Gamescomové dojmy z Lies of P - souls s gentlemanskými roboty
Gamescom, respektive úvodní show Opening Night Live přinesla několik překvapení. Vedle několika menších her, Duny nebo Dead Islandu 2 se mezi ně rozhodně zařadí Lies of P. Soulsovka budovaná na motivech Pinocchia je v mnoha ohledech unikátem, a to především když vezmeme v potaz, že ji tvoří prakticky neznámý korejský tým Round 8 Studios.
NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu
NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.
Další překvapení ve formě hratelné ukázky přineslo několik obětí. Těmi prvními byly moje nohy, jelikož i přes to, že jsem hru vyzkoušel v první, tedy neveřejný den strávil jsem ve frontě asi hodinu. Právě ve chvíli, kdy jsem se dostal k počítači, mi navíc hosteska pošeptala zdrcující zprávu, že na hraní mám velice omezený čas. I přes to jsem se s kolegy shodl, že jde o jeden z nejlepších, pokud ne vůbec nejlepší titul letošního Gamescomu. A má to svůj důvod.
LŽI VŠUDE KOLEM NÁS
Bohužel příběh se, celkem logicky, v rámci ukázky vůbec neposunul. Hlavním předmětem dema byl průchod městským prostředím a souboj. Už v první chvíli na Lies of P zaujme naprosto úchvatná grafika. Stylizace se snaží být striktně realistická a doplňuje jí temná a detailní grafika. Z velké části atmosféře pomáhá i hra se světly a odrazy, které působí famózně. Rozhodně se nemusíte bát rozmazaných textur, v městské zástavbě by to pocit imerze nepříjemně nabourávalo.
Čímž se dostáváme k zasazení, které je jaksi steampunkové. To je styl, který se mi osobně moc nezamlouvá, respektive je dle mého názoru jen výjimečně zpracováno nějak vkusně. To se ve výsledku Lies of P daří, a to i díky snaze budovat strašidelnou a temnou atmosféru. Proti vám tak nevybíhají odporná monstra, ale roboti převlečení do dobových panáků, kteří se vyznačují především úplně perfektními animacemi. Při pohybu i prvním rozmachu se lehce zaseknou nebo mírně pootočí horní částí těla, jen aby vám dali pár setin sekundy na rychlý výpad dopředu. Jejich lokomoce prostě vypadá skvěle a skutečně věříte tomu, že čelíte vyspělé umělé inteligenci.
Soubojový systém je v mnoha ohledech příbuzný jiným soulsovkám. Minimálně máchání s obřím kladivem, respektive obřím klíčem, snad více než v jakékoliv jiné inspirované hře připomíná Dark Souls. V rámci dema jsme dostali možnost vybrat ze tří stylů hraní, a to vyváženého meče, těžkého klíče nebo agilního rapíru. Právě časový pres mi nedovolil zkoušet více, osobně jsem tak vsadil na jistotu s mečem a nechal se vést.
PŘÍSTUPNÉ A ZÁBAVNÉ
Základní souboje jsem už popsal, ale co pokročilejší mechanismy? Opět vás asi nic nepřekvapí, útokům se vyhýbáte rychlým kotoulem, který ale zatím ne vždy perfektně fungoval – nebo možná nemá fungovat tak, jak jsme zvyklí. Faktem je, že zásah do nepřítele automaticky neznamená moment klidu. Naopak často protivník na zásah nereagoval a vesele hrdinu mlátil dál. Dynamické souboje jsou okořeněny velice zajímavými prostředími, třeba v kanálech nebo na střechách obytných domů.
Zajímavou vychytávkou hlavní postavy je hák připevněný na levé ruce. S jeho pomocí (a dobrým mířením) můžete protivníkovi udělit poškození, přitáhnout si ho hezky na dosah ruky a vykouzlit na něm krátké kombo i božský soud.
Kromě základních nepřátel se ti lepší ze zkoušejících hráčů dostali i k bossfightům, které se ale nesnažily znovu vynalézt duš… kolo. Jde o klasické rozmíšky, třeba s masivním železným robotem, který se otáčí a s pomocí demoličních koulí místo rukou se vás snaží podrtit na krvavý lívanec.
Vůbec nejvíce ze všeho se mi ale zamlouvala přístupnost. Lies of P není úplně jednoduchá hra, ale je dostatečně uchopitelná, přístupná a zároveň zábavná na to, aby si jí užili jak nováčci v žánru, tak ostřílení veteráni. V kombinaci s atraktivním zasazením a neotřelou adaptací Pinocchiových příběhů jde o titul, který byste měli velmi bedlivě sledovat.
