nintendo-do-kapsy-strucna-historie
DS Lite Článek Nintendo do kapsy – stručná historie

Nintendo do kapsy – stručná historie

Farid

Farid

22. 6. 2006 22:58 2
Reklama
Reklama

Nejnovějším hitem Nintenda je čerstvě uvedená konzole DS Lite, přístroj který pravděpodobně upevní dominanci kjótského videoherního giganta v oblasti přenosné zábavy. Úspěch kapesních konzol velkého N se ovšem nezrodil přes noc – je za tím desítky let budovaná strategie a zkušenost z tvorby nesmírně efektivní kombinace hardware-software. Zde se podíváme na nejvýznamnější milníky v historii „kapesního Nintenda“.

1889

Fusajiro Yamauchi založil v japonském Kjótu manufakturu na výrobu hracích karet „Hanafuda“.

1969

Pod vedením Hiroshi Yamauchiho, Fusajirova vnuka, zakládá expandující Nintendo novou divizi nazvanou prostě „Hry“. Cílem byl průnik na trh vynalézavých hraček. K tomuto účelu jsou přijímáni do firmy inženýři se zajímavými nápady pro nové technické hračky. Jedním z nich byl Gunpei Yokoi, který se ujal řízení oddělení výzkumu a vývoje.

1970

Yokoi představuje „Ultrahand“, módní hit, kterého bylo během následující vánoční sezóny prodáno přes milión kusů. Šlo o jakousi komickou prodlouženou „ruku“, se kterou děti zlobily rodiče.

1972

Další Yokoiův vynález nazvaný „Test lásky“. Chlapec a dívka se drželi za ruku a volnýma rukama se dotýkali madel přístroje, načež zjistili, kolik lásky je spojuje. Šlo vlastně o podvod, přístroj pouze měřil slabý elektrický proud, který se točil v takto vytvořeném obvodu. „Test lásky“ byl ještě větší hit než „Ultra ruka“ a další hračky řady „Ultra“, které Nintendo mezitím vychrlilo na trh.

1972

Gunpei Yokoi vymyslel s pomocí talentovaného Masayuki Uemary, inženýra přetaženého od výrobce spotřební techniky, firmy Sharp, technologii světelné pistole, kterou posléze uvedli na trh jako Nintendo Beam Gun. Pistole „vystřelující“ koncentrovaný paprsek světla byla prodávána spolu s terči osázenými malými solárními panely (jako jsou například na solárních kalkulačkách). Při zásahu terč reagoval blikáním nebo rozpohybováním nějakého mechanismu. Hračky odvozené od Beam Gunu byly prvními produkty, které Nintendo úspěšně exportovalo do zahraničí. Fenomenální hit, který vydělal firmě dosud největší peníze.

1980

Nintendo vždy uvažovalo, jak originálním způsobem využít běžně dostupnou technologii. Yokoi a jeho parta inženýrů spolu s Yamauchim již dlouhá léta ostřížím zrakem sledovali explodující trh kalkulaček, které se během sedmdesátých let miniaturizovaly a dostaly na ceny pod dvacet dolarů. Na základě podobné technologie a s použitím displejů s tekutými krystaly pak vznikla série kapesních „digiher“ značky Game & Watch. Potřebné komponenty dodala firma Sharp a, jak naznačuje název, zařízení bylo propagováno jako výrobek typu 2 v 1. V rohu displeje to byly digitální hodinky, zatímco v jeho centru probíhala herní akce (vypínání a zapínání předem definovaných tvarů). V průběhu následujících let byly vyrobeny desítky modelů (některé dokonce s dvojicí displejů) a prodány po celém světě v mnoha milionovém množství. Přesná čísla nejsou bohužel dostupná, ale ví se, že v sezóně 82-83 se prodalo 1,6 milionů digiher Game & Watch pouze ve Skandinávii! Nešlo o žádnou světobornou technologii ale o skvělý nápad. I proto se brzy objevila celá řada kopií včetně těch sovětské výroby, které tak dobře známe v našich, železnou oponou tehdy izolovaných, končinách.

1987

Po několika letech, kdy Nintendo úspěšně uvedlo na trh svou první domácí konzoli a zcela ovládlo po ochablém Atari světový trh, se začalo v japonské centrále znovu uvažovat o kapesních hrách. Yamauchivým přáním byla platforma, která by podobně jako domácí konzole umožňovala hrát mnoho různých her na odnímatelných cartridgích. Správně předpokládal, že takový přístroj by měl mnohem větší trvanlivost a přinesl by (skrze prodávané hry) mnohem větší zisky než jednoúčelová zařízení typu Game & Watch. V reakci na tento požadavek představuje Yokoiův tým v tomto roce prototyp Game Boye. Hiroshi Yamauchi údajně předpověděl prodej 25 milionů kusů v prvních třech letech. (Skutečnost v roce 1992, tři roky po uvedení Game Boy na trh: 32 milionů.)

1988

Minoru Arakawa, prezident americké pobočky Nintenda, si během návštěvy veletrhu arkádových her všiml zajímavého kousku jménem Tetris. Usmyslel si, že hru musí získat pro Game Boy. Byl přesvědčen, že je to přesně ta hra, která dokáže prodat nový systém. To ještě netušil, co ho čeká. Autorem Tetrisu byl občan SSSR, Alexej Pažitnov, jednání o právech probíhala v Moskvě, na úrovni představitelů Akademie věd, byla složitá a zdlouhavá. Sověti několikrát změnili stanoviska, nechali lidi z Nintenda sledovat agenty KGB, pokoušeli se je různými způsoby podfouknout nebo je natlačit do nevýhodných podmínek... Nakonec však bylo vše dovedeno k úspěšnému konci a Tetris mohl vyjít na Game Boyi.

1989

Game Boy je uveden na japonský trh spolu s Tetrisem a Super Mario Land (Mario byl již díky domácí konzoli NES videoherní celebritou, údajně mezi americkými dětmi známější než Mickey Mouse a Bugs Bunny). Celosvětově se prodalo 14 milionů kopií Super Mario Land. Po počátečním váhání se Nintendo rozhodlo přibalit cartridge hry Tetris zdarma ke každému Game Boyi. Proto je téměř nemožné odhadnout, kolik vlastně tato fenomenální hra Nintendu vydělala peněz. Jisté však je, že Pažitnov ani nikdo z jeho kolegů, kteří se na vývoji Tetrisu podíleli, neviděli ze zisku téměř nic, veškerý výdělek z autorských práv spolkly sovětské úřady.

1990

Game Boy byl některými médii kritizován pro příliš spartánský design a zejména svůj černobílý a nepříliš jasný displej. Filosofií Nintenda však vždy byl kompromis mezi technologií, cenou a uživatelskou hodnotou, který byl založen na nápadu. Tohoto roku firma Atari vrhla na trh prvního vážného konkurenta, kapesní konzoli Lynx s krásným barevným displejem. Jeho cena byla však téměř dvakrát vyšší a stejně tak spotřeba drahých tužkových baterií. Game Boy zvítězil na celé čáře. Dalšími konkurenty, kteří se v průběhu devadesátých let neúspěšně pokoušeli bojovat s Game Boyem, byly handheldy Game Gear od Segy a Neo Geo Pocket od SNK.

1994

Nintendo uvádí na trh periférii zvanou „Super Game Boy“. Šlo o port, který umožňoval po připojení s domácí konzolí Super Nintendo Entertainment System hrát Game Boy cartridge pomocí joypadu a sledovat je na televizní obrazovce – v barvách! Černobílé hry ve skutečnosti nebyly plně barevné, některé odstíny šedi však byly na obrazovce interpretovány v barvách.

1995

Nejde sice o přenosné zařízení, ale stojí za krátkou zmínku, protože u jeho zrodu stál znovu Gunpei Yokoi. V tomto roce Nintendo uvádí na trh Virtual Boy, „konzoli“ která umožňovala hrát videohry ve stylu virtuální reality (grafika v červeno-černých barvách!). Nutno dodat, že šlo o naprostý propadák, první a dosud poslední opravdu velký průšvih v dějinách Nintenda. Aby těch katastrof nebylo málo, téhož roku uvádí na světový trh firma Sony konzoli PlayStation – stroj, který se měl stát noční můrou Nintenda a jehož handheldová forma se měla o deset let později stát první skutečnou konkurencí Game Boyů.

1996

Oživení na trhu kapesních konzolí. Nintendo přichází s redesignovaným Game Boy Pocket. Handheld zmenšuje svoje rozměry i hmotnost (o celých 50 %) a konečně nabízí lepší (stále černobílý) displej. Že to trvalo tak dlouho, považují mnozí pozorovatelé za důkaz, že monopoly škodí spotřebitelům. 15. srpna, pouhý týden po uvedení Game Boy Pocket v Japonsku, odchází Gunpei Yokoi po 30 letech z Nintenda.

1997

Toho roku vyšla první hra série Pocket Monsters, známá lépe jako Pokémon, dosud nejúspěšnější pro Game Boy. Pokémánie okamžitě zasáhla japonské ostrovy a v průběhu následujících let její mohutná vlna zasáhla celý svět. Pro srovnání, prvních Pocket Monsters se v Japonsku prodalo dvakrát tolik co super úspěšné Final Fantasy VII na PlayStationu. Díky Pokémonům se Game Boy toho roku prodával lépe než fungl nová domácí konzole Nintendo 64. Ke konci roku bylo celosvětově prodáno již přes 60 milionů konzolí GB. 4. října umírá po tragické autonehodě, tvůrce Game Boye, Gunpei Yokoi. Bylo mu 57 let.

1998

Po boomu z minulého roku Nintendo uvedlo na trh celou řadu periférií, některé z nich byly hodně podivné. Například Pocket Camera umožňovala pořizovat hodně hrubozrnné fotografie, které jste si pak mohli prohlížet na displeji Game Boye nebo vytisknout přes další periférii, Pocket Printer. Užitná kvalita byla velmi nízká i díky faktu, že hardwarový řetězec dokázal pracovat pouze se čtyřmi odstíny šedi. Na druhou stranu jste mohli s přiloženým softwarem dokreslovat na Game Boyi kamarádům třeba oslí uši.

1998

Nečekaně brzy po miniaturizaci původního Game Boye přichází Nintendo s další generací svého kapesního hitu – Game Boy Color má konečně barevný displej a je představen na londýnské výstavě ECTS. Přístroj dokáže zobrazit paletu 32 tisíc odstínů, ale pouze 56 současně – i tak jde o inovaci, po které fanoušci dlouhá léta prahli. S Game Boy Color přichází na trh první barevné hry (jako například barevná verze Tetrisu), přístroj je však současně kompatibilní se všemi starými hrami, z nichž některé je schopen zobrazovat částečně v barvách.

1999–2000

Vítězné tažení série Pokémon po světě. Vychází nová dvojice dílů Silver a Gold, která dobývá srdce dětí v Evropě a USA. Současně je vysílán kreslený seriál, vychází karetní hry, různé publikace, fotoalba, plyšová zvířátka... To, co na první pohled vypadá jako plytká móda, se však opírá o dosti solidní RPG hry Nintenda, které pomáhají rozšířit handheldy daleko za hranice tradičního hráčského publika – to je zkušenost, kterou mělo Nintendo plánovitě využít o pár let později s konzolemi DS a Wii.

2001

První skutečný nástupce původního Game Boye je na světě. Game Boy Advance je výrazně pokročilejší, graficky výkonnější a zvukově zajímavější. Prostě next-gen Game Boy se vším všudy. Stejně jako jeho předchůdci přinesl Nintendu obrovský úspěch (nebylo zapomenuto na zpětnou kompatibilitu) a pro firmu představoval příjemnou finanční jistotu v časech, kdy se na poli domácích konzol (GameCube šel do přímého a málo nadějného souboje s produkty elektronických gigantů, Sony a Microsoft) tolik nedařilo.

2003

Game Boy Advance měl vysoce odrazivý displej, ale ve špatných světelných podmínkách byl takřka nepoužitelný. Není divu, že se na něj začali prodávat různé přídavné lampičky (dokonce i oficiální periférie od Nintenda). Situace si však říkala o rozhodnější a elegantnější řešení. Tím řešením byl Game Boy Advance SP, v líbivém stříbrném designu se sklápěcím displejem, který jasně cílil na starší uživatele. SP byl historicky první Game Boy, který měl podsvícený displej, takže hraní na něm bylo pro změnu příjemnější za tmy než plného světla. Jinak byl naprosto kompatibilní s GBA. Dalším zlepšovákem SP byl zabudovaný akumulátor, který jednou provždy nechal zapomenout na starosti s tužkovými bateriemi.

2004

Velmi záhy přichází (zatím jen v Japonsku) na trh konzole Nintendo DS, která oficiálně není pokračováním linie Game Boy ale samostatnou řadou. Zpočátku koncepce DS vzbuzovala velkou nedůvěru a mnozí novináři jí považovali za uspěchanou (ne-li přímo panickou) reakci Nintenda na oznámení PSP od Sony. Dva displeje? Dotykové ovládání? Mikrofon? Všechny věci, které dnes považujeme za velikou přednost DS se tehdy zdáli být podezřelé a špatně použitelné. Jakoby za pravdu skeptikům dala i první vlna her, která předvedla konzoli spíše jako kuriozitu s jen o malinko lepší grafikou než GBA. Hry jako Project Rub a Yoshi Touch & Go naznačily, že vývojáři tápají, jak vlastně využít možnosti přístroje. Mnozí by tehdy přísahali, že PSP s výrazně atraktivnějším designem, nesrovnatelně větším výkonem a multimediálními aplikacemi zadupe handheldové naděje Nintenda do země. Jediné, v čem oba přístroje snesly srovnání, bylo využití bezdrátové technologie wi-fi.

2005

Nintendo DS je uvedeno i ve zbytku světa a záhy se začínají objevovat zajímavé novátorské hry, které proměnily DS v ohromující úspěch. Tituly jako Nintendogs (realistické Tamagotchi) nebo Brain Age se prodávají po milionech a s nimi rapidně roste počet majitelů konzole, z nichž mnozí jsou absolutními hráčskými nováčky. Nintendo úmyslně cílí s novým, přirozeným interfacem na mnohem širší cílovou skupinu a je úspěšné. Poptávka po DS byla po celý rok 2005 konstantně velmi vysoká. Několikrát dokonce došlo k vyprodání zásob a krátkodobému nedostatku konzolí na trzích (a to byly ony výjimečné týdny, kdy se PSP dařilo prodávat více než DS). Technologicky zaostalejšímu DS se díky vynikajícímu poměru výkon/cena (a tím „výkonem“ nemyslíme ani tak hardware jako nabídku her) daří zvyšovat náskok před PSP. Dnes je na světě o 30 až 40 % více majitelů DS než PSP. Nicméně rovněž handheld Sony lze považovat za úspěch, PSP rychle překročilo kritickou a rozhodně mu nehrozí osud Lynxe nebo Game Gearu. Jinými slovy, Nintendo v roce 2005 ztratilo svůj handheldový monopol, kterému se těšilo po šestnáct báječných let. Zůstává sice jedničkou na trhu, ale chce-li si tuto pozici udržet, bude muset inovovat pružněji a sem tam se pořádně plácnout přes kapsu.

2006

Jakkoli představuje Nintendo DS jeden z nejúspěšnějších a nejobdivuhodnějších produktů značky Nintendo, má svoje mouchy. Například jeho design je vysloveně humpolácký – vypadá spíše jako předchůdce GBA SP než jeho nástupce. Další, co NDS handicapuje v přímém srovnání s PSP, je jas displeje, který sice postačuje pro použití v místnosti, ale – protože není zdaleka tak odrazivý jako ten u původního GBA – stává se téměř neviditelným na přímém světle. DS pařbička na plovárně? Leda že byste se schovali pod deku. Tyto a další problémy měla odstranit nová sexy verze NDS zvaná Lite. Jak se to povedlo, si můžete přečíst v tomto článku.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz