Nevšední popularita povídek o Zaklínači měla logický efekt. Různí autoři začali uvažovat o televizním, filmovém, či herním zpracování příběhů Geralta z Rivie. Andrzej Sapkowski nepatří k těm autorům, kteří by si úzkostlivě hlídali práva, naopak je poskytuje celkem vstřícně. Jedním z produktů je samozřejmě dnes recenzovaná počítačová hra The Witcher (jak se ale níže dočtete, nejde o první pokus převést vědmáka na monitory), krom toho lze zhlédnout televizní seriál, polský film Wiedzmin a zahrát si karetní hru Zaklínač. Co z toho má aspoň nějakou úroveň a čemu byste se měli raději vyhnout?

Film, aneb hororová fantasy

Tohle má být svůdný básník a sukničkář Marigold? Taková je obvykle první reakce lidí, kteří zhlédnou aspoň jeden díl polského televizního seriálu Wiedzmin. Zároveň ideálně ilustruje jednu z největších slabin tohoto díla – špatné herecké obsazení. Nedá se říci, že by důležité role ztvárnili špatní herci, ale zkrátka vůbec nesedí ke svým postavám. Geralta z Rivie hraje Michal Žebrowski, Marigolda zarostlý Zbigniew Zamachowski, Yennefer Gražyna Wolszczak – a všichni jsou sotva stínem románových předloh. Režisér Marek Brodzki navíc evidentně musel pracovat s dost malým rozpočtem, a tak výsledné dílo působí značně chudě. Chválit lze snad jen hudební doprovod Grzegorze Ciechowského. Třináct epizod sleduje nejprve Geraltova učednická léta, a pak využívá námětů několika povídek – Hranice možností, Věčný oheň, Něco víc, i úplně prvního Zaklínače.

Kritika, která se snesla na hlavy tvůrců televizního seriálu, jen zesílila v okamžiku, kdy se v nějakém podivném hnutí mysli rozhodli, že jeho třináct epizod (a tedy několik hodin děje) sestříhají do podoby celovečerního filmu. Výsledkem je snímek Wiedzmin (2001), 130 minut dlouhé utrpení pro fanoušky literární předlohy a uspávací lék pro ty, kteří Zaklínače neznají. Velice špatný střih způsobil, že se ve filmu přeskakuje od tématu k tématu, jako by autoři chtěli zpracovat všechny motivy seriálu na nepoměrně kratším prostoru. Zároveň to znamená, že divák neznalý knih nemá sebemenší šanci se v ději zorientovat a pochopit motivaci hlavních hrdinů.

Počítačová hra – nadvakrát, ale úspěšně

Poměrně zajímavá je i nedlouhá historie pokusů vytvořit počítačovou hru podle Zaklínače. Koncem 90. let minulého století začalo na takovém projektu pracovat známé polské studio Metropolis, které stálo například za sérií Gorky. Původně mělo jít o 2D RPG, v němž by se hráči chopili Geralta a prožili s ním známé příběhy z povídek. Na hře se pracovalo zhruba rok a půl, pak ale došlo k rozhodnutí, jež nadějně rozjetý projekt prakticky vzato pohřbilo – převést Zaklínače do 3D. To se ukázalo nad síly vývojářů, a tak byl projekt uložen k ledu.

V roce 2002 se Zaklínače s novým elánem ujalo studio CD Projekt Red. Výsledek jejich snažení se dostal českým fanouškům do rukou tuto středu. Nicméně geneze hry The Witcher byla také celkem zajímavá. Původně měl Zaklínač běžet na vlastním 3D enginu. Jeho příběh měl navazovat na pětidílnou románovou ságu. Z toho logicky vyplývalo, že hlavním hrdinou nemůže být Geralt. Bylo to logické i z designového hlediska, vždyť Geralt byl už vycvičeným a zkušeným zaklínačem, zatímco anonymní postava jiného vědmáka by dala tvůrcům možnost zpracovat rozvoj jeho schopností klasickou RPG formou. V létě 2004 došlo k další důležité změně – tvůrci licencovali engine Aurora od společnosti BioWare a s velkou pompou předvedli nové screenshoty a odhalili řadu informací o očekávané hře. Půl roku nato pak došlo k další klíčové změně, kdy byl do role hlavního hrdiny obsazen dobře známý Bílý vlk. A tahle podoba už virtuálnímu Zaklínači zůstala, i přes několik dalších odkladů vydání, až dodnes.

Karetní hra Zaklínač

Společně s počítačovou hrou se na pulty obchodů dostala i příběhová karetní hra Zaklínač. Zajímavý doplňkový produkt nabízí zábavu pro 2-4 hráče zhruba na 30 minut (což je obvyklá délka jedné partie). Cílem každého hráče je získávat zlato, za něž je možné najímat Geralta, a překonávat různé nestvůry za pomoci karet útoků. V balení je celkem 56 karet útoků, 20 netvorů, 15 událostí, 10 lokací a 5 hrdinů. V každém tahu si hráč nejprve vybere jednoho z hrdinů (Triss, Vesemir, Foltest, Yarpen Zigrin či Marigold). Pak dojde k lízání nových karet dle určitých pravidel, licitaci o zaklínače, souboji s netvory, licitaci o události a zakončení tahu. Samotný souboj s netvory probíhá s využitím karet útoků v poměrně jednoduchém systému. Vítězí ten, komu se jako prvnímu podaří zabít čtyři nestvůry.

Podle ohlasů (např. na české fansite Zaklínače) jde o vcelku svižnou hru, která je zajímavá díky licitaci o Geralta. Ve čtyřech je poměrně obtížné získat dost útoků ke zničení jednotlivých nestvůr, ale i tak je hra celkem zábavná.