Dojmy z první epizody druhé série The Last of Us
Joel a Ellie se vracejí. Druhá série začíná jinak, ale stále dokáže bavit.
ANKETA: Těšíte na pokračování seriálu The Last of Us?
Je to tady. Jeden z nejočekávanějších seriálů letošní sezóny už příští týden dorazí na obrazovky fanoušků po celém světě. My jsme se mohli v kině s předstihem podívat na první díl druhé série The Last of Us.
Pokračování herního The Last of Us je dodnes považováno za jednu z nejlepších her všech dob. Zároveň ale často vyvolává dost smíšené reakce na některá výrazná tvůrčí rozhodnutí. Seriálový příběh navazuje přesně tam, kde skončila první řada, a přenáší nás do několikaleté budoucnosti, kde jsou Joel a Ellie součástí dobře chráněné a funkční komunity v Jacksonu v Coloradu. Mají jídlo, mají střechu nad hlavou, ale pořád v sobě nesou tíhu minulosti a hluboké trauma. Už z první epizody je cítit, že se Neil Druckmann i Craig Mazin rozhodli reagovat na určitou kritiku a přepracovali způsob vyprávění. Nejde o to, že by měnili samotný příběh, ten se zatím zdá věrný předloze, ale spíš o to, že se změnila struktura. Události se řadí jinak, a právě to podle mě někdy oslabuje sílu některých momentů. Po projekci jsem se ale bavil s kolegy, kteří tuto změnu naopak ocenili, takže je jasné, že ani tentokrát se tvůrci nevyhnou rozdělenému publiku.
Naznačeno bylo i to, že se chystají ještě jedna až dvě další série. Předloha je sice dostatečně bohatá, ale osobně mám trochu obavy, že by přílišné natahování mohlo zpomalit tempo a ubrat na intenzitě.
Zároveň je poznat snaha přidat víc humoru. Ve hře tyto odlehčené momenty výborně fungují, dávají postavám lidskost a přirozenost, což v temném světě dává velký smysl. V první epizodě ale některé vtipné momenty působily vyloženě rušivě, skoro až nepatřičně. Upřímně doufám, že se to v dalších dílech vyváží lépe.
Humor v temnotě
Rozhodně ale nechci, aby mé dojmy vyzněly jako bezhlavá kritika. Naopak, seriálové The Last of Us si stále drží naprosto špičkovou úroveň, co se týče hereckých výkonů, střihu, kamery i celkové atmosféry. Příběh plyne svižně a i když epizoda občas odbočuje od původní látky, nijak mi to nevadilo. Třetí epizodu z první série považuji dodnes za jeden z nejlepších televizních dílů vůbec. Nechybí tu ikonické momenty, dobře mířené odkazy ani známé tváře. Velkou radost mi udělalo i krátké cameo hudebního skladatele Gustava Santaolally, který opět dokazuje, proč jeho soundtrack k této sérii patří mezi naprosté špičky.
Celkově jsem ale z prvního dílu nadšený. I přes drobné výtky mám radost, že se The Last of Us vrací v tak silné formě. Pokud si tvůrci udrží nastavenou kvalitu a najdou správnou rovnováhu mezi inovací a věrností předloze, máme se v dalších epizodách rozhodně na co těšit.
