru, než si klestit vlastní filmovou cestu. A má to naprosto blahodárný účinek na plynutí příběhu. Asi největším pozitivem filmu (vedle animace, o té za chvíli) je naprosto dokonale vyvážené tempo.

Ano, v prvních minutách by přece jen mohlo být o něco intenzivnější, ale zhruba po čtvrthodině se děj rozjede úplně naplno a netrápí ho žádná hluchá místa až do konce, který přijde po nějakých 90 minutách. Tvůrci Super Mario Bros. si prostě přesně uvědomují, kolik času zábavy mají divákům dát a to je nejen mezi herními filmy nesmírně cenná vlastnost.

O příběhové zápletce se asi nemá smysl rozepisovat a i když nejde o vyložené terno, funguje docela obstojně a zároveň docela příjemně podmiňuje, proč se za chvíli má dít tohle a tamto.

Samozřejmostí je pak doslova vodopád gagů, narážek na herní předlohu a úsměvných scének. Ty až na drobné výjimky fungují výborně a momentů, kdy máte chuť ve stylu DiCapria ukázat prstem na plátno, uvidíte hned několik. Na druhou stranu si ale myslím, že mají Super Mario Bros. jako animák co nabídnout i lidem, kteří maximálně tuší, že nějaký Mario existuje a že možná jde o videohru.

PASTVA PRO YOSHI

Může za to také technické zpracování, které je jednoduše fantastické. Naprosto špičková animace připomíná třeba vypilované filmečky od Blizzardu a do sytosti si užijete obřích požárů, rozsáhlých scén se spoustou detailů nebo třeba fantastických a pestrobarevných akčních sekvencí. V tomto ohledu vážně grafici čerpali z možností předlohy na maximum a jde o něco, co mi obrovsky chybělo ve zmíněném Sonicovi.

Překlad mi přišel celkem solidní a často se ani nesnažil surově překládat některé zavedné fráze

Parádně navíc funguje i chemie mezi hlavními postavami, které se neberou moc vážně, sypou jednu hlášku za druhou a roztomile přehrávají emoce. Naprostou, ale naprostou jedničkou je nicméně miloučce nihilistická Lumalee uvězněná v Bowserově hradu. To je, troufnu si říct, nejzábavnější animáková postava za posledních několik let.

Na závěr tedy jen dvě drobnější výtky. Soundtrack jako takový nemá chybu a fantasticky vzdává hold ikonickým melodiím. Využití licencované hudby ale pro mě subjektivně trochu drhlo. Někdy známé songy perfektně sedly, jinak se ale film opírá hlavně o opravdu profláknuté a tak trochu memové fláky, které působí trochu samoúčelně a dokázal bych si představit originálnější výběr.

Druhá škoda je pak ta, že nám distributor na novinářské projekci pustil verzi s českým dabingem. To jednak znamená, že nemůžu hodnotit výkony Chrise Pratta, Jacka Blacka, Anyi Taylor-Joy a hlavně mého oblíbeného Keegana-Michaela Keye.

Zároveň také pochopitelně nevyniknou některé vtípky. Překlad mi přišel celkem solidní a často se ani nesnažil surově překládat některé zavedné fráze, což je oproti dřívějšku fajn posun (je zvláštní, ale příjemné na plátně slyšet “tohle jsou přece super mário brous”). Samotnému dabingu ale prostě bohužel chybí šmrnc.

To jsou nicméně jen malé výtky na jinak výborném animovaném filmu, který bude bavit dospělého, v herním fanouškovi pravděpodobně pořádně rozdmýchá jiskřičku nostalgie a pro dítě bude velmi cool podívanou. Ať už má k Nintendu vztah, nebo po škole závislačí raději ve Fortnite nebo Robloxu, případně vůbec nehraje. Illumination s Nintendem zřejmě konečně definitivně prolomili kletbu filmových adaptací a vlastně mi ani nevadí, že druhá potitulková scéna (počkejte si) jasně odkazuje na vznik pokračování.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama