Speciální chatařský hPod #806 vyjde během víkendu. Omlouváme se za komplikace.
Hrej.cz Tom Clancy's Ghost Recon Wildlands Článek

Ghost Recon Wildlands - dojmy z bety

Redakce Hrej.cz

Redakce Hrej.cz

6. 2. 2017 13:15 54
Reklama
Reklama

Tom Clancy's Ghost Recon Wildlands je bezesporu jedním z největších a nejočekávanějších titulů letošního jara. Je to ale také jeden z černých koní interního zápolení o příští redakční hru, kterou budeme dozajista všichni hrát. I proto jsme vzali za vděk víkendovým uzavřeným beta testem, který nám předvedl alespoň malou část tohoto bolívijského dobrodružství. Za Hrej.cz se navíc do drogového ráje nevypravili čtyři, ale hned šest agentů! Pokud jste se do bety sami nedostali, mohly by vám jejich společné dojmy poskytnout ucelený obrázek o tom, co od hry, vznikající v pařížském studiu Ubisoftu, vlastně očekávat.

PAVEL MAKAL: UBISOFT: THE GAME V PLNÉ PARÁDĚ

Kdykoli se v uplynulých týdnech v redakci zmínil termín „Wildlands“, musel také okamžitě padnout magický dovětek o tom, že „to budeme hrát“. I přes své neblahé zkušenosti s loňským The Division jsem zkrátka tomuhle projektu od pařížského studia Ubisoftu z nějakého důvodu věřil. Dojmy z loňské E3 byly veskrze pozitivní, dějové zasazení unikátní, svět náležitě obrovský a vidina vynucené kooperace, pomalého postupu a rozdaných rolí v týmu čtyř kamarádů, to vše zní skoro až moc dobře na to, aby to byla pravda. A jak jsem se během uplynulého víkendu přesvědčil, jako vždy to není tak jednoduché a skutečnost zdaleka není tak růžová.

KRÁSNÁ GRAFIKA NENÍ VŠECHNO

Wildlands vás přivítají naprosto překrásným grafickým zpracováním, které i na původní PlayStation 4 vypadá jednoznačně skvěle. Členitý terén Bolívie je tu vykreslen naprosto dokonale a pohledy do údolí a koryt řek zahřejí srdce s vědomím, že ani skutečně masivní otevřený svět už dnes není dostatečnou výmluvou pro vizuální kompromisy. Jenže když jsem se dostatečně pokochal, zjistil jsem, že další aspekty povážlivě drhnou. Jízdní model je ostudný až směšný, což zrovna tady skutečně nelze pochopit. Na motorky rovnou zapomeňte, horšího zpracování se jim ve hrách snad nikdy nedostalo. V terénu ale i auta poskakují, jako by se právě nacházela ve stavu beztíže. Fyzika jako víno. Létání s vrtulníkem, které už má dávno ve hrách jasně ukotvená pravidla, tu funguje úplně jinak a nedá se říct, že by to byla zábava. Zdaleka nejpekelnějším vynálezem je ale místní krycí systém, který funguje automaticky při kontaktu s překážkou. Ano, hádáte správně, funguje extrémně špatně.

Kdybych měl popsat ten nejsilnější pocit, který jsem si z hraní odnesl, byl by to dojem, že navzdory slovům o důrazu na kooperaci si možná Wildlands nejlépe užijete jako vlci samotáři, maximálně s jedním dalším kolegou. Odhlédnu-li od smutného faktu, že se nám po celou dobu testování nikdy nepodařilo spojit do týmu čtyř agentů, už ve třech se ze hry stal spíše nekoordinovaný zmatek, který rozhodně nijak nekorespondoval se sexy záběry z trailerů. A to jsme, prosím, jinak poměrně sehraná družina! Nejhorší ale je, že na tom vlastně vůbec nezáleží. Kratičké mise, které jsme si mohli osahat, totiž splníte bez potíží i bez toho. I na druhou nejvyšší obtížnost není velký problém dorazit na místo určení, vystřílet jej do posledního živáčka a radostně odletět v žalostně ovladatelném vrtulníku.

AŽ PLNÁ VERZE UKÁŽE

Nechci nad hrou lámat hůl a jsem extrémně zvědavý na její plnou verzi. Rád bych se opájel nadějí, že do plné verze se všechny tyhle bolesti odstraní a že jsme zatím viděli jen maličkou porci z herního behemota. V hloubi duše ale cítím, že to sice byla porce malá, ale naprosto vypovídající. Pokud se nestane zázrak, budou Wildlands zkrátka další Ubisoft: The Game, se vším tím dobrým i špatným, co k tomu patří. Krásný svět, který je ale naplněný průměrnou a repetitivní hratelností, herní mechanismy, které jsou jen naznačeny, ale nikdy se je nepovede dotáhnout do maxima, a hlavně pachuť z toho, jak skvělá hra by to ve skutečnosti mohla být, kdyby dostala trochu větší péči. Nemám z toho radost.

JIRKA: LETENKY DO BOLÍVIE ZATÍM NEKUPUJI

Některé z nejambicióznějších her od Ubisoftu neúnavně pronásleduje nelichotivé stigma zmařených nadějí a nesplněných slibů. Po ochutnávce uzavřené bety kooperativní taktické open world akce Tom Clancy's Ghost Recon Wildlands se nelze ubránit obavám, aby to s novinkou nedopadlo podobně jako v případě Tom Clancy's The Division, posledních Assassinů nebo prvních Watch Dogs. Abyste mě nepochopili špatně, nemyslím si, že nás nutně čeká další zklamání, nicméně hráči už francouzskému gigantu nic nedarují. Z Wildlands se nakonec může vyklubat dobrá hra, ale zkušební verze nedokázala bohužel její kvality prokázat. Může to být tím, že ve skutečnosti nejde o tak dobrý titul, anebo pro jeho prezentaci jen autoři zvolili velice nešťastný úsek. Něco podobného by se ostatně nestalo poprvé. To byl i případ bety Hitmana, která k vlastní škodě vsadila na prezentaci té nejméně záživné úvodní části.

KOOPERACE NENÍ SINGL PRO ČTYŘI

Z Wildlands si odnáším podobný dojem. Záměrně jsem zmínil, že má jít o taktickou kooperativní akci v otevřeném světě. V úvodních misích nemůže být o žádné velké taktice řeč. Pokud jde o kooperaci, marně jsem doufal v něco na způsob heistů z GTA Online v kulisách Just Cause, Mercenaries nebo Far Cry. Jestliže skutečně bude plná hra obsahovat náročné mise, které vyžadují dokonalou souhru všech členů týmu, kdy ideálně každý má zcela odlišnou roli, nic z toho jsme v betě neviděli. Doufal jsem, že úkoly budou hráče nabádat k tomu, aby každé malé kolečko z celého soukolí fungovalo nezávisle na ostatních a přitom se otáčelo ve prospěch celého týmu. Ve výsledku ale není velký rozdíl mezi hurá akcí a pečlivým přístupem.

 

Ghost Recon Wildlands - dojmy z bety

Pokud už v tuto chvíli něco stojí za pochvalu, je to jednoznačně samotný svět a grafika. Autoři si zaslouží vyseknout poklonu, protože jejich sandbox vypadá alespoň na pohled o třídu lépe než výše zmíněné hry a koneckonců třeba i druhý díl Watch Dogs, který vyšel jen pár měsíců nazpět. Stačí se vznést vrtulníkem k nebi a z úžasného výhledu vám musí být jasné, že jsme se opět o krok přiblížili realitě. Jenže na hru, která je ve vývoji už od roku 2012, toho ve Wildlands současně dost povážlivě skřípe. Ubisoft umí ohromit velikostí a rozmáchlostí svých her, ale to není totéž co zábavný obsah, propracovaná hratelnost a vyladěné mechanismy. Stačí se zastavit u ovládání. S výjimkou aut se zbytek dopravních prostředků řídí značně nevyzpytatelně, skoro jako v prvním Just Cause. A tady je navzdory vší kráse vidět, že autoři nemají tolik zkušeností jako Rockstar Games, Avalanche Studios nebo někdejší Pandemic Studios. Krycí systém zatím hráči hází spíše klaciyk pod nohy a namísto pokusu o jeho evoluci bych dal přednost osvědčené klasice.

NEHÁZEJME FLINTU DO KOKSU

Nechci znít příliš kriticky, protože raději budu věřit tomu, že se do vydání ještě leccos změní nebo vysvětlí, ale nemohu si pomoct. Wildlands zatím působí jako průměrný párek v rohlíku, který vám někdo naservíruje na stříbrném podnosu v luxusní restauraci. Navzdory atraktivnímu zasazení v něm nepoznávám sérii Ghost Recon, není to podle mě taktická akce v pravém slova smyslu a kooperace není ve skutečnosti tak důležitá, jak nám autoři slibovali. To koneckonců jen dokazuje, jak výjimečné jsou stále heisty z GTA Online, kde paralelně každý z hráčů může plnit vlastní malý úkor pro dobro celého týmu. Betaverze se navrch potýkala s trochu matoucím českým překladem. Nedal bych však v tuto chvíli ruku do ohně za to, že tak bude vypadat i plná verze. Dost možná se v pozdějších misí dočkáme i zajímavějších úkolů. Já v to alespoň pevně doufám. Protože by byla velká škoda, kdyby takový krásný svět přišel vniveč díky nezáživnému obsahu.

VOJTA DŘEVÍKOVSKÝ: JAK JSEM PŘIŠEL O ILUZE

Ubisoft se tentokrát překonal. Stačilo pouze šest misí v uzavřené “betě” hry, která vychází za pouhý měsíc, aby předvedl, že z týmové taktické akce pro čtyři hráče dokázal vysát zábavu. Všechny ty řeči o obřím světě a desítkách úkolů a sundavání bossů drogového kartelu zněly příliš dobře, ale to by to asi nebyl náš oblíbený specialista na open-worldové akce, aby ten tradičně nádherný svět nenaplnil mdlým a repetitivním obsahem. Ghost Recon: Wildlands mohl být koncept heistů z GTA V dotažený do absolutního blaha, ale víkend v Bolívii ukázal, že se Ubisoft soustředil spíše na ty nejhorší části.

MOZEK NECHTE DOMA

Obří svět totiž znamená, že trvá vždy příliš dlouho, než se celý tým přemístí do oblasti zvolené mise, kterou však i průměrný troglodyt splní docela rychle. Mise se odehrávají na malé oblasti a tým čtyř hráčů (včetně průměrných troglodytů) nemá více méně problém oblast rychle vyčistit. Paradoxně jsem si Wildlands nejvíce užil, když jsem sám stealthově vniknul do nepřátelské základny, potichu se zbavil stráží a proplížil se až k cíli. V multiplayeru se stejná situace zvrhla ve vystřílení všeho živého a světe div se, ono to taky šlo. Proti hurá akci fungují snad jen jednotky Unidadu, jedné z nepřátelských frakcí, které rostou v počtu a síle, pokud je hráči nezlikvidují v tichosti. Všechna ta příprava v podobě značení nepřátel pomocí drona a hledání nekrytého vstupu do oblastí je ale často zbytečná, když taktika “Naběhni a zastřel” v mnoha případech slaví stejný úspěch.

Ghost Recon Wildlands - dojmy z bety

Rád bych věřil, že Wildlands budou obsahovat komplexnější mise, než které nabídla první oblast, ale historie a portfolio vydavatele tomu nenasvědčuje. Dlouhotrvající velké natěšení na hru rychle po několika hodinách hraní vyšumělo a dostavila se frustrace. Frustrace z totožných aktivit, rozsetých po mapě. Frustrace z neohrabaného ovládání. Frustrace ze směšně špatného jízdního modelu. Frustrace z toho, že přece nemůže být tak těžké udělat multiplayerovou taktickou akci, tak proč Wildlands působí jako další tuctová hra od Ubisoftu? Snad více než kdy jindy se vyplatí počkat na recenze, než se uvidí, zda beta podobu hry zkreslila nejsnazšími misemi, nebo zda se má zlá předtucha skutečně naplní.

ZDENĚK PRINC: HLAVNĚ NE MOC ZBRKLE!

Můj první kontakt s Wildlands proběhl loni na E3, kdy jsme pod vedením vývojáře, který jednak věděl, co dělá a jednak komunikoval jako voják, úspěšně dohráli jednu z misí. Až při vlastním hraní mi ale došlo, nakolik důležitý byl onen role-play prvek skutečného vojáka, resp. člena speciální jednotky. Po přibližně pěti hodinách strávených v betě je totiž jisté, že Wildlands stojí a padá na přístupu hráčů, kteří se do hry ponoří. Budete-li se totiž snažit ohnout pravidla hry tím, že vběhnete do základny a projdete ji rambo stylem, nic vás na Wildlands nemůže uchvátit.

Ghost Recon Wildlands - dojmy z bety

Jízdní model je až šokujícím způsobem špatný, a to se bavíme o Ubisoftu, který se podepsal pod Watch Dogs, The Crew a nakonec i povedeného Drivera. Proč se auta ovládají jako krabice od bot, smýkající se po ledu, netuším. Vcelku úsměvná je i umělá inteligence, která příliš nereaguje na to, co se kolem děje a když to trochu přeženu, nechává se z klidového režimu vytrhnout jen v případě, vhodí-li někdo doprostřed skupiny protivníků granát. A šablona jednotlivých misí? Zde opět narážíme na příslovečný ubisoftí standard, který těží ze stále se opakujícího - dojdi, vystřílej a/nebo osvoboď, aktivuj, odjeď. Navíc se všechno tak nějak divně ovládá a input lag činí ze hraní na PC mírné utrpení.

BEZ KAMARÁDŮ ANI RÁNU

Jenže pokud máte kolem sebe partu stejně naladěných kamarádů, kteří si s vámi chtějí tak trochu zahrát na vojáky a nevadí vám přepnout obtížnost na nejvyšší stupínek, začne mít i Wildlands své kouzlo. Umřít na jednu dvě rány není ničím neobvyklým, dostat se do průšvihu jakbysmet, ale ten pocit, když každý skutečně dělá, co se mu řekne a postupujete jako tým, je jen těžko popsatelný. Jistě, beta obsahuje spoustu bugů a budu se hodně nahlas divit, pokud ve hře zůstanou i do plné verze, ale Wildlands jsou tím, čím byly i předchozí hry série Ghost Recon. Nikoliv přísně taktickou, ale přinejmenším na taktice stojící akce, která není pro všechny a pravděpodobně se o ni za pár měsíců přestane mluvit. Pro mě ale jednoznačně lepší a poutavější kousek, nežli bylo městské Division.

DAVID PLECHÁČEK: EMOCIONÁLNÍ HORSKÁ DRÁHA

Byl jsem skeptik, byl jsem nadšen a nakonec jsem se opět vrátil ke své skepsi. Takový byl vývoj mých nálad z Tom Clancy’s Ghost Recon Wildlands před betou, po první ochutnávce a nakonec po vytěžení samotného obsahu na maximum.

Z KŘÍŠŤÁLOVÉ KOULE

Předem jsem vyjadřoval obavy z toho, že Wildlands nakonec nemusí být takovou hrou, jak se na první pohled jeví. Jednou jsme to zažili a shodou okolností naši důvěru narušil samotný Ubisoft. The Division, hra, kterou jsme měli hrát všichni, ideálně v kooperaci a ideálně v kooperaci s větším počtem lidí najednou. Toulky nakaženým New Yorkem samozřejmě se skutečnými kamarády na drátě lepší byly, ale přesto jsme zklamaní konečným provedením. A pak po roce vychází Wildlands, jehož tvůrci kooperaci zdůrazňují ještě víc. Lidmi opuštěný New York vyměnili za hornatou Bolívii a boj o přežití vyměnili za boj proti narkomafiánum. Idylka. Má to ale několik háčků, na které jistě poukazují i mí kolegové. A na část poukážu i já.

Ghost Recon Wildlands - dojmy z bety

Prvně se potvrdila má negativní nálada ohledně kýžené spolupráce. Čekáte po předchozích popisech hru stejnou jako Tom Clancy’s The Division, jen v Bolívii? Není to tak. Nebo jste snad spíš čekali Tom Clancy’s Rainbow Six Siege v otevřenějších prostorech? Zase vedle. Ghost Recon je něco mezi, ale v praxi to není ani ryba, ani rak. Wildlands především nemá ksicht, nemá charakter, a to ho bude zbytečně srážet dolů. Samotnou kooperativní hru si musíte vytvořit sami. S týmem si je potřeba říct, že „teď budu z dálky odstřelovat já, Franta na ně vlítne z boku a Pepa a Karel půjdou středem“. Dobrá, ale asi bych si to představoval trochu jinak. Nejsmutnější na tom všem je, že samotné mise tomu nejsou nijak přizpůsobené, nemají hloubku, nemají ani spád, nemají žádný nápad, natožpak aby před vás stavěly promyšlenější úkoly, v nichž byste v týmu pracovali na různých úkonech, které by vyústily v grandiózní finále.

PŘESNĚ TO, CO JSME NECHTĚLI

Upřímně tomu neprospívá ani samotné prostředí. V betě jsme viděli jen zlomek plné mapy, ale ačkoliv se na obrazovce několikrát mihl údaj o nadmořské výšce, že bych se nacházel někde v Andách, to jsem pocit rozhodně neměl. Opět. V lecčem mi to totiž připomíná Far Cry a jeho Himálaje, shodou okolností od také od Ubisoftu. Ani tam jsem neměl z velehor pocit… velehor. Ale evidentně to nějak jde, podívejme se na v tomto ohledu precizní Steep. Vždyť z Annecy jasně zaznělo, že nápad na lyžařskou hru vyvstal z ukázky toho, co engine Wildlands dokáže vytvořit. Ale beta to nepotvrdila. Beta akorát tak potvrdila, že Wildlands bude větší zábava paradoxně po vlastní ose, bez přátel, a že se nejedná o nic jiného, než o casual střílečku z graficky půvabného světa. Jenže to je přesně to, co jsme nechtěli.

HONZA KONFRŠT: TOHLE UŽ JSEM NĚKDE VIDĚL

První spuštění Wildlands ve mně zanechalo patřičný wow dojem – hra je na první pohled obrovská a na jednu stranu napěchovaná obsahem, netrvalo však příliš dlouho a dostavil se pocit, že toto jsem již jednou viděl. Jinde a v jiném kabátku, výsledný dojem je však neměnný – je tu další hra od Ubisoftu. A ať už to pro vás znamená cokoli, já jsem si zašátral v paměti a zjistil jsem, co to pro mne značilo posledně. Při pohledu na datum vydání společných dojmů The Divison zjišťuji, že je tomu takřka na den přesně rok od té doby, co jsem zkoušel jiný velký titul od Ubisoftu a zařekl se, že už nikdy více.

WILDLANDS? DIVISION? NENÍ TO JEDNO?

Pokud bych sem zkopíroval své tři odstavce dojmů z Division a zaměnil některé proměnné (New York za Bolívii, teroristy za drogové kartely), tak mnou popsaný výsledný dojem zůstává. Těšil jsem se na něco jiného. Pravda, dostalo se mi opět kvalitního a zábavného zážitku, už mne ale otravuje přístup ten, že v průběhu vývoje Ubisoft prezentuje hru nějakou, do prodeje jde ale něco odlišného. Z taktické akce se stala takřka kolejnicová střílečka v otevřeném světě, kde se taktické prvky omezují na pár technologických vymožeností (kterým dominuje dron, určený zejména pro označování nepřátel) a která lze hrát buďto s přáteli, anebo bez nich. Na jednu stranu s povděkem kvituji, kterak Ubisoft opouští od důrazu na týmové hraní online, na druhou stranu si ale ze svých telecích let pamatuji na značku Ghost Recon jakožto na nositele taktického přístupu ke hraní i v prostém singleplayeru. Jenže zde se strategické myšlení omezuje na příkazy střílej/nestřílej a všemu tomu pevnou rukou vládne arkádový přístup.

Ghost Recon Wildlands - dojmy z bety

Obsah bety jsem na rozdíl od svých spoluhráčů prošel sám (to abych prozkoušel chvástání Ubisoftu o funkčním singleplayeru) a vlastně jsem neobjevil nic, co by mne překvapilo. Ghost Recon Wildlands jsou svižnou akcí zasazenou do herně neokoukaného prostředí, nic světoborného však nečekejte. Jestliže ale s kamarády nevíte kudy kam a co si zahrát, tak se může jednat o zajímavou alternativu k titulům současným. O tom už ale více vypovídají dojmy okolo ležící. Za mě a z pohledu vlka samotáře tímto hlásám ruky pryč.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz