Důchodci mohou hraním ošálit věk

„Panejo, tak tohle už sem dlouho nehrála. Dnes u toho vydržím snad do půlnoci,“ rozzářila se paní Marie, když jí redaktor Hrej.cz přinesl jako dárek k rozhovoru starý logický rychlík Blockout. Marie je sedmdesátiletá seniorka. Fotí mobilním telefonem, skypuje přes webkameru se svou rodinou a dodnes je schopná doučovat z matematiky žáka základní školy. Marie je aktivním seniorem. Typem člověka, kterého není vhodné odepsat kvůli pokročilému věku ani na herním serveru.

Na stole Marii šumí pentium s LCD monitorem. „Chtěla jsem plochou obrazovku, šetří oči,“ říká. Je penzistkou, která nehodlá s přibývajícími léty složit ruce do klína. Ano, ráda se stará o svoji velkou zahradu, ráda paličkuje, ráda vyrábí pletené dětské hračky, zbožňuje Františka Nepila, ale oblíbila si také počítačové hry. Šok? Co vlastně zkušenostmi protřelý člověk hledá a chce najít v tak vzdáleném odvětví jako je herní byznys? „Chci díky počítači cvičit svoji hlavu. Řešit a překonávat výzvy,“ vysvětluje seniorka a kliká na soubor bl.exe.

Marie dokázala ve dvou větách shrnout téma tohoto článku - virtuální zábava není tabu ani v seniorském věku. Naopak. Plní důležitější funkci než u mladých lidí. Přišlo se totiž na to, že důchodci se s pomocí počítačového hraní stávají odolnějšími k obecné seniorské pasivitě a oddalují své potenciální duševní chřadnutí.

Neléčí, ale pomáhají

Alzheimerovou nemocí nebo dalšími formami stařecké demence dnes ve světě trpí přes 35 milionů lidí a jejich počet se má každých dvacet let zdvojnásobit. V poslední době se tedy vědci snaží najít alternativní metody, jak s tímto fenoménem bojovat. Nás samozřejmě hlavně zajímá, že se jim podařilo prokázat, že právě používání her zatěžujících mozek se kladně podepisuje na duševním stavu starších lidí. Jeden z mnoha úspěšných testů dobrovolníků nedávno proběhl za pomoci programu Brain Fitness Training. Ten se skládá z různorodých zkoušek, kdy člověk reaguje na grafické a zvukové podněty a řeší logické hádanky. Pět set zúčastněných seniorů nad 65 let dokázalo po čtyřiceti hodinách užívání zábavního programu zpracovávat informace a reagovat na ně dvakrát rychleji než před tím. Osmdesátníci nakonec se softwarem postupem času komunikovali, jako by jim bylo třicet...

Žádný test však zatím neprokázal, že by hry samy o sobě dokázaly Alzheimerovu chorobu odvrátit. Na to totiž nestačí ani současná medicína. Hlavní přínos videoher tkví v tom, že u demence dokáží zpomalit nástup jejích příznaků. „Lidský mozek je při pravidelném hraní v režimu učení a přijímá složitý komplex úkolů. Mezi neurony vznikají nové synapse. Člověk si vytváří tisíce nových spojů, použitelných pro další úkoly,“ uvádí newyorský specialista na mozek a páteř Ezriel Kornel.

Účinná terapie musí dodržovat dvě hlavní zásady: hrát dostatečně dlouho a nezůstat pouze u jednoho typu hry. Pakliže důchodce stráví u programu tři minuty, nestihne se začít učit. A pokud naopak s chutí hraje sudoku, ale nedokáže se orientovat na nic dalšího, narazí jeho schopnosti na strop. Nové úkoly tvoří nové cesty v mozku a něco nového a vyzývajícího bývá ve výsledku efektivnější než sice také náročná, ale dávno osvojená záležitost.

Raději logiku, než akci

Čas před obrazovkou samozřejmě pomáhá i penzistům, kteří jsou duševně stále svěží, což je případ paní Marie z úvodu článku. Jí se díky hraní zlepšuje schopnost rychlého rozhodování, koordinace ruka-oko a v některých případech i sluchové vnímání. Vytvořme si tedy nyní základní profil zdravého důchodce-hráče. Co ho zajímá? Na co se orientuje? „Neříkám, že bych se nedokázala naučit ovládat závodní auto nebo střílet, ale nic mi to neříká. Potřebuji něco, nad čím musím přemýšlet,“ říká Marie. Její nejoblíbenější hrou byl dlouhá léta Solitaire a Spider Solitaire. S chutí se ale časem nechala pohltit i Tetrisem, Blockoutem, Sudoku či Chcete být milionářem a dalšími.

Orientace dnešních herně-aktivních seniorů je poměrně zřetelná. Až my se za padesát let sejdeme v nějaké kavárně k partii Starcraftu 7, bude nám to asi připadat jako docela normálně strávené odpoledne, ale nyní jsou mezi důchodci stále oblíbené spíše hříčky než hry. Nenásilným puzzle, logickým rychlíkům a karetním hrám se ve světě věnuje přibližně 150 milionů uživatelů a téměř každý druhý je starší padesáti let. Naznačil to průzkum renomovaného vydavatele casual her PopCap, který náhodně vybral 2191 zaregistorvaných hráčů a 47 procent z nich mělo na krku více než pět křížků. Devatenáct procent pak již překročilo šedesátku. Průzkum také ukázal, že i senioři, kteří jsou duševně fit, sedají ke casual hře (přístupný titul s jasnými pravidly a snadným ovládáním) spíše kvůli vlastnímu tréninku než pro čirý požitek ze zábavy. U hry se tito lidé chtějí především zkoušet, nikoliv jen bavit, o čemž svědčí dva nejčastěji uváděné důvody ke spuštění programu - mentální procvičení a posílení paměti. To už vlastně naznačila i Marie. „Třeba v Milionáři se občas dotazy opakují, ale to je vlastně dobře. Dobře, že si vzpomenu, že už jsem nějakou otázku v minulosti zodpovídala,“ říká seniorka.

Písíčko pro Čechy

Videohra a senior není v Česku zatím příliš běžná kombinace, ale máte-li doma penzistu, který jeví zájem o zábavnou formu tréninku svých schopností, využijte šance. Váháte, jakou herní platformu pro něj zvolit? V Česku, kde zatím konzole nejsou příliš obvyklou součástí výbavy obývacích pokojů, uděláte lépe, když pořídíte klasické PC. Důvod je jasný – stolní počítač nebude pro vaši babičku naprosto novým předmětem. Již o něm zcela jistě slyšela a dost možná viděla, jak na něm někdo pracuje. A to je klíčové – senior nesmí být na začátku odrazen naprosto neobvyklým (pro něj) předmětem, jako je třeba dvanáctitlačítkový dualshock. U stolního počítače zbývá zvládnout ovládání myši. Klávesnice, která sice vypadá složitě, je pouze štíhlejší verze psacího stroje. Ten starší člověk dříve běžně používal.

Jakou zvolit PC hru? Kromě karetních záležitostí existuje řada dalších volně stažitelných titulů a flashovek. K procvičení rychlého uvažování je vhodná například velmi oblíbená logická hra Zuma. Můžete u ní strávit pět minut, ale také několik hodin. O co jde? Na obrazovce se neustále plní šnekovitá dráha různě barevnými kuličkami. Aby se mechanizmus na konci cesty nezaseknul, je nutné do barevného hada vystřelovat své barevné míčky tak, abyste utvořili úsek ze tří kuliček stejné barvy. Ty pak zmizí, dostanete body a had se zkrátí. Vtip je v tom, že nemůžete ovlivnit barvu kuličky, kterou zrovna nabijete a je tedy nutné rychle reagovat na neustále se měnící situaci. O něco pomalejší hrou je třeba Hexic. Máte před sebou pole z šestiúhelníků (jako v AZ-kvízu) a vaším úkolem je otáčet šestiúhleníky v soukolí tak, abyste k sobě dostali vždy tři stejné barvy. S pochopením úkolu by neměl být problém, hned v úvodu dostane hráč obrazovou nápovědu, což vydá za odstavec zbytečného textu.

Po obědě ke konzoli

Ve světě je herní konzole pod televizní obrazovkou přece jen běžnějším jevem a odráží se to i v zálibách seniorů. I zde ale dostává přednost jednoduchost a názornost. Proto vítězí Nintendo Wii s pohybovým ovladačem. Protože je Wii společenskou konzolí, pořídily si ji domovy důchodců po celé Americe. Běžně pořádají herní dýchánky - hraje se tenis, bowling a další. Například dvaaosmdesátiletá Ruth Ebertová z virginské seniorské komunity mohla s nintendem oživit zašlé vzpomínky na středoškolská léta, kdy chodila do tenisu. „Tohle je opravdu zábava. Přitom nejsem člověk, který by hrál počítačové hry. Tahle kulturní epizoda mě už minula“ svěřila se s Wiimote v ruce reportérům foxnews.com. O zážitky s hrami se podělili také členové seniorské komunity Eriksonova ústavu v Chicagu. Tam po koupi konzole zkusili bowlingový turnaj. „Je to hezké společenské cvičení a přitom k tomu nepotřebujete těžkou bowlingovou kouli,“ shrnula své dojmy dvaasedmdesátiletá Flora Dierbach.

Ruku v ruce se zábavou Flora trénovala i svoje pohybové schopnosti. Wii proto mimo jiné používá i řada nemocničních zařízení. Například Atlantic Rehabilitation Institute (rehabilitační ústav) v New Jersey. Tam se pomocí Wii her hýbají lidé po mrtvici. Děda Simpson by zíral…