HROT Článek HROT - Dojmy z předběžného přístupu

HROT - Dojmy z předběžného přístupu

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

5. 2. 2021 11:55 1
Reklama
Reklama

Když nás před pár lety na průmyslovce učili programovat v Pascalu, ťukali jsme si na čelo. Proč nás na „strojárně“ učí prastaré programovací jazyky? K čemu nám to proboha bude? A stejnou otázku jsem si kladl ve chvíli, kdy jsem si právě projekt v Pascalu vytáhl jako otázku u praktických maturitních zkoušek. Můj statický spořič obrazovky byl sice mnohem spořivější než pohyblivý spořič vyžadovaný v zadání, byl jsem si ale jistý tím, že po odevzdání úkolu už o Pascalu nikdy v životě neuslyším. Ale člověk míní a život mění, tyto řádky tedy vznikají jen pár minut poté, co jsem na jeden zátah dohrál předběžný přístup české 1st person retroakce HROT, jejíž engine kompletně vzniknul právě v mými vrstevníky nenáviděném programovacím jazyce Pascal.

HROT však není jen tak nějaká ledabylá střílečka. To ostatně zjistíte na první pohled – místo klasických pekelných kulis se totiž dílko od svérázného tvůrce Spytihněva odehrává na stanicích pražského metra či pod sochou svatého Václava, metalový soundtrack netvoří elektrické kytary, nýbrž rozdováděná Tatramatka a místo trhání páteří z těla můžete například políbit portrét Gustava Husáka. Zatímco v pozadí probíhá kůň s plynovou maskou a nad ním se vznáší plivající Leninova hlava. Aneb pro vás mladší – ano, HROT je hrou podle pravdy.

SEN JIŘÍHO OVČÁČKA

Ono to, jak na vás bude tato bizarní střílečka působit, je do velké míry dáno léty, ve kterých jste vyrůstali. Pokud se na vás na základce z portrétů usmíval Václav Klaus, je vysoce pravděpodobné, že vám HROT přijde odpudivý a nezajímavý. 50 pixelovatých odstínů hnědi (samozřejmě doplněných obligátní červenou) ostatně není úplně recept na všeobecně přitažlivý vizuál, co si budeme nalhávat. Avšak pro ty, jejichž slané slzy těžce dopadaly na křivé umakartové stoly, když je tvrdá ruka socialismu hnala do prvomájového průvodu, bude mít HROT tak trochu speciální symboliku. Šedohnědé betonové peklo se tak v očích znalých nestává důkazem lenosti vývojáře, ba právě naopak – strohé brutalistické stavby jsou nejen hořkosladkou vzpomínkou na dětství, ale i odkazem na temnou dobu, kterou jsme jako národ dokázali úspěšně překonat. A do které se postupně opět dobrovolně vracíme…

Obecně na každé z osmi příjemně kompaktních map platí poučka, že co nejde silou, jde větší silou.

Pryč ale od politických komentářů a (ne)slavné historie ČS(S)R. HROT si z historie sice svéhlavě utahuje, mimo historicky akurátních budovatelských cedulí však rozhodně nemá ambice zobrazovat reálná fakta. A to je rozhodně dobře, protože simulátor mávání vlaječkami by nebyl ani zdaleka taková zábava. Premisa hry je vlastně naprosto jednoduchá – zde je zbraň, tam jsou nepřátelé, jdi a rozsévej smrt (a pokus se žádnou nesklidit). Občas je pro další postup potřeba najít klíč či povolit ventil, obecně ale na každé z osmi příjemně kompaktních map platí poučka, že co nejde silou, jde větší silou. Občasný jednoduchý logický puzzle tak nijak neubírá skvělé dynamice, kterou jsou retro střílečky proslulé. Něco na tom jednoduchém, leč účinném herním designu bude.

SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY

Nepřátel je na vás v úzkých koridorech i rozlehlejších nádvořích nasazeno tak akorát, nutno však podotknout, že těch pár typů zlosynů se poměrně brzy okouká (samozřejmě mimo koně v plynové masce, ten se prostě okoukat nemůže). Ačkoliv na vás nepřátelé často vyběhnou z koutů, kde byste je rozhodně nečekali, závratné nejsou ani jejich animace, ani umělá inteligence. U indie titulu vyvíjeného převážně jedním člověkem samozřejmě nejde o zásadní výtku, stejně jako u zvuků, hudby či celkového technického zpracování však na první dobrou poznáte, že HROT nenabízí podobné produkční kvality jako například Prodeus, další vycházející hvězda aktuální 1st person retrománie.

Současný předběžný přístup, obsahující pouze první kapitolu poeticky nazvanou „Polib mě Gustave“, vám vydrží rozumné 3-4 hodiny. Herní dobu lze dále navýšit módem bitka, tedy arénami s nekonečnými vlnami nepřátel. Rozhodně však oceňuji, že přes „staré“ (ale rozhodně ne zastaralé) herní mechanismy vás hra neubíjí překonanými recepturami na prodloužení herní doby, jmenovitě třeba zbytečně vysokou obtížností. Díky celkem pěti originálně pojmenovaným obtížnostem a možnosti ukládání v jakékoliv fázi hry si HROT užijí nejen ostřílení mazáci, ale i nezkušení hráči, které ke hře dostalo nevšední zpracování či neobvyklý námět.

SOCIALISTICKY VYVÍJET HRY, SOCIALISTICKY ŽÍT

Nebudeme si nic nalhávat, HROT pravděpodobně nebude sbírat celosvětová ocenění za přínos hernímu průmyslu. Západní herní publikum by si při průchodu hrou ťukalo na čelo, protože doplňování zdraví polotučným mlékem či minihra v podobě skládání matrjošek jsou mechanismy, které nenašincům mnoho neřeknou. No a to východní zase o podobný produkt pravděpodobně nemá zájem, poněvadž v podobně bizarním světě denně žije.

A cílová skupina pravděpodobně zůstane velmi úzká i po vydání dalších z plánovaných tří kapitol. Již teď ostatně víme, že druhá kapitola se bude místo budování revoluce sametové zabývat budováním revoluce husitské. U té poslední pak pravděpodobně čekejme nějakou další kontroverzní část naší historie – a pevně věřím tomu, že Spytihněv opět vymyslí něco jedinečného…

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz