INVAZE 2006 - redakční kategorie
Když jsme zhruba před půl rokem začali plánovat první ročník přepracované ankety o nejlepší hru roku, netušili jsme, kam se nakonec celu akci podaří dotáhnout. Nakonec se podařilo uspořádat anketu, které se dohromady zúčastnilo více než 13 000 lidí a která se dočkala i odpovídajícího vyhlášení v pražském klubu N11. Videoreporáž z večera, který uváděla moderátorka Leila Abbasová, a kterého se zúčastnila celá řada českých vývojářů a distributorů, najdete na Level DVD 151 a ve streamované verzi pak i na stránce našeho speciálu věnovaného Invazi 2006. Na stejném místě pak najdete i vyhlášení výsledků ve všech pěti kegoriích, rozdělených podle jednotlivých platforem. K úplnému „vypořádání“ s letošním ročníkem tak zbývá poslední krok – vyhlášení kategorií, o nichž hlasovali redaktoři a spolupracovníci serveru Hrej a časopisů Level a OPS2M. Tak pojďme na to.
Nejlepší hra roku 2006 bez rozdílu formátů
Na Okami jsme se v redakci těšili prakticky celý rok. Když jsme pak před Vánoci získali americkou verzi hry (evropská vyšla později, přesto jsme se rozhodli hru do hlasování zařadit), bylo nám jasné, že nic tak skvělého jsme v průběhu posledních dvanácti měsíců nehráli. Graficky i hratelnostně bezesporu vynikající hity z jiných platforem nemohly stylově unikátní Okami zastínit.
Na Hrej:
„Dílo, na které se bude vzpomínat i za dvacet let. Hra skvostná pojetím, skvostná zpracováním, skvostná hratelností. Pokud se chystáte zabít, zahrajte si nejdřív Okami. Pokud se chystáte zabít, protože jde podle vás herní průmysl do kytek, zahrajte si nejdřív Okami.“
–Lukáš Grygar
Nejlepší gamedesign
Zajímavé pojetí hratelnosti, návrh herního světa, využití kreseb při průchodu hrou – to jsou hlavní důvody, pro Okami nenašla konkurenci ani v kategorii gamedesign. Emotivní zabíjení bossů v Shadow of the Colossus a originální pojetí RTS žánru v Company of Heroes přestavují sice rovněž skvěle odvedenou práci, ovšem dílo od Clover Studia vyhrálo v tomto směru na celé čáře.
Na Hrej:
„Pak bylo kolem dvacáté hodiny hraní a já pořád čekal, kdy vlčici dojde dech. Příběh dokořán, moje oči taky. Zápisník, co mi ležel při ruce, už přetékal náhodnými poznámkami typu "vozit se na zádech, nosit v zubech, podrbou tě, ticho / bouřka" a já rezignoval na to je uspořádat do souvislého textu, protože všechny by se nevešly a jak vybrat části, které jsou nejvýstižnější? Mluvit o systému chvály (generované dobrými skutky) nebo o pokročilých kombech a sbírání dračích tesáků? Dál jsem dumal nad tím, co přesně dělá Okami tak dobře, že se zdá být o dva kroky napřed hráči i konkurenci. Odpověď: všechno dohromady!“
–Lukáš Grygar
Nejlepší scénář & příběh
Již adventura The Longest Journey působila po stránce příběhu svého času jako naprosté zjevení. A její následovník v loňském roce vyčníval nad veškerou konkurencí snad ještě výrazněji. Úchvatné dialogy, dějové zvraty a zajímavé zápletky v Dreamfallu nenašly v roce 2006 žádného skutečně silného vyzyvatele.
Na Hrej:
„Při přecházení z jednoho světa do druhého opouštíme dětství, svět iluzí, naivity a nepostižitelnosti, stáváme se zodpovědnými a tolerantními – kupodivu tím, že nacházíme pohádkovou realitu, neutíkáme k neuchopitelným obrazům bohnického chovance, ale mysticky nacházíme „pevné body“ lidského života. Tørnquist se scénářem Dreamfall staví k legendám jako jsou Neil Stephenson, David Lynch či P. K. Dick.“
–Pavel Dobrovský
Nejlepší technická úroveň grafiky
O originalitě, hratelnosti a stylu řežby Gears of War bychom mohli diskutovat dlouho (také jsme to učinili). V jedné oblasti je ale diskuse zbytečná – Gears of War vypadá technicky úžasně a stačila jen krátká redakční debata na to, abychom se shodli, že nic lepšího jsme v tomto směru v uplynulém roce neviděli.
Na Hrej:
„Styl, to je slovo, kterým by Gears of War dala popsat asi nejlépe. Není to první, ani nejdelší střílečka na světě, ale rozhodně je nejstylovější. Ať už je to partička macho vojáků, kteří trousí hlášky ve víru i té nejbeznadějnější bitvy, nebo vážně „krásná“ prostředí – respektive, to co z bývalé monumentální krásy zbylo, tohle všechno vás přiková k obrazovce a nepustí, dokud nevypnou proud, nebo sami neodpadnete s křečí prstech.“
–Radek Friedrich
Nejlepší umělecký dojem z grafiky
Poměrně očekávané první místo. Přestože Shadow of the Colossus šlapal bílé vlčici v tomto případě poměrně důrazně na paty, úžasný grafický styl Okami nakonec zvítězil. Okouzlení nás Evropanů poetikou japonských pohádek a bájí prostě nebere konce.
Na Hrej:
„První, co na hře zaujme, je výtvarná stránka. V době, kdy světu vládne hyperrealismus a tvůrci se předhánějí, kdo dokáže co nejvěrněji vystihnout ulice Londýna, New Yorku či Čierne pri Čope, Okami na nějakou realitu zvysoka chrchlá a vytváří svou vlastní verzi Japonska, inspirovanou starými kaligrafiemi a olejovými malbami. Narazíte na postavy s pomerančem na hlavě, na podivné dědečky kungfáčky, na bojující ryby, spícího medvěda s nudlí u nosu, démony ohánějící se kytarou… ostatně ani sama hlavní postava není úplně nejobyčejnější."
–Jiří Pavlovský
Nejlepší využití licence
Spojit dvě slavné licence do jedné hry, a to navíc způsobem, který bezproblémovou hratelností a konceptem zvýrazní jak přednosti Hvězdných válek, tak Lega. Přesně to se podařilo tvůrcům z Traveller’s Tales a získali tím nejen srdce potomků některých členů naší redakce, ale i naši přízeň v této kategorii.
Na Hrej:
„U Hvězdných válek veškeré invenční snahy jiných lidí, než George Lucase, naráží na Lucas Licensing, což je firma, která zajišťuje soudržnost a serióznost fiktivního vesmíru. Z toho důvodu pak vypadají všechny tématické počítačové hry podobně. LEGO Star Wars je jiná. Perfektně vyvážená, skvěla hratelná, plná humoru, Lego kostiček a pro ty, co si pamatují původní trilogii z let 1977-1983 také plná prozření. Hranatého prozření.“
–Pavel Dobrovský
Nejlepší původní hudba
Soundtrack Okami je přesně takový, jaký by měl herní soundtrack být. Ve hře nevyčnívá, při samostatném poslechu obstojí a zapomenout na něj lze jen velmi těžko. Navíc má celkem neuvěřitelných šest hodin. Pokud byste si měli za loňský rok vybrat jeden soundtrack ke koupi, sáhněte po Okami.
Na Hrej:
„Pokud některé soundtracky motivickou stavbou připomínají přehlídku monumentálních exponátů (vzpomínek), jsou zde přítomné kompozice dvou dam a dvou pánů (převážně dvojice Ueda / Yamagochi) procházkou v živoucí zahradě a vystihují tak podstatu doprovázeného díla. A jako se pod vlivem hráčova konání proměňuje krajina, mění se i k dané oblasti vázaná hudba - běžet potom čerstvě rozkvetlými pláněmi Šinšú za doprovodu burácejícího orchestru je něco neuvěřitelného. Je to ten typ uměleckého zážitku, který vás přiměje se nekontrolovaně smát, je to velkolepost a prostor a hluboký nádech a blaho samo.“
–Lukáš Grygar
Nejlepší multiplayer
K X360 verzi závodní hry Test Drive Unlimited jsme se v redakci dostali s velkým zpožděním, a proto jsme ji na Hrej ani nikdy nerecenzovali (recenzi PC verze ale již v tuto chvíli samozřejmě chystáme). To ovšem neznamená, že bychom na realisticky vymodelovaném ostrově Oahu nestrávili mnoho a mnoho hodin. Autoři hry z Eden Studios tvrdí, že v Test Drive Unlimited vynalezli nový žánr – masivní závodní onlinovku. A my jim dáváme za pravdu.
Na Hrej:
„Existuje jedna hra, ze které se nám rozpumpuje srdeční osmiválec do největších otáček. Je to Test Drive Unlimited. Další díl kdysi legendární série, která však padla na dno, a nyní se zvedá.“
–Michal Jonáš
Největší inovace
Cena za největší inovace možná nepatří ani tak samotné hře Wii Sports, jako spíše gyroskopickému ovladači konzole Wii, ovšem je fakt, že tuto hardwarovou revoluci zatím nedokázala žádná Wii hra využít lépe. Wii Sports se stala jasným hitem našich Vánoc a s nadějí očekáváme další rozvinutí jejich konceptu v podobě potenciálních následovníků...
Na Hrej:
„Wii Sports je pravděpodobně první hra, kterou si většina majitelů Wii zahraje, protože je zdarma obsažena v základním balením konzole. A právě Wii Sports jsou hlavním důvodem, proč si Wii kupují lidé, kteří dosud videohry nehráli.“
–František Fuka
Překvapení roku
Nejprve bylo velké očekávání. Pak nevěřícné kroucení hlavou. Pak znechucení. Pak přejmenování z Bully na latinské Canis Canem Edit. A nakonec netradiční recenze Michala Jonáše a zjištění, že to, co původně vypadalo jako prvoplánová kontroverze je vlastně vynikající hrou.
Na Hrej:
„Jestli todle moje dobrodružství vyjde někdy jako gameska, tak se fakt vobávám, že to bude jedna z nejlepších her roku a troufám si říct, že i zábavnější než naše voblíbená série GTA!“
–Michal Jonáš
Zklamání roku
Pokus o svezení se na retro vlně bohužel nevyšel. Na tom by možná ještě nebylo nic tak „zklamání-hodného“, ovšem Codemasters nás dokázali ve vztahu k novému Sensi natolik zmobilizovat, že následné setkání s nedodělanou a dětsky snadnou retro hříčkou představovalo příliš velký šok. I v hypování musí mít své hranice.
Na Hrej:
„I tu sebezábavnější vteřinu ve hře provází pachuť promarněné šance.“
–Lukáš Grygar
Hrdina roku
Od sebe neoddělitelná dvojice bohyně vtělené do velké vlčice a malého umělce nás doprovázela nejlepší hrou tohoto roku, a tak není divu, že většina z hlasujících jí dala přednost i před jinak skvěle napsanou postavou April Ryanové z Dreamfallu. Dvojka z Okami zvítězila naprosto přesvědčivě.
Na Hrej:
„Jak už jsme si řekli, budete hrát za bílého vlka a hned na začátku se k vám připojí prťavá bytost jménem Issun. Ta je sice v boji celkem na nic (až na pár momentů v pokročilejší fázi hry), ale aspoň mluví (a to hodně), čímž vyváží fakt, že vlci obvykle nepatří k těm nejupovídanějším tvorům. Amaterasu si tak může uchovat důstojné mlčení a přesto hovor nevázne.“
–Jiří Pavlovský
Padouch roku
Snažili jsme se vybrat jednoho nejlepšího padoucha. Opravdu. Ale volit mezi šestnáctkou obrů z Shadow of the Colossus nedokážeme. Své ocenění si zaslouží všichni bossové z této skvělé hry, od Minotaura, až po Titana. Vážně nám jich bylo líto.
Na Hrej:
„Každý boj je při tom jiný a bez jakékoliv nadsázky můžeme hovořit o nejfantastičtějších bossech a geniálních nápadech jak je zprovodit ze světa v historii her na PS2. V dojemné animaci vítězství, kdy se gigant hroutí k zemi začnete pociťovat jisté sympatie s těmito až na výjimky neagresivními velikány, kteří žijí v tiché symbióze s přírodou. Pouze váš do jisté míry sobecký úkol zbavit obří masy kamene a masa života za účelem záchrany dívky, o které vlastně nic nevíte způsobuje, že si na konci hry začnete klást otázku, kde je vlastně zlo.“
–Petr Bulíř
Vývojářský tým roku
Velcí favorité na ocenění pro nejlepšího vývojáře z řad nezávislých týmů se nakonec museli klonit před silou velkého N. Ignorovat tak obrovské množství kvalitních her vydaných především pro Nintendo DS, ale i pro Wii, není zkrátka možné. Nintendo letos opět dokázalo, že zaměstnává jedny z nejlepších vývojářů na světě.
Na Hrej:
„Hele, Nintendo prostě dělá nejlepší hry!“
–Ondřej Malý
Vydavatel roku
Prakticky na každé platformě dokázal Capcom v loňském roce vydat alespoň jednu velmi kvalitní hru. Za všechny jmenujme třeba Okami pro PS2, Phoenix Wright a Viewtiful Joe pro DS, Dead Rising pro Xbox 360 nebo Ultimate Ghost ‘n Goblins pro PSP. Na rozdíl od západních gigantů typu EA nebo Ubisoft se zároveň tento japonský distributor takřka vyhnul propadákům, což z něj činí takřka světový unikát.
Na Hrej:
„Podle prezidenta Capcomu, kterým je Kenzo Tsujimoto, začínají své ovoce nést strukturální reformy Capcomu započaté v roce 2002 (2003), které byly prováděny hlavně s ohledem na prosazení se společnosti na trzích v severní Americe a Evropě. Právě ty jsou podle Tsujimota (nejenom) pro Capcom nesmírně důležité a představují 80 procent celkového trhu s hrami. Tsujimoto rovněž připomněl úspěchy Capcomu s Gamecube/PS2 tituly Resident Evil 4 a PSP titulem Monster Hunter: Freedom. Oba dva tituly se prý zasloužily o to, že se zlepšilo celkové postavení Capcomu na trhu, respektive už zákazníků i obchodníků.“
–Petr Poláček
Osobnost roku
Významných vývojářů a herních teoretiků je sice mnoho, ovšem pro nás se osobností roku stal japonský neuropsycholog Ryūta Kawashima. I díky jeho aktivní účasti na projektu Brain Training na Nintendu DS se z „mozkových“ her stal jeden z nejvýraznějších herních trendů letošního roku.
