Indie koktejl - nezávislý nářez

Reklama

V naší nové rubrice Indie koktejl se budete setkávat s recenzemi zajímavých nezávislých titulů, jež v poslední době vyšly. Připravovat ho pro vás budou členové redakce Hrej.cz a bude vycházet nepravidelně, zkrátka vždy, kdy se nahromadí dostatečné množství kvalitních her. U každé recenze se navíc bude vyskytovat i odkaz na stažení demoverze (samozřejmě pouze v případě její existence) daného titulu. A hned pro začátek si dáme pořádný nářez...

Kudos: Rock Legend

Jedna skvělá rocková show může změnit svět, říkal Dewey Finn ve Škole ro(c)ku, a díky působivému výkonu jeho hereckého představitele Jacka Blacka jsme mu to všichni rádi věřili. Po důkladném otestování Kudos: Rock Legend, nepřímého následovníka sociálního simulátoru Kudos od studia Positech Games, se s tímto tvrzením mohu ztotožnit daleko snáze – pocit, který přijde když se svoji kapelou ohromíte zaplněný sál, je prostě k nezaplacení. A čert vem‘, jestli jde o zaplivaný klub pro dvacet lidí nebo obrovskou arénu pro dvacet tisíc.

Ale to bychom trochu předbíhali. Na začátku jste jen osamělý zpěvák, jehož úkolem je sestavit kapelu a dovést ji a její členy za pět let od úplných nýmandů vhodných leda tak pro Hvězdnou pěchotu k hudebníkům světového formátu. Ovšem už shánění vhodných kandidátů pro skupinu není vůbec jednoduchá věc, jelikož je třeba nejprve vypsat konkurz a poté najít člověka s takovými povahovými rysy, aby dobře zapadl mezi ostatní (Ready Kirken by mohli vyprávět). No a po obsazení všech hlavních funkcí se již můžete vrhnout do víru showbyznysu a začít skládat písně, zkoušet, koncertovat, zlepšovat svoji techniku a později i nahrávat vlastní desky. To vše ale stojí peníze, jež lze získat jedině tvrdou prací a úspěšným koncertováním. Aby vše klapalo jak má, je třeba naslouchat prosbám jednotlivých členů kapely, kupovat jim lepší nástroje, obohacovat svoji show o nové efekty, obměňovat repertoár a v neposlední řadě i zajistit skupině dostatečnou publicitu, jinak po vás neštěkne ani Janis Sidovský. To vše představuje neuvěřitelně rozmanitou a návykovou zábavu, obzvlášť pokud máte k hudbě blízko, jenže, JENŽE...

Obrovsky mi vadilo, když jsem zjistil, že si v KRL prakticky nejde zahrát žádnou písničku. Psaní vlastních songů probíhá pomocí skládání různých motivů (ovšem jen v obrázkové podobě), koncerty, jež by měly být vrcholem celé hry, na vás pouze vyplivnou souhrn statistik o jeho úspěchu a jedinou část, kde produkujete nějakou vlastní hudbu, představuje trénování na nástroje zpracované formou jednoduché minihry. Tohle že je hra o hudbě? Zpočátku jsem byl znechucen, ale pak jsem se rozhodl dát KRL ještě jednu šanci... a ta proklatá bestie ji beze zbytku využila. Vskutku, pokud si odmyslíme tento nedostatek (ačkoli to jde jen těžko), zůstane nám velice vydařený titul, u nějž se lze bez problémů zaseknout na dlouhé hodiny a hrát až do té doby, dokud nám nebude vyprodané Wembley ležet u nohou.

Autor: Positech Games
Hodnocení redakce: 8/10
Hratelná demoverze

War on Folvos

O úspěchu českého Gumboye se již na Hrej několikrát psalo, vody nezávislé scény však v poslední době silně rozčeřili i slovenští tvůrci z Lonely Troops se svým titulem War on Folvos. Ačkoliv tato tahová strategie není příliš vizuálně atraktivní, získává body především za zajímavou hratelnost a kvalitní podání příběhové linky. Ta se začne odvíjet v momentě, kdy se expanzivní Vasgalanské impérium začne zajímat o planetu Folvos, která disponuje vzácnou surovinou, jejíž potenciál si na rozdíl od Vasgalanů její vlastní obyvatelé ani neuvědomují. Proti nepřátelské armádě se však na planetě postaví místní hnutí odporu, což odstartuje konflikt, jehož se můžete zúčastnit na obou stranách. Včetně výukového tutoriálu hra nabízí celkem 20 misí, přičemž za zmínku stojí, že obě kampaně se navzájem proplétají, tudíž si lze některé bitvy projít z pohledu obou soupeřících armád.

Mise samotné ignorují stavbu jednotek či těžbu surovin, veškerá pozornost je v nich upřena na boj. Ten se odehrává v tahovém režimu, v němž může každá jednotka učinit dvě akce, tedy buď dva pohyby, dva útoky nebo pohyb a útok. Jednotky se samozřejmě liší svoji pohyblivostí a dostřelem, s čímž je třeba při plánování akcí kalkulovat. Zajímavost bitev však zvedají ještě dva další faktory: jednak nutnost doplňovat munici a rovněž variabilita prostředí, díky níž má kupříkladu pěchota stojící v lese velkou výhodu nad vojáky v otevřeném prostoru. Nevýhody tahového hraní se však projeví při delších přesunech – kvůli rozdílným možnostem pohybu nelze označit více jednotek najednou a tyto části misí se tak stávají poměrně otravnými. Jinak si ale War on Folvos vaši pozornost určitě zaslouží, obzvláště pokud vás mrzí dlouhodobější absence tahových strategií mezi komerčními tituly.

Autor: Lonely Troops
Hodnocení redakce: 7/10
Hratelná demoverze

Pathstorm

Že i logická hra může být snadno přístupná a skvěle hratelná, nám v poslední době ukázal třeba freewarový Acidbomb 2. Ten byl někdy v nadsázce označován jako „vylepšené Hledání min“, což je titulek, který by možná seděl i na dnes recenzovaný počin Pathstorm. V něm je třeba sledovat míček, který se pohybuje po trase plné všelijakých objektů. Většina z nich mění různými způsoby směr míčku, ale jsou zde i takové, jež ho kupříkladu roztrojí. Vtip spočívá v tom, že tyto objekty nejsou vidět. Vaším úkolem je na základě startovního a cílového bodu míčku vysledovat jeho trasu a odhalit všechny předměty, které se na ní vyskytují. Důležitým pomocníkem při hledání vám bude i sluch (tedy pokud nepatříte k denním návštěvníkům rockových koncertů) – každá překážka totiž vyvolá nějakou zvukovou reakci, podle níž se dá snadněji určit její poloha. Objektů se však na hrací ploše zejména v pozdějších fázích vyskytuje velké množství, a tak se lehce může stát, že míček vyslaný z jednoho rohu skončí svoji cestu ve zcela opačném a mezitím se ještě stihne několikrát naklonovat. A pak, pak začne ten pravý Pathstorm.

Ale jak jsem již naznačil, tak tento titul si mohou bez problémů užít i ti, jež jinak logickým hrám příliš neholdují. Jednak se tu vyskytuje podrobný tutoriál a navíc pro každou ze tří obtížností tvůrci připravili speciální sadu levelů, tudíž ani začátečníci by po zdolání několika prvních úrovní neměli dorazit do slepé uličky. Výzvu zde však najdou také zkušenější: jak na vyšších obtížnostních stupních, tak i ve speciálním úkolovém režimu, kde se můžete setkat i s úrovněmi obrácenými o 45 stupňů, případně omezenými časovým limitem nebo počtem selhání při odhalování skrytých předmětů. A kdyby vám i to bylo málo, tak se zde ještě vyskytuje možnost sestavit si pomocí několika jednoduchých ukazatelů level vlastní a zvolit si tak obtížnost přesně na míru. To vše zaručuje výbornou zábavu na mnoho a mnoho hodin, navíc zabalenou do vynikajícího audiovizuálního zpracování. Co víc si přát?

Autor: Cavebug Games
Hodnocení redakce: 8/10
Hratelná demoverze

Tasty Planet

Nezávislé hry jsou známé a oblíbené především díky skutečnosti, že často přinášejí originální nápady nebo alespoň zajímavé prvky v hratelnosti. Existují ale i takové, jež pouze vylepšují princip, který jsme tu již několikrát v minulosti viděli. Jako příklad lze uvést třeba zástup klonů Zumy, luštitelskou hříčku Zen of Sudoku nebo právě Tasty Planet. V ní se chopíte ovládání malého šedivého fleku, který vznikl v důsledku neúspěšného experimentu dvou vědců. Původně se mělo jednat o čistič koupelen, jenž by odstraňoval pouze špínu a bakterie, ale flek nakonec začal požírat vše: bakterie v laboratoři představovaly jenom takovou menší rozcvičku, mouchy a jiní zástupci fauny už posloužily jako vydatná svačinka, ovšem pořádným pokrmem se staly až stromy v parku a auta ve městě. A ani tam putování našeho „hrdiny“ ještě zdaleka neskončilo... Odlehčený příběh je vyprávěn pomocí vtipných storyboardů a rozhodně dobře přispívá k pohodové atmosféře celé hry, stejně tak jako zdařilá doprovodná hudba.

Z výše popsaného jste již možná sami odvodili mechanismus, na němž Tasty Planet stojí. Je to prosté: v roli fleku musíte požírat organismy nebo předměty, které jsou menší než vy (čímž se flek postupně zvětšuje), a naopak se vyhýbat těm, jež jsou větší. To by samo o sobě mohlo přejít brzy ve stereotyp, kterému ale tvůrci úspěšně čelí častým střídáním prostředí i objektů, jež představují vaši potravu. Tasty Planet si lze projít jednak v normálním režimu, kde jsou úkoly časově omezeny, ale i v „casual“ módu, v němž je obtížnost o poznání nižší, díky čemuž si tento titul užijí opravdu všichni bez rozdílu věku a pohlaví. Celkově tak mohu jen máloco kritizovat – možná těch úrovní mohlo být o něco více, ale to už bychom asi chtěli příliš. Palec nahoru!