Crackdown 3 – dojmy z E3
Řeknu to jednoduše – Crackdown 3 není na pohled tou nejlákavější hrou, kterou si můžete na letošní E3 zahrát. Aby to bylo ještě trochu zajímavější, rozhodně u ní nepostávají davy. A do třetice všeho nepříjemného – Crackdown nemáte z pouhého sledování sebemenší šanci pochopit. Ani jedna z těchto věcí mi ale nezabránila v tom, abych se pustil do hraní - bavíme se přeci o jedné z nejočekávanějších her pro Xbox One, která se navíc nebojí bořit zaběhlá dogmata a snaží se o technickou revoluci. Tak jdeme na to!
ZNIČ MĚSTO, ZACHRAŇ MĚSTO
Vzpomínáte si na konferenci Microsoftu během E3 v roce 2014? Možná ne, jasně. Mohlo by se vám ale vybavit, že vývojáři ze Sumo Digital v čele s Davidem Jonesem tehdy uhranuli přítomné tvrzením, že jejich hra bude umět využít pro výpočet celé řady procesů výkon z cloudu. Znělo to trochu jako sci-fi, ale v třaskavé době, kdy svět slavil příchod Xboxu One, nikdo ani chvíli nepochyboval o tom, že něco takového bude možné. Hrou, která měla jako první tuto technologií využít, byl právě Crackdown 3 a spolu s tím byla přislíbena masivní destrukce celého města bez jakéhokoliv omezení. Cloudové výpočty fyzikálních procesů ale dosud nikdo neviděl, a nic na tom nemění ani fakt, že by hra měla 7. září vyjít.
V multiplayeru město zničíte, v singleplayeru se ho budete snažit zachránit.
Vývojáři se totiž pojistili a na letošní E3 přicestovali se zajímavým mottem: V multiplayeru město zničíte, v singleplayeru se ho budete snažit zachránit. Jinými slovy to znamená, že se oné zdánlivě neomezené destrukce dočkáme pouze v multiplayeru, a ten na E3 k dispozici není. S tímto vědomím se tedy k příběhovému demu postavíte, vezmete gamepad do ruky a po dvou minutách už přemýšlíte, jestli ta divná, rozmazaná, velmi stylizovaná a po všech směrech divná hra je tím vysněným etalonem technologických postupů roku 2017. Za sebe říkám, že není, druhým dechem ale musím ihned kontrovat a pokusit se vysvětlit, že kouzlo hry leží jinde.
POMALU A ZEZADU
Pokud jste hráli Saints Row nebo Just Cause, máte poměrně ucelenou představu, co od Crackdown očekávat. Nespoutanou akci, při které vzduchem létají náklaďáky, mrtví nepřátelé se počítají na stovky, a do toho všeho ještě kolem vás všechno bliká, září a vybuchuje. Záměrně jako příklad nezmiňuji předchozí dva díly, které jsou nedoceněné až hanba, a nebýt přístupu do bety Halo 3, možná byste o původní hře nikdy předtím ani neslyšeli. Fakt je ovšem ten, že má Crackdown 3 na co odkazovat a dělá to překvapivě dobře. Celá hratelnost přitom stojí na možnosti dělat si, co se vám zlíbí, u čehož byste ve svém vlastním zájmu neměli moc přemýšlet.
O příběhu toho nemám moc co říct, jisté ale je, že se vžijete do role super poldy, který už má dost chaosu, vyvolávaného ze strany zločinné organizace Terra Nova. Sám se proto vydá na její hlavní ostrov s úkolem ucpat vřídlo zla, postupovat při tom však musí nadmíru systematicky. Ostrov je totiž rozdělen na několik distriktů, kterým velí dílčí frakce Terra Novy, a ačkoliv vám teoreticky nikdo nebrání v tom, abyste zaútočili rovnou na nejvyšší struktury, prakticky to proveditelné spíše není. Musíte se tedy zaměřit nejdříve na poručíky, vymlátit jejich jednotky, a přesunout se na kapitány. Tímto způsobem procházíte celou hierarchií odspodu a snažíte se dostat co nejvýše. Jistě, některá patra lze přeskočit, musíte ale počítat s tím, že o to bude odpor tužší a boj logicky složitější.
HOĎ SI, KDYŽ TO DOKÁŽEŠ
Pominu-li občasné řízení aut, která tu a tam brázdí ulice města, to jediné, co budete v Crackdown 3 dělat, je skutečně pouze boj. Vývojáři i díky přítomnosti podpůrných trysek - umožňujících double-jump a klasický dash - postavili město s důrazem na vertikální postup, takže první okamžiky pro mě byly poměrně matoucí. Kamera se i po štelování s citlivostí analogových páček pohybuje příliš pomalu a zorientovat se, kde je nahoře a kde dole, dává při divokých skocích a zaměřování nepřátel docela zabrat. Ne snad, že bych nedokázal natočit kameru, ale v kombinaci se skoky a neustálým přelétáváním nepřátel se z toho ze začátku stává spíše nic neříkající chaos. Možnost zalockovat si nepřítele ale pomáhá nadmíru a po krátké době mi přešlo ovládání do krve.
Ihned poté se tedy můžete zaměřit na střelbu, děje se tak ale v rámci E3 ukázky bez valného opodstatnění. Veškeré úkoly spočívají v likvidaci všech červených šipek na minimapě, ať už pro to zvolíte granáty, brokovnici, samopal nebo boj zblízka. Je jedno jak, ale nepřátele je nutné sprovodit ze světa, jednak abyste měli dobrý pocit, a samozřejmě se i posunuli ve hře o kus dál. Postupným nabouráváním hierarchie navíc dostáváte možnost pustit se do dílčích minibosů s větším klidem a nemyslet na to, že neporobená jednotka může zavolat pořádkové služby a převážit tak misku vah úspěchu na opačnou stranu.
Nejzajímavější zbraní je věc, pomocí které vytvoříte malou singularitu - černou díru - do které se začne nasávat všechno, co není pevně připoutáno k zemi.
Vlastní střílení probíhá vcelku rutinně - zaměříte nepřítele a pošlete na něj, co máte. Nejzajímavější zbraní je věc, pomocí které vytvoříte malou singularitu - černou díru - do které se začne nasávat všechno, co není pevně připoutáno k zemi. Vedle nepřátel se tak nasává i nepořádek kolem, bedny a všechny menší objekty mimo aut. Vypadá to docela efektně a jde vlastně o granát obrácený naruby - místo toho, aby skupinu nepřátel rozmetal kolem, jednoduše ji vysaje. A pak samozřejmě nesmím zapomenout na možnost vzít do rukou třeba telefonní budku, později auto a ještě později třeba náklaďák a hned na začátku souboje prolomit ledy. Jen kdyby všechny tyhle házecí věci měly nějaký skutečný efekt a od vašich protivníků se v drtivé většině případů jen neodrazily…
HRAJ DÉLE, BUDEŠ SILNĚJŠÍ
Do velké míry se to ale odráží v tom, že během půlhodinového hraní, při kterém se navíc notnou dobu seznamujete s tím, jak to v Crackdown 3 vůbec chodí, nemáte šanci dostat vašeho hrdinu (či hrdinku!) na dostatečně vysoký level. Důležité jsou pak i jednotlivé skilly, zahrnující základní schopnosti jako střelba nebo obratnost. Nečekejte však, že mezi nimi budete utrácet tradiční skillpointy. Vzhledem k rychlosti, se kterou se hra prezentuje, vyskakují body u jednotlivých skillů v návaznosti na to, co děláte. Právě jste zabili nepřítele samopalem - tady máte bodíky do schopnosti gunplay. Skákali jste teď jako diví z domu na dům? Tady jsou body pro obratnost! A nemusím asi déle vysvětlovat, že tak, jak se zvedá úroveň jednotlivých skillů, tak se i všechno projevuje v samotné hře.
Tak si snad jen přejme, aby Crackdown 3 do svého vydání na začátku září vypadal o trochu lépe. Jinak by to mohl být splněný sen pro ty, kdo trávili hodiny třeba v Sunset Overdrive a chtěli by další nálož něčeho podobného. Jen nečekejte žádnou revoluci, o které vývojáři s rozzářenýma očima před lety hovořili. Jde prostě o další městskou akci, která vsadila všechny karty na bláznivou hratelnost a technické nedostatky - jak paradoxní - skrývá v komiksovém vizuálním stylu.
