cell-v-superpocitacich-versus-ipod-a-biocipy
Článek Cell v superpočítačích versus iPod a biočipy

Cell v superpočítačích versus iPod a biočipy

Ondřej Grym

Ondřej Grym

14. 2. 2006 23:40 5
Reklama
Reklama

IBM nemá v současnosti na poli výrobců počítačových serverů konkurenci. Ze zadních pozic ji sledují s velkým odstupem pouze Hewlet-Packard a Dell. Velká modrá si tak může dovolit uvést do praxe i věci, o kterých by se dříve nikomu ani nesnilo. Myslí se tím hlavně procesor Cell, který bude už brzy tepat v letním PlayStationu 3, ovšem NEJEN tam. Cell totiž není jen „herním“ čipem, za několik měsíců se objeví i v superpočítačích. Oněch Cellem vybavených serverů se dočkáme ve třetím čtvrtletí tohoto roku.

Cell: nahradí dvoujádrový Xeon

Cell v superpočítačích versus iPod a biočipy

Trio firem IBM, Toshiba a Sony, které vyvíjelo Cell od roku 2000, se s jeho návrhem příliš nepáralo a údajně jej vybavilo tak širokou paletou možností, že ji plně nevyužijí programátoři ani v příští pětiletce. Základem Cellu (cell=buňka) je přitom 64-bitové jádro Power PC a osm současně působících koprocesorů, které jsou schopny nezávisle na sobě zpracovávat více různých požadavků (tzn. je kladen velký důraz na paralelismus při zpracování datových toků). Power PC pak funguje jako primární jednotka, která rozděluje práci mezi okolních osm podřízených. Podle IBM Cell představuje také mezičlánek mezi centrálním a grafickým procesorem a je tak vhodný nejen do zábavních konzolí, ale také pro zpracování digitálního videa.

Do serverů se zařízne Blade

V serverech řady BladeCenter H použije IBM buďto prachobyčejné a pro nás nezajímavé dvoujádrové Xeony, avšak nabídne i specialitku s vestavěným Cellem. Celý systém pak vypadá následovně: BladeCenter H je de facto rozměrnější počítačová skříň, která nabízí prostor pro 14 „blade“ desek se Xeonem nebo pro sedm s Cellem („Cell blade“ obsahuje dva Celly a jeho šířka je proto dvojnásobná). Velká modrá si pak za samotný, ovšem pozor, prázdný BladeCenter série „H“ účtuje skoro 3900 dolarů (94 000 korun). Taková supervýkonná věcička pak za předpokladu, že ji nacpeme sedmi dvoujádrovými Xeony, kdy každý z nich používá 4 GB operační paměti, vyjde na necelých 50 000 dolarů, to je nepříjemných 1,2 miliónu korun. Dá se předpokládat, že cena za zařízení nabušené jádry Cell bude obdobná.

Kyborgové mezi námi aneb nepříliš vzdálená budoucnost

Cell v superpočítačích versus iPod a biočipy

Mít tak biočip v kůži – to by byl život! Vyhodili bychom USB kablíky, synchronizovací kolíbky, čtečky paměťových karet – vůni dat bychom totiž zjišťovali pouhým dotekem prstu a jejich digitální záplavu odesílali pohybem ruky ihned kamkoliv by byla potřeba.

O tom, že už nejsme příliš daleko od této doby, nás mohla přesvědčit demonstrace korejských expertů. Ti totiž počátkem února na konferenci ISSCC v San Francisku ukázali poněkud upravený iPod, na kterém by nebylo nic zajímavého, pokud by neposílal audiosignály do sluchátek přes lidské tělo. Předváděcí osoba pouze musela držet prst na jeho obnaženém konduktoru, sluchátko v její uchu pak přijímalo zvuky přes implantovaný biočip. „Křemík v biologii“, jak se ostatně tato korejská přednáška jmenovala, bude nepochybně znamenat velký zvrat v nazírání na počítačový svět vůbec. Otázkou však i nadále zůstávají možné zdravotní komplikace, které by nebohému stahovači MP3 z internetu mohl způsobit příliš silný datový tok…

Biočip vyniká nízkou spotřebou

„Korejský“ čip je prý energeticky velice úsporný (eh, že by to bylo synonymum zdravotní nezávadnosti?), navíc mu nedělá problém ani rychlý přenos dat mezi ke kůži připojenými přístroji. Elektronická jednotka, možná budoucí součást lidské paže, ruky či břicha, vysílá nízkoenergetické pulsy v „širokém frekvenčním spektru“. Korejci pak tento systém hodnotí jako mnohem efektivnější než podobný, který vysílá silné signály v úzkém frekvenčním pásmu. Spotřeba jejich čipu je díky tomu skvělá – činí pouhých 10 mikrowattů, data pak jednotka střílí lidským tělem rychlostí 2 megabitů za sekundu.

Určité pokusy s tělními mikročipy již byly vykonány i s osobami, které měly kvůli úrazu nebo nemoci postižený mozek a nemohly se například samy pohybovat. Lidé, které se těchto testů účastnili, však nebyli z procesorů čtoucích nervové vzruchy jejich mozků příliš nadšeni. Stěžovali si, že jim z hlav vedou dráty končící v hučících počítačových skříních. Taková maličkost! Osobně totiž znám několik lidí, kteří by toto naopak přivítali s radostí…

Autor je redaktorem Novinky.cz, on-line magazinu deníku PRÁVO a portálu Seznam.cz

 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz