Doom Eternal - dojmy z hraní
i Zdroj: Hrej.cz
Článek Doom Eternal - dojmy z hraní

Doom Eternal - dojmy z hraní

Pavel Makal

Pavel Makal

21. 1. 2020 15:00 12
Reklama

Doom je pro mě jednou z klíčových her mé pařanské historie. Jako malý chlapec jsem na babiččině pracovní 486 porcoval démony, o pár let později oceňoval technické kvality třetího dílu a když jsem se předloni setkal s Johnem Romerem a zakoupil od něj signovaný výtisk knihy Masters of Doom, znovu jsem celé sérii na čas propadl. Moje první setkání s rebootem z roku 2016 bylo nicméně poněkud rozpačité a až na třetí platformě, kde jsem jej dohrál, jsem naplno ocenil její kvality. Nicméně ani první záběry z Eternalu mě moc nenadchly a měl jsem obavu, zda stejná formulka bude fungovat znovu. Navíc mi už z traileru vadila zjevná přítomnost velkého množství různého poskakování. Po čtyřhodinové herní seanci ve varšavském sídle polské Cenegy mám jasno - ano, Doom je pořád nesmírná zábava. A ano, to skákání je fakt neskutečně otravné.

PŘÍBĚH VE HRÁCH JE JAKO PŘÍBĚH V PORNU

Nutno podotknout, že id Soft se s hráčem příliš nemaže, a i když by to z traileru mohlo vypadat jinak, na příběh se tu nijak zvlášť netlačí. Ano, pekelné hordy napadly planetu Zemi, zhruba 60 procent naší domoviny lehlo popelem a pravidelná armáda se v obraně proti démonům projevila dost bezzubě. Takže je to zas na nás, mlčenlivém tvrďákovi Doom Slayerovi, který se musí vydat na strastiplnou cestu a porazit pekelné kněží, jež mají invazi na povel. V demu jsem se podíval do válkou zničené metropole, odtud mě scenáristé přesunuli do Exultie, prastaré pevnosti Sentinelů, v níž jsem pátral po ztraceném zařízení, abych se následně podíval do arktické základny kultistů. Prostředí je variabilnější než minule, více času strávíme venku a id Tech 7 je skutečně velmi slušným technologickým upgradem. 

Doom Eternal - dojmy z hraní
i Zdroj: Hrej.cz

Celkově na mě hratelnost působila poněkud "hravějším", možná až trochu arkádovým dojmem. Dost možná je to dáno tím, že dostáváme k dispozici větší množství hraček, jako je třeba plamenomet nebo mrazivé granáty. Navíc si i motorovou pilu užijete mnohem více, než tomu bylo minule, protože vás nebude tolik svazovat nutnost hlídat si palivo. Pila vám získává munici, plamenometem zapálení nepřátelé dropují zbroj a staré dobré brutální glory killy léčí. Tato jednoduchá rovnice je návodem, jak uspět, a budete se skutečně muset otáčet. Je skvělé, že všechnny zbraně jsou platné, každá má své využití (plasmová puška si třeba velmi efektně poradí s energetickými štíty) a když vám dojde munice, nebudete hned litovat, že TUHLE zbraň nepoužíváte rádi.

KREV, MOZKY A STŘEVA

Nepřátel je velké množství, rychlost vašich reflexů bude vytěžena na maximum a ve frenetické akci je třeba také plánovat, zda si nenechat nějakého slabšího nepřítele bokem jako potenciální zásobárnu zdraví či munice. Opět platí, že jednotlivé líté holomajzny se odehrávají v zásadě uzavřených arénách a po vykydlení vás hra teprve pustí dál. Dobrou zprávou je, že Doom není Wolfenstein: Youngblood, nehraje se tu na žádné úrovně nepřátel a podobně. Jediné, co vás může potkat, je občasný výskyt silnější formy zlobivce, která se ve hře objeví, pokud dokáže globálně zabít větší množství hráčů.

Samozřejmě dojde i na nové zmetky, s nimiž se budete muset popasovat, nejtypičtějším zástupcem staronových nepřátel je pavoučí mozek Arachnotron, který umí pěkně zatopit. Novinkou jsou ale hlavně slabá místa na tělech nepřátel, díky nimž lze například protivníkovi upižlat jeho zbraně na dálku a donutit ho k přímé konfrontaci. Co se týče primárních zbraní, v demu jsem si mohl vyzkoušet dvojici brokovnicí, kulomet, plasmovou pušku a raketomet. Ta tam je zbytečná základní pistolka, naopak klasická dvouhlavňovka dostala upgrade v podobě vystřelovacího háku, díky němuž můžete briskně překonat vzdálenost vstříc nepříteli a vykropit mu úsměv pěkně z bezprostřední blízkosti.

DOOM NENÍ MARIO!

Zbraně si můžete vybavit dvojicí alternativních režimů a nadále je vylepšovat, stejně jako budete sbírat runy odemykající nové skilly a tak dále. Na můj vkus je podobných voleb a možností ve hře, jako je Doom, možná až příliš moc, ale hračičkové si přijdou na své. Co je o poznání horší je ten zmiňovaný platforming. Je ho zkrátka příliš moc a dle mého názoru nemá ve hře, jako je Doom, co dělat. Tím nejzásadnějším problémem je totiž vytrhávání z bezvadně nastaveného tempa. Asi vám nemusím vysvětlovat, jak otravné je, když se vám daří kosit pekelné hordy jedna báseň, ale pak na deset minut zkysnete u přeskakování mezi ostrůvky, kde vás nahání plamenná obruč. Nehledě na to, že se s platformingem pojí i někdy nejasný postup kupředu, a ani bloudění po vystřílených (a tudíž prázdných) chodbách zábavě moc nepřidá.

Celkově ale musím říct, že na to, jaké jsem měl pochybnosti, jsem Polsko opouštěl s palčivou chutí pokračovat dál a po návratu domů jsem si aspoň znovu nainstaloval Doom 2016. Tepající hratelnost má totiž neskutečně návykový efekt, vraždění démonů ještě nikdy nevypadalo tak dobře a DOKONALÝ soundtrack Micka Gordona ve vás prostě toho vnitřního Doom Slayera probudí, ať chcete nebo ne. 

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama