Hrej.cz Článek

Jak vybrat televizi k next-gen konzoli?

ales-tihlarik
Aleš Tihlařík
14. 9. 2020 14:10 11 Sdílej:
Reklama
Reklama

Dámy a pánové, už se to blíží. Zbývá jen několik krátkých týdnů a čestné místo v obývacím pokoji si pro sebe uzme zbrusu nová konzole. Ať už to ale bude zmenšenina lednice, futuristická čistička vzduchu nebo nejčerstvější černobílý vařič, pro spoustu z nás se nákup next-genu pojí i s obměnou televize.

Na rozdíl od poslední půlgenerace bychom se tentokrát měli dočkat opravdového 4K rozlišení, postarší Full HD televize tedy (mimo Xbox Series S) přestávají stačit. Rozlišení však samozřejmě není jediným klíčovým parametrem, kterým se při koupi televize řídit. A abyste se ve všech těch matoucích pojmech a hromadách čísel neztratili, připravili jsme pro vás stručný rozcestník, který vám s výběrem pomůže.

VĚTŠÍ = LEPŠÍ?

Na začátek je jistě třeba připomenout pravidlo staré jako lidstvo samo. Stejně jako u jistých částí lidského těla (bicepsů a nadočnicových laloků, pozn. redakce) totiž i u televizí platí poučka „čím větší, tím lepší“. Obzvláště u herní televize je nutné být vtažen do děje, což na stocentimetrové „bedně“ umístěné pět metrů od pohovky dost dobře nejde. Stejně jako u lidského těla je však i u výběru televize nutné počítat s jistými omezeními, kdy přílišná velikost může začít škodit. Hlavní pozorovací úhel očí činí asi 50-60 stupňů, ideálním úhlem pro konzumování multimediálního obsahu je tedy 30-40 stupňů. Co to v realitě znamená? U televize s úhlopříčkou 50 palců (127 cm) leží ideální pozorovací vzdálenost ve vzdálenosti 1,5-2 metrů, pokud pak od televize sedíte tři metry, je dobré uvažovat o úhlopříčce 70 palců (177 cm) a více.

Tato čísla vám obzvláště v případě, kdy jste svoji 43“ televizi už léta zvyklí pozorovat z pěti metrů, mohou přijít absurdní, výčitky ohledně příliš malé velikosti se však s koupí nové televize objevují odnepaměti – a ne každý má plech…ehm, kačení žaludek, aby šel nevyhovující televizi třikrát vrátit. Tím spíše v případě, kdy by to mělo být jen kvůli špatné velikosti.

Před koupí nové TV tedy doporučujeme hezky postaru změřit délku k pohovce či křeslu a výběr stavět právě na takto získaných údajích. Ceny televizí navíc padají každým dnem, rozdíl mezi podstatně rozdílnými úhlopříčkami tedy často znamená mrzký příplatek v řádu nižších tisíců korun. Právě nízké ceny pak paradoxně mohou nahrávat opačnému extrému, nedoporučujeme však kupovat obrovské televize na velmi krátké pozorovací vzdálenosti. V těchto situacích totiž začne důrazně protestovat nejen vaše zrakové ústrojí, ale z neustálého otáčení nebude nadšená ani krční páteř.

FALEŠNÉ 4K V ČR NECHCEME!

Po stránce rozlišení je rada jednoduchá – zůstaňte u 4K. Ačkoliv se ve specifikacích Xbox Series X i PlayStation 5 objevuje podpora 8K rozlišení, next-gen bude u spousty velkých her mít problémy už jen s dosažením opravdového 4K, natožpak čtyřnásobně většího počtu pixelů u stále futuristického 8K. 8K televizory tak v současných podmínkách, kdy ceny začínají okolo 75 tisíc korun, nedávají valný smysl ani k herní konzoli, ani na konzumaci VOD obsahu a už vůbec ne na tradiční 576i rozlišení českého pozemního vysílání.

I u 4K je však třeba jisté obezřetnosti – navzdory mnohaletému vývoji z televizí tohoto standardu ještě nevymizel nešvar jménem „falešné“ 4K, neboli RGBW panely. Ty stále nalezneme v televizorech napříč celým cenovým spektrem a vyznačují se tím, že místo rozlišení 3840x2160 pixelů nabízí nižších 2880x2160 pixelů. Některé barevné RGB subpixely zde kvůli vyššímu jasu (a nalijme si čistého vína, hlavně ceně) nahrazují subpixely bílé, čímž se kvalita obrazu mírně snižuje. V realitě je rozdíl mezi technologiemi takřka nepostřehnutelný, líbivý obraz díky tomu dovedou vykouzlit už televize v cenové relaci okolo deseti tisíc korun. Pokud ale máte na koupi nové TV vyčleněny násobky takové částky, už se pravděpodobně nechcete spokojit s kompromisy. V takovém případě tedy na televizorech hledejte nálepku „4K UltraHD“, která zaručí, že panel disponuje plnohodnotnou 4K certifikací.

Za několik let na trhu už i ceny QLED televizorů padly na velmi příjemnou úroveň a v cenových hranicích nad 15 tisíc korun se stávají velmi lákavou alternativou ke klasickým LED TV.

Vyšší cena ostatně vždy otevírala cestu k trochu zajímavějším technologiím, a televizní segment není výjimkou. Není tomu tak dávno, kdy si bohatější z nás místo LCD panelů kupovali modernější LED, přesto se právě LED v dnešní době považuje za naprosto základní řešení. O stupínek výše se řadí panely QLED, které nabízí o něco zdařilejší podání barev, lepší pokrytí barevného spektra a širší pozorovací úhly. Za několik let na trhu už i ceny QLED televizorů padly na velmi příjemnou úroveň a v cenových hranicích nad 15 tisíc korun se stávají velmi lákavou alternativou ke klasickým LED TV.

Na pomyslném vrcholu dnešních panelů se pak tyčí OLED s organickými světelnými body, fungujícími nezávisle na sobě. To s sebou kromě nižší spotřeby nese ještě lepší barvy (často nepřirozeně líbivější než reálný svět), včetně velmi realistické černé, se kterou mají zobrazovací zařízení tradičně problémy. Na rozdíl od ostatních současných technologií také nepotřebují podsvícení, díky čemuž mohou být OLED TV velmi tenké.

Velké odlišnosti od konvenčnějších panelů s sebou ale bohužel nesou i nevýhodu v podobě rychlejšího stárnutí panelu a s ním spojeného možného vypalování obrazu. Jistý sex appeal v podobě nízké tloušťky televizoru je zase vykoupen obtížným sledováním na přímém slunečním svitu, při kterém je absentující podsvícení nevýhodou. Pokud se na budoucí televizi přijdete podívat do kamenného obchodu, budete se od pohlcujících barev OLED panelů jen těžce odvracet. S přihlédnutím k nedostatkům a stále poněkud vyšší ceně však doporučujeme s takovým nákupem ještě nějaký ten rok počkat.

BACHA NA KABEL

Oblíbenou třípísmennou zkratkou posledních let se stalo i HDR, zvyšující barevné spektrum televizoru. To by se mělo vyskytovat minimálně ve standardu HDR10, ještě lépe HDR10+. Po stránce funkcionalit nepříliš souvisejících s hraním je dále dobré zvolit vhodný operační systém. Na tomto poli neexistuje jednoznačné doporučení, protože preference každého uživatele jsou zákonitě odlišné. Někdo tak ocení jednodušší a intuitivnější Tizen od Samsungu či WebOS od LG, jiného láká funkčně bohatější Android TV. Podcenit však není radno ani konektivitu – nejde jen o připojení k internetu, které prostřednictvím zabudovaného WiFi přijímače či Ethernet konektoru zvládá každá Smart TV. Zajímat by vás totiž měly hlavně HDMI konektory.

Dražší televizory mají tuto disciplínu zpravidla podchycenou, u levnějších se ale často setkáte s pouhými dvěma HDMI porty, což se v případě, kdy chcete pod televizi umístit konzoli od Microsoftu, Sony a k tomu ještě přidat třeba Apple TV, může zvrhnout ve zběsilé a časté přepojování kabelů. Naprosto klíčovým parametrem je i specifikace HDMI – některé starší doprodávané modely stále disponují jen HDMI porty verze 1.4, která 4K obraz zvládá v maximálně 24 Hz, tedy 24 FPS. Minimem by se tedy pro vaši televizi měla stát HDMI specifikace 2.0, která mimo podporu HDR zvládá také 4K obraz v 60 FPS, optimem pak HDMI 2.1, která dovede zobrazit až 10K obraz ve 120 Hz. Zvýšenou pozornost je potřeba věnovat také samotnému HDMI kabelu. Je vysoce pravděpodobné, že u nových konzolí bude kvalitní kabel na připojení televizoru součástí balení – použijte právě ten, při zapojení starého či nekvalitního kabelu byste mohli být nepříjemně překvapeni.

ČÍM VÍC SNÍMKŮ, TÍM LÍP SNÍMKŮ

Tím se dostáváme k obnovovací frekvenci jako takové. Pokud jste bedlivě poslouchali Kazunoriho Jamaučiho, který by své Gran Turismo na PS5 viděl nejraději ve 4K a 240 FPS, možná teď zoufale hledáte televizi, která by něco takového dokázala zobrazit. Spoiler alert – nenajdete. I ty nejlepší televizory dneška se bohužel zastavují na hranici 100 Hz, a dokonce ani specializované herní monitory zatím v rozlišení 4K podobné obnovovací frekvence nenabízí. Nejde však o důvod k panice, next-gen konzole totiž ani zdaleka nedisponují dostatečným výkonem k dosažení takové kvality obrazu.

Pokud jste se tedy zakoukali do vysněného televizoru, ale nedaří se vám na internetu zjistit, jak na tom s input lagem je, nebojte se s dotazem kontaktovat přímo výrobce.

V cenových relacích do 20 tisíc korun obvykle najdete klasické 50 Hz panely, které pro plynulý herní zážitek bez problémů stačí. Dražší modely pak disponují 100 Hz obnovovací frekvencí, která vynikne obzvláště v kompetitivních střílečkách a jiných rychlých žánrech. Neméně důležitým herním parametrem je input lag, tedy jakési zpoždění obrazu oproti skutečnosti. Vaše akce na gamepadu by se do hry měly promítnout během malého zlomku vteřiny, dobré herní televize tak (minimálně ve speciálním herním režimu) disponují input lagem do 25 ms. Televize se zpožděním obrazu 50 ms a více pak na hraní nedoporučujeme. Zde ale vyvstává menší problém, výrobci televizí se totiž obvykle neobtěžují tento údaj veřejně vystavovat. Pokud jste se tedy zakoukali do vysněného televizoru, ale nedaří se vám na internetu zjistit, jak na tom s input lagem je, nebojte se s dotazem kontaktovat přímo výrobce, který vám klíčový parametr rád osobně poskytne.

Dalšími prvky, které by mohly promlouvat do výběru televize k nové konzoli, jsou také proprietární technologie jednotlivých výrobců. Ty se často schovávají pod nicneříkajícími zkratkami a v praxi ani nepřináší žádné zásadní výhody, výjimku potvrzující pravidlo však tvoří Philips a jeho Ambilight. V žebříčcích těch nejlepších televizí se Philips objevuje zřídka, nicméně právě Ambilight je technologií, která dovede podstatně vylepšit zážitek z hraní či sledování filmů. Diody na zadní straně televize opticky rozšiřují obraz, v případné kombinaci s chytrým osvětlením pak dovedou navodit působivou atmosféru. Funkci je však nutné správně nastavit, jinak se v akčních pasážích dočkáte blikání ne zcela nepodobného vesnickému stroboskopu.

ABY Z TOHO VAŠEHO STŘÍLENÍ SOUSEDI NĚCO MĚLI

Na závěr je také nutné zmínit zvuk. Právě zvuková složka byla v současné generaci konzolí trestuhodně opomíjena, což by se u next-genu mělo výrazně změnit. Od televizí však není úplně na místě očekávat nějakou geniální produkci zvuku – souboje o zákazníky se obvykle odehrávají na poli obrazu, poměru cena/výkon a také designu, kdy potřeba o co nejtenčí a pokud možno bezrámečkovou konstrukci logicky rozporuje snaze o dobrý zvukový projev. Pokud tedy patříte mezi zákazníky, kteří by rádi využili vylepšených zvukových čipů nových konzolí, doporučuji zakoupení samostatných reproduktorů, soundbaru či kvalitních bezdrátových sluchátek.

Ať už se však rozhodnete jakkoliv, vždy je na místě provést alespoň základní internetovou rešerši. Televize je obvykle spotřebičem, který se mění jednou za pět a více let, vyvarujte se tedy klasické chyby, kdy bez jakýchkoliv předem nabytých informací vtrhnete do kamenné prodejny a novou „telku“ koupíte na základě zkreslujících prezentačních videí a často nekompetentních rad prodejců. Stejně tak je dobré vyvarovat se předsudkům k čínským značkám, které na trhu nefigurují dlouho. Právě v jejich nabídkách se často skrývají skryté poklady, které za výrazně nižší cenu poskytnou více muziky než zavedení výrobci. V poslední době se jako černí koně profilují hlavně značky TCL a Hisense – druhá jmenovaná své televize navíc nevyrábí v Šen-čenu ani Čching-tau, nýbrž v naprosto jiném městě. Ano, moudří již vědí. Nové televizory Hisense proudí do světa zez Plzně.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz