Q&Hrej - Nejcennější uložené hry, o které jsme přišli

Co má pro vás, z hlediska her, tu největší hodnotu? Ano, jistě si vzpomenete na sběratelské předměty, sošky, steelbooky, limitované edice, krásné mapky, sexy big boxy, plakáty, cartridge nebo ojedinělé kopie starších titulů. Nebo si logicky představíte svou obří televizi s celou kolekcí konzolí, drahé vybavení pro virtuální závodníky či piloty nebo třeba herní počítač v hodnotě pěti měsíčních výplat. 

Existuje ale ještě jeden druh "majetku", který nás s hrami pojí a za peníze si ho nekoupíte. Uložené hry. Některé pro nás nemají valný význam, jiné jsou ale ekvivalentem vzpomínek a času utopeného hraním našich nejoblíbenějších klasik. Časy se sice díky cloudu mění, klasické "sejvy" ale měly ještě jednu zvláštní vlastnost. Narozdíl od vzpomínek jsme o ně mohli nadobro přijít. Na jaké s láskou vzpomínáme my, a na jaké vy? Zavzpomínejte v komentářích.

KUBA ŠTĚPÁNEK - ZE SEVERU S NEPOŘÍZENOU

Samozřejmě bych mohl opět vytáhnout Gothic, to je u mě takový evergreen. Pamatuji si, že jsem hodně běsnil, když jsem přišel o uložené pozice poté, co jsem si po smrti postavy hru omylem uložil, čímž jsem si přepsal jeden jediný save. Dlouhé hodiny jsem se snažil přijít na to, jak je možné, že se něco takového vůbec může stát, nechápu to dodnes.

Mnou vybrané modifikace Skyrimem pořádně zacloumaly. Za narušení integrity jsem draze zaplatil.

V poslední době se mi nic podobného nestalo, takže musím zabrousit do dávné minulosti, kdy všichni pařili Skyrim. Když jsem se blížil k závěru hry, s vypiplaným seveřanem, který už prolezl snad všechny kouty světa, dočetl jsem se o modifikacích. A protože opravdu šlo o parádní vylepšení, uznal jsem, že bez nich zkrátka nemohu žít.

Neoficiální software má bohužel tendenci narušovat stabilitu základní hry. Mnou vybrané modifikace Skyrimem pořádně zacloumaly. Za narušení integrity jsem draze zaplatil, všechny uložené pozice byly v tahu. Štěstí, že dnes podobné věci visí někde na cloudu.

ALEŠ TIHLAŘÍK - GOTHIC A KARMA

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Psal se květen roku 2011, mně se konečně zadařilo a po třetí zoufalé návštěvě dnes už neexistujícího vesnického novinového stánku jsem hrdě tisknul pod paží krásně lesklé, a ještě krásněji vonící Score č. 207. Shepard na obálce mě ovšem příliš nezajímal, mnohem důležitější pro mě tehdy byla přiložená plná hra – Gothic 3 s datadiskem Forsaken Gods. Mé tehdejší internetové připojení mělo problém i s ICQ, peníze na hry nebyly, času po škole byla naopak kopa – zisk mnohými velmi ceněného RPG pro mě tedy bylo velké vítězství.

Jistě si však pamatujete, že Gothic 3 nebyl úplně proslulý svým bezchybným technickým stavem. I po aplikaci komunitního patche přiloženého na DVD (díky Tukane!) jsem tak bezmála pět let po vydání zápolil s desítkami větších či menších bugů. Díky tomu jsem mj. po zaseknutí do náhodného kamene ztratil asi tři hodiny postupu. Pravý problém však přišel až o pár dní později.

Díky poznámce, která se mi v žákovské samozřejmě (jako ostatně vždycky) objevila naprostým neprávem, mi rodiče na celý týden zakázali počítač. Dodržování tohoto zákazu jistili tím, že mi sebrali klávesnici a myš – nevěděli však, že jsem si pro tyto případy obstaral náhradní sadu. Taťka se z práce většinou vracel mezi čtvrtou a pátou, mamka končila ve tři, každý den jsem tak měl k dispozici okénko hodiny až dvou, ve kterém jsem mohl beztrestně pařit Gothica.

Elegantní parakotoul vyšel a mamka nic nepoznala, avšak karmický trest na sebe nenechal dlouho čekat.

Jednoho dne však mamka v práci skončila asi o půl hodiny dříve, což jsem zaregistroval až ve chvíli, kdy se k mým slechům dostaly zvuky kroků na schodišti. Pod tlakem jsem odmalička velmi silný, počítač jsem tedy okamžitě, natvrdo a bez milosti vypnul fyzickým tlačítkem, otevřel střešní okno pro odvod odpadního tepla z počítače a ve skoku na postel drapnul nejbližší knihu. Elegantní parakotoul vyšel a mamka nic nepoznala, avšak karmický trest na sebe nenechal dlouho čekat. Ve chvíli, kdy jsem se chtěl o den později znovu vydat do kouzelného světa Myrtany, mě přivítala chybová hláška – uložená pozice byla poškozena a 40 hodin postupu skončilo v nekonečné černotě křemíkového pekla. Od té doby už jsem Gothic 3 nikdy nezapnul…

TADEÁŠ PEPŘ - MEZI ZVÍŘATY

Zatím se to kolem mě jen hemží velkými RPG, ostatně jsem při zadávání otázky tak nějak počítal s tím, že podobné žánry budou se svým budováním postav a dlouhými průchody zastoupeny nejčastěji. Já ale svou odpověď otevřu trochu odlišnou hrou. 

Vzpomněl jsem si totiž na listopad roku 2012 a vydání třetího dílu Assassin's Creed. Na ten jsem se naprosto neskonale těšil, možná i proto patří dodnes k těm nejoblíbenějším hrám vůbec. Osud tomu ale chtěl a během hraní trojky jsem musel vystřídat počítače. Vlivem řady technických obtíží jsem přišel o uložené hry z osmé sekvence a celou, notně dlouhou a rozvleklou hru jsem tak projížděl od začátku. Ano, druhý průchod už byl s notně zatnutými zuby, o to příjemnější odměnou ale je, když konečně vidíte nějakou novou, neokoukanou cutscénu.

Smutné momenty jsem zažíval také v momentě, kdy mi v prastarém notebooku naposledy vydechl pevný disk a jeho vinou jsem už nikdy neviděl mojí vypiplanou zahradu v Zoo Tycoonu. S láskou vzpomínám na samotný vstup, kde se v úzkých uličkách mezi akvárii plnými roztodivného mořského života tísnily tisíce návštěvníků splynutých v jeden podivně rozmazaný objekt. Tomu se říká stavitelská nirvána!

Asi nejhodnotnější je ale zhruba šestice savegamů z Need for Speed: Pro Street, které jsem za ta léta poztrácel. Pamatuji si téměř každé auto, od prvních podivných experimentů až po ty, které vycházely z hlubších znalostí hry. Jen jedno mají VŠECHNY ztracené průchody společného - dragovou, nestvůrnou Toyotu Supru.

i Zdroj: Hrej.cz

Závěrem ještě připomenu jeden případ "špatné uložené" hry, která z principu bolí možná ještě víc než úplně smazaný save. Takto nepěkně mě vypekl Tomb Raider: Underworld, kde jsem si nechal přímo před nosem rozpadnout římsu, vrátil se zpátky a přepsal autosave. V ten moment už Lara nedokázala jít dál a já, pár hodin před koncem příběhu, hru vztekle mazal.

LUKÁŠ ČERNOHORSKÝ - DÍKY DO MRAKŮ

Přiznám se, že ač přemýšlím, jak přemýšlím, tak mě vůbec nic nenapadá. Tedy nevzpomínám si o jaké hry se jednalo, ale pamatuji si pouze to, že jsem prosil Staré i Nové bohy o pomoc, když jsem si danou hru zapnul a zjistil, že moje uložena pozice je pryč...

Sper ďas podporu u Warcraft III: Reforge.

Tím bych chtěl nadmíru poděkovat lidem, kteří vymysleli cloudové úložiště. Není skutečně nic pohodlnějšího než si koupit novou konzoli od Microsoftu, vložit bluray s Gears of War (jakýmkoli dílem) a spokojeně zjistit, že veškerý postup je přesně takový, jaký jste ho opustili. Naštěstí pro mě podstatná většina her, kterým se věnuji, přesně tyto zálohy má. Až na poslední hru Blizzardu se mi nemůže stát, že bych musel podobné problémy řešit třeba při reinstalování Windowsů. Je skutečně velmi pohodlné vyměnit PC, stáhnout Battlenet ikonku, přihlásit se, nasosat giga dat z internetu a nebát se, že jsem přišel o skiny v Overwatchi, postup ve Starcraftu, goldy v Diablu anebo nedej bože o cokoliv ve World of Warcraft. Takže Bůh žehnej cloudovým zálohám! A sper ďas podporu u Warcraft III: Reforge.

ZDENĚK PUDIVÍTR - PAST NA PIRÁTY

Vzpomínání na nejcennější ztracenou uloženou hru mi zásadně komplikují dva faktory. Předně hraju už dlouhou dobu na konzolích, kde se tento problém v poslední době už naštěstí moc nevyskytuje. A když se k tomu připočte ještě moje děravá paměť, je celá situace rázem ještě složitější. Myslím, že se nepletu když řeknu, že jsem na PS4 nenarazil s uloženými hrami snad na jediný problém. Už to bude asi 3 roky nazpět, kdy jsem se s kamarádem pustil do hraní A Way Out a při našem dalším setkání jsme zjistili, že se do hry musíme pustit od začátku, po uložené pozici jako by se zem slehla. Ty dvě hodiny času ale utekly jako voda a rozhodně nešlo o žádnou katastrofu.

i Zdroj: Hrej.cz

Pro o něco bolestivější zážitek musím sáhnout v paměti o zhruba deset let nazpět, kdy jsem se pustil do hraní Batman: Arkham Asylum na PC. Moje verze hry tenkrát nebyla úplně legální a po více jak polovině odehraného příběhu jsem zjistil, že Batman tou šachtou, za kterou měla hra pokračovat prostě neprojde ani kdybych se postavil na hlavu. Po krátkém zapátrání na internetu bylo jasno – byl jsem potrestán. Ve hře buď následkem vychytralé protipirátské ochrany nebo špatně vytvořeného cracku nešlo pokračovat a uložený postup byl navždy ztracen.

Nad rámec výše uvedených případů mi na mysl přichází ještě něco, co všichni jistě dobře znáte. Jedná se o nevhodně uložené pozice, nejčastěji ve first-person akcích, kde zhruba za půl vteřiny dostanete smrtelný zásah. Ať už to byly FPS nebo třeba strategie, nevzpomínám si, že bych se z některé z těchto situací někdy nakonec nedokázal dostat nebo si alespoň neporadil načtením předchozího záchytného bodu.