Need For Speed: Undercover – GC08 dojmy

Naděje umírá poslední a nikde není řečeno, že spojení příběhu a závodní hry nebude už z principu zrovna v NfS: Undercover fungovat. Že to v NfS: Most Wanted dopadlo značně nemastně a zcela neosoleně, to nemá cenu řešit. Není dobré pěstovat předsudky a přehnané stereotypy. Zvlášť, když vývoj každé hry – a platí to až na výjimky i o zajetých sériích – je naprosto autonomním a na minulosti nezávislým procesem. Přesto se člověk jen těžko ubrání pocitu bezradnosti a snad trošku i beznaděje, když vidí, jak se celá Need for Speed série potácí od jednoho mantinelu k druhému, jak nemůže najít nějaký opravdu dobrý model, jak neustále opouští a zase oživuje zpola fungující koncepty a v mezičase žije z mediální masírky a pověsti, kterou celé sérii zajistily předchozí díly.

Tady všude stála!

Tu mediální masírku tentokrát zajišťuje přítomnost Maggie Q, údajně známé herečky, která je ústřední postavou příběhu, který v pravých hollywoodských studiích a za velké hollywoodské peníze točí Joseph A. Hodges – pán, který spolupracoval na cca 150 dílech seriálu 24. No budiž, jména to jsou pěkná a je fajn, že filmová část hry už tentokrát nepůsobí amatérsky, když není točena na modrém pozadí. Ale co s tím probůh v závodní hře? Má to být náhrada se kariérní režim? Opravdu se najde tolik lidí, které drahé filmové animačky lákají víc než samotné závodění? Lepší nedomýšlet. Každopádně závodění samotné se v NfS: Undercover opravdu podobá Most Wanted. Kupříkladu jízdní model je opět mnohem více arkádovější než v posledním NfS: ProStreet, bez ohledu na právě ovládaný vůz (každý se ovšem chová jinak a ovlivňuje to i povrch vozovky), kterých je ve hře mraky a lze je upravovat od motoru až po vyhřívání zrcátek. V tomto ohledu tvůrci nic neubrali, naopak přidali. Ale psát zrovna o tomhle je nuda, nehledě na to, že během prezentace na Games Convention, jsem viděl úplně jiné věci. Nevšimnout si nešlo například zjevné inspirace minimálně třemi hrami.

Burnout po Kanadsku

Novinkový mód Highway Battle je prostě osekaný Burnout jako když vyšije. Minimálně dvě auta jedou v tomto druhu závodu po dálnici, či rychlosilnici a cílem je, aby naháněný dokázal setřást honitele vytvářením chaosu na silnici. V roli unikajícího tedy rozrážíte auta před sebou, snažíte se je rozkmitat a přinutit k havárii (nejlépe řetězovce), aby soupeř jedoucí za vámi musel uhýbat a tudíž zpomalit. Možností, jak jej setřást je spousta a vše se odehrává v šílené rychlosti a za hustého provozu, prostě to je Burnout, co dodat. Na tom ovšem není nic špatného, ostatně nápad zůstane v rámci firmy, když Burnout hry rovněž vydává EA. Jde o to, že se Highway Battle neodehrává na velké ploše, ale na úzké dálnici a mám pocit, že působení chaosu a ujíždění se stane jednotvárnou rutinou hned jak si člověk najde zaručeně fungující triky. Podobných herních minimódů je ve hře celá řada a samozřejmě se s nimi setkáte nejenom v podobě vedlejších misí, ale hlavně během příběhové kampaně.

Velké ukradené auto

Jak už bylo zmíněno, příběh je velká hollywoodská pohádka o někom, kdo se vědomě (tak dobře, pod nátlakem agentky Chase Linh, kterou hraje právě Maggie Q) přidá ke gangsterům, aby je špehoval a mohl později odevzdat rukám zákona, ale v mezičase se musí chovat opravdu gangstersky a čelit nájezdům policie, která o jeho pravé identitě nic neví. Úžasně obšlehnutou zápletku XXX nechme stranou. Hlavní je, že mise tento příběh vyprávějící jsou naplněny hratelností ne nepodobnou GTA IV, což byl evidentně druhý inspirační zdroj. S ukradenou károu a rojem švestek za zády budete často prchat otevřeným prostředí několika distriktů města Tri-City Bay Area, účastnit se ilegálních závodů, ujíždět s důležitým nákladem od loupeže a tak dále. V příběhovém módu je tedy NfS: Undercover více notně osekaná městská akce než závodní hra, což podporuje i častý výskyt několikasekundových enginových animaček, které například ukáží příjezd policistů z druhé strany křižovatky. Rozhodně to je zajímavý krok směrem do neznáma, který z části stojí i na Hero driving enginu.

Balet na asfaltu

V podstatě je Hero driving engine jen honosný název pro manévry, které se dají s pomocí plynu a brzd na silnici velmi jednoduše provádět. Otáčení okolo osy, piruetky, rychlé obraty, to všechno využijete zejména při útěku před policií a rivaly, které budou výrazně tělo na tělo. Jako asijští bojovníci budete se svým vozem uhýbat natěsno střelám v podobě policejních vozů, nebo jednotlivé manévry skládat za sebou při blbnutí na ulicích, které opravdu připomíná spíše balet. Jen pozor, abyste do něčeho nevrazili, protože na ulicích skutečného města, které se rozkládá na území několika čtvrtí o celkové rozloze přes 160 mil čtvereční, není prázdno a vymeteno jako na závodní dráze. Motat se vám do toho budou cizí NPC auta. Příjemné však je, že celá město bude dostupné hned na začátku hry, čili žádné postupné odemykání. Kdo chce jen tak jezdit a blbnout, tato možnost ve hře je. Nemusíte následovat příběh, jen se bavit jednoduchými vedlejšími misemi a úkoly. A když vaše auto policisté chytí, následuje zatýkací sekvence, která začne kvůli své délce brzy otravovat. Nicméně připomíná drsné FMW filmečky ze hry Road Rush od EA, jen k tomu nehraje hudba od Soundgarden a Monster Magnet....

Ryba s hlavou raka

Prezentace hry se sice nesla v optimistickém duchu, a přestože řada prvků opravdu vůbec nevypadá špatně a připomíná, že tvůrci opravdu chtějí něčeho konkrétního dosáhnout, celkový můj dojem z NfS: Undercover je prozatím stejně rozpačitý. Jakoby těch různorodých záležitostí a částí bylo ve hře moc a podle toho co jsem viděl jaksi nedržely pohromadě. Jakoby ani v EA nevěděli, jak mají vlastně hru propagovat. Jestli upozorňovat hlavně na příběh nebo na velké město plné možností nebo na customizaci vozů nebo na balet v ulicích nebo na bitvy na dálnici nebo na hnědý odstín, kterým je grafika hry nepříjemně potažena... A když už jsem se chtěl dozvědět něco o multiplayeru, bylo jasně řečeno, že teď ne, až „někdy příště“. S hořkým díky jsem tedy opustil vývojáře a hned si šel jejich slova o jízdním modelu ověřit v praxi do veřejné haly. V tom šíleném audiovizuálním bordelu však bylo nemožné si pořádně zahrát, natožpak něco zkoumat. Jisté je pouze už zmíněný posun směrem k arkádovější hratelnosti. Kdepak, NfS:Undercover zatím nelze moc odhadovat a rozebírat. K tomu může dojít až ve chvíli, kdy všechny ty samostatné prvky a novinky uvidím v jedné hře koexistovat a fungovat spolu. Pak možná začne mít spojení filmu a závodní hry smysl. Ale těžko říct, Midnight Club: LA žádný extra příběh nepotřebuje a přesto je to velmi zábavná závodní záležitost. Ale o této hře zas příště – až vyprší NDA.