Použití her v televizních pořadech
BBC vysílá ze studia Second Life
V pořadu Newsnight televize BBC proti sobě sedí moderátor Jeremy Paxman a ekonom Paul Mason. Probírají dané téma, gestikulují, smějí se a vytvářejí napětí, jako v jakémkoliv jiném diskusním pořadu. Paxman má své šediny, nenucené vystupování a Mason v moderní bílé košili a kravatě nadšeně odpovídá na jeho dotazy. Jediné, co by diváka mohlo zarazit, je podoba obou lidí: jsou udělaní z polygonů. Oba byli vytvořeni v enginu online hry Second Life, stejně jako virtuální studio kolem nich. Producenti BBC podpořili odvážný Masonův projekt na využití možností počítačové hry a jejího stylové grafiky, aby vnesli do publicistických relací trochu nové revoluce. Virtuální módní návrhářka Cory Edo, vlastním jménem Sara von Gorden, vytvořila na zakázku podobu obou aktérů, oblékla je a nadefinovala jejich obvyklé grimasy a pózy, které pak byly nasazeny na předtočený rozhovor obou pánů. Výsledkem byl tedy sice předtočený, přitom ale stále velmi bezprostřední a věrný záznam.
Diváci odměnili snahu BBC nadšenými ovacemi a samotná „tvůrčí skupina“ si nemohla vynachválit možnosti, jaké jim hra poskytuje – například nájezdy kamery nebo podstatné ušetření studiového prostoru. Pro švenkování nebo detailní záběry prostě stačilo vzít ikonku kamery a přesunout jí před obličej virtuálního aktéra. Namísto rozsáhlého studia se stovkami metrů kabelů a objemné televizní techniky postačilo několik počítačů v jediné kanceláři. Nebylo to rozhodně poprvé, co se hry a virtualita dostala do televizního zpravodajství – virtuální studio má český herní pořad GamePage a využívají ho i hlavní zpravodajské relace – bylo to však poprvé, co hra dostala stoprocentní prostor a čas ve sledovaném publicistickém bloku.
Totální válka v televizi
BBC má s využíváním her dlouholeté zkušenosti, které svojí razantností popírají oblíbenou vizi z Monty Pythonova létajícího cirkusu, v níž skupina zaprášených manažerů nemá ponětí, co jejich televize vysílá a zoufale nestíhají běh moderní doby. Jedním z výrazných úspěchů BBC byla série Time Commanders, v níž proti sobě bojovali ve hře Rome: Total War skupiny hráčů a snažili se v historicky věrných situacích vybojovat vítězství. Ačkoliv šlo hlavně o soutěž typu Hip, hap, hop, ukázalo se, jak vzrušující může být sledování učebnicových konfliktů v televizi.
Alexandrova jízda útočí! Projedou těsně kolem kamery. Gladiátoři Spartaka se snaží zvládnout nápor římských legií – a my jsme přímo v centru boje, slyšíme zvonění zbraní a výkřiky umírajících. Realistická grafika, perfektní efekty a důvěryhodná zvuková kulisa staví hry na úroveň televizního pořadu – vysoké rozlišení navíc daleko přesahuje rozlišení obyčejných i HD televizí a tím pádem nedochází k vysílání „ošklivého“ obrazu. To, co BBC narýsovala jako ideu zajímavého historického pořadu rozpracovala historicky-výuková stanice History Channel.
History Channel myslí do budoucnosti
Učit se data, jména vojevůdců a představovat si, jak vypadalo rozložení Caesarových legií při přechodu Rubikonu, abychom pochopili, co se tehdy vlastně stalo, to je noční můra každého studenta historie. History Channel, specializovaný na popularizaci dějin, to dobře ví a snaží se dívat na historické události z neobvyklé perspektivy – a Rome: Total War mu pomohl v pořadu Decisive Battles. Původně třináctidílná série se uvedla v předminulém roce a seznamovala diváky se zásadními vojenskými událostmi lidské historie. Krajina byla vygenerována podle reality a armády rozloženy tak, jak se dočteme v historických análech. Virtuální kamery rozmístěné po bojišti pak nasnímaly, jak jednotlivé frakce útočí. Jediné, na co si museli producenti dávat pozor byl realistický výsledek. Například, aby Hannibal náhodou neprohrál, když měl zvítězit.
Chování jednotlivých vojáků inscenovala hra samotná – behavioristické modely paniky, agresivity, bezradnosti fungují perfektně, stejně jako držení tvaru legie a bojové rutiny. Pro producenty nebylo nic lehčího než proti sobě postavit dvě setniny, vypustit je na sebe a nechat moderátora komentovat: „Ano, Alexandrovo levé křídlo právě zdolává odpor perských kopiníků, sice utrpělo těžké ztráty, ale vítězí a postupuje po boku nepřátelské armády.“ Producentům se do rukou vlastně dostal hotový pořad, který bylo potřeba jen přizpůsobit a sestříhat.
Druhá světová jako byste tam byli
Rome: Total War ukázala cestu, po které se History Channel odvážně vydal. V pořadu The Untold Stories of 502nd o druhé světové válce využili producenti Brothers in Arms k zobrazení klíčových okamžiků dne D. BIA byla přirozenou volbou, protože tváře herních avatarů vycházejí z dobových fotek (a chování konkrétních vojáků z rozhovorů a memoárů veteránů), stejně jako architektura měst a geografie krajin. Vývojáři z firmy Gearbox strávili sbíráním informací více jak rok, než je naprogramovali do hry. Realismus byl tedy v pořadu dokonale využit, navíc jako moderátor byl zvolen Ron Livingston známý ze Spielbergova seriálu Band of Brothers. Úspěch? Jednoznačný.
K čemu je to všechno dobré? Jde jen o experiment? Ne. Filozofie televizních společností je stavěna na cílových diváckých skupinách. Ideálním způsobem, jak seznamovat s historií je spojit přednášku s médiem, které mladí lidé dobře znají a ovládají, tímpádem se jim zdá i zajímavější a pomůže jim graficky si zapamatovat, co se na bojištích dělo. Budoucnost propojení televizních pořadů a her je ohromná: Grand Theft Auto jako televizní reality show o zásazích policie. FIFA jako připomenutí zajímavých fotbalových momentů. Singles jako romantická telenovela. World of Warcraft jako fantasy situační komedie. Dokonale to sedí dohromady. Herní producenti tak přijdou k dalším výdělkům díky licencování svých produktů a televize budou spokojeny, protože jim novinka ve vysílání přitáhne více pozornosti.
