Nioh
Rok 2016 bude v japonské videoherní historii rokem konce velkého čekání. Dekády, kterou se jako červená nit proplétají osudy tří velkých projektů - Final Fantasy XV, The Last Guardian a Nioh. Všechny tři se po nerovné cestě komplikovaného vývoje letos dokodrcají do svého konce. Jejich osudy se podobají, ale zatímco první zmíněná hra byla celá léta netrpělivě očekávána a ve druhou se snad ani nedoufalo, na Nioh se už stačilo zapomenout. A to hned několikrát. Znovu už ale na ni zapomenout nehodláme. Ne po tom, co nám hra nabídla v ukázce ze své alfa verze.
V čase, kdy byla hra, tehdy ještě známá jako Ni-Oh, představena světu, si Řecko mohlo dovolit uspořádat olympijské hry. A když měla hra podle původního plánu vyjít, sonda New Horizons se teprve vypravovala na svou, zatím téměř pět miliard kilometrů dlouhou, pouť k okraji sluneční soustavy. Zkrátka a dobře – je to už pěkných pár let. Původně měl být Nioh propojen s filmem Oni, jejž měl na základě nedokončeného scénáře svého slavného otce natočit Hisao Kurosawa. Po filmu se slehla zem už v roce 2005 a dlouho to vypadalo, že hru vyvíjenou firmou Koei stihl stejný osud. Situaci nepomáhali ani sami tvůrci, kteří zcela bez povšimnutí přešli původní datum vydání v roce 2006 a o tom, že práce na hře stále pokračují, dali světu vědět až o celá tři léta později. Za dalších několik měsíců se už hry ujímalo nové studio – Team Ninja. Tvůrcům sérií Ninja Gaiden nebo Dead or Alive se zjevně nepodařilo vývoj urychlit, ale v duchu hesla „spěchej pomalu“ nakonec úspěšně vstupují do závěrečné rovinky.
TOHLE SI PŮJČÍME, MIJAZAKI-SAN
Cílovou pásku ale nejspíš protrhne hra dost odlišná od té, kterou Koei před dvanácti lety představilo. Ještě před vydáním ukázky mohli fanoušci čile spekulovat, jestli se Nioh bude podobat sérii Onimusha, Ninja Gaiden nebo třeba Way of the Samurai. Po zahrání dema je však zjevné, že inspiraci nalezlo studia Team Ninja úplně jinde. Stačí zhlédnout pár videí na YouTube, aby bylo každému jasno, odkud vítr vane. Akční RPG postavené na managementu energie? Máme. Tuhá, ale spravedlivá výzva? Máme. Nutnost plížit se k místu posledního skonu, kde zůstaly ležet vaše zkušenosti? I to v Nioh naleznete. A tak by se dalo pokračovat - tíživou atmosférou počínaje, přes možnost objevovat užitečné zkratky a malými ostrůvky bezpečí zdaleka nekonče. Mohutná inspirace v Souls sérii Nioh zkrátka neutají.
Útržkovité vyprávění zkrátka nemůže nepřipomenout způsob, jakým své světy tvoří studio FromSoftware.
Co chtějí autoři zlepšit
- systém poškozování zbraní
- tutoriály
- zámek kamery na nepřítele
- efekt vyčerpání ki
- velikost textů
Velkorysé demo, obsahující jednu rozlehlou a jednu kompaktnější úroveň (na rozdíl od Souls her nejde o otevřený svět) však ukazuje, že i když se od Mijazakiho půjčovalo až hanba, neznamená to, že by Nioh nedokázal obstát sám o sobě. Velkým trumfem je už samo zasazení hry – pryč s fantaskní gotikou Souls série, Nioh vezme své hráče do Japonska v období Sengoku, tedy na přelom šestnáctého a sedmnáctého století. Exotická atmosféra ze hry doslova teče hned od prvních krůčků – a prvních úmrtí. Těch se hráč dočká v kůži Williama, který jako by z oka vypadl Geraltovi z Rivie. Autoři se prý inspirovali osudy Williama Adamse, jednoho z mála Evropanů, kterému se dostalo té cti stát se samurajem. Hráče to asi příliš vzrušovat nemusí - zejména vzhledem ke skutečnosti, že o příběhové pozadí se s ním krypticky podělí jen popisy misí a zmatené vzpomínky padlých nebožáků. Musím se opakovat, ale útržkovité vyprávění zkrátka nemůže nepřipomenout způsob, jakým své světy tvoří studio FromSoftware.
YOU ARE FREED FROM THE MORTAL COIL
Alfa demo Nioh hráče vyvrhne na pobřeží, koupající se ve svitu úplňku, do ruky mu dá katanu, a pošle jej na smrt. Na temném ostrově totiž snad není jediného tvora, který by Williamovi nešel po krku. Zabít jej chtějí živí, zabít jej chtějí mrtví, dokonce i mocní démoni Oni rádi pomohou na onen svět. Co v Niohu smrt znamená? Předně návrat k nejbližší svatyni. A ta může být kolikrát pekelně vzdálená. I proto je objevení nové svatyně vždy dobrou záminkou bouchnout šampaňské. Smrt se pojí též se ztrátou veškeré amrity – místní obdoby zkušeností, za kterou nakupujete nové úrovně. Nasbíraná amrita ale zůstává ležet na místě vašeho skonu a můžete ji tedy získat zpět. Pokud však zemřete znovu, je nadobro pryč. Protože Dark Souls, víme?
Jediným způsobem, jak si amritu uchránit, je naučit se bojovat. Poznat, jak se ten, který bojovník na bojišti chová, kde leží ukrytá hladová mrtvola, na koho si šetřit účinné bomby. V boji máte k dispozici silný a slabý útok, blok a úskok. Jakákoli z uvedených aktivit odčerpá, tu více, tu méně, z ukazatele energie ki. Potud se stále pohybujeme na hřišti vykolíkovaném hrami Hidetaky Mijazakiho. V Nioh ale do boje vstupuje ještě několik dalších proměnných. Předně – pokud svoji ki nerozvážně zcela vyčerpáte, nejenže William nebude moci uhýbat se, krýt nebo útočit. Kdepak. Hrdina se na několik vteřin úplně zastaví a nelze s ním dělat vůbec nic. Vteřina či dvě obyčejně protivníkům stačí, aby vás „osvobodili z koloběhu života“. Na druhou stranu, hra zobrazuje i úroveň ki vašich oponentů. Stačí tak dovedně uhýbat a krýt se, dokud se protivník neunaví a pak ho jedním či dvěma údery zbavit trápení. Množství ki, kterou daná akce vyčerpá, se odvíjí od Williamových statistik, váhy zbroje kterou nese i zbraní, jimiž se v boji ohání.
Chceme, abyste cítili jaké to je, být samurajem. - Josuke Hajaši, Team Ninja
Dědictví autorů ze série Ninja Gaiden a další odlišnost od Souls série pak představuje důraz na aplikaci jednotlivých komb, která si můžete odemykat v rámci Williamových dovedností. Dokonalé zvládnutí komb, vážících se vždy na konkrétní postoj a konkrétní typ zbraně, pak může pouť skrze úrovně výrazně usnadnit. A když už jsme u postojů – hráčův avatar dokáže zaujmout hned tři – stručně je můžeme označit jako silný, rychlý a vyvážený. Na první pohled může tento mechanismus připomenout prvního Zaklínače. Zatímco ale v polském RPG bylo střídání postojů nezbytností, neboť na každého protivníka platilo něco odlišného, v Nioh jsem si po prvních několika pokusech bohatě vystačil se silným postojem. Nevýhody jednotlivých postojů lze totiž poměrně snadno kompenzovat vhodnou volbou dovedností. Jejich častému využívání nenahrává ani fakt, že pro změnu postoje je nutné současné stisknutí dvou tlačítek, což je ve víru boje poměrně komplikované. Pokud si má hráč mezi postoji najít „ten svůj“, který mu vyhovuje nejlépe, je vše v pořádku. Jestli ale autoři doufají v dynamické střídaní postojů v boji, mají ještě na čem pracovat.
HRDINA, TEN TĚŽKOU BAGÁŽ MÁ
William se bude rozmachovat meči, kopími, sekerami a palcáty, a při ruce bude mít i luk, bomby nebo šurikeny. Systém lootu se blíží mnohem více třeba Diablu než sérii Dark Souls. Doslova z každého protivníka vypadávají nové předměty, a tak má hrdina hry zakrátko v batohu patnáct hrudních plátů, dvacet nátepníků, třicet zbraní a tucet klobouků k tomu. Vzácnost konkrétních typů výbavy klasicky odlišuje jejich barva. Bohužel, takové vizuální atraktivity jako v Souls hrách nebo zmíněném Diablu výbava v Nioh nedosahuje. Alespoň ve zkušební verzi. Spolu se systémem poškození zbraní a zbrojí to má za následek fakt, že svého hrdinu budete převlékat hned, jak se objeví byť jen o málo kvalitnější předmět a jen těžko budete hledat vyloženě oblíbené kousky.
Chování revenantů v boji má sice ještě rezervy, ale už teď jde o zajímavou kratochvíli.
Naštěstí můžete přebytečnou výbavu ve svatyních přeměnit na cennou amritu. Á propos, svatyně – kromě toho, že se u nich oživuje a s jejich pomocí stoupá William po úrovních, může si zde též vybírat nové dovednosti, připravovat talismany a vrhací zbraně, měnit strážného ducha, který ovlivňuje mimo jiné podobu speciálního útoku, a také pozvat do své hry spoluhráče a potýkat se s nepřáteli ve dvou. Jenom pozor – aktivace svatyně, stejně jako smrt, oživí všechny zabité nepřátele. Kromě možnosti si spoluhráče do hry pozvat obsahuje Nioh i zajímavou formu „pasivního multiplayeru“. Po úrovních jsou rozesety hrobky jiných hráčů, kteří na daném místě skonali. Z těchto hrobek můžete vyvolat jejich odrazy (revenanty) a utkat se s nimi. Chování revenantů v boji sice ještě má rezervy, ale už teď jde o zajímavou kratochvíli.
TISÍC ODSTÍNŮ JAPONSKÉ TEMNOTY
Otazník se vznáší nad technickým zpracováním. Nevykládejte si to špatně, v úrovních, které jsme měli možnost vidět, Nioh rozhodně nevypadá zle. Pravdou ale je, že se obě nabídnuté mise odehrávají v noci, a tma tak může nedostatky ukrývat. Troufám si však hádat, že případné rezervy vyváží povedená výtvarná stylizace, z níž atmosféra doslova čiší. Za zmínku určitě stojí i fakt, že demo nabídlo možnost volit mezi propady frameratu a nebo rozplizlými texturami (vývojáři tyto dva režimy označují jako akční a filmový). Nutno ale podotknout, že rozdíl mezi oběma módy je spíš kosmetický a o žádnou velkou věc se v tomto případě nejedná.
Leccos z toho, co je v textu popsáno, nemusí ve finální verzi platit. Vývojáři se totiž po nasbírání zpětné vazby nechali slyšet, že změn nás čeká poměrně dost a budou se týkat i tak zásadních mechanismů, jako je efekt vyčerpání ki nebo poškozování předmětů. Doufejme, že autoři budou řezat s rozmyslem, neboť právě oba dva zmíněné mechanismy, jakkoli mohou být otravné, mají ve hře svůj smysl a podílejí se výrazným dílem na osobitosti prožitku z hraní.
