Metro: Last Light Článek Metro: Last Light

Metro: Last Light

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

2. 7. 2011 22:30 10
Reklama

Lidi, kteří byli zainteresovaní v pokračování úspěšné akce Metro 2033, jste na letošní E3 mohli poznat velmi snadno. Ať už šlo o vývojáře, nebo je doprovázející slečny. Všichni totiž už z dálky připomínali „východní Evropu“ a ani náhodou to není myšleno ve zlém. Ovšem pokud jste naprosto bez energie, plahočíte se výstavou a najednou kolem vás projde Sergej Sergejevič, tak prostě ten pohled „víme, co?“ na tváři vyloudíte. Ale zpět k samotné hře. Pokud jsme se o třetím Mass Effectu zmínili jako o nejpřísněji střeženém tajemství letošní E3, pak Metro: Last Light by klidně mohlo být na druhém místě. Dostat se skrze několik vln ustaraných a vyčerpaných PR pracovníků byl pro leckteré skutečně nadlidský úkol. Stánek THQ byl sice veliký a díky jeho umístění těsně za vchodem ho téměř nebylo možné přehlédnout, ale prezentace nového Metra se odehrávaly, velmi stylově, v zapadlých a zaprášených vagonech metra. A to včetně nutnosti projít skrze improvizované turnikety a nechat si štípnout lístek od průvodčího. Když jsme tedy usedali, převažovaly v nás pozitivní dojmy.

Moskau, Moskau!

A ty se nerozptýlily ani po zhlédnutí první animace zasněžené Moskvy z hodně temné vize budoucnosti. Na první pohled ale vše působilo, paradoxně, optimističtěji než v jedničce. Monstra z hlubin pekla se sice stále prodírala ulicemi v nemalých počtech, ale spolu s nimi se v temných koutech objevovaly i lidské tváře, doprovázené občasným chrastnutím útočné pušky o poloprázdnou čutoru. Pod temnými mraky navíc sem tam prosvítají jak paprsky slunce, tak modrá obloha. To se nám líbí a ještě více, když se kamera přiblíží až ke kanálu, do kterého se pospíchají schovat dva vojáci. Jedním z nich je Arťom, dobře známý hrdina z jedničky. Metro: Last Light tedy bude přímým pokračovatelem a nenabídne nějakou alternativní verzi s novou hlavní postavou. Po několika akčních střizích skrz bývalou ruskou metropoli a její podzemní prostory je nám jasné, že tahle hra bude mít obrovskou východní příchuť. Pokud jste hráli kupříkladu S.T.A.L.K.E.R.a a libovali si, že se neodehrává v těch samých kulisách, co devadesát procent ostatních akcí, tak přesně víte, co máme na mysli. Zaprášené chodby, srp a kladivo na zdech, ohořelé automobily Lada a stísněná atmosféra.

Následuje rychlý sestřih akčních sekvencí, mixovaný s klidnými pasážemi, v nichž je jasně vidět, že interakce s prostředím zde bude daleko větší. Bude možné odstřelit omítku naprosto z každého rohu, barely nezůstanou jen tak stát, když vedle nich spadne granát, a ohniště půjde uhasit převržením kotlíku nad ním. Právě u ohniště se animovaná sekvence mění v hratelnou. Máme za úkol se proplížit do jakési nepřátelské základny, ukrást tajné materiály a zase se dostat ven. Jeden z vývojářů nám přitom zdůrazňuje, že toto není jediný způsob, jak misi splnit. Klidně bychom mohli do základny naběhnout s řevem a střelbou, ale teď nám chtějí předvést hned několik nových prvků. Tma je naším přítelem, tudíž kromě ohniště, které ještě přikryjeme mrtvolou neopatrného strážce, vyšroubujeme i žárovku z lampy. Nepřátelé jsou jenom na krok od nás, ale stejně nic nevidí. Najednou se ale cosi zvrtlo a bylo vidět, že s tím nepočítali ani autoři. Ačkoliv jsme byli neustále v temném koutě a naprosto bez hnutí si prohlíželi okolí, pravděpodobně jsme prvním krokem vlezli do nějakého skriptu, protože po nás okamžitě začali pálit všichni strážci základny. Co se dá dělat, kalašnikov do ruky a zmáčknout spoušť...

Něco je špatně

Obrazovka raději ztmavla a my se ocitáme v další pasáži hratelné ukázky. Tentokrát se Arťom spolu se svým přítelem prodírají naprosto bez zájmu nepřátel skrz dav lidí s hákovými kříži na rukou. Pokud by se jim kdokoliv podíval do tváře, tak přece musí vidět, že k nim nepatří. Bez jakýchkoliv problémů se ale dostáváme až k jejich veliteli, který stojí u pultíku a s Hitlerovskou gescí cosi řve. Náš kolega na to chvilku kouká a pak naprosto nepochopitelně vytáhne pistoli, vystřelí par ran do stropu a pak se vydává na útěk. Nikdo pořádně neví co se děje, všude začíná cosi vybuchovat a osobní stráž onoho nacistického velitele, ačkoliv má své kulomety v rukou, nedělá naprosto nic. Jasně skriptovaná situace, která navíc vypadá tak trochu levně a nelogicky. Mezitím jsme ale oba doběhli až ke kolejišti, kde naskakujeme na drezínu a Arťom dostává za úkol odrazit nepřátelské protiútoky. Ty přicházejí v pravidelných vlnách a my je s naprostým klidem odstřelujeme. Jaká změna oproti úvodní sekvenci Metro 2033, kde jste se měli s brokovnicí bránit proti přesile monster! Také to sice bylo skriptované, ale alespoň jste při tom neměli čas přemýšlet nad tím, jak hrozně monotónní činnost vykonáváte.

Do našeho notýsku jsme si během této sekvence napsali doslova „rozdíl mezi Call of Duty a novým Metrem je minimální“, což jistě fanoušky jedničky nepotěší. Z toho, co jsme měli možnost vidět, bylo jasné, že úrovně daleko více připomínají jeden dlouhý tunel. Kosit zde můžete doslova jako smyslu zbavení, protože vám nepřátelé snad až s radostí nabíhají před hlaveň. Na druhou stranu, vypadá to sakra dobře. Nové Metro běží na zbrusu novém enginu a změna to je skutečně o mnoho světelných let k lepšímu. Přesto naše rozčarování z větší akčnosti bylo veliké. Samozřejmě, ani Metro 2033 nebyla konverzační adventura s logickými prvky. Přesto příklon k akcím typu Call of Duty, byť v zajímavých a neokoukaných kulisách, dle nás není úplně to, v čem se autoři ze 4A Games cítí být silní v kramflecích. Nezbývá nám však nic jiného, než si počkat na finální verzi, která by se měla v obchodech objevit v průběhu příštího roku.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama