Piráti prohrávali jen chvíli

„Již se vyzkoušelo tolik ochran a nikdy netrvalo déle, než pár dní, co byly prolomeny.“ Tak zní jedna z vět petice, jenž chce letos na jaře upozornit na nesouhlas s novou protipirátskou politikou francouzského vydavatele Ubisoft. Nejde o to, že má mezinárodní stížost nyní asi čtrnáct tisíc podpisů. Hlavní je, že její autor Ethan Woods předpověděl (ač trochu nepřesně) osud další jedné údajně nepolomitelné orchrany herního softwaru. Takzvaného Online Service Platform, které mělo díky permanentnímu připojení hráčova počítače k internetu zajistit, aby hity z francouzského portfolia jako je Assassin's Creed 2 či Settlers 7 mohli plnohodnotně hrát pouze platící zákazníci. Po necelých dvou měsících však přeskočila barikádu hackerská entina jménem Skid Row a s ní masy pirátů.

Softwarová ochrana Ubisoftu dějiny pirátství nepřepsala, ale pouze obohatila o novou zkušenost. Tentokrát prolomení netrvalo pár dní, nýbrž několik týdnů. Tak už to sice bývá u překonávání každého nového typu DRM, nicméně narozdíl od  prvního Bioshocku se nyní warez scéna aspoň neptala „kdy“, ale spíše „zda“. A takový Assassin's Creed 2 za dobu nejistého čekání na plnohodnotný crack pravděpodobně vydělal tolik, aby mohl být jeho internetovový zámek považován za úspěšný i po odemčení. Ovšem výsledek celého projektu je nakonec stejný, jako u každého předchozího řešení. Ačkoliv Francouzi prohlašovali svůj systém za nepřekonatelný, nyní je Assassin's Creed 2 plně hratelný i zadarmo.

Bez serveru ani výstřel

Jak už většina hráčů dobře ví, francouzské antiwarez řešení je založené na permanentním spojení domácího počítače se servery Ubisoftu, ze kterých si hra stahuje obsah a synchronizuje s nimi uložené pozice. Když problematiku hodně zjednodušíme, chová se zakoupený titul na vašem počítači jako jakýsi macatý klient. Z pohledu piráta to lze dobře ilustrovat na Silent Hunteru 5, jehož ochrana měla být prolomena již krátce po vydání, ovšem „polovičatě ošetřena“ se hra dle zkušeností uživatelů z celosvětových diskuzních fór chovala jako demo. Bylo třeba možné vyplout na moře, ale když se měly spustit jednotlivé mise, program potřeboval servery a nejen, že nebylo možné ukládat, ale hra byla zralá na ukončení, protože zkrátka kromě volného pohybu po hladině nenabídla žádný další obsah.

Tento nový systém internetové ochrany byl přes měsíc oříškem nejen pro hackery, kteří chtěli problém původně řešit různě nespolehlivými emulátory, ale dodnes, a to je hlavní, s sebou nese riziko nepříjemných potíží zejména poctivým zákazníkům.Ti se totiž s revoluční novinkou Ubisoftu v závěru dubna dostali do tradiční situace, kdy neplatič spouští hru rychleji a pohodlněji, než jeho slušný protějšek. Zatímco řada férových hráčů mohla teoreticky očekávat problémy na své straně (nestabilní či pomalé připojení), dosavadní zkušenosti poukázaly na slabá místa přímo u zdroje. Možná si ještě pamatujete, že stačil první březnový víkend, aby byli majitelé nového Assassin's Creed 2 při ověřování pravosti odmítnuti s tím, že servery spadly. Ubisoft byl tehdy obviňován z nepřipravenosti a nevyladěnosti DRM. Jeho stanovisko neslo zkratku DDoS (v češtině distribuované odmítnutí služby). Mluvilo se tedy o internetovém útoku, který způsobuje přetížení systému opakováním dotazu na server, který pak odmítá obsloužit ostatní legitimní uživatele. Když se však budeme pohybovat na úrovní teorie a úvah, můžeme dojít k závěru, že o žádný útok jít ani nemuselo. Výpadky totiž mohlo způsobovat Online Service Platform samo o sobě. Právě už tím, že je založeno na neustálé komunikaci hráče s cílovým serverem. K problémům při přihlašování a hraní totiž docházelo i po březnovém třesku. A to zejména ve špičkách herní doby a samozřejmě nejen u Assassin's Creed 2.

Teď si nezahraješ

My si můžeme vzpomenout třeba na potíže se Silent Hunterem 5 či Settlers 7 a lehkou nervozitu při jejich spouštění. Potíže se spojením se projevovaly několika způsoby. Ten nejmírnější spočíval ve zdržování. Trojitá procedura - přihlášení k účtu, synchronizace savů a samotný launch hry – obykle zabrala deset vteřin, bohužel však nešlo o pravidlo. Zejména první dvě položky bývaly časově proměnlivé a v součtu se občas jednalo klidně o půlminutový lag, který by jinak singleplayerová hra bez OSP-DRM samozřejmě vůbec nepřinesla.

Druhým a závažnějším prohřeškem síťového pouta již bylo doprovázeno hlášením o nedostupnosti hlavních serverů Ubisoftu, což se konkrétně třeba u Silent Hunteru stalo během jednoho dubnového týdne hned dvakrát. Pokud čekáte další výčet negativ, tak ten při tvorbě článku již neměl přijít. Bohužel, při zkušebním spouštění ponorkového simulátoru se launcher v jednom ze třech případů choval, jako by počítač nebyl připojen k síti. Formulář s přihlašovacími údaji se podařilo oživit až za pár minut…

Pyrrhovo vítězství

Zde opravdu není prostor pro úvahy nad hardwarovou kondicí konkrétní sestavy či chvilkovým problémem u zdroje. Tyto problémy by hráč s originálním produktem totiž vůbec neměl řešit, a Ubisoft se z toho důvodu nemůže stát králem na bojišti proti softwarovému pirátství. Dnes již jeho systém není neporazitelný a navíc stejně jako mnoho jiných ochran obtěžuje hlavně poctivé hráče.

OSP tedy ve výskledku pouze naznačilo jinou cestu, která však končí tam, kde všechny ostatní. Na pirátově dvorku. A pokud se na definitivní prolomení Assassin's Creed 2 čekalo měsíc, tak u budoucích titulů může jít spíše o dny. Nehledě na fakt, že serverová ochrana jako taková není u konkrétní hry časově udržitelná. Vždyť do pěti let bude výhodnější vydat pro Splinter Cell „non-drm“ patch, než riskovat ostudu pod hláškou „server neexistuje, klikněte na exit“. Vlastně takové legální SkidRow řešení…