DOSové peklo: Doom

Celé to začne tím, že neviditelné prase vykousne Dakotovi půlku pravé lopatky.

Mariňák se otočí za bolestí a narve tři dávky ze samopalu do povědomé siluety. Prase lehne s tupým zakvičením k zemi a ustele si v brčálovém pohodlí kyselinového jezírka. Dakota přezbrojí na brokovnici a vykoukne za nejbližší ohyb chodby.
A přesně v tu chvíli se rozpoutá peklo.
Tma. Záblesk. Řev a rudé skvrny špinavé impovské magie. Úskok vlevo, rána. Výbuch sudu sehraje parádní homerun s dvojicí strážných. Otočka a pohled do tváře šupinatého monstra. Prásk! Prásk! Prase zleva! Úkrok, rána, cvaknutí závěru. Prásk! Tři kroky zpátky, otočka a salva z plazmopušky. Další prase!
Někdy mezi pátým a šestým démonem se v kaluži krve přestřelka změní v nefalšovanou řezničinu. Čvachtání masem, střeva zaseknutá mezi zuby motorové pily, půlení oficíra podle nekrejčovské míry minigunem...
...a rudo, rudo před očima.
Jenomže vůbec ne jako metafora.

MÁ JI, MOTOROVOU

Doomguy Gates

i Zdroj: Hrej.cz

V roce 1995 byl Doom populárnějším kusem softwaru než – a teď se podržte – Windows 95! Což vysvětluje vznik bizarního propagačního videa, kde Bill Gates vystupuje uvnitř herního prostředí jako mariňák. Sledujte na YouTube.

Hra, kvůli níž se mnoho let střílečkám z první osoby neřeklo jinak než doomovky, může být jen stěží vzata do DOSového nebe. Bezskrupulozní hororová akce, v níž si to bezejmenný mariňák rozdal se silami samotného pekla na férovku (a "férovka" v tomhle případě znamená brokovnici v levačce a šest dalších zbraní v batožině na zádech), se nestyděla zobrazovat násilí, krev, satanistické motivy a nad příběh, morální poselství nebo kultivaci hráčů povýšila čirou adrenalinovou zábavu. Zábavu plynoucí z útoku na nízké lidské pudy: strach z temných a uzavřených prostor, neznámých monster, démonů a neviditelných nepřátel, a touhu všechna tahle nebezpečí zahnat zuřivou střelbou ze všeho, co má alespoň jednu hlaveň.

Ano: Doom byla výjimečná střílečka. Z titulu, jemuž by délku technologického skoku záviděl snad i Bob Beamon, se stal symbol celé generace raných 90. let, hra, jejímž během a plynulostí se poměřovala úroveň platforem, hra, která inspirovala mnoho více i méně chytrých lidí k moralizování a hra, která zasáhla a přímo i nepřímo inspirovala stovky vývojářů. Doom byl neuvěřitelně zábavnou akcí díky temnou atmosférou dýchajícímu singleplayeru. Stal se střílečkou, která proslavila síťové hraní a multiplayerové řežby. Byl jednou z prvních masově modifikovaných akcí. A do historie se zapsal i zajímavým distribučním modelem, kdy první epizoda Knee-Deep in the Dead byla k dispozici zdarma, teprve další si pak hráči dokupovali.

Id Software se nesmazatelně zapsali do herní historie už předchozím Wolfenstein 3D. Teprve Doom byl ale onou HROU s velkým H (a vlastně i všemi ostatními písmeny). Začátkem 90. let byl pro české hráče jen tou boží akcí, ve které se dali vojáci, impové, prasata nebo pavoučí démoni rozřezat motorovou pilou, odpravit zblízka brokovnicí nebo pokropit kulasem, ve které se dalo báječně podvádět s notoricky známými cheaty jako IDDQD a když člověk napsal IDKFA, mohl si užít i ničivé BFG 9000. Hrou, kvůli které se chodilo po škole ke staršímu kamarádovi, aby se předvedl, jaký našel nový "secret" v pátém levelu druhé epizody, a jak se dá v úplně prvním levelu přimět vzteklé impy, aby se zabili navzájem.

"Lidé zkusili bojovat s ďáblem modlením, půstem nebo dobročinností. Až do vydání Dooma ale nikoho nenapadlo použít dvouhlavňovou brokovnici." - Terry Pratchett

Dnes je Doom jednou z mála her, na kterých není třeba šetřit přívlastek kultovní, a jeho nepřátelé, zbraně, power-upy i další dílčí prvky mají podobně ikonický charakter, jako Super Mariův knírek, Kongovy soudky nebo Pac-Manovi duchové. Zvuk brokovnice z Dooma využili Rammstein na albu Herzeleid, odkaz na hru se objevil v mainstreamových seriálech jako Přátelé nebo Family Guy; a v roce 2005 se Doom (tehdy dvanáctiletý) dočkal i vlastní filmové adaptace. Symbol jedné herní éry, kterou v ČR charakterizovalo Anastasovovo sjíždění po struhadlech do bazénků s jódem, hra, která podle Jane Jensenové "zabila" adventury a spolu s Mystem podle Jimmyho Mahera "popravila" Amigu. Ale těch hříchů, kvůli kterým Doom končí v našem DOSovém pekle, můžeme najít ještě mnohem, mnohem víc...

i Zdroj: Hrej.cz

JAK CARMACK ZAVRHNUL BIBLI ZKÁZY

Pavoučí model

i Zdroj: Hrej.cz

Adrian Carmack a Kevin Cloud při tvorbě Dooma využívali i reálných modelů, které digitalizovali. Předlohou pistole a brokovnice byly dětské hračky, svou fyzickou podobu měl Doomguy i řada nepřátel. A pro textury Dooma 2 použil American McGee reálnou fotku flákoty hovězího masa.

Vývoj Dooma začal v roce 1992, kdy John Carmack začal programátorské práce na novém 3D enginu. Zbytek id Software mezitím pilně pracoval na Spear of Destiny, prequelu úspěšného Wolfensteina 3D. Carmackovi se s genialitou jemu vlastní podařilo do kódu dostat na tehdejší dobu revoluční prvky: schody a výškové rozdíly v rámci úrovně, zaoblené stěny, textury stropu i podlahy, dynamické nasvětlení a změny barevné palety týchž míst v úrovni, či pohyblivé výtahy a plošiny. Oproti soudobé konkurenci vypadal Doom jednoduše fantasticky, jako titul z daleko vzdálené budoucnosti.

Špičkové formě bylo ale ještě potřeba dát odpovídající obsah. Původní myšlenkou bylo využít licence filmového Vetřelce. Jednání s 20th Century Fox byla ale záhy ukončena a Carmack a jeho lidé dostali volné ruce, aby vytvořili originální titul. Na Doomovi je i tak znát silná filmová inspirace, ať už u zmíněného Vetřelce, či u hororové série Evil Dead (odkud pochází použití motorové pily jako zbraně či ničivá brokovnice). Název čtvrté úrovně obtížnosti "Ultra-Violence" je zase odkazem na Mechanický pomeranč Stanleyho Kubricka (či původní román Anthonyho Burgesse); vzhledem k tématu (cesta do pekla a boj s ďábelskými silami a démony) je pak nasnadě i celá řada biblických referencí. A kde že se vzal samotný název Doom? Ve filmu Barva peněz od Martina Scorseseho z roku 1986 zazní dialog: "Co v tom máš?" načež Tom Cruise otevře černé pouzdro s kulečníkovým tágem a usměje se: "Tady? Zkázu." (sledujte na YouTube)

"Příběh ve hře je jako příběh v pornu. Očekává se, že tam bude, ale není až tak důležitý." - John Carmack

Kakodémon

i Zdroj: Hrej.cz

Inspiračním zdrojem pro Kakodémona byl klasický fantasy nepřítel "beholder" se spoustou očí. Jeho podoba vychází z přebalu rozšíření AD&D Manual of the Planes; předlohou je příšera Astral Dreadnought, kterou nakreslil Jeff Easley.

Když se definitivně rozhodlo, že Doom nebude licencí, ale původním příběhem o mariňákovi zachraňujícím svět před invazí démonů, usoudil designer Tom Hall, že je třeba dát scénáři řád. Vznikl tak dokument nazvaný The Doom Bible – z něhož se ale kupodivu mnoho částí do finální hry nedostalo. Doom měl původně mít pět hlavních postav a podstatně zamotanější děj, jenže Carmack Hallovy nápady odmítl s tím, že příběh není příliš důležitý a "bible" je zbytečně detailní. Neshody postupně vyústily až v Hallovo úplné odstavení od projektu (připomeňme, že šlo o člověka, který navrhoval většinu levelů Wolfensteina 3D...) - zahozené nápady došly uplatnění až později ve střílečkách Rise of the Triad a Terminal Velocity. O design úrovní Dooma se z větší části postarali John Romero a Sandy Petersen, na grafickém ztvárnění odvedli velký kus práce Adrian Carmack a Kevin Cloud. Robert Prince pak dodal tematický soundtrack ovlivněný slavnými heavy metalovými skupinami.

Příchod Dooma byl sledován tehdejší internetovou komunitou s velmi netrpělivým očekáváním. To se odrazilo i ve hře díky vtipu se "SPISPOPD". Verze označená jako finální a první veřejná byla nahrána na BBS a FTP server Wisconsinské univerzity 10. prosince 1993 (není bez zajímavosti, že byla označena jako verze 1.666). Shareware distribuční model umožňoval zahrát si první epizodu a posléze si hru registrovat a získat dvě další (čtvrtá pak přišla v roce 1995 s verzí The Ultimate Doom). A i když většina lidí, kteří Dooma hráli, za plnou verzi neplatila, prodalo se prvního dílu na tehdejší dobu stěží uvěřitelných milion kusů...

MÁNIE JMÉNEM DOOM

DOOM-slovníček

- WAD – koncovka souborů s daty je zkratkou Where's All the Data? - IDSPISPOPD - cheat na procházení zdmi je odkazem k fiktivnímu projektu Smashing Pumpkins Into Small Pieces of Putid Debris z UseNet skupiny před vydáním hry - BFG 9000 - původně to měla být Blast Frequency Gun. Ve filmu je to Bio Force Gun. Ale my všichni víme, že jde zkrátka o Big Fucking Gun

V kontextu výše napsaného není překvapením, že přijetí Dooma bylo víc než vřelé. Hodnocení se pohybovala na hranici absolutního počtu bodů – třeba jako ve francouzském magazínu Génération 4, kde 95 % doprovodily dva nadšené verdikty na hru podle Michela Hounga "perfektně kombinující akci a dobrodružství," hře doslova propadla redakce PC Gameru, která i po sepsání oslavné recenze v hraní Dooma pokračovala. Obsese střílečkou od id Software vyústila až v roztomilý článek Matta Firmeho Proč Doom převzal vládu nad mým životem (čtěte zde, druhá část), který zakončil výstižným doznáním: "Nevím, jestli se téhle závislosti dokážu zbavit, ale, Bože pomoz, já se jí ani zbavit nechci." Prakticky jedinou výjimkou se stal článek v časopisu Edge (čtěte online), který v březnu 1994 hodnotil Doom "pouhými" sedmi body z deseti a označil hru za málo pestrou a ve srovnání s Ultimou Underworld neprošla s čistým štítem ani Carmackova technologická revoluce.

V ČR dostal Doom fantastických 98 procent v recenzi Excaliburu 23 od Václava "Dolphine" Provazníka, který doporučuje: "Úplně nejlepší je hrát Dooma ve čtyřech, v noci, se sedmnáctipalcovým monitorem a sluchátky na uších." Také Ivo Slávik v BiTu udělil 98 % s verdiktem: "Bez chyby, takmer absolútna dokonalosť." Recenzi v březnovém Score č. 3 z roku 1994 psal František Fuka, který střídměji udělil 93 % a do kolonky "styl" (kam redaktoři zapisovali žánr hry) napsal "simulátor zabíjení". Nejblíže verdiktu je přitom už samotný úvod jeho článku: "Doom je nejlepší akční hra pro PC. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, můžete si podřezat žíly, ale je to tak." A protože během dalších měsíců pařila Dooma mocně nejen celá redakce, ale i čtenářská obec časopisu, byli autoři Score v říjnovém čísle nuceni se k fantastické akci ještě vrátit dvoustránkovým tématem Doom byl, je a bude.

Na původní Doom brzy navázalo pokračování Hell on Earth (1994) a balíčky misí Master Levels a Final Doom. V roce 2004 vyšel regulérní třetí díl, a letos na E3 vyšly najevo nové informace o chystaném návratu slavné značky; na čtvrtém Doomu by se mělo jinak pracovat už od roku 2008. Zejména první a druhý díl Dooma vedle nekritického obdivu herního publika musely čelit i přívalu kritiky. Zpočátku to bylo zejména pro satanistické motivy a násilné prvky. Do popředí zájmu médií se Doom dostal v souvislosti se školním masakrem na Columbine High, kdy vrahové Eric Harris a Dylan Klebold během plánování hovořili o tom, že zabíjení bude "jako hrát Dooma." Objevila se i zpráva, že Harris do Dooma vyrobil mapu založenou na plánku školy s postavami vyučujících a spolužáků – to ale nebylo později potvrzeno, na rozdíl od jeho záliby v multiplayeru (Více o celém případu v našem starším článku).

"Doom byl pro id Software tím, co Revolver pro Beatles." - Harvey Smith

Ať je to ale s vlivem násilných her na chování dětí a dospívajících jakkoliv, Doomu nikdo neupře, že zůstal během let aktivní, hranou a fanouškovsky upravovanou střílečkou, která to dotáhla na přední příčky v seznamech nejlepších her historie například v PC Gameru, Retro Gameru či GameSpy , a to v hlasování hráčů i herních redaktorů. Živé až do 21. století zůstaly i komunity a weby věnující se deathmatchovým kláním. Zájem pak přiživil samotný id Software, když v roce 1997 zveřejnil zdrojový kód. Fanoušci tak mohli portovat hru na různé systémy, například konzoli Sega Dreamcast. A svou zmínku si zaslouží i množství úctyhodných výkonů v podobě zaznamenaných speedrunů či dohrání hry na obtížnost Nightmare, které sám John Romero označil za nemožné. Výborným zdrojem rekordních záznamů je stránka Compet-n.

DOOM PO DVACETI LETECH

Ideální cestou, jak si klasiku připomenout dnes, je Steam verze. K mání je na Steamu Final Doom, The Ultimate Doom a také Doom II: Hell on Earth, ekonomicky nejvýhodnější je asi pořídit rovnou velké balení Doom Classic Complete obsahující také přídavek Master Levels. Pozor ale – hra si možná vyžádá trochu nezbytného ladění. Steam ji spouští přes DOSBoxovou emulaci, a na řadě moderních počítačů vznikají problémy s vykreslováním a hra má tendenci se zasekávat. Řešením je změna konfiguračního souboru, konkrétně parametru output v souboru ultimate.conf na "ddraw". Hra podporuje ovládání na myši a hraje se jinak zcela bezproblémově.

Kdo by si chtěl užít Doom ve vyšším rozlišení a s podporou dalších nastavení, může zkusit ZDoom, Win32 port, který nabízí zobrazení ve vyšším rozlišení, lepší textury, rozhlížení myší jako v moderních střílečkách, multiplayer až pro 8 hráčů, skákání, zaměřovací kříž a spoustu dalších vychytávek. Dalším vydařeným portem Dooma je pak GLDoom, jak název napovídá, s podporou OpenGL a řadou funkcí podobných jako u ZDoomu.

i Zdroj: Hrej.cz

Už tak nejrozsáhlejší článek retro seriálu o klasických DOSovkách se chýlí ke konci, a ještě nepadlo ani slovo o populárních WADech (leckteré rozšíření najdete ve starším článku Druhá míza od Petra Streckera), vlivu hry na demoscénu, multiplayerové ligy a turnaje a mnoho dalších rozměrů hraní Dooma a aktivit stále živé komunity. Jisté je, že jde stále o velmi chytlavou hru, která bude navěky hořet plamenem pekelným už jen za to, kolika lidem ukázala, jak zábavné může být zavraždit bližného svého. Třeba motorovkou.

A úplným závěrem ještě sedm důvodů, proč kvůli Doomu shoří v pekle i autor vzpomínkového článku:

1. Zvrhlé úsměvy při triple-killu brokovnicí.
2. Názor, že démoni jsou pěkná prasata. Sorry, démoni.
3. PornDoom. No tak, taky jste ho hráli, ne že ne...
4. Klení a nadávky do impů po***ných, pekelným *** pomazaných.
5. Nezabiješ. Běžná frekvence porušení: 100+ za minutu
6. Přesvědčení, že motorová pila je v první řadě zbraň... a taky se dá použít na dřevo.
7. Sklon k afektům a výbuchům nekontrolované agrese. Počkat, za to taky může Doom?