Místo rozkvetlé louky namaluj Half Life

Reklama

City 17, Nádraží. Adresa, na kterou by většina z vás s ohledem na vlastní bezpečnost raději neposlala ani rekomando. Přesto (nebo právě proto) je tohle místo až magicky přitažlivé. A co teprve takový Vault 13... Dechberoucí a v některých případech snad až kultovní aura digitální zábavy začala v poslední době fascinovat také novou generaci umělců, kteří dokáží své pocity z oblíbené kratochvíle zhmotnit v respektuhodné dílo. Můžeme tentokrát s klidem opustit litanie o tom, zda jsou videohry svébytným uměním, či nikoliv. Ony se totiž především pomalu ale jistě stávají samotou inspirací pro uměleckou tvorbu. Pojďte se projít naší virtuální galerií, ať víte víc. Dveře se otvírají…

Kdyby Matisse znal Freemana

Nejčastější uměleckou inkarnací počítačových her jsou výtvarná díla. Mezi malíře, jež dokáží barvy videoherního světa vyjádřit jistým tahem štětce, patří Američan James Barnett. Právě jemu jsme věnovali v úvodu repliku z druhého Half Lifu. Vlaková stanice City 17 se totiž skutečně stala inspirací pro jeden z jeho obrazů. Na jiném zase poznáte městečko Megatuna z Falloutu 3, obraz Michelle's Place vám připomene Grand Theft Auto IV, Goldrush zase Team Fortress 2. „Nekreslím podle screenshotů, co najdu na webu. Zkrátka hraji a hledám kompozici, která se mi zamlouvá. Tu pak ztvárním,“ vysvětluje umělec. Barnett prostě maluje hry a říká tomu „Fauxvism“. Styl jeho olejomaleb totiž čerpá z uměleckého směru fauvismu, jehož vedoucím představitelem z počátku dvacátého století byl Henri Matisse. Ten by asi koukal...

War never changes

Už jsme jej krátce zmínili - Fallout. Pro spoustu hráčů málem životní styl, pro spoustu umělců generální múza. Natiq Aghayev. Říká vám to jméno něco? A co Defonten? Nájezdníci z pustin už se hlásí! Jasně, tenhle Ázerbajdžánec s docela zápaďácky znějící přezdívkou pařil tuhle hru asi až do zblbnutí, a jelikož je to Bohem nadaný grafik, jeho obrázky na falloutí téma by možná ocenila nejedna menší galerie. Ale proč chodit kolem horké postapokalyptické hrachovky, Aghayevovou spektakulární tvorbu si klidně můžete koupit a pověsit nad postel. Je libo plakát? Nět prablemja „Jsem velký fanda Falloutu a při práci jsem si připomněl staré dobré časy s double clickem na fallout.exe. Válka je pořád stejná…“ glosuje Aghayev. A jen tak mimochodem, tenhle výtvarník z Baku připravil artwork pro Project V13, tedy budoucí Fallout MMO.

Invaze z vesmíru

Milujete staré arkády alá Space Invaders, Pac-Man, Night Driver či Pong a zároveň rádi cestujete? Udělejte projednou výjimku a namísto památek letos v létě navštivte šedivé čtvrti světových velkoměst. Jen tam totiž máte jako praví hráči možnost ocenit bizarní galerii videoherní ikonografie pod širým nebem. Naše virtuální galerie vás může seznámit opravdu jen s fragmentem tohoto vskutku globálního díla.

Stále živý projekt nazvaný Space Invaders sází na provokativní kontrast barevného světa videoher a anonymity moderních sídel. Co si pod tím představit? To takhle jednou půjdete pasáží Muzejní čtvrti ve Vídni a najednou vás praští do očí křiklavá mozaika nápadně připomínající příšerky ze Space Invaders. „Šálí mě zrak?“ řeknete si. Nikoliv. To se jen osmnáctimetrový most vedoucí ke zdejšímu umělecko-muzejnímu areálu stal v září 2008 další obětí "vesmírné invaze". Na dílo jistého Invadera (tak si autor nechává přezdívat) tu prý padlo několik tun dlaždic a pojiva. Takové setkání s videohrou doslova vtělenou do městské architektury přitom není vůbec ojedinělé, náletům Invadera již nedokázalo odolat pětatřicet měst od Paříže až po nepálské Kathmandu! Invader je opravdu zvláštní a aktivní postavička. „Neuběhne ani týden, aby se někde ve světě neodehrála nová invaze,“ říká. Jedni tohoto šíleného Francouze považují za skutečného umělce, pro druhé je pouze pokročilým stádiem pouličního vandala.

Nájezdníci a Mário u vás doma

Asi sotva mohl designér Space Invaders Tomohiro Nishikado v roce 1978 tušit, jakým kultem se během třiceti let jeho eletronické dítě stane. Spousta lidí se Invaderům dodnes snaží vdechnout nový život. Vesmírné nájezdníky použil do svého originálního díla také Polák Janek Simon. Jako obrazovku použil peršan! Tedy koberec, jehož staré geometrické vzory se stylově mísí s kostičkovanou grafikou původní hry. Narozdíl od blikovských malůvek se Simonovy Invaders skutečně dají hrát. Polákovu arkádu „huňaté generace“ totiž pohání Playstation 2 se stropním projektorem a koberec slouží jako plátno. Ačkoliv má Simonovo dílo vážný politický podtext komentující válečné události na Blízkém východě, takovýhle herní peršan by byl každopádně ozdobou každé sobotní párty!

Kdo by neznal Mária, chlapíka s nímž Nintendo prodalo už na čtyřicet milionů her. Vaše děti originál z roku 1985 už asi neznají, ale to neznamená, že byste jim nemohli nechat vymalovat pokoj právě v tradičním "máriovském" stylu. Umělci ze skupiny Blik jsou v tomhle mistři. Zašustěte dolary a udělají vám z domu obří Houbičkové království. Vaše staré nesíčko se bude na půdě červenat.

Stará láska ve fotografii

Jaká by to byla herní výstava bez umělkyně Rosemarie Fiore? Tahle Newyorčanka rovněž ujížděla (mimo jiné) na starých arkádách a svou vášeň dokázala zhmotnit v originální umělecká díla. Zkuste si představit, jak asi může vypadat dlouhá expozice fotky z pařby „osmdesátkových“ pecek od Atari, Centuri či Taito. Nechytáte se? Mrkněte na obrázky k tématu. Možná tam zahlédnete fragment hry, kterou jste za totality jako děti možná viděli v časopise reakčního synka Kokořína. „Díky pořízení každého snímku hry na jedno filmové políčko jsem vytvořila obraz, který lidské oko nemůže vidět,“ vysvětluje Rosemarie svou techniku.

Rozloučíme se perličkou. Na velikosti asi přece jen záleží a své o tom ví další Newyorčanka Mary Flanagan. Její třímetrový joystick byste do svého starého Atari 2600 asi nezapojili, ale on skutečně funguje! Návštěvníci výstavy An 8-bit Moment in Gameplay v Kalifornii si s ním „užívali“ Asteroids a Breakout či Missile Command. Tomu se říká návrat ve velkém stylu!

Reklama