Deset let s Omega Boost
Když se podíváte na nabušené portfolio studia Polyphony Digital, možná si v záplavě všech těch Grandiózních Turisem a Motorizovaných Toonových Grand Prix spíše všimnete neprávem přehlíženého simulátoru motorek Tourist Trophy. Ovšem přehlédnout Omega Boost, to by byl veliký hřích. Fanoušci světa motorů zřejmě zavětřili trochu toho spáleného benzínu. Omega Boost? To zní jako něco s licencí od Opelu, co bude jezdit setsakramentsky rychle. Nemůžete však být dále od pravdy. Omega Boost je totiž střílečka. A po čertech dobrá střílečka. A před deseti lety si to jistě myslelo více lidí než jen Radek Friedrich, který v tehdejší recenzi udělil hodnocení 7,5.
„Zdálky to vypadá, jako by se Turrican rozhodl dezertovat z Amigy na PSX. A aby ho hned tak nenašli, oblékl si ještě pro jistotu fešný trojrozměrný kabátek.“
Začátek recenze v srpnovém Levelu zpřed deseti let naprosto jasně vystihuje podstatu celého Omega Boostu – na první pohled obyčejná střílečka, ovšem v epesní grafice. Engine, jehož fragmenty byly posléze použity ve druhém Gran Turismu, zvládal předvádět na obrazovce velmi efektní kejkle a některé scény dokázal vykreslit i v tehdy neskutečných šedesáti snímcích za vteřinu, aniž byste pocítili jakékoliv zaškobrtnutí. Však se také jednalo o jednu z hlavních předností, které byly v každé recenzi (jež byly veskrze pozitivní) zdůrazňovány. Po pěti letech existence prvního PlayStationu na trhu už zkrátka programátoři věděli, jak využít všechny skryté části architektury konzole na maximum, a traduje se, že právě Omega Boost je tou nejlépe vypadající hrou, kterou může kompletní archiv her pro PSX, čítající několik stovek kousků, nabídnout. Z obrázků se toho tolik nedozvíte, ovšem stačí se podívat na jednojedinévideo a rázem pochopíte, co se recenzentům před deseti lety tolik líbilo.
Střílečkový levoboček od Polyphony toho ovšem, kromě líbivého vizuálního zpracování, neměl v ostatních ohledech moc co nabídnout. Celkem devět úrovní vám vydrželo na jedno delší sobotní odpoledne a zbytek víkendu jste maximálně objevovali tajné zóny, které se však oproti těm původním lišily pouze v odlišném rozmístění nepřátel a drobátko upravených úhlech kamery, nemluvě o extrémní obtížnosti. Jenže co naplat, vás to prostě maximálně bavilo. Narozdíl od jiných vesmírných stříleček té doby jste byli neustále ve víru akce, potkávali stále nové a nové nepřátele a využívali všech předností, které vám váš několikametrový robotický oblek nabízel. Klasické střílení zde totiž moc místo nemělo, ačkoliv kadence vašeho palubního paprskometu byla smrtící. Daleko více jste využívali dálkového zaměřovacího systému, který automaticky označil nepřítele a vám „pouze“ zbývalo mu vyslat vstříc několik laserových impulzů. Autoři se rovněž moc hezky vypořádali s na první pohled jasným nedostatkem – předem určeným směrem pohybu. Dali vám totiž k dispozici hned několik sad přídavných trysek, kterými jste mohli ovlivnit, kam v příštích několika sekundách poletíte. A ačkoliv se jednalo o spíše kosmetickou úpravu směru, výsledný efekt byl zpracován tak dobře, že většina hráčů si nulové interaktivity v tomto směru ani nepovšimla. Smysluplné využití našel tento prvek prakticky pouze při soubojích s bossy, kolem nichž jste většinou museli, kvůli jejich velikosti, neustále kroužit a zasypávat je sprškami střel. Možná si teď říkáte, že se budete muset nechat přeoperovat na chobotnici, abyste zvládli vůbec letět vpřed a občas vystřelit, ovšem Radek Friedrich vás v dobové recenzi okamžitě uklidňuje.
„Ovládání je v pohodě, sice využíváte skoro všechna tlačítka, ale žádný chaos v tom není.“
Možná jste si dnes název Omega Boost přečetli vůbec poprvé. Nebylo by na tom vůbec nic divného, protože distributor, firma Sony, neudělal hře prakticky žádnou reklamní kampaň a ve výsledku ji dnes vlastně nikdo nezná. Mohlo za to částečně i Gran Turismo 2, které přišlo několik měsíců poté, a Sony chtěla jednoznačně vrhnout finance spíše na propagaci pokračování multimilionového titulu než na „obyčejnou“ vesmírnou střílečku. Přitom stačilo málo – vyjít na světlo s později potvrzeným faktem, že na Omega Boost pracovali ti lidé, kteří dříve ve studiu Team Andromeda vytvořili jednu z nejlepších her pro Segu Saturn, Panzer Dragoon. Pouze toto odhalení by jistě přinutilo některé tehdejší vlastníky konzole od Segy přejít k největšímu sokovi. Místo toho však z výrobních pásů sjížděly dvě série figurek robotů, jejichž produkce (a s tím plánovaná třetí série) však byla pro malý úspěch brzy zastavena. Stejně tak soundtrack, z něhož se dnes stala velká sběratelská rarita, byl vyroben v extrémně malém množství, opět kvůli nulovému zájmu. Bohužel, stejně na tom byla i samotná hra. Jediná čísla, která jsou v dnešní době k dispozici, hovoří o tom, že v Japonsku se prodalo něco přes 200 tisíc kusů, což je sice na první pohled slušný výkon, ovšem musíme si uvědomit, že právě tam byly prodeje podpořeny onou „reklamní kampaní.“ Čísla z ostatních regionů (která se zřejmě moc lišit nebudou), známa nejsou. Jestli si tedy chcete Omega Boost i po deseti letech vyzkoušet, což rozhodně doporučujeme, budete muset vyrazit do nějakého hodně dobře zásobeného vetešnictví.
