Evoluce The Sims

Když jsem byl mladší, přemýšlel jsem nad tím, jak by asi vypadala hra na život. Jedna taková se dnes jmenuje Second Life a mojí představě se přibližuje víc, nicméně prvky další populární hry, The Sims, byly v mojí dětské vizi také. Jmenovat se tenkrát Will Wright, možná bych za to všechno shrábl nechutný balík peněz, jenže v tu dobu jsem zkrátka neměl tu moc. A po pravdě, chuť proměnit podobný sen v realitu zatím zřejmě neměl ani skutečný Will Wright, který se v té době přesouval od SimCity 2000 k SimCity 3000. Pohled na jednoduchý život v ulicích fiktivních měst mu ale přeci jen vštípil prvotní myšlenku, slétnout z božího pohledu až přímo na zem a místo celého města ovládat jednotlivé životy.

Prapředkové: vrtulníky ve velkoměstě

Podobně jako se vyvíjí všechno ostatní, ani cesta k finálnímu produktu s nálepkou The Sims neproběhla okamžitě a před jejím zrodem se uskutečnily dvě podstatné událostí. Tou první na cestě téhle malé evoluce byl SimCopter - jednoduchý simulátor vrtulníku, ve kterém jste plnili různorodé mise uvnitř velkoměsta. Jak už mnozí z vás vědí, ono velkoměsto bylo v podstatě importovanou mapou ze SimCity 2000 a hráči tak dostali možnost podívat se do ulic a sem tam zahlédnout první Simáky. Ve stejném duchu pak v roce 1997 vyšla druhá podobná hra, Streets of SimCity, ve které jste se opět proháněli velkým městem, importovaným ze SC 2000. Tenhle nápad rozhodně zafungoval a postup přibližování se k lidem začal být zřejmý i samotným hráčům. Ve své podstatě zafungoval SimCopter jako spouštěcí mechanismus celého The Sims projektu a je obecně označován za prapředka série, ať už se to zdá na první pohled sebepodivnější.

Velký zrod: Simové přicházejí!

Nicméně, se stále detailnějšími pohledy na jednotlivé domečky a postavičky v nich žijící se začalo naplno hovořit o tajemném Projektu X. Will Wright jej popisoval jako hru, ve které budete sami moci ovládat jistou formu života v prostředí, které si sami zvolíte či vytvoříte. Za několik měsíců později se hra již přejmenovala na The Sims a s prvními konkrétnějšími informacemi měli hráči jasno. Simulátor života ve formě, jaký ho dnes znají miliony hráčů, vyšel v roce 2000, u nás o rok později, a na poli přelomových her se v tu chvíli nemluvilo o ničem jiném. Za léta, co jsou tu Sims s námi, však obecný zájem upadl a víceméně platí, že dělání stále toho samého, i když v širším poli působnosti a klidně s konzolovým MySims, se stává nudným rychleji než kdy dříve.

Dospělá forma: Simové milující a nenávidějící

Snad i z toho důvodu vzniká kolem spousta her, které využívají koncept The Sims a předkládají tak hráči možnost v prozkoumávání hranic, za které nechtějí vývojáři z Maxisu jít. Samozřejmě tím narážíme na dva díly hry Singles, v nichž na první pohled vypadá všechno jako v The Sims, ale záhy se dění stáčí na vytváření milostného vztahu mezi postavami pěkně se vším všudy. Aby ale nebyla hra jen o tom jediném, druhý díl nabízí také něco z psychologie, kdy se snažíte nenechat vzniknout milostný trojúhelník, nebo se v něm alespoň naučit chodit. Atmosféra hry je tedy poněkud „tmavší“ a mnohem dospělejší, podobně jako v české sérii Playboy. Jmenovitě díl označený letopočtem 2003 je v podstatě jednodušší Singles bez 3D grafiky (tedy, skoro…), v níž si hráč dotváří svůj svět pomocí textových výpisů akcí a jednotlivých slečen. I zde musíte svého chlapíka šatit, krmit a nechat vyspat, aby pak mohl… však vy víte co.

Sim socialis: Virtuální člověk společenský

Nejsou to ale jen hry pro dospělé, které daly impuls ke vzniku The Sims, nebo se jimi nechaly inspirovat. Za všechny hovoří dvojice Harvest Moon a Animal Crossing, v nichž je rovněž kladen velký důraz na rozvíjení sociálních vazeb mezi jednotlivými postavami. Kdybychom měli začít s první jmenovanou hrou, jedná se o simulaci života chlapce či dívky, kteří se starají o farmu, pobíhají po městě, kde shánějí vybavení, a ještě si stačí pomáhat se sousedy. Idylka, jak má vypadat, se opakuje i ve druhém zmíněném titulu, kde na sebe jednotliví hráči berou podobu zvířat s lidskými atributy. Ještě více si užívají sociální sounáležitosti, společně sbírají ovoce a plní zadané úkoly, jejichž splnění ovlivňuje jednotlivé členy vesnice jinak. A když jsme u té vesnice, vzpomenout musíme i simulátor Virtual Villagers, který svým zpracováním připomíná spíše Black & White, ale pocitem vnitřní sounáležitosti skupiny připomíná The Sims v mnoha ohledech. Letos se navíc dočkáme i dalšího pokračování téhle zajímavé hry, takže budeme moci přímo srovnat jednotlivé prvky, objevující se na obou frontách.

Slepá větev: SimsVille

Co už zřejmě nikdy nebudeme moci porovnat, je trojice SimCity - SimsVille - Sims. Právě prostřední titul  měl být oficiálním průlomem, spojujícím oba světy na okrajích, k jeho vydání ale nakonec nedošlo. Jak už napovídá název, mělo jít o správu malé vesničky se zpětnou vazbou na dění ve zbylých jmenovaných hrách. Vývojářům ale přišel koncept natolik složitý a po chvíli nezábavný, že se jej raději rozhodli utnout. Nicméně díky vývoji SimsVille jsme se mohli dočkat datadisku Hot Date, zpřístupňujícího v prvním dílu The Sims i jiné lokace než vlastní domov, dále kompletní 3D mapy města v díle druhém a nakonec i možnosti procházet se po celém městě bez načítání v The Sims 3.

Nižší druhy: exkurze do zvířecí říše

Na závěr jsme si nechali speciální odnož her, a sice simulátory zvířecího života. Podobné tituly by se zřejmě na světlo dostaly tak jako tak, Sims tu ale posloužili jako urychlovač. Na začátku všech zvířecích simulací stálo jednoznačně Tamagochi, propracovaností už ale můžeme třeba takové Nintendogs stavět Simům na roveň. Ať už grafickým zpracování, nebo širokým záběrem možností, které jste mohli při výchově svého roztomilého psiska využít. Koncept Sims ale vyžaduje skupinu a nejpodobnějším zvířecím klonem jsou samozřejmě SimAnimals, kterých jsme se pod hlavičkou EA dočkali zkraje letošního roku. Ovládáte v nich více než 30 druhů zvířat a snažíte se pro ně vytvořit vhodné místo k životu. Ostatně, v EA šlo o velice jednoduchý způsob, jak za málo peněz vytlouct z výrobní linky co nejvíc muziky, podobnost s lidskou simulací je v mnoha směrech do očí bijící. A podobně je tomu i ve Viva Piňata, kde se hráči musí rovněž vypořádávat s problémy přicházející zvenčí sociální množiny symbioticky přežívajících potvůrek.

Snad vám tedy článek dodal patřičnou dávku inspirace a budete si moci svoji „simulační“ dobu hraní protáhnout o několik desítek hodin, dnů, týdnů,… jak je libo. Jen nezapomínejte, že tam venku se odehrává ta nejdůležitější a nejpestřejší hra ze všech. The Život!