Dojmy z hraní Elden Ring, jedné z nejočekávanějších her začátku nabitého roku

Abych odpověď na otázku z předchozího odstavce neprozradil hned zkraje, asi by se slušelo k ní dojít pěkně postupně, jak se během zmíněných šesti hodin postupně formovala. Moje cesta do světa Elden Ring začala, jak už to u žánru RPG bývá, tvorbou postavy. Na výběr je hned z deseti tříd odlišených především rozdělením atributů, které během hry ale můžete pomocí zvyšování úrovně vašeho hlavního hrdiny stočit zcela jiným směrem. Já jsem zvolil tuláka zaměřeného na boj zblízka a pokračoval k editoru vzhledu. Narovinu musím přiznat, že jsem nechtěl výběrem barvy obočí své postavy ztrácet příliš mnoho cenného času, takže mé poznatky pramení z rychlého prozkoumání předložených možností. Ve zkratce – tady by se dalo zaseknout na hodně dlouho. Editor vypadá velmi komplexně a kromě několika předpřipravených účesů, jizev a tetování nabízí úpravu mnoha aspektů vzhledu, které budete po nenápadných jednotkách ovlivňovat na číselném posuvníku, takže kombinací dokážete vytvořit opravdu nespočet. Až budete se svým dílem dostatečně spokojeni, můžete si zvolit ještě barvu hlasu (v tomto případě spíše hekání po utrženém zásahu nebo pádu z výšky) a konečně se pustit do samotného hraní.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1799 Kč
• Česká lokalizace: Ne
• Obtížnost: Tradičně vysoká, nelze nastavit
• Bude vás bavit, pokud: Máte rádi výzvu a tvorbu studia FromSoftware, především sérii Dark Souls
• Nebude vás bavit, pokud: Očekáváte klasické nenáročné moderní RPG

První kroky v zemi pojmenované Lands Between začínají v temné jeskyni, která slouží jako tutoriál. Pryč jsou doby, kdy jste se nedozvěděli ani to, kterým tlačítkem provedete útok. Elden Ring jde hráči trochu naproti a i vzhledem k tomu, že obsahuje spousty nových herních mechanismů, občas překvapí dokonce informativní obrazovkou, která vysvětluje stěžejní principy hry. Následuje několik praktických ukázek na základním typu nepřátel a můžeme se pustit do otevřeného světa. Ano, přesně tak. Jednou z hlavních novinek Elden Ring je možnost vydat se v rámci herního světa prakticky kamkoli. Respektive alespoň se tak na mě hra během prvních hodin tvářila a já nemám důvod jí nevěřit. Když jsem se nad tímto faktem více zamýšlel, došlo mi, že se možná až o tak velkou změnu vlastně nejedná. Oblasti většiny předchozích souls her byly poměrně otevřené, pospojované koridory, zatímco tady máme svět otevřený zcela, který hráče občas uvězní v nějakém dungeonu. Jedná se pochopitelně trochu o nadsázku, ale ve výsledku svobodnější pohyb zážitek z mého putování nijak výrazně neovlivnil.

Obrovskou změnu naopak představuje přítomnost mapy a kompasu. Co si budeme nalhávat, vyznat se ve zmíněných spletitých světech minulých her bylo často pěkné peklo. Jsem zvědavý, do jaké velikosti Lands Between v plné verzi hry vlastně vyrostou, ale zatím to vypadá, že s orientací nebude problém. Dokonce není ani potřeba příliš přemýšlet nad tím, kam se vydat. Směr k dalšímu příběhovému bossovi vám ukáže světelný paprsek vyzařující z většiny míst milosti, tedy záchytných bodů, podobných ohništím z Dark Souls nebo lampičkám z Bloodborne. K tomu všemu dostanete hned zkraje hry možnost rychlého cestování a schopnost přivolat si koně. Tak jak to s tou obtížností vlastně je?