Medal of Honor - dojmy z betaverze

Multiplayerová část hry Medal of Honor byla tvořena odděleně ve švédském studiu DICE. To si jistě dobře pamatujete naposledy díky hře Battlefield: Bad Company 2, která sváděla velmi úspěšný souboj o přízeň hráčů s posledním Call of Duty. Ač se to na první pohled nemusí zdát, jde o velmi zásadní krok, neboť to znamená rozdělení obou částí prakticky na dvě samostatné hry. Příběhová kampaň je totiž postavena na Unreal Engine třetí generace, zatímco multiplayer využívá všech výhod enginu Frostbite. To sebou nese hned několik důležitých faktů. Předně obě dvě části vypadají trochu jinak. Ne lépe, ne hůř, zkrátka jinak. Další zásadní věcí je, že model poškození a vůbec zničitelnosti prostředí se chová v obou verzích trochu odlišně. Hru pro jednoho hráče zatím ale nechme stranou, neboť jsme po celý uplynulý týden mohli testovat nově uvolněnou betaverzi multiplayerové části. Jen pro pořádek připomínáme, že klíč do ní naleznete v aktuálním čísle časopisu Level (L193), přičemž beta poběží až do poloviny července.

Zkontrolovat vybavení

Hned na úvod je třeba se zmínit o systému výběru zápasů. Minimálně v PC verzi je tato funkce rozdělena do tří kategorií. Buď si chcete zahrát s kamarády a v takovém případě je pozvete k sobě do party, odkud se pak dále s těmi samými lidmi připojujete do různých her. Anebo si jen tak odpočinkově chcete zastřílet – v takovém případě zvolíte variantu Matchmaking. Tam zadáte požadovaný mód a hra se sama postará o to, aby k vám byli přiděleni adekvátní soupeři. Adekvátní samozřejmě zejména co do zkušeností vašich protivníků a jejich získaných úrovní. Je to velmi rychlé a bezproblémové – prakticky už do nějakých dvaceti vteřin můžete být, i s nutným nahráváním mapy, přímo ve hře. Poslední volbou je možnost vybrat si svůj vlastní server, na kterém chcete hrát, popřípadě si založit i server vlastní. Většina z nich během našeho hraní sice zela prázdnotou, ale to bylo způsobené hlavně tím, že do bety tehdy mělo přístup jen několik stovek hráčů. Každopádně je to výborná zpráva pro ty, kterým dedikované servery tak moc chyběly v Modern Warfare 2, neboť jejich podpora zde funguje bez chyby.

Naplnit čutory

V betaverzi jsme měli na výběr dva odlišné herní módy. Tím prvním byl klasický deathmatch na mapě Kabul City Ruins. Jak napovídá název, jedná se o rozbořenou městskou zástavbu, která sice není veliká co do rozlohy, ale nabízí opravdu velké množství nejrůznějších zákoutí a výborných střeleckých pozic. Již zde se na plné pecky projevuje destruktivní model, který významně zasahuje i do hratelnosti. Stačí, aby někdo vzal raketomet a prostřelil zeď jednoho z domů. Rázem máte buď po celkem solidní defenzivní pozici, či naopak zbrusu nové palebné postavení. Důraz je jednoznačně kladen na týmové pojetí jednotlivých střetnutí. Jen tak si pobíhat po mapě znamená, že během zhruba dvou vteřin budete mít jednu kulku v břiše a druhou mezi očima. Pokud se ale dohodnete s ostatními a budete postupovat kupředu jako jednotka, máte šanci chvíli vydržet a urvat si pro sebe nějaké ty bodíky. Je rozdíl, zda hrajete za obyčejného vojáka, či zda si na záda pověsíte odstřelovačskou pušku. Může se to zdát na první pohled evidentní a nehodné zaznamenání, nicméně je třeba poznamenat, že každý člen týmu má ve hře své místo. Je sice možné se opět dohodnout a jít v deseti lidech kupředu pouze s kulomety, ovšem úspěšní příliš nebudete. Jak jste asi pochopili, boje jsou o dost velký kus realističtěji podané, než třeba v takovém Modern Warfare 2 a to je dobře. Minimálně Medal of Honor nikdo v tomto smyslu nemůže nařknout z plagiátorství.

Naplnit zásobníky

Druhým módem, který jsme si mohli vyzkoušet, je klasický postup vpřed a plnění předem stanovených úkolů, které otevírá další a další části mapy. Zde je hodně evidentní inspirace Bad Company 2 (jak by taky ne, když za tím stojí ti samí lidé), ale rozhodně to není na škodu. Dokonce se dá říci, že co do nutnosti spolupracovat a celkového pocitu snese tento mód srovnání i třeba s takovým Flashpointem. Bránící tým měl totiž vždy daleko výhodnější pozici, než ti, kteří útočili, tudíž bez nějakého taktizování jsme se zkrátka neobešli ani za pomoci obrněných transportérů. Mapa, nesoucí název Helmand Valley, poskytovala jak boj na blízko v sutinách města, tak jedno obrovské údolí s korytem potoka, přes které bylo třeba se dostat postupným přeskakováním od jednoho kamene ke druhému. Zde také přišly poprvé více ke slovu bonusy za určitý počet následných zabití. Tým se vždy musel koncentrovat na toho, kterému to nejlépe šlo a mohl tak získat kupříkladu destruktivní nálet (kterým hravě vyčistil obrněný val nepřítele) a toho podporovat, aby se vůbec někdo mohl pohnout kupředu. Opět se jedná sice o malou změnu v hratelnosti, ale přitom natolik výraznou, že stojí za to ji minimálně zmínit.

Zahájit střelbu

Lehce negativně nás překvapil výběr tříd, za které jste mohli bojovat. Pro obě strany (americká armáda a lidová milice) byly totiž jen tři, voják, specialista a sniper, a nic nenasvědčovalo tomu, že by to v plné verzi mělo být jiné. Na druhou stranu, postupným odemykáním nového a nového vybavení jste si mohli každou z bojových tříd dále rozvíjet, čímž se částečně kompenzoval jejich nízký počet. Trochu zarážející ale bylo počítání zkušenostních bodů. Otevírání dalších úrovní (a tím pádem i účinnějších zbraní, popřípadě bonusů pro ty stávající) bylo totiž velice, velice pozvolné a leckomu může přijít, že ačkoliv se velmi snaží, tak za to není dostatečně odměňován. Jedná se nicméně stále o betaverzi, tudíž je dost dobře možné, že nejen tento prvek ještě dozná určitých změn. Celkově se však dá říci, že potenciál, který minimálně v multiplayeru Medal of Honor dřímá, je obrovský a zcela bez diskuse se po vydání hry zařadí minimálně mezi top 5 nejhranějších online stříleček.