Door Kickers 2: Task Force North - dojmy z early accessu

V naší profesi je to těžké, her je tolik, že je vcelku logické, že se nejvíce zaměřujeme na ty největší. Nejsem výjimka. Měl jsem to štěstí, že jsem recenzoval spoustu blockbusterů, které z logiky věci zajímají tisíce hráčů v našich končinách a miliony po celém světě. Nebudu ale lhát, všeho moc škodí. Nechci populisticky tvrdit, že každá velká hra je v poslední době stejná – nemyslím si to – ale produkce menších vývojářů je zkrátka jiná. Jsem tak rád, že kromě velkých her jsem hrál i spoustu menších. A ještě radši k nim odbíhám ve svém volnu.

Jestliže ne každá velká hra musí znamenat automaticky dobrou hru, o těch malých to platí dvojnásob. Trojnásob? Desetinásob? Z těch pěti tisíců vydaných titulů na Steamu ročně jich je jen malé procento těch velkých, a ještě menší procento ze zbytku patří těm, které stojí za pozornost. Ty nejlepší často vyvstanou tak nějak organicky a mluví se o nich ve všech kruzích společnosti. Tak třeba: Slyšeli jste o Dead Cells? Říká vám něco Transistor? Nebo snad Hades od stejného studia? Ujíždíte na Stardew Valley? Imponuje vám Hollow Knight? Vidíte, ačkoliv čtete text na stránkách, které obvykle plní Assassin’s Creed, Cyberpunk nebo The Last of Us, všechny zmíněné hry „něco“ znamenají i pro vás. Setsakramentská škoda, že do toho seznamu neřadíme i Door Kickers.

KLENOT, KTERÝ ZÁŘÍ

Pravda, výčtu indie klenotů vévodí zpravidla nějaké deriváty na akční hry, rogue-like, rogue-lite, a jen výjimečně hovoříme o strategiích, přesto si myslím, že svou náplní může Door Kickers zaujmout i ne tak vyhraněné hráče, byť bez přemýšlení se zde prakticky neobejdete. KillHouse v roce 2014 vytvořilo taktickou akci, která se dá velice vágně připodobnit k tahovým strategiím. Vágně už jen proto, že s ničím takovým jako s tahy studio KillHouse neoperuje.

Ačkoliv novinka dostala „armádnější“ nádech, je ve svém základu stejně návykovou logickou hrou, ve které je tak akorát akce, aby vás u sebe udržela na dlouhé hodiny. Nic zásadního se nezměnilo.

Tak nějak organicky, avšak postupně, provádíte svou zásahovou jednotku jednotlivými úrovněmi a hledáte nejlepší postup pro to, aby nikdo z vašich členů nepadl v akci. Postupně, to znamená nejdříve k jedněm dveřím, poté skrze nepřáteli naplněnou místnost, až na dvůr za domem, kde na vás může číhat nějaký filuta zpoza rohu. Chápete, jak tyto „tahy“ fungují? Možná že ještě lepší představu dostanete, když se budeme bavit o puzzlech, které musíte postupně vyřešit. Jakou cestou, to je jen na vás, de facto na operátorovi celé akce, jenž zadává dílčí úkoly do virtuálních sluchátek zasahující jednotky.

POVOLENÍ ZABÍJET

Samozřejmě že tento text nevzniká kvůli sedm let starému prvnímu dílu. Na trh přichází novější dvojka, prozatím jen v rámci early accessu. Door Kickers 2: Task Force North ale svým konceptem nijak nevybočuje ze svého předchůdce. Ačkoliv novinka dostala „armádnější“ nádech, je ve svém základu stejně návykovou logickou hrou, ve které je tak akorát akce, aby vás u sebe udržela na dlouhé hodiny. Nic zásadního se nezměnilo (Bohužel? Bohudík?). Do rukou se vám opět dostane více či méně početné komando, jehož cílem je eliminovat nepřátele a nepřijít přitom k úhoně.

Své specialisty ovládáte stále prostřednictvím myši, kde jim tahem nakreslíte cestu, po které se vydají vstříc nebezpečí. Protože ale ani borci z Task Force nejsou všemocní a vidí jenom před sebe, musíte jim ideálně ještě navrhnout to, kam se budou koukat. Naprosto skvělý ergonomický systém se trochu hůře popisuje takto černé na bílém, takže si vezmeme příklad jako ukázku typické scény třeba z hollywoodského filmu. Jak takový zásah probíhá? Jeden člen vykopne / odemkne / odpálí dveře, zpoza jeho zad přichází druhý, prochází dveřmi, provede rychlou otočku vpravo vlevo, jestli se někdo neskrývá za rohem, zatímco ho jeho kolega s M4A1 kryje proti nepřátelům, kteří by se mohli objevit přímo před nimi. Realita je ve hře úplně stejná.

Kdokoliv, kdo vejde do mířidel vašich vojáků, dostane automaticky spršku projektilů ráže 5,56. Jako ve skutečnosti ale ve váš neprospěch hraje počet teroristů, kteří se na vás kolikrát seběhnou tak rychle, že sotva vyřídíte jednoho z nich, a už se koupete ve vlastní krvi. Patřit mezi speciální jednotku s sebou nese jistá rizika a okamžitá smrt patří samozřejmě mezi ta největší. Smrt čeká doslova všude, a nezabrání ji nikdo jiný, než vaše geniální mysl.

M4A1, M16A2 A DALŠÍ HRAČKY

Fakt, že jste nejlepší z nejlepších, s sebou ale kromě rizik přináší i jisté benefity. Právě v nich se nejvíce liší nový díl od toho předchozího, jakkoliv už má paměť neslouží nejlépe a je možné, že jsem jen na některé starší fígly jednoduše zapomněl. Každopádně, na hraní nebudete mít jen útočné pušky. Pravděpodobně to bude to, co použijete nejčastěji, ale z taktického hlediska máte mnohem víc možností.

Můžete misi naplánovat do detailu, nastavit body, na kterých se všichni zastaví a najednou provedou nějakou předpřipravenou akci, což se hodí třeba v momentu, kdy chcete někam hodit flashbang a zároveň z druhé strany zaútočit.

Vraťme se k příkladu, o němž byla řeč pár řádků nazpět. Vaše první cesta vede do místnosti skrze zavřené dveře. Co uděláte? Využijete svého experta na tiché odemykání dveří a zkusíte se do objektu proplížit, abyste využili momentu překvapení. Validní taktika dostává ale zásadní mezeru, pokud je hned za dveřmi po zuby ozbrojená skvadra nepřátel. Není poté lepší použít trhavinu, způsobit brajgl, ale nepřátele mezi čtyřmi stěnami rázovou vlnou připravit o šanci bezprostřední obrany? Oba přístupy vyžadují určitý čas, a pokud je někde ve hře rukojmí, možná by prostě bylo nejlepší dveře vykopnout a přemýšlet tak za chodu.

Už jsem mluvil o tazích, ale faktem je, že Door Kickers je real-time záležitostí. Pokud běží čas, stačí myší nakreslit cestu, a voják se po ní bez otázek vydá. Na linku můžete nastavit momenty, kdy se voják otočí do nějakého směru, nebo od kterého začne sledovat jeden konkrétní bod na mapě. Intuitivní ovládání je ale připravené i na další nejrůznější taktické výstřelky.  Můžete tak misi naplánovat do detailu, nastavit body, na kterých se všichni zastaví a najednou provedou nějakou předpřipravenou akci, což se hodí třeba v momentu, kdy chcete někam hodit flashbang a zároveň z druhé strany zaútočit. Kromě něj můžete využít všechny věci, co znáte třeba z Call of Duty. Takže můžete hodit granát, nastražit minu claymore, nebo dokonce využít odstřelovače, aby vám pomohl, když se dostanete do úzkých.

PROČ TEDY EARLY ACCESS?

Door Kickers 2 už teď působí úplně, i když se nachází v předběžném přístupu. Misí je dost, navíc křivka obtížnosti výrazně stoupá a je radost sledovat někoho v akci v misích, které vám připadají nadlidsky těžké. Protože cvičení dělá mistra, můžete si herní dobu prodloužit tím, že hrajete mise se snahou získat co nejvyšší skóre. Door Kickers více než jiné hry oceňují kreativitu hráčů, čím nápaditější a rychlejší jste, tím lepší výsledek si odnesete.

Průměrné hodnocení na Steamu dosahuje úctyhodných 97 procent.

Na druhou stranu, já nejsem žádná megamysl, a i tak si hru už teď užívám. Škoda jen, že vám místo toho nepíšu o plné hře, ale jestli něco, tak tenhle teaser funguje nadmíru dobře. Průměrné hodnocení na Steamu (které sice nelze brát jako bernou minci, ale proč se nepochlubit cizím peřím!) dosahuje úctyhodných 97 procent, což jen dokazuje, jak málo lze hře vyčítat. Je tak akorát komplexní, aby vás svou složitostí neiritovala, ale aby vás jen tak nepřestala bavit. A to je věru kombinace, jejíž hranice je jen velmi těžké nastavit. Nezbývá jen doufat, že si tahle hra najde cestu ke stejné spoustě hráčů, jako ty nejlepší indie hry posledních let. A teď mne omluvte, mám tu pár zmetků, které je potřeba vyřídit.