Mafia II Článek Mass Deffect

Mass Deffect

Zlověd Z. Nechutil

Zlověd Z. Nechutil

6. 12. 2010 23:35 125
Reklama

Varování: podobnost se skutečnými osobami, místy a otisky na pažbě armádního kulometu je čistě náhodná. Článek může obsahovat stopy nadsázky, sarkasmu a bezohledného vysmívání. Smysl pro humor vyžadován!

Říká se, že člověk je sám sobě největším kritikem. To je samozřejmě učiněná blbost a vůbec nesmysl k pousmání. Kdyby to byla pravda, nikdy by nevznikl internet ani Radek Hulán. Přesto budu mezi prvními, kdo uzná, že v poslední době prožívám coby nesmiřitelný (čti – marně čekající na úplatek) kritik tak trochu okurkovou krizi. A neříkám to kvůli té cuketové dietě, co jsem začal držet v pondělí. Jde samozřejmě o Vánoce, svátky klidu, míru a půjček bez ručitele – svátky, co se nám pár let nazpět, „díky“ rakovině jménem Call of Duty, proměnily v herně nejsušší období roku. Období, kdy se z bahna a hnoje herního průmyslu vyplíží i takové nečisté kreatury jako nový Harry Potter nebo třináct let starý revoluční závodní simulátor. Ale do toho už se navezl tudyhle Ondra Švára a vyfoukl mi brízu z děravých plachet… tak ti dík, Ondro. Máš u mě kafe. A projímadla v něm bude jen kapka.

A protože kopat do Harryho Pottera bylo by jako kopat do dobře uleželé mrtvoly, uchýlím se tento týden k drobnému úskoku. Blíží se konec roku a s ním i tradiční bilancování, Invaze, vyhlašování nejlepších her, předávání plaket, plácání po ramenou a jiné nechutnosti. Nuže proč si aspoň jednou – pořádně a se vší pompou – nevyhlásit tři nejhorší AAA hry roku? Protože, věřte tomu nebo ne, letos bylo vážně z čeho vybírat.

3. God of War III

Téhle hře se vlastně objektivně nic moc vytknout nedá. Sony si jednu ze svých posledních vlajkových lodí, co se ještě nestihly potopit, hlídá dobře a v produkčních kvalitách tohoto titulu se to nemohlo nepromítnout. Grafiku má boží a lítá v ní taky typek s dýkama na řetazech ne a ten jako mlati borce do oči ne a třeba take obry ne a po nich skače a ty dyky jim jako strka do pusy ne a hej všude plno krrrrrrrve ne a BŽM oheň všude a když zmačkneš tři tlačitka po sobě tak upe GRŽAAAAAAAAAAA a super kombo ne a šici sou mrtvy a bez noh a bez ruk a bez hlav a je to děsna prdel ne a řacha hej to musiš zkusit až přidem dom ze školy. Tato hra zkrátka sofistikovaně nastavuje zrcadlo době a za svůj přínos k rozvoji videoher a snižování společenské hladiny IQ si zaslouží navěky zvěčnit v našem žebříčku.

2. Mafia II

Spekulace nad tím, proč se druhá Mafia nepovedla, přenechám tentokrát jiným. Mně stačí, že druhý díl posunul tuhle hru z kolonky „hra, která boří klišé“ do kolonky „přes klišé nevidím na monitor“. Mafia II je mimo jiné důkazem toho, že autoheal je největší rakovinou herního průmyslu a že rozsahem a ničivou silou se mu nevyrovná nic od videoherního krachu v roce 1983. Já teda, pravda, nikdy moc nehltal ani první díl – snad za to mohl fakt, že jsem se s ním poprvé střetl na PS2 a celou dobu jsem měl nutkání hodit tuhle zabugovanou příšeru do krbu a polít rozpouštědlem. Na druhou stranu jsem ochotný přiznat jí kredit za perfektní a atmosférické přestřelky v levelech vybroušených jako křišťál z Lenory. V letošním pokračování ovšem česká legenda prošla proměnou v bezduchou cover-based střílečku, kterou by na nejtěžší obtížnost prošel za víkend i Bezruký Frantík. Nechápu jak může někdo očekávat od akce byť jen kapku napětí, když všechno, co stačí udělat, je čapnout si na pár vteřin za bednu a počkat si, až všechno, co vám kdo ustřelil, zase bez problémů doroste. Jasně že pak každá AI vypadá jako by zdrhla z Jedličkárny – jen blázen by přece lezl do přestřelky s někým, komu doroste hlava i po zásahu z brokovnice. Neoriginální příběh bez twistu a hrdina, co by zasloužil nakopat, přejet autem, shodit do řeky a zapálit, druhé Mafii taky zrovna neprospěli a ze hry, která si kdysi rýsovala vlastní pravidla, se stal „ten divný klon GTA“. Škoda.

1. Mass Effect 2

Pokud bych hledal v současnosti nejvíc přeceňovanou vývojářskou společnost, nemusel bych pátrat dlouho. BioWare narazil před lety s KOTORem na přímou cestu k nervu konzolistovy rozkoše a od té doby chrlí „RPG“, co se podobají jako vejce vejci. A to včetně pravěkého level designu a možnosti přefiknout cokoliv od skříně na blastery až po zelenou oboupohlavní ufonku s chapadly na hlavě. První Mass Effect měl ještě slušně nakročeno – příběh o mezihvězdném rasismu a vysoké hře galaktických patriotů měl sílu tenhle celkem obstojný simulátor ježdění ve výtahu utáhnout. Dvojka to ale dokonale zazdila a epickou politickou tahanici nahradila vyprávěním o tom, kterak hlavní hrdina a patologický erotoman v jedné osobě nahání po galaxii ufony a ufonky, které by mohl důsledně ojet ve své kajutě s rybičkami. Dialogy, za které bývá BioWare vynášen do vrchních pater atmosféry, se smrskly na bizarní komunikaci ve stylu:

„Zachránil jsem život tvojí ségře, tak co bude s tím muchlováním ve strojovně?“
„Och, Šeprde, kéž bys mne mohl stisknout ve svých silných zpocených pažích. Ale musíš ještě splnit tři questíky, než sundám živůtek.“

Všechno to psaní úžasných lechtivých dialogů pak zřejmě kluky kanadský tak zmohlo, že s něčím jako je level design raděj ani neztráceli čas a už tak dost akční hru poslali expresem na úroveň tréninkových levelů z Gears of War. Cožpak o to, jednomu může být nakonec fuk, jestli hraje vesmírné RPG nebo galaktickou variaci na Maxe Payna – problém je v tom, že v Bioware 3D akci neumí. O to víc zarážející je, že se na ní rozhodli postavit celou hru. O to víc zarážející je, že jim to zase prošlo. Zvlášť když to tentokrát nezachránil ani ten příběh. Měl sice ve druhém díle navazovat, ale vzal si z originálu jen pár nejnutnějších fragmentů a dozvuky většiny rozhodnutí, která člověk učinil v prvním díle, vyzněla ve dvojce zoufale naprázdno. Ve skutečnosti se celá narace smrskla na dramatické vyprávění Martina Sheena o obrovském robotovi, který zničí galaxii, pokud včas neseženete dost prsatých sexbomb. A já furt marně čekal, kdy ho budu moct přefiknout. Ne toho robota. Martina Sheena. V Apokalypse byl totiž děsně sexy.

Varování: podobnost se skutečnými osobami, místy a otisky na pažbě armádního kulometu je čistě náhodná. Článek může obsahovat stopy nadsázky, sarkasmu a bezohledného vysmívání. Smysl pro humor vyžadován!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama