Project P-100

Na první pohled nepůsobí Project P-100 jako nejatraktivnější titul ze startovní nabídky konzole Wii U. Ale je dost důvodů, proč tuhle komiksovou arkádu nepřehlížet. V první řadě: jde o dílo Platinum Games, kteří debutovali drsným a zábavným Madworldem a mají za sebou i vydařené rubanice Bayonetta či Vanquish. Dobrá pověst autorů se pak snoubí s pestrou hratelností, kreativním využitím dotykového ovladače GamePad a humornou stylizací. Po absolvování hratelné ukázky na E3 a zevrubném prozkoumání časově omezeného dema na prezentaci ve Frankfurtu se Project P-100 zařadil po bok Pikmina 3 či Rayman Origins jako jedna z nejočekávanějších her pro Wii U.

Parta hrdinů ze sebe udělá meč či pistoli

Úvodní část dema se odehrávala v ulicích města přepadeného robotickými nepřáteli. Parta superhrdinů se vydala do boje a za záchranou civilního obyvatelstva. Analog ovládal celou skupinu naráz, postavičky se společně pohybovaly po izometricky snímané mapě, skákaly a bouchaly do prvních nepřátel. Když se základními útoky nabije ukazatel energie, přijde na řadu speciální kombo: hráč nakreslí na dotykovém displeji rovnou čáru či zahnuté "L" – a jeho hrdinové na sebe naskáčou a vytoří obří meč či pistoli. Jejich následné seky a projektily vystřelované světle zelenou zbraní mají pochopitelně výrazně vyšší účinnost.

Během procházení města bylo možné také rekrutovat nové členy party. I k tomu byl využit dotykový displej – nový bojovník se přidal jednoduše tím, že hráč okolo něj nakreslil smyčku. Ne vždy se povedlo ji zcela přesně umístit, ale stačilo výsledný "brambor" posunout nebo jednoduše využít pravého analogu. Ve chvíli, kdy už se začínalo zdát přímočaré mlácení robotických soupeřů monotónní, přišly na řadu další aspekty hratelnosti. Sbírání bonusů a používání předmětů pomohlo nabít energii či zlepšit výkonnost party. Hrdinové se také mohli podívat dovnitř budov - interiéry se přitom zobrazují na displeji GamePadu a obsahují jednoduché puzzly. Řada činností na velké scéně pak souvisí s prostředím: najít cestu přes střechy domů, odstranit vrak helikoptéry, který zablokoval ulici, a tak podobně.

Bossák s obřím vrtákem

Druhou částí prezentace byla ukázka souboje s bossem, kterým byl obří robot. Prezentující dobrosrdečně radil příběhové dialogy odklikat. Takže jsme to udělali a vrhli se rovnou na gigantického padoucha. Zdůrazňovaná podobnost s Shadow of the Colossus je na místě: maličcí hrdinové se totiž nacházeli na paži kovového obra. Brzy bylo zjevné, že má tahle končetina své slabé místo: a tak se parta pustila do bušení do tří polokoulí, které postupně oranžověly, rudly a nakonec praskaly. Mezitím bylo potřeba unikat před projektily a ohnivými střelami bosse. Když se povedlo zničit všechny tři koule, následoval přesun po rychle nataženém řetězu na druhou stranu obra, kde užale zbývalo moc málo času na likvidaci obdobných citlivých bodů. Navíc se do hrdinů rozezlený robot pustil obřím a ničivým vrtákem. Časově omezený boss-fight tak skončil neúspěchem, ale zároveň pozitivním nabitím a chutí zkusit to znovu a lépe.

Project P-100 se předvedl jako plynulá, snadno ovladatelná a velmi přístupná akce, která působí svým zaměřením na partičku hrdinů docela originálně. Využívá zajímavým způsobem dotykový displej a je na ní znát, že se designeři snažili nabídnout zajímavý a co nejpestřejší obsah. Její grafické ztvárnění lze jen těžko hodnotit obvyklými měřítky – počítat polygony modelů by nemělo smysl, podstatná je stylizace, která navozuje rozverný dojem, předvádí množství titěrných animací a detailů, jichž si často nevšiml bojem zaměstnaný hráč, ale spíše jeho publikum. Ano, drsňáčtí tvůrci krvavého Madworldu či odvážné Bayonetty tady tak trochu "vyměkli"... ale kdo by jim to neodpustil.