Princ z Persie - recenze filmu

Ze všech koutů světa před premiérou uslyšíte, že filmový Princ jede ve starých dobrých (eee... vlastně špatných) kolejích herních adaptací. Dějově se od předlohy distancuje, jak to jen jde, Peršany tu hrají běloši s přízvuky tak americkými a britskými, že to vyvrací bubínky z kořenů, a jednotlivé zvraty nejsou opsané od Jordana Mechnera, ale z knížky "Jak být průměrným scenáristou snadno a rychle". Přesto by bylo poněkud unáhlené měřit filmové Princátko pouze optikou hardcore fanouška herní série. Od začátku to byla spíš ambiciózní snaha o rozjetí velké dobrodružné série á la Piráti z Karibiku. Série, do které se zrecykluje všechno, na co Hollywood u herních developerů narazil - tajemné artefakty, smrtící hašašíni, perští uzurpátoři, komické postavičky, sebevražední pštrosové...

Ano, v klasickém popcornovém fláku se najde místo i na sebevražedné závodní ptáky. A není to výtka, protože právě odlehčení, kterým plátno zásobují vedlejší postavy a linie, vás alespoň na chvíli donutí přestat myslet na ústřední dvojici. Prince Dastan - sirotek a přeborník v parkouru - je toho času na útěku před nevlastními bratry, královskými dědici. Král totiž zemřel v rouchu, jenž mu věnoval právě Dastan. Kromě královské gardy a později i party smrtonosných Hašašínů je mu v patách princezna Tamina, bledá kráska ze země, kterou si Dastan a jeho bratři nedávno podmanili. Všichni mají ve skutečnosti zájem o jediné - Dýku času, se kterou... ale to už přece dávno víte, protože tohle je jediná část filmu, která alespoň trochu čerpá ze hry.

Mýty a klišé

Navzdory tomu, že na projektu dělalo hned několik scenáristů, načrtnutá mytologie nepůsobí zmateně, naopak lze říct, že to málo, co z předlohy zůstalo, se organicky spojilo s hollywoodskými klišé o zradě a pomstě, jonesovskou omáčkou i božským podtextem (to je mimochodem jediná nadpřirozená síla ve filmu - žádná obří monstra z písku tu nečekejte). Problém filmu není v ději jako takovém, ten jede podle osvědčených dobrodružných osnov - možná až příliš úzkostlivě. Neprůstřelné jsou i kulisy a digitální triky, což vzhledem k téměř dvousetmilionovému rozpočtu není bez překvapení. Skřípat to začne až při pohledu zblízka, když postavy začnou mluvit nebo máchat mečem.

Jake Gyllenhaal sice napumpoval svaly a jeho ošacení reflektuje snad všechny generace princovských hrdinů, ale jeho telecí pohled a duše prosťáčka moc nesedí k drsňákovi, který z herní postavy vyroste PO Sands of Time. Zprvu nepřátelská, a pak samozřejmě naskrz zabouchnutá princezna, ho většinu času sestřeluje hláškami, vědouc, že sarkasmus je pro prince španělskou vesnicí. Občas vám za něj bude trochu stydno, zvlášť když vysvětluje funkci dýky nahlas a dvakrát za sebou, aby to pochopil úplně každý. Kromě něj samotného. Nedostatek neuronů by si hrdina mohl vykompenzovat v akčních scénách, kterých není málo a zjevně se do nich investovalo hodně potu a krve. Režisér Mike Newell je však zabírá z příliš intimní vzdálenosti a divoce stříhá, kdykoliv chce někdo někoho zabít (nezapomeňte, že je to Disney... krev vypadá uměle a postavy sice umírají, ale tak nějak ve vší počestnosti).

Nezkušený režisér, prověřený svět

Přitom je tu obrovský potenciál, ať už jde o úvodní válečnou scénu, pobíhání po střechách nebo souboje s hašašíny. Režisérův nedostatek zkušeností ovšem plány choreografů a kaskadérů hatí a nechává to nejlepší na vaší představivosti. Na epileptickou akci a křečovité vysvětlovačky si ale postupem času zvyknete, stejně jako na dějové odchylky. Produkující Jerry Bruckheimer si totiž pohlídal to nejdůležitější - atmosféru velkého příběhu za sedmero horami nebo v daleké galaxii, chcete-li. Tahle exotika, která např. konkurenčnímu Souboji Titánů naprosto chybí, filmového Prince alespoň částečně distancuje od zbytku letního blockbusterového pelotonu. Není lepší, chytřejší nebo zábavnější. Jeho image však v záplavě komiksáren rozhodně nezapadne.

Vděčí za to i předloze, jíž tak volnomyšlenkářsky adaptuje. Herní svět perského Prince nabízí materiál na dvě, tři další pokračování, ale opravdu je chceme? Zákon trhu zřejmě odpoví za nás, protože už teď je jasné, že Prince komerční ani jinou díru do světa neudělá. Chybí mu moment překvapení, který v prvních Pirátech z Karibiku obstaral Johnny Depp. Chybí mu timing, protože je obšancován silnějšími a slavnějšími tituly. A chybí mu chuť udělat něco odvážného, něco šíleného. Něco hodně zapamatovatelného.

Mike Newell zkrátka není rebel. Je to postarší britský režisér, který raději pracuje s herci než s firebally, obouručnými meči a velbloudy. Jeho angažmá nás dost možná dělilo od nervózně očekávané adaptace s velkým A, která bude mít to nejlepší z obou světů. Ohromí laiky a uspokojí hráče. Princ zvládá obojí jen průměrně, což znamená, že se buď bude líbit všem nebo vůbec nikomu. Jestli se my přísnější chceme někdy dočkat opravného pokusu, měli bychom raději doufat v tu první, optimističtější možnost. Což znamená sebrat odvahu a vyrazit do kina.

Verdikt

Klasická hollywoodská omáčka, která se těžko chválí a nelehko odstřeluje. Revoluce se nekoná, Princ zůstane prozatím jen nejdražší adaptací všech dob. Rozhodně ale patří k tomu lepšímu, co herní byznys stříbrnému plátnu propůjčil.

Hodnocení: 6/10